Malevil
Robert Merle
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/11589/mid_malevil-YhY-11589.jpg
4
2096
369
Společenská fikce světově proslulého francouzského spisovatele se odehrává převážně v 70. letech 20. století, ale končí o celá desetiletí později. Skupinka lidí shromážděných zcela náhodou ve sklepě středověké tvrze Malevil náhodou přežije výbuch atomové bomby. Děsivá katastrofa zničí valnou část lidstva i živočichů na zemském povrchu. Ti, kteří přežili, stojí před problémem, jak uspořádat svůj život ve světě, z něhož zmizely všechny vymoženosti civilizace. V primitivních podmínkách bojují o přežití i o uhájení života před lidským nepřítelem… Vědeckofantastický, podle autora futurologický román je společenskou a charakterovou studií jedné z mnoha eventualit budoucího vývoje, současně však i varováním před možným zneužitím vědy.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1974 , Československý spisovatelOriginální název:
Malevil , 1972
více info...
Přidat komentář
Ohromná knížka. Nádherná ukázka toho, jak se lidé na jedné straně dokáží semkonout a vše zvládat společně, a jak se na druhé straně vyčlení malá skupina, která chce jen profitovat, nehledě na ostatní.
Po letech jsem se k této knize vrátila a je pořád stejně vynikající. Sice romány s prvky Sci-fi nevyhledávám, ale toto je jedna z mála knih kterou jsem si s chutí přečetla znovu. Pravda je taková, že v době napsání této knihy nebyla tato situace až tak nereálná.
Malevil, asi nejznámější a nejlépe hodnocené dílo od Merleho je opravdu zajímavým kouskem a stojí za přečtení, bezesporu. Ale jak se začínám domnívat, tak autorův nešvar u většiny jeho knih je, že z daného tématu, ač je velmi nápadité a má co nabídnout, nedokáže vytěžit celý jeho potenciál a rozvinout myšlenky do větší hloubky, ale vždy se spíše drží vymezené oblasti tak, jak mu to hraje do karet. To je v případě Malevilu ale dvojnásobná škoda.
I přes výše uved faktů v knize. Např. jak si mohli svítit ve sklepě, když tam bylo 70°C? Vždyť vosk by se dávno roztekl. To stejné penou výtku bych byl ochotný dát plný počet, ale jednu hvězdu musím srazit za naprostou nelogičnost některýchlatí o papíru, dalekohledu a jiném vybavení, které by se při tak vysoké teplotě zákonitě vznítilo nebo roztavilo. Nehledě na to, že když ve sklepě ve skále byla taková obrovská teplota, jaká asi byla venku na hradě? Hrad by vyhořel, náboje by při tak vysoké teplotě vybouchly atd atd.
Kniha sama o sobě je ukázkou Merlova mistrovství, kdy dokáže velmi poutavě podávat vyprávění z první osoby říznutou určitou mírou popisu okolního dění. Děj je opět liniový a lze snadno předvídat, čtenář občas až žasne, jak snadno hlavní postavy totální pohromou procházejí a vše jde jak na drátkách. Nějaké komplikace nepřicházejí v úvahu. Dílo občas obsahuje delší popisné pasáže, které ději spíše škodí, protože se posunuje přímo šnečím tempem a když to vezmu kolem a kolem, tak se toho na těch necelých 500 stranách moc nestalo, což je chyba.
Ale i přes výše uvedené si autora cením a doporučuji těm, kteří stále váhají. 80%
Ze začátku se ne a ne začíst. Ale nakonec mne o svém mistrovství Merle přesvědčil. Téma apokalypsy zde bylo předloženo originálně a donutilo mne k zamyšlení. A Emanuel mi rozhodně přirostl k srdci..
Moje oblíbená kniha. Po přečtení "Smrt je mým řemeslem" přidávám Merleho do svých oblíbených autorů,
Úžasné čtení. Pohltí diváka od prvního okamžiku. Ta kniha nejde odtrhnout od ruky. Nutí vás číst dále a dále. A psaní v prvé osobě je dokonalé. Jakoby jste to byli vy, kdo vypráví tento neuvěřitelný příběh.
Báječná a realistická vize vesnické usedlosti po výbuchu bomby. Uznávám, že autor do knihy zahrnul jen to, co se mu zrovna hodilo. Děj se pohyboval jako pravidelná křivka "vše v pohodě, daři se nám - něco se totálně pokazilo, musíme se tomu postavit". Kvůli tomu byl i závěr velmi slabý, protože víte, že jakmile se situace uklidní, brzy přijde zhoršení. Kniha tak vlastně nemůže skončit. Pěkné by bylo závěrečné zamyšlení nad příčinami a důsledky daných událostí a třeba varování.
