Kto je bez viny

od:

Kto je bez viny

Sam a Clementine vedú príjemný, veľmi rušný život. Majú dve malé dcérky, Sam práve nastúpil do vysnívaného zamestnania, bohémska čelistka Clementine sa pripravuje na životne dôležitý konkurz. Ak existuje niečo, na čo sa môžu spoľahnúť, potom sú to práve oni dvaja a ich vzťah. Clementine a bezdetná účtovníčka Erika sú staré priateľky. Stačí jeden pohľad a nemusia si nič hovoriť. Ich vzťah je však dosť zložitý, Erika bezhranične obdivuje Clementine a tej to už tak trochu prekáža. Takže keď ich Erika na poslednú chvíľu pozve na grilovačku u susedov Tiffany a Vida, na ktorú sa chystá s manželom Oliverom, Clementine a Sam neváhajú. Susedia sú zaujímaví a milí ľudia, tiež majú dcérku, a tak veria, že spoločne sa budú cítiť príjemne. Ale niečo sa prihodilo. Prešli dva mesiace a oni si stále kladú otázku: Čo by sa stalo, keby sme tam nešli? A najmä: Čia je to vina? V románe Kto je bez viny sa Liane Moriartyová majstrovsky venuje základným otázkam života: manželstvu, sexu, rodičovstvu, priateľstvu. Ukazuje, ako pocit viny dokáže otriasť zdanlivo silnými vzťahmi a ako to, o čom mlčíme, môže byť silnejšie ako to, čo robíme....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/36_/362627/kto-je-bez-viny-SDC-362627.jpg 3.8285
Originální název:

Truly Madly Guilty

Žánr:
Literatura světová, Romány, Pro ženy
Vydáno:, Ikar (SK)
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (102)

Přidat komentář
Pajina68
dnes

Tak tahle kniha se mi hrozně moc líbila. Bavilo mě to napětí, kdy už se konečně dozvím, co se stalo při grilování, vážně moc pěkné čtení.

Januli
včera

Trápení..to pro mě bylo, když jsem knihu četla. Nebavila mě, pořád jsem čekala co bude.. zklamání.

amanek
předevčírem

Se Sedmilhářkami nelze srovnávat. Prvních 50 stránek jsem měla bojovala s tím, abych knížku nevrátila do knihovny. Pak už to bylo lepší, ale Sedmilhářky a Manželovo tajemnstí byly mnohem lepší knížky!
Nemyslím si, jak tady bylo řěčeno, že se se nic nestalo, ale mít knížka o plovinu stránek mín, bylo by to OK.

SimonaP
17. června

Skvělá kniha, prokreslené hlavní postavy, úžasné dialogy, spousta vedlejších zápletek, podle mě jedna z nejlepších knih spisovatelky. Nechápu čtenáře, kteří píší, že se zas tak nic hrozného nestalo!! Já bych to měla před očima do konce života. Moriarty zkrátka umí psát.

baida
13. června

skvělé, Liane mě prostě fakt baví

Arsi007
10. června

Zacatek mel paradni rozjezd. To stale zminovane tajemstvi me tak pritahovalo, ze jsem mela chut preskocit na konec, abych se dozvedela, co se onoho osudneho dne stalo. Bohuzel prostredni cast byla tak moc natahovana, ze jsem ji jen preletla a precetla si jen primou rec. Posledni tretina, kdy se vse rozpletalo uz byla zase zazivna a rychle se cetla. Nebyt tech cca 100 stran byla by to jedna z nejlepsich knih autorky. Takhle slo jen o velmi prijemny prumer, ktery ovsrm stoji za to precist. Nejlepe v lete venku na dece :)

tatjana1737
06. června

!!! POZOR SPOILERY !!!

Dočetla jsem dneska ráno a i když dojmy pomalu slábnou, musím říct, že tahle kniha od Liane Moriarty mne dostala. Určitě víc než Sedmilhářky (kdybych neviděla seriál, do knihy bych se těžko vpravovala, už jen kvůli orientaci ve skladbě kapitol - kdo zrovna mluví, zda v minulosti či přítomnosti) a asi i víc než Alice, kterou jsem zatím měla jako top. Opakovaly se v ní sice podobné motivy (např. touha po dítěti), ale výrazněji mne to při čtení nerušilo.

