Marťan
Andy Weir
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/408902/bmid_martan-ODw-408902.jpg
5
4257
4257
5. vydání. Je nejslavnějším mužem na Zemi. Má to však háček: není na Zemi... Mark Watney se jako jeden z prvních lidí prošel po Marsu. Zdá se však, že bude také prvním člověkem, který tam zemře. Ztratil se v prašné bouři a zbytek jeho posádky odletěl v domnění, že je mrtvý. Mark nemá jak odeslat zprávu, že přežil. A i kdyby se s lidmi na Zemi spojit dokázal, zásoby mu dojdou mnohem dřív, než by stačila dorazit pomoc. Mark se však nevzdává. Vyzbrojen svým důvtipem, technickými dovednostmi a nevyčerpatelným smyslem pro humor se pouští do tvrdošíjného boje o přežití. Jenže Mars mu přichystá nejedno překvapení...Strhující, podmanivý a přesvědčivý příběh o lidské nezdolnosti a vynalézavosti tváří v tvář beznadějné situaci obletěl celý čtenářský svět a stal se doslova hitem, robinzonádou 21. století. Zaujal i filmové tvůrce, režisér Ridley Scott natočil úspěšnou adaptaci` s Mattem Damonem v hlavní roli.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2019 , KalibrOriginální název:
The Martian , 2014
více info...
Přidat komentář
Napínavé čtení. Nedokázala jsem se odtrhnout. Četlo se to samo. Taky vám ten vesmír přijde tak fascinující? Nekonečný a zároveň tísnivý. Doporučuji!
H2, N2, O2, CO2, JPL, SOL, MDV, MAV.......no prostě paráda.
Co všechno musí člověk umět, aby přežil na Marsu déle než rok? Tady je návod.
Tak tato kniha se mi opravdu líbila.
Humor +věda+vesmír+ sympatický zapomenutý trosečník na Marsu+touha přežít = skvělá knížka (mimochodem moc doporučuji I film)
(SPOILER) ** spoiler alert ** No ty jo. Tak dlouho jsem tuhle knížku odkládala, a přitom byla úplně strašně moc skvělá. Bála jsem se, že se mi nebude líbit, protože je to science fiction, vědě nerozumím, tyhlety vesmírné věci mě nikdy moc nefascinovaly (nebo jako jo, ale nikdy jsem jim nerozuměla, takže jsem to dál nezkoumala). A teď jsem to konečně přečetla. Užila si to. Mark Watney byl skvělej, vtipnej. Věděla jsem, že přežije, protože jsem viděla film (mimochodem, skvělý film, ale knížka je samozřejmě lepší!). Ale stejně jsem byla napjatá a prostě... jo, stálo to za to. Víc asi netřeba říkat. Těšilo mě.
Pokud si ještě někdo vzpomínáte na seriál o všeználkovi MacGyverovi, který si uměl poradit za každé situace, tak víte do čeho jdete. Jen se děj odehrává na Marsu :). Řešení problémů spojených s přežitím mě fascinovalo od mládí, už když jsem narazil na knihu Robinson Crusoe. Kosmonautika mě uchvátila mnohem později, ale spojení těchto dvou témat je pro mě výhrou. Knihu jsem si velmi užil.
Čteno pro Artemis (to je podle mě jedno, pokud se správně respektuje odlišnost). Film záměrně odložen s velkou námahou a sebezapřením, protože mě hned při nahlédnutí chytal, až po přečtení knihy (to bylo podle mě správné rozhodnutí). Jsem příznivce kosmonautiky jako že dost. Kniha čtena v angličtině. Nejsem v ní jistý zdaleka na sto procent, ale ztrácel jsem se jen v několika málo těch humanitních a lidských odstavcích.
Takže, téměř dokonalé. Dosti věrohodný celý program výprav (některá řešení odvážná, ale vcelku realistická a technicky asi dosažitelná, až na ekonomickou a politickou podporu pro tak ambiciózní program). Technické detaily řešení vymazlené. Od toho se pro mě nedalo odtrhnout (kolegy humanisty v tomto s pochopením lituji, já na druhou stranu zcela jistě nedám Austenovou, jistě mohu být pro mnohé k politování já).
