Labuť a lovec
Jiří Březina
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/534647/bmid_labut-a-lovec-6620de6a25461.jpg
4
178
178
Když Lovec narazí při lovu labutí na tu zvláštní bytost, pochopí hned, že pochází z jiného světa. Netuší však, jak blízko ten svět je a jaké změny s sebou přináší. Tam, kde se dnes leskne hladina Lipna a zvedají se šumavské kopce, se před tisíci lety rozprostíralo území mezolitických lovců. Jeden z posledních ostrůvků původního lidského způsobu života ale musel dříve nebo později čelit nově příchozí civilizaci zemědělců a pastevců. Na pozadí mýtu o labutí panně, který patří k nejstarším lidským vyprávěním, se rozvíjí první, ale rozhodně ne poslední opakování příběhu Evropy: s jeho migrací lidí a kultur, válkami, odchodem starého a příchodem nového, krví, násilím i záblesky naděje.... celý text
Přidat komentář
Knihu Labuť a lovec, spíše tedy Labuť a Lovec, jsme do naší obnovované knihovny dostali v rámci darů, jinak bych se k ní asi vůbec nedostala. A jelikož je malá a tenká, opět představuje ideální čtivo pro prostoje v rámci MHD. Vůbec jsem netušila, do čeho jdu, takže mé překvapení bylo veliké. Ano, Štorch to není, ale E.Š. asi cílil na jinou věkovou skupinu; dost pochybuju, že by tuhle knihu četli – a tedy si ji vybrali – náctiletí.
Takže za sebe hodnotím pozitivně, kniha se mi četla velmi dobře a lehce, absence jmen i vnitřních psychologických pochodů postav příběhu podle mě prospěla. Potěšil mě i autorův doslov. Ale přiznám se, že už se těším na další Březinovu detektivku Mimo obraz.
Připadalo mi to ze všeho nejvíc jako pohádka...ale ne ta upravená pro malé posluchače. Pohádka pro dospělé, která zachycuje krutost reality, ale přesto v takové pohádkově snové i osudové rovině. Nejsou tu vlastně ani postavy jako takové, spíše symboly, role... Jak je psáno v závěru samotným autorem, je to takové nahlédnutí do střetu dvou kultur.
Autor žije v Českých Budějovicích. Má manželku a syny Ondru a Adama. Píše detektivní sérii DETEKTIV VOLF.
LABUŤ A LOVEC je moje první přečtená autorova kniha. Kniha se mi líbila.
V poznámce autora je uvedeno, že i když je příběh smyšlený, chtěl autor, aby se dotýkal reality. Vycházel z odborné literatury, při psaní se obrátil také na odborníky.
Jedná se o román z pravěku. Kniha je rozdělena do 3 částí.
Autor má velmi pěkný styl vyprávění a pro mě tato kniha představovala osvěžení v četbě. Samotný příběh se mi také líbil.
Román pojednává o LOVCI, který se seznámí s dívkou LABUŤ. LOVEC při lovu vystřelí šíp, zasáhne labuť, ale když si jde pro kořist, místo labutě uvidí dívku, do které se zamiluje. Líbily se mi také části, při které dívka vzpomínala na svou rodinu.
Lidé se museli postarat sami o sebe, takže muži lovili zvěř, ženy se staraly o domácnost a připravovaly a vařily jídlo. Ve vesnici byl STAŘEŠINA, kterého všichni poslouchali. Lidé věřili na duchy a různá božstva. Existovaly různé skupiny, které se navzájem napadaly – Říční lidé a Lesní lidé.
Kniha je docela krátká a knihu jsem přečetl na jedno posezení.
Kniha má hnědý font písma.
Kniha má pěkné ilustrace. Ilustrátorkou je SABINA CHALUPOVÁ.
Kniha je celkově po grafické stránce pěkně zpracovaná.
V závěru knihy se nachází POZNÁMKA AUTORA.
Kniha má pěknou obálku.
Knih z pravěku jsem četl velmi málo. Autor zmiňuje v poznámce autora knihu Lovci mamutů, kterou napsal Eduard Štorch. Vzpomínám si, že tuto knihu jsem měl v minulosti doma, ale myslím si, že jsem knihu nečetl, anebo si už nevzpomínám. Vzpomínám si ještě na knihu Udet, syn divočiny, kterou napsala Heda Halířová a tato kniha se také odehrává v pravěku. Tuto knihu jsem četl. A to jsou asi všechny knihy, které znám z tohoto období.
