Les v domě
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532042/bmid_les-v-dome-65c9dafa7c2c6.png
4
3831
3831
Dětská hrdinka nového románu Aleny Mornštajnové se zdá být všem na obtíž. Otec se vypařil během povodní, matka raději tráví čas se svými amanty a dědeček s babičkou, kterým zůstala viset na krku, pro ni nemají jediné vlídné slovo. Mlčenlivá cácora, jak jí nedůtklivá babička přezdívá, tak vede hodně osamělou existenci, jen s nástupem do školy vymění svou imaginární kamarádku Moniku za přátelství s živelnou a upovídanou spolužačkou Ester, v jejímž stínu pak tráví nelehká léta dospívání. Stále se však nemůže zbavit hluboce zakořeněného strachu z lesa, který v ní probouzí děsivé vzpomínky. Ale o takových věcech se v jejich domě nikdy nemluví Dosud nejtemnější příběh z pera oblíbené české autorky, o jehož protagonistku se až do poslední stránky nepřestanete strachovat.... celý text
Přidat komentář
Jedna velká beznaděj, neutichající trápení a srdceryvná lítost. Tímto bych dokázala shrnout pocity, které ve mně kniha vyvolávala.
Malá vesnice, plíživý les a tísnivý dům, kde jsou jeho obyvatelé zřetelně na obtíž. Protivná babička, neangažující se děda, chlastající matka a otec... Ten odešel. Už jen fakt, že malá cácora je pro všechny jenom cácora nám napovídá, jak moc je všem svým blízkým lhostejná. Samotná nálada v domě je naprosto tíživá a tajemství, o kterém všichni ví je ale ještě tíživější. Příběhu panuje dusno a smrad.
Kniha se čte lehce, snadno vás vtáhne do děje. Rozjezd byl sice na můj vkus pomalejší, ale to knize neubíralo na kvalitě. Dávkování vodítek k odhalení zápletky bylo pozvolné a sugestivní, i přesto ale bylo pro mě příliš brzo zjevné, což je podle mě trochu škoda. Autorka ve mě ale dokázala udržet napětí až do samotného konce, který byl i nebyl překvapivý, ale nezklamal.
Pokud se nebojíte nekončícího zoufalství, všudypřítomné bezmoci a jednoho zklamání za druhým - ať už to zní sebevíc masochisticky - kniha rozhodně stojí za přečtení a pozornost, protože nám je důkazem, jak těžké je zlomit opakující se cyklus generačního trauma, a v jak smutném prostředí bez kousku lásky mohou děti vyrůstat.
Uf, tohle mě bude ještě chvíli bolet, ale už se těším na další knihu od autorky.
Knihu hodnotím 5. Příběh byl napínavý od začátku dokonce a taky hodně smutný. Co udělá psychika dítěte a co všechno si nese z dětství je strašné. Matku hlavní hrdinky a její rodiče bych poslala hodně hluboko. Bylo mi líto hlavní hrdinky, čím vším si musela projít.
Poslechnuto jako audiokniha - Zpočátku jsem se do knihy nemohla zaposlouchat... Hlas interpretky mě vůbec nezaujal a vzbuzoval ve mě spíše pocity bezmoci a zoufalství. Ovšem později jsem si na hlas zvykla a k naprosto děsivému příběhu seděl.
Mornštajnová mě opět překvapila. O knize jsem hodně slyšela a hodně četla... ovšem zkušenost s knihou předčila všechna očekávání. Autorce se povedlo zachytit naprosto nepředstavitelný příběh o zneužívání. V podstatě po celou dobu jsem byla v napětí "jak to dopadne". Takhle depresivní příběh, který se v různých podobách může v reálu odehrávat, jsem dlouho nečetla/neposlouchala. Nelituji času, který jsem s touto knihou strávila, ale právě pro její depresivní charakter doteď nejsem schopná zhodnotit, do jaké míry se mi líbila. I přesto, že knihu s touto tématikou ani nechci doporučovat ke čtení, rozhodně by si jí mělo přečíst co nejvíc lidí ... ale je nutné ji číst v ten pravý čas... příběh je plný nespravedlnosti a zla ... těžká životní nálož... nic pozitivního nečekejte...