Postava? Mark trochu svérázný způsobem vyjadřování. Kriticky smýšlející znalec kosmonautiky by mohl namítat, že takový člověk by do programu přes PR kritéria neprošel. Možná. Jenže... v historii kosmických letů je Charles "Pete" Conrad velící Apollu 12 ("What the hell is SCE?"). A Mark si pouštěl hubu na špacír zřejmě až v situaci extrémní, kdy už nemusel brát ohledy na žádné nadřízené (se kterými šlo realisticky předpokládat, že se už nesetká) ani kodexy.
Technické chyby? Přišla mi divná zranitelnost startovacího modulu vůči bouři. Navržen, aby na povrchu čekal na start několik let a jedna prudká bouře ho měla převrátit? V porovnání s těmi tunami materiálu, co se o nich při probírání Markova startu mluvilo? Zatímco lehký hub v pohodě měl mít odolnost větší? Ale to by nebyla zápletka, kdyby nebyli nuceni rychle uletět. A jak to udělat, aby zdrojem ohrožení nebyla samotná základna? Tu bylo potřeba nechat pro Marka. No tak budiž.
Nevyzkoušený setkávací manévr zásobovací lodi startující na nevyzkoušené nosné raketě s nutností přímého navedení na setkání (nešla nejprve na parkovací dráhu, nebyla k dispozici raketa, co by to dokázala), při průletové rychlosti Herma? Zatim jediný, kdo dává přímé setkání bez přechodové dráhy, a to jen na orbitě a jen v posledních letech, jsou rusové, po doslova (více) desítkách ověřených letů v té konfiguraci. A i to se ne vždy povede.
Akční risk za letu a při EVA (kosmonaut mimo loď). Nevim nevim. Čas akčních kovbojů nastupujících do raket vybuchujících při předchozích startech (Gagarin, další), famózně vědomě riskující Apollo 8 ... ten čas je už pryč. Po roce 1990 nedochází k průserům kvůli akčním hrdinům, technice na hraně a vědomému technickému riskování. K průserům dochází kvůli manažerským chybám, jak na ruské, tak na americké straně. Mám na mysli, že jako u Titaniku - ukrajování salámu při vnímání rizika, ne vydání se na odvážnou výpravu přes moře v bárce, co se sotva drží na hladině. Takže nemyslím, že by se kdokoliv opravdu rozhodl pro Purnellův manévr (ačkoliv z hlediska drah krásný, už pro nutnost provést ho extrémně přesně, aby se Hermes dostal zase na dráhu volného návratu po obletu Marsu). Nemyslím, že by kdokoliv poletoval úmyslně bez zajištění volným prostorem v té divoké neplánované situaci. Nemyslím, že by kdokoliv odpaloval výbušninou svou loď. Mark promine. Ani v extrémní situaci. Oni vědí, že to je riziko, co dělají, akceptují ho, a nedělají kvůli němu zběsilé akce s dalším ohrožením. Například, nikdo nelezl ve třiceti sekundách do svého skafandru a nevyskakoval z ISS sprintem zachraňovat, když se Luca Parmitano málem utopil. Nu, kdo ví, pokud by se realizovaly lety k Marsu, nějakou odvahu by to chtělo do baťohu a stylu plánování přibrat. Možná. A zachraňování opuštěného vojáka za cenu ohrožení většího počtu jiných je v americké tradici (Zachraňte vojína Ryana). A iniciativa ne tak úplně schválená nadřízenými je v americké tradici, i armádní, od "počátku" (US).
To všechno tam je, proto je to taky dobré. Nejen ta technika, nejen Mark jako postava.
Film? Notoricky známá chybová klišé. Přilby osvětlené dovnitř, aby divák viděl obličej kosmonauta (jistě by se kosmonautovi dobře koukalo ven). Vzrušené dialogy zvýšeným hlasem jak u kosmonautů, i v řídícím středisku. Jistě. To je zcela mimo realitu. Ale film nehodnotím sám o sobě, dám ho přesto znova, stejně jako Apollo 13. Něco v něm chybí, ta knížka fakt stojí zato.
