Les v domě
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532042/bmid_les-v-dome-65c9dafa7c2c6.png
4
3774
1030
Dětská hrdinka nového románu Aleny Mornštajnové se zdá být všem na obtíž. Otec se vypařil během povodní, matka raději tráví čas se svými amanty a dědeček s babičkou, kterým zůstala viset na krku, pro ni nemají jediné vlídné slovo. Mlčenlivá cácora, jak jí nedůtklivá babička přezdívá, tak vede hodně osamělou existenci, jen s nástupem do školy vymění svou imaginární kamarádku Moniku za přátelství s živelnou a upovídanou spolužačkou Ester, v jejímž stínu pak tráví nelehká léta dospívání. Stále se však nemůže zbavit hluboce zakořeněného strachu z lesa, který v ní probouzí děsivé vzpomínky. Ale o takových věcech se v jejich domě nikdy nemluví Dosud nejtemnější příběh z pera oblíbené české autorky, o jehož protagonistku se až do poslední stránky nepřestanete strachovat.... celý text
Přidat komentář
Ať už se Alena Mornštajnová inspirovala kdekoli, tohle je její styl, který se krásně čte i přes velmi těžké téma. Po celou dobu čtení jsem si říkala, kdy už cácoře konečně někdo pomůže, ale nakonec to musela vyřešit sama. V jednom okamžiku jsem se neubránila slzám. Konec bych si přála více rozepsaný, ale i přes to knihu doporučuji.
Přemýšlím, jestli dát 3 nebo 4 hvězdy... Ano, téma kruté a smutné, přesto jsem čekala ještě trochu více. To, že paní Mornštajnová skvěle píše je známé, čtivost knize rozhodně nechybí. Závěr knihy mi moc neseděl.
Celou knihu mi byla nepříjemná velikost a font písma (a číslování).
Jestli něco Lesu v domě nechybí, tak je to čtivost. Knihu jsou po delší době zhltla za pár dní.
Ovšem s hlavní postavou je opravdu těžké se ztotožnit - částečně racionalní a pracovitá, částečně naprosto nelogická lhářka. Navíc celé její okolí působí těžkopádně, vykonstruovaně. Kniha je prostě takový lákavý dezert, po kterém zůstenou jen výčitky a nepříjemná pachuť v ústech.
Nevim proc, ale kniha me nezaujala. Vubec se me nedotkla. Ani pribeh, ani hlavni hrdinka.
Prislo mi to vsechno povrchni, plytke, psane velmi jednoduchym stylem.
Nevim, jestli to mel byt zamer, spis jde k bezny autorcin styl.
Kniha se nelibila ani moji mamce, od ktere jsem ji dostala. Dohromady dve hvezdy.
Jedna z nejhutnějších knih, co jsem kdy četla. Skvěle napsané a čtivé a přitom strašlivé...
Taková jednohubka. Ani vylozene špatná, ani skvela knizka. Ano, téma je těžké, tohle by se v společnosti dít nemělo.
Od začátku víte, ze v rodině je něco spatne, ale autorka vám odhaluje vše postupne, jednu vec po druhé.
Prislo mi to ale vše takové plytke, vše jakoby z rychlíku, chybělo mi hlubší vykreslení psychologie postav. No možná to je mnou, upřednostňuji knihy s větším množstvím stránek, kde je prostor pro to, aby jste se s postavami sžili.
Kniha se mi nečetla dobře. Takové těžké a bolestivé téma dokázala ale tato paní spisovatelka zpracovat na výbornou. Postavy jsou nesympatické, jak je už uvedeno v komentářích níže. Ale přesto mne příběh rozesmutnil. A i když to bylo opravdu nelehké čtení, knihu hodnotím plným počtem.
Na tuto knihu jsem se hodně těšila a musím říct, že nebyla zklamáním. Přečtena byla jedním dechem za jedno dopoledne. Zároveň jsem si i splnila čtenářskou výzvu 2024. Četla se úplně skvěle, jako kdybych v těch zápletkách opravdu byla (jak se např.rodina hádala), opravdu dobře popsaný. Samotný dej byl trošku emočně těžší, ale jsem ráda, jak celá kniha dopadla a že tam nebyl otevřený konec. A ještě dodám, že vlastně název knihy má po přečtení knihy úplně jiný rozměr.
Přečetla jsem řadu jejích knih a nemůžu se ubránit pocitu, že paní Mornštajnová spadla do jakési autorské monotónnosti.
Tohle dílo pro mě bylo výkřikem do tmy, zoufalá snaha přijít s něčím šokujícím, novým, které v poměru s jejími jinými rodinnými dramaty, v dnešní morálce působí spíše jako velké, trochu nezvládnuté, sousto.