Mornštajnová patří mezi mé oblíbené autorky. Skvělá byla Hana, Slepá mapa i Hotýlek. V závěsu pak Tiché roky. Nejméně mě oslovil Listopád. Co se týče Lesu v domě mě při čtení přepadly dost stísněné pocity. Bohužel, to, o čem kniha je, jsem se trochu nedopatřením dozvěděla ještě před jejím přečtení, ale nic to neubralo na hrůznosti příběhu. Ani si nechci představit, kolik takových dětí a rodin žije mezi námi.
(SPOILER)
Od první stránky něco, co nechceš. Frustrovaná babička, chladná naštvaná chlastající matka, otec neznámý a děda zalezlý v dílně. Nešťastné, peskované, nemilované dítě. Dokonalý popis toho, v jakém prostředí některé děti musí vyrůstat, dost hrozné i bez zneužívání, samoty, nepochopení, následků...
Čekala jsem, nějaké rozuzlení ohledně otce, nějaké stanovisko babičky a nečekala jsem, že nebude napravena křivda na Jakubovi. Snad, že to víc odpovídá reálnému životu, ale za takovou nálož by se čtenář rád dočkal alespoň nějaké útěchy. Les v domě je jednoduché současné čtivo na těžké téma. Ženský, hlašte rodinné úchyly!
Četla jsem už několik knih od Aleny Mornštajnové. Vždycky s napětím začínám číst další knížku. Žádná mě zatím nezklamala.
Ano ... vsechno uz tady bylo receno. Pro me za 5 hvezdicek, bylo to hodne emotivní, hlavne proto, ze bohuzel vsechny ty typy postav jsou opravdové; taková rodinka! Chudák Cácora, hned bych ji adoptovala :-)
Viníka jsem tusila, jen jsem do poslední chvíle doufala, ze se mýlím. Musela jsem si po prectení téhle knihy dát pauzu, dlouho to ve mne odeznívalo.
Za mě skvělá kniha, hned po Haně. Čtená jedním dechem na jeden zátah. Možná trošku účelově "nelogické" chování nevlastního otce, proč se pak k synům opět nehlásil? Učelové proto, že by se pak dějová linka odvíjela úplně jinak. Jinak mi tato autorka úspěsně konkuruje s Hanišovou a její Houbařkou.
Nebudu psát nic k příběhu, ať nespoiluju. Je to určitě čtivé, bavilo mě to. Také to není náročné čtení, vzala jsem si to jako oddechovku v náročném týdnu. Závěr mě však trochu zklamal.
Jsem velkou fanynkou paní Mornštajnové a vždycky si každou její knihu přečtu, protože prostě umí psát, ale Les v domě bohužel zatím patří mezi její nejslabší knihy..knihou Hana prostě nasadila laťku příliš vysoko.
Lidská bolest může mít nekonečné množství podob. Živená navíc lhostejností a strachem dokáže zničit i poslední zbytky štěstí a naděje. Kde není láska, zbývá místo jen pro černočernou tmu. Ano, bohužel takové příběhy nejsou ojedinělé a dějí se pořád. A ne vždy vede z temnoty přímočará cesta ven.
Takový je i příběh Cácory. Autorka ho podává jednoduše, bez zbytečných odboček, často jen v náznacích, ale o to působivěji. Možná by si zasloužil ještě pár stránek navíc, možná špetku naděje v tom moři beznaděje, lemované jen další bolestí, nenávistí a zlobou.
