Měsíční zahrady

07.02.2015

Velice zajímavý svět, fungování ascendentů a je zřejmé, že jde o výsledek kampaně v DnD (RPG hry). Z toho ovšem vyplývá i poněkud zploštění většiny postav - možná je chybou, že jsem těsně předtím četl Píseň ledu a ohně, kde jsou postavy prostě mnohem živější a komplexnější a díky jednání v téměř reálném světě působí hrozně živě. Postavy Malazu jsou určitě též skvělé, pokud se na ně dívám optikou RPG, ale každá z nich je prostě jistým způsobem "cool" a není tam zatím žádná, která by byla zajímavá třeba pouze svým charakterem. Je to dáno právě povahou světa, jeho magičností a epikou, nejde předvídat děj, protože vždy do něj může vstoupit ascendent či něco nepředvídatelného.
Knize dávám 3 hvězdy, protože si je určitě zaslouží. Svět je rozsáhlý a mě jakožto Pje a tvůrce strašně baví v náznacích skládat tvář světa, mytologii a zájmy všech stran. Avšak také si uvědomuju, že to není kniha perfektní. Ze začátku jsem měl problém s některými popisy, které na mě působily poněkud krkolomně (pak už jsem si buď zvykl nebo se autor zlepšil). Podobně se mi nelíbil náznak milostné scény mezi Besanou a Paranem - nějak to tam nepatřilo, byla to špatně uvedená scéna. Závěrečné vyvrcholení taktéž obsahuje na můj vkus až příliš postav, je to o chlup rychlejší, než se mi líbí, některá rozhodnutí postav pak působí jako hrozně unáhlená a nepromyšlená. Anomander (a Kruppe také) ale válí. Ovšem i třeba na něm zde je vidět, že je prostě příliš cool, ale jak říkám, musím si upravit optiku, kterou se na postavy dívám.

29.01.2015

Erikson má velmi zajímavý styl psaní...po prvním nahlédnutí (zhruba po 100 stránkách) jsem knihu odložil, ztrácel jsem se v postavách a čtenář hned od začátku byl vržen do dění. Nakonec jsem se ke knize vrátil po delší době a musím říct, že mě na podruhé nadchla. Perfektní popisy. Erikson dokáže čtenáře dějem pohltit. Rozhodně doporučuji. Důležitou pomůckou v knize je rejstřík postav a použitelná mapa.

25.01.2015

Zaujalo mne to, musím říct, že i velice překvapilo, ale protože je to dost dlouhá série nebudu ještě hodnotit. Navíc jak autor čtenáře hodil rovnou do vody mám v tom trošku zmatek. Ale autor píše dobře.

22.01.2015

Strašne temné a depresívne ale zaujímavé. Veľmi veľa postáv a vzťahov. Do konca knihy som nevedel presne čo a ako... budem čítať pokračovanie.

16.01.2015

Chvilku mi trvalo, než jsem se začal orientovat ve složitém ději. Erikson nic nevysvětluje, rovnou vás ponoří do dokonale promyšleného světa Malazské říše. Tento první díl ságy byl skvělý, ale teprve s dalšími díly jsem ho do dalších detailů správně pochopil. Je to výborný rozjezd celé série knih a já rychle začal shánět další díly.

25.10.2016 - přečteno podruhé a dojem je ještě lepší. Mnohé nejasnosti z prvního čtení jsem nyní již plně chápal a úžasný zážitek ze čtení tím pádem nebyl nijak narušen. Malaz mě opět zcela pohltil a moc se těším na další díly. 95%

02.01.2015

Asi na takovou knihu nemám mozkovnu. Napsané hezky, čtivé.
ALE.
Na mě nepřeberné množství postav, jmen, přezdívek, skupin, záměrů, intrik.
Kniha se čte hezky, ale myslím, že mi hrozně souvislostí uniklo. Chtělo by to přečíst ještě jednou, ale do toho se mi prostě nechce. Bohužel jsem knihu četla ve čtečce, takže jsem si nemohla listovat v seznamu postav a titulů, tak jsem i na konci knihy plavala v tom, kdo je asasín Darúdžistánu, kdo patří k Paličům mostů, kdo se s kým zná, nezná...

Takže za mě shrnuto a podtrženo. Kniha se čte pěkně, ale z těch několika set stran si pamatuji hrubý děj, ale nějaké nuance jsem vypouštěla...

Zkusím si ke druhému dílu vytisknout seznamy postav a třeba to bude lepší. Jeden díl ještě zkusím.

17.12.2014

Vcelku to jde, občas je to zmatené, ale pak vše dostane smysl a zapadne do sebe.

