Labuť a lovec
Jiří Březina
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/534647/bmid_labut-a-lovec-6620de6a25461.jpg
4
89
89
Když Lovec narazí při lovu labutí na tu zvláštní bytost, pochopí hned, že pochází z jiného světa. Netuší však, jak blízko ten svět je a jaké změny s sebou přináší. Tam, kde se dnes leskne hladina Lipna a zvedají se šumavské kopce, se před tisíci lety rozprostíralo území mezolitických lovců. Jeden z posledních ostrůvků původního lidského způsobu života ale musel dříve nebo později čelit nově příchozí civilizaci zemědělců a pastevců. Na pozadí mýtu o labutí panně, který patří k nejstarším lidským vyprávěním, se rozvíjí první, ale rozhodně ne poslední opakování příběhu Evropy: s jeho migrací lidí a kultur, válkami, odchodem starého a příchodem nového, krví, násilím i záblesky naděje.... celý text
Přidat komentář
Labuť a lovec, jednohubka, na kterou jsem se chystala opravdu dlouhou dobu, a konečně na ni přišel čas!
Jiří Březina se řadí mezi mé oblíbené, české autory, přečetla jsem většinu jeho knih a miluju je! Proto mě nemohl minout ani tento příběh!
Kniha je tentokrát odlišná od autorovi klasické tvorby. Chvíli mi trvalo, než jsem si na celý koncept zvykla. Ale jakmile jsem se do děje dostala, tak mě prostředí kolem pračlověka uchvátilo.
Oceňuji autorovu kreativu a znalost celé problematiky!
Za mě se jedná o opravdu povedené čtení. Ideální na dlouhá odpoledne někde u vody.
Zvláštní příběh, hodně fantazie i část reality. Boj o přežití, mýty, život přizpůsobený prostředí....... řada myšlenek o minulosti, Mohlo to tak být? Fantazie autora, zvláštní styl vyprávění. Ilustrace příběh velmi dobře doplňují. Zajímavý čtenářský zážitek. Zkuste přečíst a utvořte si vlastní názor.
LABUŤ A LOVEC je útlounká a maličká knížečka, vymazlená záležitost z edice Tvář. Knihy z této edice je radost číst, mít je v ruce a kochat se vždy dokonalým grafickým zpracováním.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižních střípků
pozoruhodně pojatý proces proměny paradigmatu (pra)člověka
už první stránky mi evokovaly Goldingovy Dědice, Březina však téma pravěkého setkávání odlišných kultur nepojal prostřednictvím znaku, nýbrž symbolu (no jo, nomen omen), zejména z poetiky přechodových mýtů; emotivně, lyricky líčené přírodní prostředí, jen málo ještě zasažené činností člověka, náležitě dobarvují doprovodné ilustrace; netradiční literární počin
Krásný jazyk, podmanivý příběh. Trochu jako píseň Oldřicha Janoty o bitvě na Tursku.
Pro mne tematicky netradiční příběh a tedy i zajímavá změna v našem "knižním rybníčku". Autor promine, ale prostě pravěk, se vším svým "pohanským", nezvyklým a především krutým. Jiný svět, jiná doba, jiné myšlení a způsoby. Jen ten závěr jsem asi zcela nepochopil. Tím ale nijak kniha neutrpěla, jen já :-)
Tak, konečně jsem se k ní také dostal, k malé knížce skoro kapesního formátu, která poslední dobou dráždila mou zvědavost. Během včerejšího večera jsem jí vdechl, jako jednohubku a před spaním a po část dnešního dne se ještě v duchu toulal s lovci podél řeky plné ryb, chystal se na tah těch, co skáčou proti proudu a kontroloval vodní vrše, jestli se nenechal lapit vodní had s výborným masem. Spolu s Bojovníkem s obličejem hrozivě pomalovaným hlinkou a jeho válečnickou tlupou jsem se prodíral starým hvozdem při nájezdu na Lesní lidi. Pozoroval jsem Bábu, jak si nasazuje koženou masku a po požití magických hub se s bubínkem v ruce a se šamansnkou písní vydává do bojů s duchy, aby ochránila svou osadu a prostřednictvím Labutě jsem nahlížel do života klanu neolitických obyvatel dlouhých domů a poodhaloval