Od této knížky má člověk zvláštní pohled na brambory a zvláštní myšlenky na záchodě o relativních hodnotách různých lidských výtvorů.
(SPOILER) Od Andyho Weira jsem četla jako první knihu Artemis. Ta se mi líbila, nebylo to nic extra, ale byla to jedna z mých prvních sci-fi. Líbil se mi příběh i autorův styl psaní. Když jsem se dívala na recenze k Artemis, tak ji pochopitelně hodně lidí srovnávalo s Marťanem. Dali ji celkem nízké hodnocení. Takže právě o to víc jsem se těšila, až si přečtu Marťana a jsem za to ráda. Příběh je napínavý, i když místy jsem se zasekávala na popisu odborných částí, ale i přesto se mi příběh líbil. Byl velmi zajímavý a poučný. Od začátku příběhu jsem si vůbec neuměla představit, co se bude odehrávat na dalších 342 stranách, protože jsem vážně nevěděla, co bude Mark v té situaci, ve které se ocitl, dělat. To, co se na těch následujících stranách odehrávalo, by mě fakt nenapadlo. Mark je chytrý a má hodně dobré nápady. Od začátku mu nechybí jeho smysl pro humor (který jsem si hodně oblíbila), i přesto, co musí prožívat. Skoro vždycky, když nastala nějaká krizová situace, jsem si myslela, že už se s tím nedá nic dělat, ale Mark tu situaci vždycky dokázal zachránit a pořád mu nescházela dobrá nálada. Patří mu můj obdiv. Tím, že velkou část knihy jsem "strávila" pouze s Markem, tak se samozřejmě stal mou oblíbenou postavou. Ještě k tomu to vyprávěl on, což mi dodávalo pocit, jako kdybych to prožívala všechno s ním a taky jako kdybych o tom jeho deníku věděla jenom já, i když to už četlo tolik lidí. Taky se mi líbilo, když si vybral písničku ,,Stayin' Alive" od Bee Gees. Bylo to vzhledem k okolnostem tématické a vtipné a tu písničku mám ráda. Bylo několik situací, kdy jsem si fakt myslela, že už nemá šanci na záchranu. Třeba situace s vodíkem, nebo když praskl Hab, anebo když přišla prašná bouře. Bylo celkem absurdní, když se konalo poslední rozloučení s Markem, přestože on pořád žil a nikdo to nevěděl. To ve mně vyvolávalo takový pocit bezmoci. Ani mě nenapadlo, že by se to někdo dozvědět mohl. Naštěstí si toho všimla Mindy – to byl skvělý moment téhle knihy. Byla jsem ráda za pasáže, které se odehrávaly i na Zemi, to tomu všemu dodávalo i na reálnosti. Když zjistili, že Mark žije, tak vůbec netušili, jak dobře to měl vymyšlené, dokud se nespojili. Zaujaly mě také popisy toho, jak nad vším Mark přemýšlel. Pracovníci NASA mi napoprvé přišli takoví legrační, ale s postupem času už jsem si na to začala zvykat a bavilo mě sledovat jejich postupy v krizových situacích atd. Celkem mi ale vadilo, že v této knize vlastně nebyly téměř žádné mezilidské vztahy, ale jinak to ani nešlo, když byl Mark na Marsu úplně sám... Celou dobu jsem si myslela, že když Marka vysvobodí, tak bude velmi slavný. To se taky stalo, dokonce už předtím. Sice už nemůžu vědět, jak to bylo, když se vrátili na Zemi, ale už když jeho záchranu sledovaly miliony lidí, tak to bylo jasné. Nápad s Pathfinderem byl úžasný. Byla jsem ráda za to, že se s nimi Mark konečně mohl spojit. Pak se ale kvůli zkratu spojení přerušilo, ale i bez toho to zvládli a aspoň Mark věděl o tom, že se ví, že žije. Myslela jsem, že nebudu mít šanci v knize poznat posádku. To by mi bylo celkem líto, protože z Markova