Kompozice vyprávění příběhu je opět stejná, jako i u ostatních knih - lineárně vedle sebe běží dvě dějové linky, ta z přítomnosti a ta budoucnosti, takže čtenář se teprve postupně dozvídá, co se vlastně stalo a proč se postavy v současnosti chovají tak, jak se chovají. Moriarty má dar si mistrně hrát s domněnkami čtenáře, který má od počátku domýšlivou snahu se zorientovat a domyslet si, co se stalo, takže nejprve si říká: co si to provedly Erika s Clementine? Potom: snad se Sam nevyspal s Tiffany... nebo Clementine s Videm? A čím hlouběji se do knihy noří, čím víc je vycukaný z toho, co se sakra na tom grilování stalo?! Z určitých náznaků si začne domýšlet: že se něco stalo některému z dětí? A děsivá jistota začne sílit, když si uvědomí, že o Ruby se v knize už nějakou chvíli nemluvilo... Tenhle moment mi došel, když jsem nemohla v noci usnout, a skorem se mi jako matce dvou dětí udělalo špatně. Protože vím, že Moriarty se s tím někdy nepáře, polil mne studený pot a říkala jsem si: Ne, to snad ne, že by Ruby umřela?? A ihned jsem pracně uklidňovala sama, že v kapitolách z přítomnosti bylo řečeno, že Clementinina matka dceři hlídala OBĚ děti, nebo že když se Clementine připravovala na konkurz, jedna z kolegyň do ní ryla, jestli je Sam připraven vozit HOLKY do školy. Trochu jsem se vydýchala, ale i tak mi nebylo dobře z pomyšlení na tom, že by v knize mělo dojít ke smrti dítěte.

Šílené výčitky trápí v knize vícero postav - v určité míře se s nimi potýká každý. Figury ve hře jsou vykresleny opět velmi čtivě a (s výjimkou Eriky, ale u té to asi byl účel) i sympaticky. Koneckonců i Oliver, který zprvu působil jako největší suchar, se nakonec ukázal jako ryze kladný hrdina. Muži jsou opět k sežrání (opakuji: Pokud Moriarty zrcadlí realitu, asi se rozvedu a půjdu si najít Australana) a jediný, s kým jsem se úplně nemohla ztotožnit, byla Erika. Což ovšem nebyla zcela její chyba, ale spíše mé životní zkušenosti. Nicméně snad každá žen v mém okolí má nějaký dysfunkční přátelský vztah s nějakou kamarádkou, která jí toho vlastně moc nedává, v podstatě ji spíše štve, ale stejně ten vztah obě udržují...

Na tomto románu oceňuji to, že na rozdíl třeba od Hypnotizérky, při jejímž čtení jsem taky byla napnutá jak kšandy chlapíka visícího na větvi stromu nad propastí, byly naťuknuté motivy do jednoho vyřešeny. Nejen, že zdárně došlo k ukončení tématu "příprava na konkurz", ale zodpovězeny byly i otázky proč se trápila Dakota a proč roztrhala knížku, proč Holly začala zlobit či co se stalo Harrymu. Dokonce jsem dostala odpověď i na to, nač jsem se vlastně neptala, a co mi bylo vsunuto podprahově - kam se Clementine se Samem ztrácely v domě věci nebo spojitost s tragédií v lunaparku s Harryho osobní historií (to už působilo trochu překombinovaně, ale účelově to postavilo nerudného souseda do sympatického světla a vyvolalo lítost čtenáře).

V neposlední řadě oceňuji práci autorky s jazykem (který vyniká díky hodně dobrému překladu - ani jednou jsem nenarazila na nějaké rušivé místo, i občasné použití pojmů a slovních spojení v angličtině - kvůli absenci českého ekvivalentu - nerušilo). Namátkou třeba dva příměry týkající se deště:

Vlhký vzduch ho fackoval jako naštvaná ženská.
Lidé chodili přikrčení, jako by se snažili podlézt oblohu.