Tohle jsem dala na jeden zátah, na úkor spánku. Protože nešlo jen tak odložit knihu, do samoty a ztracenosti hlavní hrdinky vložit úhlednou záložku, zhasnout lampičku a pokojně usnout. Potřebujete sakra rychle vědět, jak to všechno bylo!! Až mě mrzelo, že jsem si tuto knihu nechala až na tak pozdější dobu od jejího vydání, protože jsem za ten čas potkala spoustu hodnocení, recenzí i článků v kauze s Toy Box, což mě připravilo o ten hlavní wow efekt (Co se vlastně dělo? A kdo to páchal?? ...náznaků spousta, konkrétnější odhalování až za polovinou knihy). Ono ale dalších okamžiků, kdy jsem cítila soucit, mrazení či jen bezradně přivírala oči, bylo i tak dost. Dívka, jejíž jméno ani jednou nezazní (což jen umocňuje tu surovou a nepatřičnou lhostejnost, s níž k ní téměř všichni přistupovali), prostě jen cácora, žila naprosto bezútěšný život a je velmi bolavé si uvědomit, že to tak bývá nejen v knihách. Měla jsem chuť ji obejmout, pohladit, oslovit nějakým pěkným jménem a odvést odtamtud co nejdál, třeba někam na jahodovou zmrzlinu. Podle mého geniálně napsané. (Podobné emoce mi vyvolaly rovněž skvělé knihy Vrány, Pláňata, Símka, Soběstačný.)
Emotivní a smutný příběh, ke konci hodně napínavé. Ale nepochopila jsem úplný závěr - kdo má být ta kostra dítěte a Blanka Mydlářová?
Mrazivý, silný a bolestivý příběh.
Recenze na tuto knížku vyvolají různé pocity a pochybnosti, nevíte, na co se připravit. Není to téma na vánoční čtení, ale knihu neodložíte, doku se nedostanete na konec. Kniha je velmi dobře napsaná, u čtenáře příběh vyvolá nejrůznější emoce, ať už se jedná o lítost, bolest, zoufalství, volání o pomoc...
Příběh a celkově tohle téma stojí za pozornost.
Alena Mornštajnová ve mně umí vyvolat vzpomínky. Kromě toho, že jsem taky byla malá holka, nemám s dětskými hrdinkami popsanými v Haně, Listopádu nebo Lesu v domě nic společného, a přece stačí nepatrná zmínka a vybavují se mi dávno zapomenuté předměty, situace nebo dobové kulisy.
V případě téhle knihy to vzhledem k tématu není důvod, proč se mi líbila. Cením si poctivosti, s níž autorka ke každému dílu přistupuje. A jejího vidění světa, v kterém je vždycky aspoň špetka naděje, i když se dobro a zlo prolínají. Příběh je vystavěný přesvědčivě, se smyslem pro detail a dávkování náznaků, které se postupně potvrzují, aby k nim zároveň pokaždé přibyl kousek nového zjištění.
Tísnivá atmosféra, z níž se vyprávění nevymaní ani na okamžik, je možná zároveň vysvětlením, proč se násilí a manipulaci tolik daří – stačí jen vytvořit podmínky, za kterých není nic jisté.
Zápletka mohla být základem pro detektivku, reportáž, psychologický rozbor. Ale takhle, v každodenním popisu souvislého řetězce ubližování a lží schovávaných pod povrchem, má pro mě mnohem větší přesah.
Smutné kruté. a bohužel se takové případy stávají. Cácora byla chudinka, trpěla jsem s ní.
(SPOILER) Oproti Listopádu docela jízda. Musím říct, že jsem podezříval (nevlastního) otce, přestože je kniha přecpaná narážkami na skutečného viníka. Trochu nedotaženě na mě působí další osud Jakuba a vlastně i jeho bratra, protože z něj není sňato falešné obvinění. Babi je svině a snese srovnání i s panímámou Boučkovou z Kalibova zločinu (za mě nejotravnější ženská, jakou jsem v literatuře poznal). Ale jo, bavil jsem, šňupl jsem si knížku na jeden zátah.
Štítky knihy
zneužívání zrada tajemství pedofilie samota mateřství historické romány
Tak toto bylo velmi čtivé. Knihu za necelé 3 dny jen tak nedám, ale tohle jsem musel brát do ruky každou volnou chvilku. Jak to dopadne? A ten mráz po zádech, že podobné příběhy se skutečně dějí...