Uznávám, že vypravěč není nejsympatičtější člověk, ale ani v reálu by se vůdčí role s největší pravděpodobností nestal někdo, kdo by se za vůdce nepovažoval. Tady to zkrátka byl majitel hradu s vysokým sebevědomím. Že se k ženám nechovali pěkně? Že ženy měly na starost jen domácnost a blaho mužů? Vždyť jde o vesnici v 70. letech! Navíc to není úplně pravda, dvě ženy naučili střílet a to, že vlezly do postele každému z mužů, byla jejich svobodná volba. Autor takhle prostě sestavil charakter postav. Jsem z vesnice a věřím, že spousta žen by i v současnosti takovou roli zastala. A necítily by se ublíženě. Překvapuje mě, že se knize vytýká taková blbost.
Klukovsky zneužité téma apokalypsy absolutně do mrtě. Autor podlehl veškerému zbytku vlastní zastydlé puberty,či krizi středního věku.
Svoboda tématu vymyslet si cokoliv,ho svedla k tomu,že nechal přežít jen omezené,ideální množství lidí,které mohlo posloužit jeho dobrodružství.
Nechal přežít hlavního egoistu,vypravěče,samolibého a neomylného vůdce, jeho klukovskou partu z dětských let, (odstranil šikovně jejich rodiny), pár postarších žen hodících se pro obstarávání kuchyně a mytí nádobí,dále pak několik silných mužů pro plnění bojových povinností,několik nepřátelských band v okolí-proti kterým vedl vítězná tažení, pár mladých dívek na ukojení tužeb a ovšem slušné zásoby vína,surovin na nejbližší období a poměrně dost dobytka.
Nesnesitelně protivné vyprávění v první osobě má navozovat dojem deníku,což podtrhuje občasná poznámka další osoby.Tato kýčovitost je ale nedůvěryhodná,jelikož hlavní hrdina si osobuje právo popisovat i to,co si kdo myslí jen v duchu.
V knize je velmi znevažujicí pohled na ženy a je jim přisuzována povaha a chování,které vyhovuje zejména mužům.Velký časový prostor také zaujímá náboženství,boj o moc,boj o tituly a dokonce volby městské rady,či rozhodování o biskupství.Děs!
Velice stupidní dílko.
Jaká že je vlastně „Malevil“ kniha? Zkusím to shrnout v několika bodech:
* zvláštně poklidná - starý svět zanikl v plamenech, civilizace se zhroutila, nadešel čas vlků... Ale postavy na to přesto dokážou reagovat poměrně nevzrušeně (nebo je to možná jediný způsob, jak na to reagovat?), snaží se chránit, co nebylo zničeno, budovat, co se dá, prostě žít. A vlastně i samotný děj postrádá větší výkyvy: problémy přicházejí, problémy se řeší; padouchové se objevují, padouchové... Hm.
* lokálně ukotvená - hrdinové románu (a s nimi i čtenáři) nikdy nezjistí, co se vlastně přihodilo, a vlastně je to, zdá se, ani příliš nezajímá. Existuje pro něj jen hrad Malevil, městečko La Roque a okolní kraj. Zbytek světa zůstává tajemným místem, z něhož tu a tam přicházejí zbídačení uprchlíci nebo loupeživé tlupy.
* velmi francouzská - v souladu s klasickou trojkombinací víno, ženy, socialismus.
* nepříliš vhodná pro katolíky a feministky - pojetí víry je v „Malevilu“, řekněme, svérázné, no a s ženami a jejich úlohou v nově se formující společnosti je to snad ještě osobitější.
* vhodná pro muže 40+, kteří mají pocit, že už jsou za zenitem - netřeba si zoufat, však ono se to všechno třeba ještě vyvrbí tak, že skončíte jako vládce gotického hradu („první mezi rovnými“), muži vás budou uznávat a ženy uhánět.
Celkově hezky napsané, pěkně vykreslené postavy (některé sympatické, jiné méně), dobře se to čte. Kniha je samozřejmě hodně jiná než dnešní postapokalyptické romány (nějaké styčné body bych našel spíš s těmi dobovými, jako je „Den trifidů“, i když zrovna ten vznikl ještě dobře o dvacet let dřív), ale pro mě o to víc poutavá a svěžá. Konec je dost otevřený, což je ale v tomto případě jedině dobře, těžko si ho představit jinak... Z románu možná nejsem tak docela nadšený (na to mi až moc vadil hlavní hrdina, přiznávám), ale spokojený jsem každopádně. Jak je jen možné, že jsem „Malevil“ neobjevil už kdysi?!