Teprve u téhle knihy (a že mi to trvalo!) mi došlo, že Moriarty ve svých knížkách vždy skrytě upozorňuje na nějaké palčivé téma. V Manželově tajemství na smrt dítěte, v Sedmilhářkách na domácí násilí, v Zamilované hypnotizérce na to, že lidem může z velkého citu hodně hrábnout, ... Tady to bylo o tom, že i malá nepozornost stačí, aby se stalo něco fatálního. Při čtení jsem byla naprosto paralyzovaná, jestli to skončí dobře, a když jsem se s úlevou dozvěděla, že Ruby byla zachráněna a zůstala bez následků, spadl mi ze srdce obrovský balvan, takže tentokrát jsem neurotickou pozornost zaměřila na manželství Sama a Clementine. Na 60 % jsem si byla jistá, že krizi neustojí, i když jsem tentokrát autorku prosila, aby to rozvodem nekončilo. A kdyby Erika nakonec ještě počala přirozenou cestou, byl by to už úplný happy end a já si šla dát limonádu.

Moriarty také umí velmi umně skrýt do děje nejrůznější pravdy - tentokrát mne zasáhly ty, které se týkaly manželství Clementine a Sama:

(...) a najednou ji napadla strašlivá myšlenka, že možná podvědomě uvěřila tomu, že Sam nic necítí, když nebrečí, nebo že necítí tolik, neprožívá věci tak intenzivně a do hloubky jako ona. Vždycky se zajímala pouze o to, jak jeho činy působí na její pocity, jako by jeho úkolem bylo dělat všechno jen pro ni a kvůli ní a starat se jedině o to, s jakými to ona přijme pocity, jako kdyby muži byli nějaký produkt nebo služba a ona si konečně vybrala tu správnou značku, která funguje tak, jak má.

(…) Promiň mi, že když jsme poprvé čelili krizi, vyplulo na povrch všechno, co bylo na našem manželství špatně, místo všeho, co je na něm dobré. Promiň mi, že jsme se obrátili proti sobě místo jeden na druhého.

Illyria88
03. června

Ze začátku se mi to docela líbilo. Trošku mi trvalo, než jsem si zvykla na přeskakování příběhů hlavních hrdinů. Ale nehorázně mě zklamala zápletka knihy. Podle mě naprostá hovadina. Podle toho, co se tam řešilo, jsem čekala tedy něco mnohem víc, než jen...No, každopádně jsem šťastná, že jsem ji dočetla a nemyslím si, že si něco od autorky zase půjčím. I když, kdo ví. A jsem vážně moc ráda, že jsem si knížku nekoupila, ale jen půjčila v knihovně.

melien
01. června

Kniha byla ctiva, slyl autorcina psaní se mi líbí. Ale přesto jsem měla pocit, že uz jsem neco podobného četla.

irefir
29. května

S každou další novou knihou této autorky stále čekám, že mě tak pohltí, jako první dvě ( Manželovo tajemství a Na co Alice zapomněla). Bohužel zůstává zatím jen u toho čekání. Ani ostatní knihy nejsou špatné, ale něco jim chybí. Takže zatím stále čekám a doufám...

Liggy
28. května

Jako u všech předchozích děl byla kniha zajímavá a poutavá, postupně se rozvíjela psychologie postav a vztahů.
Trochu mě rozčilovalo, že se první polovinu neustále mluvilo o "grilování", až jsem si říkala, jestli se vůbec někdy dozvím, co se tam vlastně stalo. Doporučuji ale vydržet, stojí to za to.

MahulenaK
28. května

Nemůžu si pomoct, ale tyhle knížky mě prostě baví. Sice jsem si po Posledním výročí říkala, že už asi další číst nemusím, pak mi to ale nedalo, a jsem ráda. Je pravda, že bych možná některé pasáže zkrátila, přece jenom to není příběh na víc než 400 stránek. Ale i tak...byla jsem napnutá, co se stalo, a vůbec jsem neměla tušení. Takže budu opět čekat na další knížku...

Gabrinela
27. května

Než jsem se dozvěděla, co se to vlastně stalo, tak jsem si říkala, že je autorka docela domýšlivá, když si myslí, že bude čtenář do úmoru čekat a čekat, co se stalo na nějakém blbém grilování. A paradoxně když jsem dospěla do toho bodu, kdy jsem se to konečně dozvěděla, moje pozornost upadala a začala jsem se fakt nudit. Ale jako vždy u této autorky: podle mě má skvělé postřehy z obyčejného života, kdy se člověk pousměje, uchichtne, pokývá hlavou, jojo, tak to si myslím taky, akorát bych to nedovedla takhle trefně popsat. A kvůli tomu budu Liane Moriarty číst dál.