Autorka se netají, že se při psaní inspiruje příběhy jiných lidí a proto poté, co jsem si přečetla zpověď umělkyně Toybox z roku 2019, v této kauze Mornštajnové spíš nefandím, ale obrázek ať si každý udělá vlastní.
I přes všechnu mou kritiku, moje maminka z knihy byla nadšená a mně je líto, že její pocity nesdílím. Přesto je pro mě většina knih paní Mornštajnové letním, oddechovým čtením, po kterém znovu ráda sáhnu, ale z Lesu v domě jsem byla upřímně zklamaná :(
Dlouho mě od knihy odrazoval ten negativní hype. Ale nakonec jsem si řekla, že to i tak musím vědět a rozhodně nelituji. V začátečních pasážích si člověk najde dost ze svého dětství, prožívání pocitů ohledně nepochopení i zrady rodičů (samožřejmě doufám, že do té doby, než dojde na les v domě). V několika částech jsem cítila silné bodnutí takové té tíživé nostalgie, některé výchovné.. či spíše nevýchovné poznámky rodiny. Pocity, které cácorka prožívala..brr, vše si čtenář projde s ní. Autorka umí skvěle navodit stupňující se napínavou atmosféru. Vyprávění malé holky, které se děje tolik příkoří a ona netuší proč, se Vám zaryje hluboko a dlouho budeme o knize dumat, tak jak už se to u knih paní Morštajnové děje.
Ať už se o této knize napsalo a řeklo cokoliv, paní Mornštajnové se musí nechat, že psát a vtáhnout vás do děje prostě umí. A i když mi čtení místy nedělalo dobře, nemění to nic na tom, že jsem knihu přečetla jedním dechem.
Poslední a zároveň nejnovější kniha, která se mi od autorky dostala do rukou, se mi líbila nejméně. To musím otevřeně přiznat. Předpokládám pochopitelně, že to bylo tím tak neskutečně smutným příběhem malé Cácory. O knize toho bylo již napsáno tolik, že bych se jen musela opakovat, proto se dnes pokusím být stručnější. V každém případě se mne osud jedné malé holčičky, které byla odepřena láska a náklonnost (nejen) její vlastní matky, hluboce dotknul. Navíc se sama v poměrně útlém věku musela poprat s něčím strašným a je tedy jasné, že se to snažila nějakým způsobem vytěsnit a překonat. Pro mne je taková situace naprosto nepředstavitelná - a jsem za to ráda, přestože jsem si samozřejmě dokonale vědomá toho, že takových případů existuje celá řada. A (bohužel většinou) nikdo těmto obětem nepomůže... Pokud jde o knihu, tak zde ani jedna z postav nevzbuzuje byť ty nejmenší sympatie, dokonce ani Cácora ne. Lítost určitě ano a snad také svým způsobem pochopení, ale jinak je to hodně depresivní a těžké čtení. Možná dokonce nejtěžší ze všech knih, které autorka napsala? Řekla bych, že rozhodně ano.
Na závěr hodnotím plným počtem, ale tentokrát především za kvalitně zpracované téma, které by nikoho nemělo nechat chladným...
Les v domě může být kdekoliv. Právě v rodinách od lidí, které máme rádi a kteří nás mají chránit, čeká velká zrada. Lež a navazující lži ničí další životy. Kolik dětí si tímto peklem prošlo nelze zjistit. Podobný problém řeší kniha "Houbařka" Viktorie Hanišové. Kdo z prarodičů má větší vinu? Nechám to na čtenářích.