roušku tajemství nad jejich rodovými zákony a zvyklostmi. Zkrátka, pro mě, pravěkem a přírodou postiženého jedince je tenhle nevelký knižní počin takovým malým zázrakem. Je znát, že autor studoval archeologické prameny a měl k ruce i pár odborných poradců. Mé vysoké hodnocení mohlo taky ovlivnit, že jde vlastně o jedinou knihu u nás, která se beletritickou formou zabývá přechodným obdobím mezi mizejícím světem mezolitických lovců a tím nastupujícím, neolitickým. Svou roli určitě hrálo i to, že jsem se nedávno mohl podílet na vykopávkách jedné takové neolitické osady a bylo fajn, když to, co jsem si mohl osahat v terénu teď nabývalo v mé mysli reálných obrazů v rámci pěkného, ale zároveň drsného příběhu z těch dávných dob. A aby těch pěkných náhod kolem načasování vydání a mé následné četby Labutě a lovce nebylo málo, nedávno jsem četl parádní odbornou, ale laické veřejnosti srozumitelnou publikaci Měnící se svět: Poslední lovci a první zemědělci (nejen) ve východních Čechách, takže to do sebe tak krásně zapadlo. Jediné, co bych Labuti a Lovci vyčetl je, že je to tak krátké - i když, chápu, příběh se uzavřel - ale rád bych si přečetl i něco delšího, laděného v podobném duchu.
Krásná knízka, jak samotný text, tak ilustrace a vubec celkové provedení. A já ji mám s milým venováním od autora :-)
Precetla jsem ji jedním dechem. Chválím autora za peclivou resersi a za to, ze se mi díky jeho stylu psaní povedlo vcítit se do lidí nám tak vzdáleným.
Ale jak se dejiny opakují, jak jsme se jeste porád nenaucili zít vedle sebe v míru, jak málo víme o 'tech ostatních'. Ach jo...
Je to primitivní a živočišné. Cítíte z toho kouř, drsnou kůru stromů a chladný vlhký vzduch od vody. Život probíhá teď a tady, zítřek nic neznamená. Třeba ani nebude. Zabij nebo budeš zabit. Syrový příběh na minimálním prostoru.
Přečtěte si to, možná zjistíte, jak absurdními malichernostmi marníte svůj čas...
Příběh je z doby dávno minulé o Labuti
a Lovci z kmene Říčních lidí. Ale je to úplně jiné čtení, než jsme od autora výborných detektivek zvyklí. Kniha je napsaná nádherným způsobem a zároveň krásně ilustrovaná a určitě stojí za přečtení.
Trochu nevšední knížka, ale je hezky zpracovaná a má pěkné ilustrace.
Styl vyprávění se mi líbil, i když tohle téma není úplně můj šálek kávy. Detektivky mám od pana Březiny přece jen raději.
Nevšední styl vyprávění, kterému je i uzpůsoben rozsah textu. Velmi věrné přiblížení období přelomu mezolitu a neolitu na našem území. A hlavně možný prapůvod jedné z pověstí, která se v různých obměnách vyskytuje u mnoha kultur.
Zatím nejpříjemnější literární překvapení letošního roku.
Nebyla jsem z tohoto kratkeho pribehu moc nadsena, ale byla to spis moje chyba, ocekavala jsem detektivku.
Takze ta me jeste ceka, postupne cela serie.
Příběh z období pravěku... Lovec z kmene Říčních lidí ukořistí a pojme za družku Labuť, která pochází odjinud, je pro ostatní exotická a těžko si zvyká na jiné prostředí... Autor tak zpracovává příběh o labutí panně, který se vyskytuje snad ve všech kulturách a i mě od dětství fascinoval...
Nová knížka Jiřího Březiny, kterého známe jako výborného autora detektivek, je úplně jiná než knihy, jež jsem v posledních měsících četla... Zavádí nás do světa, v němž se sice lidem nežilo lehce, ale v němž žili v souladu s přírodou, s duchy a s konečností života, byli si vědomi svého místa ve světě, což jim dodávalo pocit jistoty a zakořeněnosti... To se mi na celé knížce líbilo asi nejvíc, že vytváří svět, v němž každý ví, kam patří a co má dělat, je smířen s chodem života a nesnaží se mu nijak urputně a nesmyslně bránit...
