Maják na útesech

08.11.2020

Dávam 4*, a to jen proto,ze Hluboka modr more se mi libil o kousicek vic..jinak krasny pribeh, stred knihy byl ale zdlouhavy

07.11.2020

Chtěla jsem nějakou romantickou oddechovku a to jsem taky dostala. Že by mě ale příběh nějak vzal za srdce, to říct nemůžu. První polovina knihy byla výrazně slabší než druhá, tam to konečně začalo nabírat spád, ale do té doby se začíst byl oříšek. A to i když mi vlastně byly sympatické postavy Suzanne, Gaelle, Alana nebo Sylvie. Líčení přátelství, rodiny a semknutosti na konci světa, na bretaňském pobřeží. Nevím, prostě to nějak nemělo dost šťávy a chemie. A taky korektor tu neudělal moc dobrou práci...

01.11.2020

Román pro ženy, laskavější, poklidný, vlídný, ale nevýrazný. Za mě bohužel také neslaný, nemastný.
Maják na útesech je jako jídlo ze závodní jídelny. Není nepoživatelný, ale ani jsem si na něm vyloženě nepochutnala. Knížka není moc dějová. Pouze začátek je dramatický, až k příjezdu Susanny do vesničky u moře. Susanne se účastní pohřbu "dědečka", poleží si v posteli, kvůli amnézii po autonehodě si vybavuje útržkovité vzpomínky na minulost, projde se po pobřeží, za babičkou přijde návštěva a sní jí palačinky, naplánují si výlet na moře, pak jedou na výletní lodi a ejhle, už jsem odvyprávěla skoro čtvrtinu knihy, takže končím, abych všechno nevyzradila :). Autorka si libuje v dlouhých popisech, obšírném pozastavení se nad nepodstatnými věcmi, aby zdůraznila atmosféru a lákavé prostředí.
Dá se to přečíst, je to celkem milé, nicméně si říkám, tohle je dílo od té slavné Lamballe? Od populární autorky momentálně moderních bestsellerů jsem čekala trošičku víc.
Za mě průměr. Mám doma ještě Hlubokou modř moře, ovšem do dalšího bretaňského románu se mi nijak zvlášť nechce.

28.10.2020

Příjemné odpočinkové čtení, nenadchne, neurazí.
Pokud od knihy nic neočekáváte, nebo si chcete u knihy odpočinout v dnešních hektických dnech, určitě po ní sáhněte.
Pokud si přečtete anotaci, případně přečtete prvních pár stránek knihy, velmi záhy zjistíte, že přesně víte, jak bude kniha pokračovat a jak asi skončí...
Příběh o kamarádství, lásce a o tom, že je nutné jít si za svými sny.
Velmi by mne zajímalo, jestli ty zajímavé slovní obraty byly prací pana překladatele, nebo to takto napsala sama autorka - inu ano, inu tedy, ještě toho trochu (případně drobet), hřmotná povaha, blonďatý pes a jako třešnička na dortu několikrát použité slovo venkoncem.
Jásání se nekonalo, nebylo to špatné čtení, ale prostě mi tam něco chybělo, přišlo mi to takové moc popisné, ale já mám celkově problém s německy píšícími autory... Já sama jsem se zpočátku nemohla začíst, pak mne příběh Susanne chytil a příběh se mi četl lépe. Na mne moc vaty, stačilo méně stran.

07.10.2020

Ten, kdo touží po jemné romantice, ten, co chce cítit vůni moře a vidět světla majáku, ten, co miluje čarokrásné pobřeží Bretaně a sní o štěstí, tak ten čtenář si tento román užije a vychutná. Děj se odehrává v jedné časové lince, je to čtení oddechové, pohodové !
Chci být v hodnocení spravedlivá a proto hvězdičku ubírám. Autorčin román Hluboká modř moře se mi líbil o tolik víc ! I když i toto je krásné čtení, jen mě již autorka namlsala a nasadila laťku vysoko. I tak budu snít o Bretani, o tom nádherném kousku země, o majáku na útesech, o těch lidičkách tam, daleko ! A taky o psovi Bri - Bri !

04.10.2020

Souhlasím s předešlými komentáři. V hloubce se román zabývá vřelým vztahem k přírodě a respektu k živelnému moři. Susanne po autonehodě se svým přítelem Paulem ztratí paměť a díky smutečnímu oznámení, který nalezne v kapse, odjíždí do Pointe du Lapin na pohřeb dědečka Loana. Stává se z ní Anne-Marie. Zde se setkává s babičkou Gaëlle i dalšími obyvateli vesničky na pobřeží - Sylvií, Annou, Malwenem a jejich synem Malem, Swanou a Briocem, staršími sestrami Gwernigovými a Alanem, kteří ji přijmou mezi sebe. Susanne se na bretaňském pobřeží líbí a společnými procházkami se psem Bri-bri objevuje, že moře kolem majáku má mnoho tváří. Ovšem utajená identita je prozrazena a nezbývá než se vrátit do skutečného - snobského života. Snad jen, že happy end mohl už skončit na Silviině svatbě. Děj mi připomněl knihu K.J. Beneše - Kouzelný dům, který jsem četla jako středoškolačka.

04.10.2020

Třetí kniha od této autorky, no co k tomu říct, nejvíce se mi líto bílá Hluboká modř moře. Tato kniha byla taková prvně zdlouhavá jednáním hlavní postavy, a ke konci náhlý happy end. Co se mi hrozně líbilo, bylo popsané okolí, hned jsem si hledala na netu foto a vztahy těch starousedlíků. Nebyla to, ale špatná kniha, taková nenáročná oddychovka.

23.09.2020

Krásná kniha. Zajímavé vyprávění lidských osudů.