V podstatě to za mě napsal józi.odkudkam. Formálně skvělé, výprava stejně tak, ale mě to prostě nechytlo. Přišlo mi to takové sterilní a nakonec i díky tomu, že vymizel i ten nádech mysteriózna, vlastně nezajímavé.
Možná je historicky přesnější, ale Štorch to není.
Tady půjdu v hodnocení velmi proti proudu, ale na mě kniha vůbec nezapůsobila. Chtěla jsem něco od autora vyzkoušet, ale měla jsem spíš sáhnout po nějaké detektivce.
Každý tu oceňuje krásu psaného textu, ale mě spíš přišlo, že si autor hraje na vyšší literaturu a já jí v tom nenašla.
Příběh mi nepředal naprosto nic a málem jsem ho ani nedočetla. Měla jsem si udělat asi lepší průzkum, než jsem se pustila do čtení. Kdybych věděla, co čekat, tak by možná bylo zklamání menší. Autorův doslov na konci byl tím nejlepším na celé knize,za ten dávám alespoň tu jednu hvězdu.
"Tahle bytost má rysy mladičké dívky. Její kůže je však mnohem světlejší než ta Lovcova. Její oči jsou černé jak noc, ke spánkům od nich vedou černé linky. Její vlasy jsou černé jako uhel, zapletené do podivného tvaru. Kůže jako labutí peří, oči jako pták."
Březina umí. Svým úsporným, jazykově vytříbeným slohem mísí epiku s lyričnem jako by šlo o akvarel. Lyrické mileu navíc Všehrad podtrhl grafickou úpravou; zrnitost papíru, linoryty, kapesní formát, éterická gramáž, barevný font...nádhera. Objektivně vzato jde po všech stránkách o prvotřídní, stylisticky, jako i tématicky ojedinělé (nejen v našich luzích a hájích) dílko, jež mě však nechalo chladným. Těžko říct proč. Snad za to částečně může i absence dialogů. Ve výsledku pro mě Labuť a lovec není ani báseň (už vůbec ne mýtus) jako spíš...moderní, odtažité krasocvičení/násilně prudký sled bleskem z temnot vyrvaných momentek, filmový pás, scénář.
Nevím, třeba za to může i skutečnost, že jsem Labuť - v rámci tématického ladění - četl bezprostředně po Robinsonovu hluboce lidském Šamanovi, každopádně víc jak tři a půl *** nedám. Samotného mě to zaráží; ono je to objektivně (zdejší nadšení chápu, leč necítím) vážně dobré! Autor působí (na fotu i v doslovu) jako sympaťák, schválně mu zkusím dát šanci s něčím jiným. Jak detektivku žánrově nemusím, tak si umím představit, že by jí obdobný, stroboskopicky evokativní "vizuál" mohl slušet...anotace k "Mizení" zní zajímavě;-)
V této knize vkročíme do střední doby kamenné a tím se dostaneme do krásného historického příběhu. Poznáme lovce, který postřelí Labuť - labutí dívku, ale chce ji zachránit, odvede si ji domů mezi Říční lid, ale Labutí rod a Říční rod jsou dva rody, které se moc neslučují.
V tomto příběhu nás autor seznámí mimo jiné s archeologií, s dovednostmi přírodních národů, s jejich zvyky, s vírou, také se sílou lesních duchů přírody a dozvíme se, jestli v tomto příběhu bude láska všemocná.
Musím vyzdvihnout krásné ilustrace Sabiny Chalupové, které tuto knihu krásně zdobí.
Kniha mě okouzlila na první pohled a tento nově zpracovaný známý příběh v ní, se mi moc líbil.
Vlastně vůbec nevím, co jsem od knihy čekala. Mela jsem dojem, ze autor pise detektivky, a tak nějak jsem si myslela, ze to bude ten případ. Jinou autorovu knihu jsem zatím nečetla, ale rozhodně to napravím. Příběh byl velice poutavý, musím se přiznat, že jsem jinou knihu tohoto žánru nebo typu do této doby necetla, takže to pro mě bylo zase něco nového. Určitě autor dokáže zaujmout, bylo to napínavé, neodhadnutelné.