Lidská tragédie opředená lží, zlou vůlí i nevšímavostí. Ano, zneužívání dětí je tragické, zavrženíhodné, úchylné. A přece se to děje. Mornštajnová přitom nenabízí cestu ani způsob, jak se s takovými hanebnými skutky vypořádat. Vytáhne vás do kina do nejvyššího patra multikina a odtud vás už jen stahuje příkrým srázem dolů. A přece ji nutno vnímat coby světlonoše. Mornštajnová v románu zachytila jeden smutný osud, osud dítěte, které se zahalilo (jako mnohé v takové situaci) do beztvarosti, bezvýraznosti, neviditelnosti a snahy nevyčnívat, což mu mělo v dětství a mládí zajistit klid od vnějšího světa. Bohužel pro něj do vnějšího světa spadal nejen život za zdmi domu, tedy ve škole atp., ale i život v domě. V domě, v němž by dítě mělo být v bezpečí. Před lesem…
Mornštajnová mě málem přesvědčila, že tentokrát to přece jen přehnala. Kombinace tolika negativních faktorů snad není možná ani ve fiktivních příbězích. Zlobily mě všechny postavy do jedné. I ta milá paní učitelka nakonec jen strčila hlavu do písku. Jenže pak jsem zjistila, že ona fikce nemá zas tak daleko ke skutečném zločinu. To život sám umí nakreslit čáry života takových Cácor. Co jsem ale přece jen těžce rozdýchávala bylo nelogické a vůči dítěti kriticky nesprávné a taky vysoce neprofesionální chování sociální pracovnice, která v jedné fázi života cácory jedná tzv. v zájmu práva dítěte, v další fázi pak jen přebírá rétoriku protistrany. A tak je to cácora, ta zlá a nesmírně prolhaná. Tím to končí. Podivný obrat. Vlastně ne tak docela, ještě pořád lze napáchat škody. Hodně škod. Příšerný příběh, neveselý román. Burcuje? Ano. Krom pachatele, tuším, protože tady je vidět, že za vhodných podmínek může téměř cokoliv. Takže zbývá okolí, aby nebylo slepé...
"Byla jsem odraz v zrcadle. Měnila jsem se podle očekávání člověka, který se na mě díval, protože jsem toužila všem vyhovět. Myslela jsem si, že když budu taková, jakou si mě lidé přejí mít, když budu říkat, co chtějí slyšet, přijmou mě mezi sebe."
Královna smutku v české literatuře opět potvrdila, že toto označení je nejpříhodnější. Syrový a nepříjemný příběh, mistrně napsaný, ale každý rodič a zvláště rodič malé holčičky musí mít zákonitě potíže tuto knihu číst a dočíst. Jakýkoli záchvěv či záblesk naděje je pošlapán, zadupán a všechno se jen zhoršuje. Ačkoli uznávám kvalitu a čtivost, sám jsem měl problém se posouvat dále, bylo mi hlavní hrdinky tak neskutečně líto, až se mi udělalo psychicky i fyzicky nevolno. Vzhledem k citlivosti tématu se nedokážu přiklonit ani k jasnému názoru na kauzu, jež se v souvislosti s touto knihou vyrojila. Nezapomenutelný a současně trýznivý literární zážitek.
Skvěle napsaná kniha. Kruté téma a pro mě vlastně trochu nečekané vzhledem k obálce. To že se tohle děje ve světě je strašně smutné. Konec knihy bych si dovedla představit malinko jinak (spojený s Jakubem), ale alespoň je zakončeno. Měla jsem strach, že bude otevřený konec. Určitě bych knihu doporučila k přečtení.
Knihu jsem přečetla jedním dechem, ostatně jako všechny od této autorky. V této je však podle mě nejvíce tísně a beznaděje (v těsném závěsu je Listopád). Pořád jsem čekala na nějakou naději, a i když se občas zdálo, že se blýská na lepší časy, zase přišla nějaká rána. Úplný závěr mě rozsekal. A ještě dlouho po dočtení jsem nad tím přemýšlela. To téma, navíc dokonale zpracované, je silné a aktuální. A když si odmyslím to nejhorší, přemítala jsem i nad tím, jak se nejlíp chovat ke svému dítěti a jakému jednání se vyvarovat. A vsadím se, že jsem nebyla jediná.
Knihy autorky mám moc ráda. Vždy si najde silné téma. I u této knihy to tak je. Ale musím říct, že pro mě tato není ta "wau" kniha. Nevím co, ale něco mi na ní vadilo.
Nejlepší kniha autorky. Silné, drsné, mrazivé, aniž by bylo nutné vše vyslovit a vyžívat se v popisech krutosti.
Štítky knihy
zneužívání zrada tajemství pedofilie samota mateřství historické romány
Kniha Les v domě je v
| Právě čtených | 66x |
| Přečtených | 5 358x |
| Čtenářské výzvě | 1 797x |
| Doporučených | 218x |
| Knihotéce | 786x |
| Chystám se číst | 1 176x |
| Chci si koupit | 473x |
| dalších seznamech | 27x |
Čekala jsem něco trochu jiného. Věděla jsem o čem má kniha být, ale tak nějak jsem čekala.... nevím trochu víc. Celá kniha byla v podstatě náznacích, ale to až tak nevadí, věděla jsem, o čem má být. Chyběla mi tam ale nějaká konfrontace nebo konverzace mezi těmi 2 postavami. Na konci knihy mi chybělo jakékoli rozluštění nebo uzavření nebo něco. Přišla mi trochu nemastná neslaná, jakože se tam nic nevyřešilo, nic se neuzavřelo, kruh pokračoval. Ne pro mě.