Absolutní, šílená nuda... Nedokázala jsem se dokopat k tomu to dočíst. Příliš mnoho popisů a žvástů o ničem...
Kniha mě překvapila. Čekala jsem postapokalyptický román, ale nezdá se mi, že bych se ho dočkala. Kniha působí spíš jako klukovský dobrodružný román s hodně rozvláčnými popisy. Souhlasím celkem se všemi výtkami, které jsem si tu v komentářích přečetla - postavy jsou černobílé, hlavní hrdina nepříjemný manipulátor s vysokým sebevědomím, postavy se ze ztráty rodin oklepou po pár týdnech a už se o tom nemluví, spousta dramatických událostí, na které se autor chystal poměrně dlouho rozvláčným a teatrálním popisem, se odbudou rychle a vesměs nejšťastněji, jak je to jenom možné. U největší bitvy románu jsem čekala větší drama a i nějaou tu mrtvolku. A to vůbec nemluvím o tom, jak mi autorova představa světa a vzniklých společenstev přijde v mnoha směrech naprosto nepravděpodobná.
Zatím dávám 3*, protože jsem to četla kdysi dááávno. Moc si to nepamatuju, ale jen vím, že ve mně kniha ještě dlouho zůstala. Tak ať mám prostor zvyšovat hodnocení!
Na knize je poznat, že je trochu vousatější. Dnes by autor přidal trochu syrovosti, brutality a sexu což by v tomto případě určitě nebylo na škodu. Na mě působila tak nějak roztomile dětinsky a určitě ji doporučím svým čerstvě náctiletým dětem.
Když jsem to četl někdy na gymplu, říkal jsem si, že to je teda fakt bomba, a nic na tom nezměnil ani frustrující fakt, že v knize chybělo asi čtyřicet posledních stran. Tehdy pět hvězd. Teď jsem to přečetl znovu a je to pořád dobré, akorát mi hrozně, ale fakt hrozně lezl na nervy hlavní hrdina, s tím svým manipulátorstvím a pseudodemokracií a taky tím, že to je Francouz. Takové ty technické detaily typu "opravdu by to po výbuchu bomby vypadalo takhle" neřeším, ostatně Merle zjevně taky ne. Ovšem když o tom tak přemýšlím, nejvíc se mi stejně líbila část před výbuchem. Tak to mohlo pokračovat ještě několik set stran a byl bych happy. Potom je to takové nevyrovnané. Některé vztahy a zápletky jsou moc dobré, jiné jen nahozené, některé celkem neuvěřitelné.
Jen tak na okraj, několika přeživším vymřely celé rodiny, ale oni se tím nijak zvlášť nezabývají a spíše řeší, jestli je lepší o věcech hlasovat a koho zvolí za abbého. A ještě, čekal jsem, kdy někdo z hrdinů konečně zemře, a ono, spoiler, skutečně k úmrtí dojde, a myslím, že onoho nešťastníka odhadnete sami velmi brzy.
Ale celkově ano, a chápu, proč je z toho řada lidí nadšená.
Těšil jsem se na pořádné postapo.
Merleho Malevil je ale v podstatě dobrodružný, nábožensky a existenčně lehce filosofující román, kde se jen připomíná, že došlo k nějaké katastrofě.
A ještě ke všemu je to román tak typicky francouzský! (I když to ve výsledku je plus.)
Hlavní postavy jsou pro jistotu psány jako ostře dané archetypy. Hodný, zlý, ošklivý, s námi, proti nám.
Ale abych jen nekritizoval.
Je to čtivé více méně od začátku do konce a člověk má chuť přeživším fandit, aby nastalou situaci zvládli a dočkali se lepších časů.
Klasika postapokalyptického žánru, kterou nelze překonat. Možná pouze tím, že by něco podobného mělo více dílů. Pokud by to byla sága, byla by mou nejoblíbenější.
Štítky knihy
boj o přežití zfilmováno francouzská literatura mezilidské vztahy blackout, výpadek proudu postapokalyptické romány
Autorovy další knížky
| 2005 |  Smrt je mým řemeslem |
| 1974 | Malevil |
| 1989 | Dědictví otců |
| 1974 |  Až delfín promluví |
| 1989 | V rozpuku mládí |
Kniha Malevil je v
| Právě čtených | 32x |
| Přečtených | 2 892x |
| Čtenářské výzvě | 167x |
| Doporučených | 327x |
| Knihotéce | 745x |
| Chystám se číst | 903x |
| Chci si koupit | 169x |
| dalších seznamech | 25x |
Pro mě naprosto dokonalá kniha. Klasika, vracím se k ní.