Les v domě
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532042/bmid_les-v-dome-65c9dafa7c2c6.png
4
3891
3891
Dětská hrdinka nového románu Aleny Mornštajnové se zdá být všem na obtíž. Otec se vypařil během povodní, matka raději tráví čas se svými amanty a dědeček s babičkou, kterým zůstala viset na krku, pro ni nemají jediné vlídné slovo. Mlčenlivá cácora, jak jí nedůtklivá babička přezdívá, tak vede hodně osamělou existenci, jen s nástupem do školy vymění svou imaginární kamarádku Moniku za přátelství s živelnou a upovídanou spolužačkou Ester, v jejímž stínu pak tráví nelehká léta dospívání. Stále se však nemůže zbavit hluboce zakořeněného strachu z lesa, který v ní probouzí děsivé vzpomínky. Ale o takových věcech se v jejich domě nikdy nemluví Dosud nejtemnější příběh z pera oblíbené české autorky, o jehož protagonistku se až do poslední stránky nepřestanete strachovat.... celý text
Přidat komentář
Výjimečná kniha, depresivní, nepochopitelné chování dospělých. Po přečtení recenzí jsem knihu stále odkládala, ale pak jsem ji přečetla na jeden zátah, nešla odložit.
Bohužel, po Listopadu přichází další, a podivnější příběh. Asi by bylo fajn srozumět čtenáře, že tato kniha není vhodná pro všechny. Chtěla jsem knihu darovat své matce ještě před přečtením, naštěstí jsem ji předběhla, a tak mám k ní v životní otázku, na kterou asi nechci znát odpověď. Nebudu se vracet a to ani ke knize. Od Listopadu už nejsou knihy rubínové ani smaragdové, bohužel, za mne ne
O této knize se hodně mluvilo, a tak jsem zhruba věděla, o co v ní jde. Ale že je az takhle kruty, jsem netušila. A.M. dokonalá popsala hnusný zločin a dění kolem něj. Tolik zvěrstva v jedné rodině, to je něco neskutecneho. O tomto příběhu budu dlouho premyslet. Kéž by ve skutečnosti takové rodiny vůbec neexistovaly.
Už čtvrt roku se odhodlávám k této knize něco napsat...
Četla jsem ji necelé dva dny. Se zatajeným dechem. Všechno ostatní bylo nepodstatné. Nic nebylo důležitější než tento mistrný příběh paní Mornštajnové.
Sotva spatřil světlo světa a zraky čtenářů, už byl haněn a napadán. Média mu věnovala velkou pozornost a spousta čtenářů této úžasné autorky bylo zklamáno, že se úplně zbytečně dozvěděli tajemství příběhu cácory dřív, než vůbec měli možnost přečíst si jeho první stránku. Pamatuji si, jak moc se mi nelíbilo, že té knize takhle všichni ubližují... A že si to asi všichni budou pamatovat.
Naštěstí je ta kniha tak dobrá, tak hutná, tak strhující a mistrnně napsaná, že nevěřím, že bude čtenáře, jehož nezasáhne a neuzná její neoddiskutovatelné kvality. Je to dílo, které nevím, zda překonává autorčinu předchozí tvorbu, ale rozhodně ji víc než brilatně doplňuje.
Kéž pro nás Alena Mornštajnová dál tvoří, píše, fantazíruje... Kéž ji to, co se stalo s Lesem v domě po jeho vydání, neodradí od dalších románů, neboť jestli tuto spisovatelku ztratíme kvůli ukřičeným novinovým článkům, budeme litovat.
Za mě snad silnější dílo než byla Hana.
Bolelo to. A když to bolí, tak to funguje.
Děkuji.
Smutný příběh plný bolesti. Kniha je propracovaná, výborně napsaná. Má takové poselství: čtenář na ni nezapomene!
Líbí se mi, že se autorka chopila jiného tématu než předchozích knihách. A zvládla to za mě bravurně. Příběh hlavní hrdinky mě vtáhnul a občas jsem měla chuť na dospělé kolem ní křičet. Ke konci, kdy už nešlo o ní, ale někoho blízkého, už zoufalství z knihy přímo tryskalo. Ne, není to veselé čtení. To ale čtenářskému požitku nebrání.
Přečteno jedním dechem, posledních asi sto stránek s husí kůží po celém těle a sevřeným žaludkem. Zhruba uprostřed knihy jsem si říkala, že už by se děj mohl posunout, ale ten závěr byl strhující. Moc se mi líbí, jak do sebe nakonec všechno zapadlo (obrazy lesa, truhlárny, psa, kamarádky Moniky, nic tam nebylo navíc). Ta lhostejnost vůči dítěti bude ve mně (jako matce malých dětí) rezonovat ještě velmi dlouho. Čím víc nad tím přemýšlím, tím víc si myslím, že kniha ani nemohla skončit jinak.