DannyBlakely
27. května

Dve hvezdicky jsou za ctivost, ale pointa hrozne slaba.. uplne jsem litovala tech par ztracenych veceru..

Kekik
26. května

ŠÍLENÉ VÝČITKY JSOU ZDE NA DATABÁZI VELMI NEDOCENĚNOU KNIHOU !!!
Když jsem vloni zjistila, že vyjde nová kniha oblíbené spisovatelky, srdce mi poskočilo radostí. Jenže jak postupně přibývaly komentáře, začala jsem se trochu bát. Proto mi kniha několik měsíců ležela doma v knihovně. A čím víc zklamaných komentářů, tím větší obava, že zklame i mě. Ale pak jsem dostala obrovskou chuť už zjistit, co se vlastně na párty stalo. I když jsem už tušila. Jako první mě při čtení anotace napadly dvě věci- to, co se tam stalo a že se v knize určitě bude řešit neplodnost. Trefila jsem se v obou případech, i když já měla ještě tragičtější verzi konce té události.
Liane Moriarty mě naštěstí nezklamala. Naopak. Začala jsem číst ve čtvrtek v podvečer a dočetla v sobotu v 1h ráno. Byla by přečtená dřív, kdybych nebyla v práci, kde jako na potvoru bylo dost hostů. Takto mi učarovala.
Již od prvních stránek je kniha čtivá. Je to psáno přesně tím stylem, který mám ráda. Tři rodiny, která spojuje událost, na kterou by učástníci chtěli zapomenout. Událost, která je zároveň od sebe odhání. Dvě kamarádky, které jsou rozdílné jako noc a den a přesto, i když si to sami moc neuvědomují, jejich přátelství je výjimečné. Jsem tak nadšená z knihy, že mi docházejí slova. Naštěstí to jiní uživatelé, kterým se kniha líbila, vystihují za mě.
Já tedy jen ještě přidám. Nenechte se odradit. Kniha za to stojí. Neobyčejně obyčejný příběh. Liane píše knihy, které jsou tak ze života..

"Tom," pravil najednou.
Znovu se obrnila a otočila se zpátky. Bylo to tady.
Do očí se mu nahrnuly slzy. Vzápětí se mu už řinuly po tvářích. "Tak se ten klučina jmenoval. To jen kdyby vás to zajímalo. Jmenoval se Tom."

Marekh
26. května

Od knihy jsem očekával mnohem více, asi lepší zápletku. Knihu hodnotím jako průměr. Někdy jsem se do čtení musel nutit. Každopádně po přečtení knihy si rodiče mohou odnést poučení.

Citáty z knihy, které mne oslovily:

Přátelé jsou rodina, kterou si vybíráme sami.

Člověk si troufá vyskočit mnohem výš, když ví, že má kam dopadnout.

haski
26. května

Tak ta byla podle mě zatím nejslabší. Zbytečné natahování. No, ale nakonec jsem to dočetla, protože jsem byla zvědavá, co se vlastně stalo a proč mají všichni výčitky. Asi si dám od spisovatelky chvíli oddych. Bylo to takové nijaké.

saphiral
25. května

Byla to má čtvrtá kniha od autorky a štěstí, že né první, jinak bych už asi žádnou nepřečetla. Musela jsem se nutit jí přečíst do konce.

jejeja
22. května

Taková klasika od Moriarty... čtivé, nenáročné, oddychovka. Fakt je, že jsem četla hlavně proto, abych zjistila, co se vlastně na tom grilování stalo :-)

kalimaskry
17. května

Asi zatím nejslabší příběh, co jsem od LM četla. Charakteristika osob dobrý, námět dobrý.. rozuzlení a ukončení by si zasloužilo lepší zpracování. Za mě ***

