Marta v roce vetřelce
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/84_/84766/bmid_marta-v-roce-vetrelce-JD6-84766.jpg
4
785
182
Martě je čerstvých devatenáct let, je hezká, chytrá, a v životě jí jde všechno snadno. Právě se dostala na vysokou školu a těší se na nový život. Jediné, co ji trápí, je jizva v obličeji. O prázdninách proto nastoupí na brigádu, aby si vydělala na plastickou operaci a začala svůj dospělý život s novou tváří. A právě tady začíná řetězec dramatických událostí, které Martě dokonale převrátí život. Na brigádě se bezhlavě zamiluje do Roberta a zcela se na něj upne. Záhy zjišťuje, že je těhotná a Robert je ve skutečnosti ženatý. Rozhodne se pro potrat, ale matka ji přinutí si dítě nechat, aby se o něj sama mohla starat. Martin život je v troskách, představy o budoucnosti, studiu, lásce, rodině se jí hroutí. Ví, že roli, která se od ní očekává, nedokáže zvládnout, a balancuje na hraně deprese a vzpoury. Krizi řeší útěky, alkoholem a sebepoškozováním. Nová kniha Petry Soukupové je stylizovaná jako deník dospívající dívky, náhle vržené do dospělosti. Soukupová opět dokazuje, že síla jejího vypravěčství spočívá v nečekaném nasvícení existenciálních situací. Sugesci celého příběhu umocňuje jazyk, který přesvědčivě odpovídá myšlení a vyjadřování dospívající dívky.... celý text
Přidat komentář
Soukupová dokáže úžasně pracovat s psychologií postav. Marta je dost depresivní kniha, při četbě jsem doufala, že není založená na skutečném osudu. Tak trochu se v tom plácá hodně mladých lidí, obzvlášť při přechodu na vysokou školu, ale totální rozklad krásné premiantky, to je silný kafe. V podstatě něco jako deník mladé alkoholičky, smutné, bohužel v mnoha případech asi realita.
Prva polovica super, autorka sa s tym nepara a to sa mi paci, ocakavam zvrat, pride.... a potom v pohode, dennik sa zacina troska zunovavat a koniec ma vylozene rozrusil :-)
Marta je divná. Ale která 19ti letá holka ne, že? Marta mi tedy příliš sympatická nebyla. Vlastně jsem měla dost často chuť vytáhnout jí z knížky a pořádně profackovat. Jenže myslím, že sluníčkových "hrdinek" je v knihovně už dost. A tohle je prostě... život. Nic víc, nic míň.
Hned od začátku mě Soukupová rychle vtáhla do svého světa který mám rád.
Bohužel deníková forma den po dni, mě pozvolna začala nudit. Osvěžení mi přinesla část, kdy hlavní postava před sebou utíká do světa knih a filmů, kterou lze chápat i jako autorčin pohled na jednotlivé literární kousky. Pak už se to točilo v kruhu. I když je Marta model typického flinka, měl jsem s ní soucit a chápal její sklony k existenciálnímu nihilismu.
75%
Knihu jsem četla před dlouhou dobou, nicméně doteď se mi vybaví pocity, které jsem při čtení měla – nesouhlas s jednáním Marty a očekávání, že takový přístup k řešení problémů nemůže dopadnout dobře. Souznění s hrdinkou bylo na bodě mrazu, bohužel jsem však na stránkách sledovala události, kterých jsem byla mnohokrát svědkem ve skutečném životě. Situace, kdy člověk vlivem svého psychického rozpoložení odkládá řešení problémů na další dny, ale problém mezitím narůstá do mnohem větších rozměrů, se nejspíš vyskytovaly vždy. Dnešní uspěchaná doba plná nároků to možná jenom zhoršuje a zasahuje mladší ročníky.
Moje první setkání s autorkou. Nevím, co si o tom myslet. Jako přečetla jsem to za víkend, s hodně věcma jsem se ztotožňovala. Baví mě nahlížet do cizích životů, baví mě psát deník. Ale pořád ve mně zůstává pocit "a to je jako celé? a co jako?" Ještě si to asi nechám rozležet v hlavě, ale zatím nic moc teda.
Už dlouho mě takhle něco nechytlo ... brilantně a originálně (formou deníku) odvyprávěný příběh devatenáctileté holky a jejích životních kotrmelců. Přesné postřehy ze života, civilně odvyprávěný příběh všedního dne a celkově hodně uvěřitelné. Osvěžující jsou pop kulturní odkazy - Simpsonovi, Dexter atd. - které dodávají deníku na opravdivosti. Moje druhá kniha (po Zmizet) od Petry Soukupové a opět pecka - tyhle vztahovky fakt zvládá bravurně. Pomalinku a nenápadně vtáhne čtenáře do rodiny, až se stane její součástí a problémy řeší spolu s hrdiny. Velice účinné a umožňující jít opravdu hodně hluboko. Řadím mezi oblíbené současné autory.
Trochu mě překvapilo, že Marta tu má "modré" hodnocení, pak jsem si ale přečetl pár těch komentářů s méně než třemi hvězdičkami a pochopil jsem ...
Zdařilé vylíčení jednoho roku, ve kterém se úplně změnil život mladé ženy. Příběh o tom, jak vratka je hranice mezi smyslem a radosti ze života a depresi.