O této knize již bylo napsáno hodně a už před čtením jsem proto věděla, o co se bude jednat. Knihu jsem si chtěla přečíst, protože autorka patří mezi moje oblíbené spisovatele. Začátek knihy, asi tak 100 stránek se trochu vlekl, ale potom to dostalo spád a zbytek knihy jsem přečetla na jeden zátah, prostě nešlo přestát číst. No a konec knihy mne šokoval.
Paní Mornštajnová, co mi to děláte? Doposud byl pro mě les oázou klidu a pohody. Silné téma, čtivé jako vždy...přesto mi tam chvílemi něco vadilo.
To, že AM luxusně píše, víme. Ale tohle mělo teda grády! Téma, při kterém se vám chce řvát, napovídat, měnit slova či věty.....ale jen čtete dál a dál jedním dechem a v závěru se málem udusíte.
Mám podobné pocity jako jiní čtenáři, sto stránek sice hnusných, nicméně stále se opakujících informací. Kdy už to příjde? Jo, po přečtení jsem si nalila dvojku a nezůstala u jedné, hnus, depka, chuť knihu vyhodit. Bylo mi fyzicky zle. Druhý den jsem měla vztek na Morštajnovou, asi to lákavé téma měla oželet a nechat na TOY, zda osobní příběh vyjádří jinak než už to udělala. Mám pocit, že takto je dehonestována oběť a je to celé podivné... a ušetřila by si i trapas s ukradeným námětem....vím, že je to neskutečné téma, že se o tom musí mluvit, ale kdo to nezažil, by asi neměl.
Ani si neumím představit, ze by autorka nenapsala knihu se závažným tématem. Dlouho jsem přemýšlela, kde bude ta zápletka, co je v rodině špatně, proč se k malé dívce všichni chovají tak jedovatě a proč se tolik bojí lesa. To, co přijde, je naprostá šílenost a bylo mi už jen při čtení těžko. Nicméně takovými tématy by se společnost měla zabývat a Alena Mornštajnová i tohle dokázala zpracovat. Kniha literárně výborná, příběh velmi smutný a děsivý.
(SPOILER)
Instantní deprese, Mornštajnová umí psát jako nikdo.
Ale mrzí mě, že nevím co se stalo s otcem, prostě jenom utekl? Nebo jsem něco přehlídla?
Na knize je napsáno nečekaně mrazivý román... Teď jsem dočetla a po tom konci mám opravdu husí kůži... Je to znepokojivé a ošklivé a přesně to měla asi kniha vyvolat... Ačkoli to bylo čtivé, přečetla jsem ji asi za 3hodiny, protože mě zajímalo jak to dopadne, už nikdy víc....
"Říkáte, že si štěstí zasloužím.
Tak já vám o sobě něco povím."
Kauza kolem knihy je známa asi už všem, za sebe musím říct, že pro mě silnější než příběh Hany. Ať už AM inspirovalo cokoliv, tak tento příběh vám zlomí srdce a čekáte, zda alespoň konec bude pozitivní, protože kniha je smutná jako Hamlet, jako pondělí. Tolik křivdy, tolik negativního. Rodina, ve které dívenka vyrůstala je zkažená skrz na skrz. Vždyť na malém dítěti nikdo nevidí nic dobrého! Matku nezajímá a tatínek, který se k ní choval hezky a četl jí pohádky zmizel neznámo kam. Nikdo jí nevěří, a proto se upne na imaginární kamarádku. Rvalo mi to srdce a na straně 217 jsem se rozbrečela tak, že slzy nešlo zastavit.
A konec?
V životě jsem neměla po přečtení posledních vět takovou husí kůži po těle. Úplně mě to zmrazilo.
Přečtěte si ji, brečte, nadávejte, kruťte hlavou a pak...pak si važte života a těch, kdo vás vychovali a milovali vás
Knihu jsem měla dlouho rozečtenou, protože jsem musela sebrat odvahu ji dočíst. Mám z příběhu špatný pocit což bylo asi autorčiným účelem
no, už dávno jsem se při čtení knihy necítila tak hrozně, co říct, příběh hrozný ale očividně to je napsáno dobře, když máte pocit, že vás kniha vtáhla dovnitř. Každopádně stačilo jednou, jdu někam zahnat špatnou náladu a knihu mažu ze systému. uff
Štítky knihy
zneužívání zrada tajemství pedofilie samota mateřství historické romány
Waaau...nemám slov. Tak strašně silný příběh. Nejdříve to vypadá, že to bude jen smutný příběh o holčičce, která to má doma těžké ale pak....prostě neuvěřitelné a přitom se takové věci fakt dějí :(