biairicia
15. května

Celkem smutné je, že nejlepší část knihy měla jen pár stránek a lidsky to byla ta část vlastně nejsmutnější (zjištění pravdy o nerudném sousedovi). Tato kniha mě opravdu nebavila. Jsem ráda, že to mam za sebou. Po Manželovo tajemství a Na co Alice zapomněla je pro mě tato kniha velkým zklamáním. A vlastně mě to i naštvalo. Po věčném za mě až otravném ,,Kdyby jsme na to grilovaní nešli?'' a ,,A proč jsme tam šli?'' vlastně nic moc nepříjde. Jen trochu zpatlaný traumatický zažitek, který vlastně tak traumatický díky bohu není. Nevím, tohle se prostě nepovedlo. Zbytečně dlouhý a vlastně o ničem s mnoha nedokončenými aspekty. Bohužel nedoporučuju. Jsem tak otrávená, že mám strach šahnout po další knize od této spisovatelky :(

petjanca
15. května

Ne a ne. S každou knížkou po Sedmilhářkách mám nějaký problém. Přijde mi, že jejich kvalita klesá. Žánrově už to taky není až tak thriller, spíš opravdu jen román pro ženy. Šílené výčitky mají konec zajímavý. Nicméně začátkem jsem se nemohla prokousat. Zbytečně roztahované... Snad se v další knize vrátí ke svým začátkům typu Manželovo tajemství.

Mambinkaa
15. května

První polovina knihy byla opravdu nudná, a stálo to hodně přemáhání ji číst. A ani později rozvinutý příběh mě nijak výrazně nezaujmul.

konformita
07. května

Paní M nás opět nepřekvapila. Vybroušeno k dokonalosti. Ona je fakt neskutečná. Nebezpečně nakažlivé s vysokou rychlostí Vám napadne mozek a nedá pokoj, dokud nedočtete! Pozor!

Liana
06. května

Liane Moriarty je moja najobľúbenejšia autorka. Napriek tomu táto jej kniha je slabšia ako predošlé. Príbeh zase krásne psychologicky spracovaný do detajlu z pohľadov jednotlivých postáv. Aj téma veľmi dobrá. Napriek tomu mi tam čosi chýbalo. Možno to bolo tým, že tentokrát autorka napínala až umelo dlho čitateľov, čo sa to vlastne udialo na tej grilovačke a keď konečne som sa k tomu dostala, zrazu sa všetko zázračne rýchlo začalo naprávať a v podstate akoby rýchlo rýchlo ukončovat.

Kajky
04. května

Liane Moriarty mám velmi ráda, a proto jsem si chtěla koupit i tuto knihu. Musím říct, že ze začátku mě kniha příliš nebavila, ale potom jsem byla čím dál víc zvědavější, co se na oné grilovačce stalo, že už bylo opravdu těžké knihu odložit. Kniha se mi nakonec celkově moc líbila!

Doubravka1975
04. května

Co se mohlo stát na obyčejné zahradní grilovačce a proč mají všichni šílené výčitky? Něco takového bych teda zažít nikdy nechtěla. Moc se mi líbí styl psaní a psychologické rozebrání postav, pocitů a mezilidských vztahů. Hodně mě zaujalo rozebrání nemoci hromadění.

Acquenta
13. dubna

Trvá příliš dlouho, než se člověk vlastně dopátrá, co se stalo. Příběhy hrdinů mě moc neoslovily, málem jsem přeskakovala stránky, abych už se dozvěděla, co se na grilovačce stalo. Autorka ale umí napínat, to se musí nechat. Druhá polovina byla skvělá, to se četlo jedním dechem....moc to sice nechápu, i já, jako matka mám oči i vzadu, co se týče dětí, ale je to hrozná situace, která se bohužel může stát komukoli z nás...a je dobře, že se o ní píše...a příběh Harryho mě téměř rozplakal....

HanaMalina
12. dubna

Jako oddechová knížka super, zajímalo mě co se onoho dne na grilování stalo a proto mě to nutilo číst dál a dál. Určitě po knize znovu nesáhnu, vidím to na jedno přečtení a opět poslat dalšímu čtenáři :-)

saez
09. dubna

Nejprve jsem měla problém se začíst, ale pak děj dostal spád a nutil zjistit, co se to vlastně stalo a jak to ovlivnilo všechny aktéry. Moriarty je autorka oddechovek, které vás občas nutí k zamyšlení.