15.12.2014

a to fantasy nečtu. Nevím, z jakého důvodu jsem udělala vyjímku :-) Prvních 150 stránek byl porod, nic jsem nechápala, nerozuměla jsem postavám ani co chtěj a vlastně vůbec o čem to je. Ale na to jsem byla upozorněná, na ten informační maglajs. Pak jak když mávne kouzelným proutkem, všechno dostalo souvislost a pak jsem nemohla nic, než číst. Mám za sebou už celou sérii, a pane Eriksone, klobouk dolů...

08.12.2014

Nikdy jsem nečetl lepší fantasy. A mám strach, že Eriksona již nic nesundá z prvního místa!

22.10.2014

Strašili mě zmatečným dějem, miliardou postav a vůbec zahlcujícím přístupem autora ke čtenáři. Hloupost. Jako prvotní seznámení s žánrem fantasy bych sice prvního Eriksona nedoporučil, ostatní harcovníci žánru ale slastně mlaskají již právě od samotného Stevenova debutu. Od bitvy o Dřevnov přes Paranovu odyseu až k Whiskeyjackovi a jeho bandě; začátek dobrodružné jízdy vašeho života!

09.10.2014

Snažil jsem se, a to opravdu usilovně.
Nedal jsem to.

11.09.2014

Uuuf, byla to fuška :D Do zhruba poloviny knížky jsem četla s velikým soustředěním, aby mi pokud možno nic neuniklo. Když jsem konečně pochopila, o co všechno v knize jde, kdo je kdo a podobně, četba se stala naprostou obsesí. Druhou polovinu jsem takřka zhltla. Nicméně konec nebyl úplně takový, jako bych očekávala vzhledem k rozmanitosti příběhu a postav. Kniha je však velmi kvalitním počinem a už se velmi těším na další díly.

11.09.2014

Nemam v laske siahlo dlhe sagy, presperkovane opisy a tisic postav, ale tu to nejak sadlo.
*Velky neznamy svet so zvlastnym jedinecnym sposobom fungovania magie,s priamym zasahom bohov do deja.(nieco ako grecke baje sem tam posadnutost bohom, sem tam nejaky magicky predmet podsunuty spravnej postave)
*Vela postav ,kazda prida nieco male k pribehu, malu osobnu dramu a malicky kusok do velkej skladacky.
Celkom kniha stoji za precitanie.

03.07.2014

Erikson je uctievaný ako spisovateľ s obrovskou predstavivosťou. Otázkou však ostáva, či svoju predstavivosť vie primerane interpretovať. Nemyslím tým to, že Malazsku ságu rozvinul do 10 tučných kníh, ale o tom, že dáva čitateľovi priveľa.
a) Priveľmi veľký svet, v ktorom si treba poctivo prečítať slovníček na konci knihy a snažiť sa zamemorovať čo najviac, lebo postavy budú pribúdať a pribúdať.
b) Priveľmi komplikovanú históriu sveta - žiaden prequel ako "12 prsteňov bolo rozdáno medzi 12 rás..." ale rovno sme v nejakom kráľovstve, kde každý pozná jeho predošlú históriu a čitateľovi je predkladaná príliš neochotne, v náznakoch, či básňach. Kombinácia mien a rás + histórie postáv + celková zamotanosť deja = chaos, ktorý prevláda prvých 100-200 strán. Potom sa veci síce vykryštalizujú, ale žiadna výhra to nie je.
Totižto už aj tak do komplikovaného sveta potom začínajú vstupovať nové postavy či ríše, s novými zámermi, takže svet len rastie a rastie. Je to niečo ako keby sme otvárali nekonečnú ruskú matriošku. Z postavy vzíde iná postava a ochráni postavu, lebo má iný zámer a podobne. Osobne som si povedal, že takýmto štýlom môže kniha pokračovať do nekonečna, lebo hranice niesú definované (a čo ešte iné svety, ktorými sa dá dostať cez otvorené chodby?) zapliesť sa do konfliktu môže hocikto. Niekedy to preto pripomína ako keby ste čítali históriu nášho sveta, ale spomenúť musíte všetky štáty, ich politiku, zákulisné dianie a všetky dôležité dialógy. Apropo väčšina podstatného sa udeje v dialógoch a z nich sa dá aký-taký obraz o svete vytvoriť - a aj to zavisí od toho akú majú postavy náladu.
Podobne naladený je aj svet kúziel a mágie. Tu však je efekt opačný a celková tajuplnosť kúziel, chodieb a energie je nezvyčajná a pôsobí tajomne. Akurát tomu chýba hlavná postava, ktorej by čitateľ fandil. Osobne som chvíľkovo fandil rychlému Benovi a jeho boje preto boli fakt lahodné - no potom sa dej zase zameral na celkovú politickú situáciu a ja som len hovoril "Hrome, prečo teraz?" Celkovo čitateľ nefandí ani jednej ríši a je len nečinným pozorovateľom jej deja. Erikson si zrejme myslel, že osud celej ríše je prednejší pred postavami-pešiakmi, no opak je pravdou. Celkovo v celej knihe nie je uspokojivo opísaný ani jeden národ, nikto tu nieje preto zlý-dobrý. Preto by nám malo záležať na postavách, tie sú však (až na Kruppeho) zachmúrené a drsné a sem tam mrtvé.
Byť preto pozorovateľom niečoho, k čomu nemôžem zaujať stanovisko, kde nemôžem povedať či je konanie postáv morálne, alebo nie a kde postavy sú písané záhalene, každý s nejakou históriou je potom čitateľ len uväznený duch a spisovateľ nehrá fér. Keby boli definované hranice a zákony, mohli by sme prežívať aj emócie.