vyprávění vyznělo, že jsou fajn. Ale nakonec tam možnost poznat je byla a jsem za to ráda. Mezi moje oblíbené postavy z posádky patří asi Martinez a Lewisová. Mrzelo mě, když nevyšel projekt Iris, hodně jsem v to doufala. Když se tam objevil Rich Purnell, myslela jsem, že je to pěkný blbec, kterého Mark vůbec nezajímá. Ale opak byl pravdou. Vlastně ho svým nápadem zachránil a byla škoda, že se tam jeho jméno neobjevilo vícekrát, protože díky jeho nápadu se Mark dostal z Marsu pryč. Když se teda díky jeho nápadu začal řešit Tchaj-jang Šen, byla jsem strašně nervózní, aby to vyšlo. Bála jsem se, aby všechno nezkomplikovala prašná bouře, ale s tou si Mark poradil úžasně a bez problémů. Všechno nakonec dobře dopadlo i přes různé komplikace, ale posádka to dokázala a byl z toho šťastný a dojemný konec. Byl to opravdu dobře postavený příběh s kvalitně vymyšlenými postavami a propracovanými popisy všeho, co se dělo. Zase úplná pecka to pro mě nebyla a možná je i chyba v tom, že jsem měla nějaká očekávání... Kdybych to měla srovnat s Artemis, tak Marťan byl rozhodně lepší. Už se těším, až se podívám i na film.
Na začátek musím poznamenat, že sci-fi nečtu, nekoukám se na něj a celkově se mu možná i trochu vyhýbám. Ale Marťan je něco jiného. Mark je skvělá postava, kromě fakt nadupaného mozku, dokáže celou situaci zvládat s nadhledem a notnou dávkou sarkasmu a jeho komentáře celou knihu skvěle odlehčí. Pravda, většině odborných pasáží jsem rozuměla jen zčásti, ale vůbec mi to nevadilo. Celou dobu doufáte, že to Mark dokáže a zároveň Vás způsob jeho vyprávění bude bavit. Takže, pokud jste, tak jako já, scifi nepolíbení, ale přeci jen Vás to láká, myslím, že Marťan je pro začátek skvělá volba.
Báječný, zajímavý, vtipný - to jsou přídavná jména, která mě v souvislosti s touto knihou automaticky napadnou. Ovšem, dobře vyjadřující se jedinec by měl být schopen vyjádřit se bez nadužívání přídavných jmen. Zkusím to tedy jinak.
Hlavní hrdina je "Robinsonem" na Marsu. Mark, astronaut, zůstal sám na cizí planetě (naštěstí se základním vybavením), jeho důvtip, ironie, humor a nadhled mu pomáhají přežít v absurdní situaci na absurdním místě. Přeživá pomocí znalosti hospodaření a chemie, často zkouší šílené pokusy ve stylu akčních hrdinů devadesátých let, přesto je vše přesně popsáno, technicky skutečně možné a uvěřitelné.
Kniha mě velice bavila, miluji ironický a černý humor a autor je v něm skvělý. Mark je pak zajímavým, pozitivním hrdinou, které ho bych chtěla znát.
Knížka je napsaná skvěle, o tom žádná, je vidět, že si s ní dal Andy Weir fakt práci, ale dokud vám nejde chemie a fyzika (nebo se v těchto oborech aspoň trochu neorientujete), bude vás kniha nudit, protože ty jednotlivé procesy, které autor zdlouhavě popisuje prakticky na každé stránce, vám zkrátka nebudou nic říkat.
Líbila se mi izolující atmosféra, nápad a dokonce i hlavní postava byla taky fajn (trochu mě překvapovalo, jak moc byla v takové situaci klidná...), jen zkrátka není pro někoho, kdo ovládá JEN humanitní obory. :)
Možná jediný případ v knižním světě, kdy preferuju film na úkor knihy.
"(Lidé) se shromáždili po celé Zemi. Na Trafalgarském náměstí, na náměstí Nebeského klidu i na Times Square, všude sledovali gigantické obrazovky.