Labuť a lovec - Pěkné, oddehcové čtivo, měla jsem pocit, že se znovu nořím do knih Eduarda Štorcha, jen mi (stejně jako u Štorchových románů) některé věci připadaly přitažené za vlasy. Je sympatické, že Březina v doslovu bere všechny faktické chyby na svou hlavu a je si vědom torzovitosti pramenů, které máme k dispozici. Stejně tak je sympatické i to, že se pokusil ukázat rozdíl mezi mezolitickým a neolitickým způsobem života, ale obávám se, že změny byly postupnější, pomalejší, tudíž hůře zaznamanetalené z hlediska jedince, který má na tomto světe vyměřeno jen pár desetiletí. Udělat rovnítko mezolit = lov, sběr x neolit = zemědělství + pastevectví, kde se náhle zcela naplno pěstuje obilí, chovají ovce, tkají látky a vyrábí keramika, je myslím příliš zjednodušené. K přechodu patrně docházelo postupně. Ostrý střet dvou zcela odlišných kultur je dnešnímu člověku asi bližší, protože ho lépe známe (z objevení Ameriky či z výprav mezi civilizací - téměř- nedotčené domorodce v 19. a počátkem 20. století). Knihou se navíc vine nostalgie nad ztrátou onoho staršího, dle autora až indiánského a poklidného způsobu života, který je nahrazen agresí, válkami, neustálou prací. Myslím, že jde z velké části o iluzi, o tak časté vzdychání nad ztraceným rájem a o klamnou představu, že "dřív bylo líp" - lidé by nepřešli k zemědělskopasteveckému způsobu života, kdyby k tomu neměli důvod, kdyby jim to neskýtalo výhody, rovněž války či střety mezi lidskými skupinami probíhaly i v pravěku, pouze je díky použitému materiálu tehdejších "zbraní" a nízké hustotě obyvatelstva daleko těžší takové střety odhalit. Uvědomme si, že zemědělství a pastevectví dává člověku daleko větší jistotu potravy, není již tak závislý na stádech zvěře, jejichž výskyt se navíc po poslední době ledové změnil, není již nucen neustále migrovat a také nemusí být tak fyzicky zdatný, jako lovec. Ohlídat stádo či okopávat pole a sít obilí zvládne i člověk, který by se lovem již uživit nemohl z důvodu vyššího věku či opotřebování těla, fyzického postižení, utržených zranění apod.
Poněkud pochybuji, že by pravěcí lovci měli značky na stromech, které by ohraničovaly jejich území, uvážíme-li, jak nepevné byly třeba ve středověku hranice států, stejně tak na mě nepůsobily zrovna věrohodně některé detaily ze života neolitců (= Labutino původní prostředí), např. vůdčí role otce stavěná do kontrastu k "demokracií" Říčních lidí, monogamie nebo zakrývání vlasů u vdaných žen - existuje vůbec tehdy něco jako pojem "vdaná žena"? Navíc se zdá, že neolitické domy sloužily spíše matrilineárním velkorodinám. Mnohé z těchto domněnek z archeologických nálezů asi nikdy nezjistíme. Směsi podobné pemikanu tehdejší obyvatelstvo mohlo vyrábět, ale není užití tohoto termínu poněkud zavádějící?
Pro poznámí dějinné epochy, kdy se má Labuť a lovec odehrávat, doporučuji 2. a 3. díl Archeologie pravěkých Čech (vydáno AVČR)
K Labuti a prostředí, z něhož pochází, doporučuji Benešův článek "Dehtáře, druhé neolitické sídliště v jižních Čechách", který najdeme v časopise Výběr - z prací členů historického spolku při Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích, 1979, ročník 16, číslo 2), k Lovci například "Výzkum jihočeských neolitických lokalit v roce 2021" (Václav Vondrovský, Roman Křivánek, Jiří Bumerl, Martin Pták, Jan John, Erika Průchová, Jaroslav Krejčí, Vladimír Prokop, Daniel Hláse), najdeme v časopise Archeologické výzkumy v jižních Čechách, sv. 35, 2022, s. 27-39 a celkově doporučuji knihu "To nejlepší z archeologické sbírky Františka Vildomce" (Alena Humplová, Vladimír Podborský).