18.06.2014

No, chvilkama jsem se ztrácel. Určitě vydržím další knihy a uvidím. Ono si to sedne. :-)

07.06.2014

No teda... Vetšinou mě štve, když něčemu nerozumím hned od začátku. Tady se jen krásně vezu.

06.03.2014

Nenechte se prosím Vás odradit utahaným a hóódně zmateným začátkem, autor Vám nic nedá zadarmo. Zhruba od třetiny díla Vám to kniha začne pomalu vracet. Konec je, jak se patři na pořádné fantasy plný ultimátních soubojů. Nicméně ve srovnání s druhou částí této ságy, nemůžu jinak, než dát o jednu hvězdu méně, protože ten pravý mazec teprve začne.

10.12.2013

Začátek zmatený, konec vygradovaný. Je nutné dočíst a nenechat se odradit od počátečních zmatků. Jinak super!

20.11.2013

Začala bych asi takto, kdo se v knize nebude pitvat, ten si ji neužije a pravděpodobně ji ani nepochopí. Erikson je totiž mistr tajností a nic neobjasní hned. On i sám jeho styl psaní je takový mlhou zahalený. Čtenář je hned na začátku vržen do říše, o které nic neví a která si bez něj už pěknou řádku let šla svou cestou a rozhodně mu ji nehodlá popisovat. Alespoň ne tak, aby ji lehce pochopil. Pokud si knihu vezme do ruky někdo, kdo čeká jednoduše pochopitelný a přesně definovaný příběh, postavy, Malaz, tak se mu nikdy nemůže zavděčit. Měsíční zahrady (ani další díly) zkrátka nejde číst bez toho, aniž byste se několikrát pozastavili nad téměř každou stránkou a snažili se porozumět nevyřčeným věcem mezi řádky. Věřte mi, je jich tam mnoho. A vy se tak musíte smířit s tím, že celá tahle série pořádně prozkouší vaše mozkové závity a taky vytrvalost. Nakonec to ale vždycky stojí za to.

Postavy jsou podle mě vytvořené skvěle - ne, nedá se jim snadno porozumět a nemají přesně určené "špatné" a "dobré" vlastnosti, ale kdo má? Jejich charakter poznáte víc podle činů a podle reakcí na ostatní, než podle popisů. Fakt, že Erikson nehledá žádné velké rozdíly mezi chováním, postavením, vyjadřováním mužů a žen je podle mě jedna z nejlepších věcí na téhle sérii. Málokterý autor tohle dokáže a málokdo si uvědomuje, jak důležité to je. Ano, ženy bývají mnohdy (nicméně ne vždy, ani tak často) citlivější a zranitelnější než muži, ale nemáte náhodou těch slabých hrdinek, co neustále potřebují ochraňovat plné zuby? Já totiž ano. A někdo se konečně odvážil ukázat taky tu stránku žen, která se opravdu tolik neliší od té mužské. Dále, dialogy, vnitřní monology, veškeré sociální interakce jsou úžasné. Ale nebudou úžasné pro každého. Jsou (stejně jako celá Malazská kniha padlých) napsané jistým způsobem a ten nemusí sedět každému. Mně sedí jako ušitý na míru. A rozhodně stojí za to zkusit, jestli bude sedět i vám. Řekla bych, že to poznáte už po prvních padesáti až sto stránkách.

Dostali jste se přes stovku a jste odhodláni pokračovat dál? Gratuluju, blížíte se ke konci Prologu (což celé Měsíční zahrady opravdu jsou) téhle epické série a brzo otevřete opravdový poklad. Poklad, ve kterém Erikson doopravdy ukáže, co to znamená pojem "temná fantasy" a jak se vrhá čtenář do strnulého děsu. Ve kterém nevíte, která strana je vlastně ta "špatná". Ve kterém nakonec na všechny strany zapomenete a necháte se strhnout neuvěřitelnými popisy děsivých událostí, co provázejí každou válku. Pro mě byla tahle část Eriksonovy ságy opravdu geniální a pevně věřím, že bude ve stejném duchu pokračovat i dále (v téhle chvíli se nacházím několik týdnů po dočtení Vzpomínek ledu).