Knížka je i velmi krásně napsaná, byť je psána spíše krátkými větami a v textu chybí přímá řeč, používá autor spoustu poetických metafor a různých náznaků a i kvůli tomu jsem si čtení moc užila...
Protože žiju na vsi a do přírody to mám blízko a denně do ní chodím, s chutí jsem si představovala všechna ta údolí plná mokřadů, tůní, ukrytých písečných pláží, bohatá loviště ryb a hnízdiště ptáků, tajemná lesní zákoutí, skály, kam se nosili zemřelí...
Ne každého asi tato novela nadchne, ale dokážete-li se naladit na tu pradávnou tajemnou a mystickou atmosféru podtrženou za mě výborným zpracováním, myslím, že byste mohli být okouzleni... Velmi povedená je i grafická úprava knihy, ostatně jako u všech svazků edice Tvář...
Konečně dodávám, že autor pečlivě studoval všemožné historické prameny, čili se díky četbě této beletristické knížky i o mnohém poučíte...
Hodnocení: 4,5 * z 5 *
Zrovna nedávno jsem přečetl výbornou populárně odbornou knihu na stejné téma "Měnící se svět", takže toto byla velmi vítaná beletristická třešnička. Mohu autora jenom pochválit, jak dokázal vše pečlivě nastudovat a využít to, co víme nebo tušíme z archeologických pramenů nebo etnologických analogií. Že se vůbec pustil do mezolitu jako období, které je mezi laiky poměrně neznámé a ani nebývá často literárně zpracovávané, a navíc dokázal příběh umístit do zcela přesných lokalit, kde jsem doma, je skvělé! Z literárního hlediska jde o víceméně tradiční vyprávění, i když je zajímavé (jak si jeden z předchozích komentátorů povšiml), že tu záměrně schází přímá řeč. V první polovině je dějové napětí spíš nahrazeno detailním vylíčením způsobu života a prostředí, naopak druhá polovina utíká rychle a napínavě jak detektivka. Můj problém byl, že jsem víceméně tušil (zejména na základě popisu vzhledu postav), odkud asi Labuť "přiletěla", takže vše postupně víceméně směřovalo k tomu, co jsem očekával. Líbilo by se mi víc prvků magického realismu (kterým je příběh vlastně jen orámovaný) a možná i méně tradiční, experimentálnější forma vyprávění, což by se podle mě k tehdejší mentalitě těsného prolínání fyzického s magickým/spirituálním spolu s odlišným vnímáním času velmi hodilo. Na druhou stranu autor pouze nepopisuje způsob života a technologii, ale také vystihuje odlišné vnímání práce, času, povinností a autority, v nichž se první zemědělci tolik odlišili od lovců a sběračů. Na závěr je třeba pochválit i vkusný výtvarný doprovod a celé knižní zpracování edice. Opravdu hezká kniha, doufám, že tento zdařilý úkrok autora od detektivky do archeologické beletrie nebude poslední.
Netušila jsem, co mám od téhle útlé novely čekat, o to příjemnější to bylo překvapení. Po pár řádcích jsem byla vtažena do příběhu a užívala si lehce mýtický příběh z doby dávno, dávno minulé. Poetický, a přitom specifiky strohý jazyk, evokující mluvu našich předků, krásné obrazy divoké, dosud neporušené přírody, detailní popisy běžného života sběračů a lovců, to všechno skvěle funguje dohromady. Je znát, že autor nepodcenil přípravu a pečlivě nastudoval dostupné informace o nalezištích a dochovaných artefaktech.
Pokud se vám líbí filmy jako Volání rodu, Po veliké řece, nebo jste četli Minehavu, bude vás tenhle výlet do minulosti určitě bavit.
Tahle novinka od českého autora splnila má očekávání a mile mě překvapila. Podle anotace bych po ní nesáhla, období mezolitu? Ani pořádně nevím, kdy to bylo. Ale autorův styl psaní a jeho detektivky mám moc ráda, tak jsem neodolávala dlouho.
Navíc Edice Tvář, to je záruka dobrého čtení.