Knihy spisovateľky Petry Soukupovej mám veľmi rada, zároveň som veľmi rada, že touto knihou som u autorky nezačala ako prvou. Denníková forma, ktorou je kniha napísaná bola čtivá, čítanie išlo veľmi ľahko, super boli aj ilustrácie, ktoré denník dopĺňali,,, ale asi toľko k pozitívam. Hlavná hrdinka knihy mi bola neskutočne nesympatická, neustále naliata, s minimom zodpovednosti, permanentne v regrese 11 ročného dievčaťa a nie dospelej 20 ročnej ženy. Ak som dobre porozumela tak toto existenčné prázdno, ktoré zažívala sa nakoniec premenilo v depresiu.... len hladinový alkoholizmus ostal niekde v úzadí. Ťažko sa číta a hodnotí kniha, kde hlavná postava, ktorej denník čítate Vám ide na nevry...
V poslední době dokážu ocenit, když mi kniha může nabídnout něco víc než jenom prostý text. Ilustrace, které zde byly, mě tedy hodně bavily a hezky knihu obzvláštnily. Co se týče samotného textu například, tam to taková sranda nebyla. Marta mi byla svou mluvou (která je silně nakažlivá a první den po dočtení jsem měla tendence tak mluvit), chováním a postoji k životu, prostě nesympatická. Nevím, kde Petra Soukupová přišla k takovému tvorečkovi. Nemám ráda, hlavně tedy v osobním životě, když má nějaká osoba problém, neustále si stěžuje a motá to kolem svého života (a života ostatních), ale sám s tím odmítá něco dělat, a odmítá pomoc i ostatních. V knižním světě bych se tomu taky ráda vyhla, tady se mi to bohužel nepovedlo. Další mínus přidal knize konec. Ten prostě nebyl žádný. Žádný zvrat u hlavní postavy, žádná myšlenka pro čtenáře. Tohle dílo mě od Petry Soukupové zklamalo, čekala jsem prostě něco víc. Momentálně mě nepřesvědčila, abych sáhla po její další tvorbě, je mi to líto.
Nemám slov, tato kniha bude patřit k mým top. Příběh Marty mi v určitých fázích připomínal mě samotnou, v některých našeho vnuka, který také není schopen nalézt sám sebe. Velmi smutné i z pohledu rodičů, ovšem, bohužel, naprosto reálné a obzvlášť v dnešní době. Kniha vyšla v roce 2011 a já si troufám tvrdit, že předběhla dobu. Paní Soukupová píše tak pravdivě, čtenář musí být přesvědčený, že vším tím snad sama musela projít...
Kniha me moc bavila, s VS jsem to mela stejne, take me nebavila a nechtela jsem tam chodit, tak jsem soucitila s Martou. :) Jinak styl psani mi nevadil, hezky se cetla a pribeh byl dost ze zivota.
Přesně nevím, jak se vyjádřit k této knize.
Marta mi připadala dost hloupá, nezkušená a naivní.
Autorka používala velice zajímavý jazyk, ale já ve svých devatenácti letech rozhodně nepíšu do deníku věty typu "přemýšlet a zůstat v posteli". Je to divně formulované, ale přesto se do knihy dá snadno začíst.
První část knihy beru za jedničku, ale ta druhá část, kdy Marta odjíždí pracovat do Plzně a poté hledá po různu práci, už mi nepřijde zajímavá - stejně tak ukončení knihy. Nic zajímavého. Žádná pointa, žádné pokračování. Marta prostě zůstane taková jaká je... ačkoliv si spoustu věcí uvědomuje, nikdy si neuvědomí to nejdůležitější.
__________________________________________________________________________________________________
10.3.2017
Teď je mi 25 let a tuhle knihu čtu pravidelně každý rok snad už 6 let. Životní zkušenosti a získání dalších znalostí mě zase přivádí k jinému hodnocení knihy. Marta prostě byla jednou z těch dívek, které v té době procházely obdobím, kdy se chtěly vymanit ze závislosti na rodičích, ale příliš se jí to nedařilo. Je pravda, že spoustu problémů si způsobila ve velké míře sama, ale teď se zamýšlím i nad rolemi rodičů, kteří tu výchovu Marty taky dobře nezvládali v tu chvíli - nebyli jí dostatečnými partnery už dřív a Marta si k nim nenacházela cestu... Pak Marta měla deprese a šlo to s ní z kopce. Škoda, že se to asi točilo a točí dokolečka... jednou jsi nahoře, podruhé jsi dole...
Moc nenadchnout. Možná protože chlap/moc starej/nekouřím/moc nepiju. K moři o moc lepší.
Pozn.: nadužívání slova moc svědčí, že ani s tou češtinou to u mě nebude taková sláva.
Petra Soukupová mě opět nezklamala. Ze začátku mi knížka připomínala můj první semestr na vysoké (večírky, hospody, flákání, nuda ve škole, dohánění všeho na poslední chvíli, naštěstí bez nechtěného těhotenství), ve druhé půlce už jsem nechápala, jak může být hlavní hrdinka tak nezodpovědná, ale přesto jsem s ní soucítila.
Kniha se velmi rychle čte. Styl psaní Petry Soukupové je tak jiný a přitom tak normální běžnému člověku, že jsem se chvílemi přistihla, že sama k sobě v duchu mluvím stejným stylem jako si Marta píše svůj deník.
Štítky knihy
deprese dospívání studenti sourozenci rodinné vztahy psychologické romány alkoholismus matky a dcery matky samoživitelky, svobodné matky
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Kniha Marta v roce vetřelce je v
| Právě čtených | 9x |
| Přečtených | 1 134x |
| Čtenářské výzvě | 173x |
| Doporučených | 52x |
| Knihotéce | 138x |
| Chystám se číst | 181x |
| Chci si koupit | 28x |
Marta studuje češtinu, úplně přesný popis, jak to na studiích chodí. Soukupová si vybrala výborné téma, její knihy mě hodně baví.