Zajímal by mě názor nějakého odborníka, archeologa na tuto knihu.
Kniha mě dost mile překvapila, čekala jsem něco přehnaně lyrického až mystického, ale bylo to moc fajn. Líbila se mi naznačená žárlivost První ženy. Až půjdu okolo jedné skály tady u nás, kde kdysi předávno žili lidé, bude se mi hned lépe představovat…Děkuji autorovi za milou knihu, praktický formát (dnes se mnou byla kniha v kavárně) a super grafiku.
I mně asi jako hodně čtenářů Labutě a lovce v počátcích mých čtenářských zážitků formoval Eduard Štorch a Josef Augusta, a pokud bych tuto Neolitickou novelu měl s něčím srovnat, tak právě s dílem Josefa Augusty, asi kvůli tomu jak píší někteří komentující, díky absenci přímé řeči v ději, v případě jeho zvířecích hrdinů je to samozřejmé, a i když je to dlouhá doba co jsem to četl, tak si některé jeho povídky dobře pamatuji.
Pokud jde o samotné dílo Jiřího Březiny, tak se mi líbilo a můj pocit z toho je překvapivě i když básně normálně nečtu hodně lyrický.
Vše podstatné už tady někdo napsal, takže jen připojuji poděkování za krásný čtenářský zážitek. Nádherné, originální, díky.
Velmi originální námět. Autor v příběhu přibližuje život lovců v období mezolitu. Zároveň se příběhem vine i mýtus o labutí panně.
Soupeření mezi Říčními a Lesními lidmi, jejich odlišné činnosti a také jiný způsob života pastevců a "labutích" lidí.
Jak se mezi sebou různé kultury misí, jak se svět proměňuje, nechybí násilí a touha po odplatě. Nad tím vším bdí duchové lidí i zvířat a ti dávají lidem znamení.
Líbí se mi, že se autor pustil do takto netradičního příběhu, který odvyprávěl krásným jazykem a vytvořil velmi napínavou atmosféru. Knížka je moc hezky graficky zpracovaná.
"Říční lidé vědí, že každý den může přinést neštěstí.
Na životě nelpí.
Život je všude.
Přelévá se.
Jako se voda z řeky přelévá do tůní, načež se zrána promění v mlhu."
"Med je to nejlepší, co kdy na světě vzniklo."
Vynikajúce! Nie som odborník na toto obdobie histórie, a preto som žiadne odchýlky od možnej reálnosti vyobrazenia doby nepostrehla a celkovo - proste PECKA!!! Doporučujem všetkými desiatimi, výnimočné spracovanie, vnútorné hlasy prakticky bez dialógov, a predsa na vás dielo doslova hovorí, spieva, šumí, dýcha, núti vás premýšľať nad vecami, nad ktorými ste sa nepozastavili, nad zlomami vývoja ľudského pokolenia. Ako drobnosť na záver (aby som nevystrieľala všetky náboje a neokradla budúcich čitateľov o ten silný zážitok) ocením maličkosť, ale podstatnú pre silné vyznenie príbehu - absenciu krstných mien voči Lovec, Labuť, Prvá žena, Brat atď. Tlieskam autorovi za odvážny počin na málo prebádanej zemi a gratulujem k úspechu!
Pravěk...to tu dlouho nebylo. Líbilo se mi po velmi dlouhé době číst něco zajímavě jiného. Stylem, jazykem, tématem. Velmi mě bavily i změny jazyka, přizpůsobení se vývoji a možnostem jednotlivých skupin lidí i jednotlivců, tak jak jim to jejich způsob života umožňoval, kam je dovedl. Říční lidé přemýšlí a hovoří jednodušeji a v kratších větách. Labuť již přemýšlí a hovoří v širších souvislostech a dokonce svému děťátku zpívá. Moc pěkné!
Tenká novela z pravěku vyprávěná v přítomném čase, autorova fantazie v lyrickém příběhu. Nečekejte žádná dramata, thriller-scény. Jednoduchý příběh - a moc se mi líbil.
Román o střetu a prolínání kultur, o neolitizaci. Trochu syrový, trochu lyrický, trochu mystický, odehrávající se na mně známých lokalitách, konzultovaný s mně známými archeology. Krásné čtení na teplé letní večery.