Je to příběh o lovci a labuti, jak už název napovídá. No nechci vám prozrazovat víc. Líbilo se mi, že nelze předpovídat, jak bude děj pokračovat, protože je to příběh z daleké minulosti a stejně jako u autorových detektivek jsem byla napnutá, co se stane.
Tuto jednohubku můžu jen doporučit, četla se velmi dobře, lyrické popisy tam jsou, ale není jich mnoho, kdo by se toho bál.
V knize nenajdete jedinou přímou řeč, nic co by vás vyrušilo z vyprávění. Vše plyne poklidně a vy máte pocit, že jste se ocitli přímo uprostřed dění. Až tak umí autor zaujmout svým vyprávěním. Přijde však i postupná razance a údernost, která stupňuje napětí a vy při čtení ani nedutáte. Ale opět, bez jediného dialogu, bez jediného narušení. Fenomenální a já před autorem smekám.
Tento příběh sbírá spíš rozpačitá hodnocení, ale já si Lovce a labuť neskutečně užila. Ten jazyk, slovní obraty a celé pojetí příběhu si mě naprosto získal. V knize jsem nenašla jediné hluché místo, které by mě nějak nudilo. Naopak, od první do poslední stránky jsem si užívala každé slovo a celé vyobrazení dávného života. Autor určitě zvolil neobvyklé téma, protože ať přemýšlím, jak přemýšlím, nevím o nikom, kdo by v současné době napsal příběh z pravěku. Každopádně vzniklý příběh rozhodně stojí za přečtení.
Lovec a labuť je román, mytologie dávného příběhu. Kniha pojednává o lovci a jeho bytosti, kterou si přivede mezi Říční lidé jako svou nevěstu. Kdo ale je záhadná bytost?
Přijmou ji říční lidé mezi sebe? Dokáže se naučit všechny potřebné věci nutné k přežití? Vyrobení základních nástrojů, ulovit něco k jídlu, být ostatním přínosem.
Lovec odchází do boje.. vrací se úplně jiný člověk. O tom co prožil nedokáže mluvit. Líbila se mi myšlenka, že se to kdysi dávno mohlo stát. Krásné popisy přírody Šumavy a Lipna. A také ilustrace krásně knihu doplňují.
Ale přichází velké ALE. Já o knize nic nezjišťovala. Vybrala jsem si ji, protože detektivky od tohoto autora mám moc ráda. Jenže tato útlá knížka mě nějak minula. Na to jak má málo stran jsem ji četla dlouho.
Mnohdy jsem nějak ani nechápala, kam příběh směřuje, co nám má jako čtenáři předat. A nebo jsem ji četla ve špatném čase. Kdo ví?
Pro mě tam bylo hrozně málo akce, napětí nebo něčeho, co by mě táhlo brát knihu častěji do ruky. Věřím, že své nadšené čtenáře najde. Já to však nejsem.
Štítky knihy
pravěk mýty a legendy Šumava mezolit neolit migrace střet civilizací a kultur
Jiří Březina je na tuzemské literární scéně oceňován především jako autor detektivních knih s vyšetřovatelem Tomášem Volfem. Poslední dobou se ale českobudějovický spisovatel pouští i do jiných žánrů – nejprve si v roce 2023 vyzkoušel prózu pro dětské čtenáře Noční slunce a následujícího roku vydal neobvyklý pravěký příběh odehrávající se v době, kdy na naše území poprvé začala pronikat vývojově pokročilejší kultura lidu z dlouhých domů.
Jedná se o vkusně vyvedenou útlou knížku, která Březinovo čtenářstvo možná překvapí. Podobně jako v detektivkách vychází sice autor z důkladných rešerší, takže jeho vykreslení každodenního života mezolitických lovců a sběračů působí velmi barvitě, mnohem menší roli zde ale oproti detektivním prózám hraje děj. Příběh lovce, který „uloví“ tajemnou labutí dívku, nevykazuje spektakulární epické zákruty. I přesto četba příjemně odsýpá, Březina se vyjadřuje v krátkých, přesně usazených větách a dokáže účinně měnit vyprávěcí rytmus.
Labuť a lovce považuji za sympatickou, protože odvážnou knihu, neboť v ní autor opustil bezpečí žánru, který již do značné míry ovládl, a vydal se do míst okupovaných v představách českého publika klasikem Eduardem Štorchem.