V kancelářích se shlukli kolem počítačových monitorů. V barech beze slova hleděli na televizi v rohu. Doma seděli bez dechu na gaučích a nedokázali odtrhnout oči od příběhu, který se před nimi odvíjel."
Originální scéna. Myslím, že jsem ji ještě nikdy neviděl.
Námět je super, ale to zpracování místama velký špatný. Dialogy jsem po nějaký době radši úplně přeskakoval, hroznej patos.
Autor je hlavně nerd a až potom spisovatel. Když knížku psal, tak měl v hlavě jen to, jak bude vypadat/znít ve filmu, a při psaní dialogů dal dohromady to nejhorší z Apolla, Armagedonu a Pearl Harboru.
První kniha , o které říkám, že si mediální propagaci zaslouží. Opravdu se mi líbila. Námět je velmi chytlavý - trosečník na Marsu, trošku outsider, který by se o sebe neměl být schopný postarat, a přece to dokáže. Líbí se mi i forma, jakou je kniha psaná.
(audiokniha)
Tak tahle sci-fi za mě rozhodně ano. A to i přesto, že jsem téměř vůbec nepochopila (a ani jsem se moc nesnažila pochopit) veškeré technické a chemické detaily. Ale Mark mě prostě bavil, jeho důvtip a vynalézavost, optimizmus i ironický humor - vše podstatné, aby přežil...
Začátek děje takový nemastný,neslaný,rozvláčný o kterém jsem přemýšlel,že přestanu číst.Nedalo mi to a četl dál a udělal dobře moc se mi kniha líbila.
Nemusim tyhle vesmirny pribehy, ale ..... boze ja se fakt bavil.
Vtipny, se spadem, fajn.
Ehmmm, jenom, teda, ta plachta ... ja ti nevim :)
90% - po několika letech a několika shlédnutích filmu jsem se vrátila k této knize a shledala, že je stejně čtivá jako napoprvé. Jedna z mých nejoblíbenějších, spojující science fiction v podstatě s fiktivní dokureality z blízké budoucnosti, kdy lidé konečně přistanou na Marsu. Hlavní hrdina Mark Watney je asi nejpozitivněji naladěná a zdaleka nejkonstruktivnější literární postava, co znám, neboť tam, kde by jiný do týdne zcvokl, on vybuduje z ničeho bramborářskou farmu, dojede si tisíc kilometrů pro vysílačku, sestrojí si obytný přívěs a v něm přejede půl Marsu za svojí záchranou a to vše povětšinou bez jediného kontaktu se zbytkem lidstva. Autor navíc vychází z již nyní známých technologií, žádné transportéry a nadsvětelné pohony, a o to je příběh uvěřitelnější. Miluju, jak si Watney dokáže se vším poradit a neztrácí smysl pro humor, jedna z mých nejoblíbenějších pasáží je jeho řešení cesty kolem prašné bouře, byť se do filmu nedostalo... Snad proto bych jako jedinou výtku uvedla absenci jakýchkoli informací o Markově předchozím životě, co přesně z něj udělalo tak schopného a pozitivního člověka. Opravdu bych ho totiž chtěla lépe znát.
Prvních 60 stran jsem se přemlouvala ke čtení díky technickým podrobnostem a pak najednou jsem se nemohla odtrhnout! "Marťan" má vtip, nápady, napětí ... hlavní hrdina se možná jevil až trochu moc pozitivní, ale i to k němu patří ... paráda.
Pěkná a zábavná sci-fi, kdy se i v beznadějné situaci člověk nevzdává. Román je z části psán formou deníku, děj má spád a napětí .
Štítky knihy
deníky humor boj o přežití zfilmováno trosečníci Mars (planeta) hard sci-fi optimismus kosmonauti, astronauti NASA
Zajímavé, vtipné....po technické stránce moc vědecké, to mi jen tak proběhly oči po řádkách. Jak je vsechno tohle realistické a v podstatě uskutečnitelné jsou otázky pro skutečné vědce nebo techniky ( ti by nad tím možná koulely očima..haha) Ale kniha sama o sobě je super. Až do konce!