Kto je bez viny

od:

Kto je bez viny

Sam a Clementine vedú príjemný, veľmi rušný život. Majú dve malé dcérky, Sam práve nastúpil do vysnívaného zamestnania, bohémska čelistka Clementine sa pripravuje na životne dôležitý konkurz. Ak existuje niečo, na čo sa môžu spoľahnúť, potom sú to práve oni dvaja a ich vzťah. Clementine a bezdetná účtovníčka Erika sú staré priateľky. Stačí jeden pohľad a nemusia si nič hovoriť. Ich vzťah je však dosť zložitý, Erika bezhranične obdivuje Clementine a tej to už tak trochu prekáža. Takže keď ich Erika na poslednú chvíľu pozve na grilovačku u susedov Tiffany a Vida, na ktorú sa chystá s manželom Oliverom, Clementine a Sam neváhajú. Susedia sú zaujímaví a milí ľudia, tiež majú dcérku, a tak veria, že spoločne sa budú cítiť príjemne. Ale niečo sa prihodilo. Prešli dva mesiace a oni si stále kladú otázku: Čo by sa stalo, keby sme tam nešli? A najmä: Čia je to vina? V románe Kto je bez viny sa Liane Moriartyová majstrovsky venuje základným otázkam života: manželstvu, sexu, rodičovstvu, priateľstvu. Ukazuje, ako pocit viny dokáže otriasť zdanlivo silnými vzťahmi a ako to, o čom mlčíme, môže byť silnejšie ako to, čo robíme....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/36_/362627/kto-je-bez-viny-SDC-362627.jpg 3.7356
Originální název:

Truly Madly Guilty

Žánr:
Literatura světová, Romány, Pro ženy
Vydáno:, Ikar (SK)
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (122)

Přidat komentář
m.valova
předevčírem

Kniha byla zajímavá,ale začalo mě to opravdu bavit až víceméně v polovině,kdy jsem zjistila o co vlastně jde,každopádně i takové věci se v životě stávají a třeba si i díky ní budou lidi dávat větší pozor..

klarinka9974
předevčírem

Bylo opravdu těžké se začíst. Mám tuto autorku moc ráda, řadím ji mezi oblíbené ale tato kniha mě zklamala. Děj se zbytečně dlouze natahoval. Snad další kniha bude o něco lepší.

tak.normal
15. září

Přemýšlím, zda mě rozčilovalo víc takové to nedobové puritánství (kvůli Tiffany), anebo to umělé natahování. Nejezdit denně tramvají, určitě bych ji nedočetla.

whiolet
15. září

Tahle knížka je totálně o ničem, vlastně lituji ztraceného času ,a to jsem knihu ani nedočetla.

koki.veru
15. září

Moje druhá knížka od této spisovatelky a určitě budu pokračovat dál. Líbilo se mi, že jsem na začátku nevěděla, co se stalo a postupně se k tomu propracovávala, a pak jsem byla velice překvapená :D představovala jsem si něco úplně jiného. Moc pěkný příběh :)

Nessta
12. září

Mnoho povyku pro nic....

Radik74
11. záříodpad!

Tak tohle byla vážně blbost... pořád čtete a říkáte si teď už to musí přijít, nějaký zlom, zvrat, zápletka, co to asi bude... neustále napínání, natahování děje to musí stát za to! A ono ne....

márčina
02. září

Po delší době jsem měla opravdu problém se začíst, knihu jsem stále odkládala. Vlastně se mi to podařilo až ke konci, kdy se konečně odhalilo, co se na grilování stalo. Ale teda, chodit tak dlouho kolem horký kaše nebylo nic pro mě. Znovu si knihu nepřečtu.

popeluška
26. srpna

Právě jsem dočetla a kniha se mi tak moc líbila, že na ní budu ještě dlouho vzpomínat :-) Knihy od autorky mám moc ráda.

kaja77
22. srpna

Jejda. Moriarty je má oblíbená relaxační četba... tak jsem se těšila na další knihu..ale snad do poloviny knihy pro mně bylo dost náročné se začíst. Přiznám se, že už mi pak šlo na nervy to uměle udržované tajemství co se stalo na grilování....no nakonec jsem se začetla, zajímavý byl osud Eriky. Australský způsob výchovy dítek jde mimo mně...to si uvědomují v každé další knize autorky.

Julinka679
17. srpna

Od Moriarty jsou pro mě zatím TOP Sedmilhářky ale i tohle mě bavilo!
Obyčejné grilování, které se moc nepovedlo a kvůli kterému mají všichni výčitky... Zajímavé téma pro knihu, které spisovatelka zvládla zpracovat skvěle a hlavně čtivě :-)
Postavy jsou celkem sympatické až na souseda Harryho, který si stále na něco stěžuje. Skoro celou dobu mi lezl krkem ale nakonec jsem si ho přece jen oblíbila (ti, kdo četli pochopí) :-)
Šílené výčitky můžu jen doporučit! :-)

Janinka.V
15. srpna

Zapletka byla dobra, jen jsem tedy cekala neco vic. Ale zaver se zbytecne tahl. No

Denčaa
07. srpna

Od Moriarty už čekám určitou úroveň příběhu. Bohužel, tentokrát jsem se toho nedočkala. Nicméně, než začnu vytýkat, musím říct, že styl psaní a celkové vyprávění je jako vždy na jedničku. A toto je autorčino velké štěstí. Kdyby i "prázdné" pasáže nebyly napsány poutavě, tak kniha dopadne jako odpad. Přesně do půlky knihy se tam jen tlachá, že se něco stalo, ale přišlo mi to tak uměle nadstavené a zbytečně omílané. Všichni jsou tam trhlí a ujetí a opravdu se mi ani jedna postava nezamlouvala. Když už teda člověk přelouská těch více jak 400 stran, odloží knihu a přemýšlí, zda ji opravdu napsala Moriarty. V době, kdy kniha vyšla, slyšela jsem takové ohlasy, jakože je to její nejlepší kniha apod. Proto jsem se na ni i hodně těšila, ale výsledek je velké zklamání. Také mi ještě nesedlo, jak u každé kapitoly se přeskakuje z jedné postavy na druhou a z minulosti do přítomnosti. Více na: https://www.instagram.com/knizni_dilna/

debe
06. srpna

Nějak mi nesedlo to oddalování zápletky, celý se to díky tomu nějak rozplizlo...

Simi129
27. července

Polovinu knihy sice trvá, než se člověk dozví to hlavní, co se vlastně stalo. Nijak mi to ale nevadilo. Spokojenost u Moriarty jako vždy.

Mandlevest
26. července

"Člověk si troufá vyskočit mnohem výš, když ví, že má kam dopadnout". Jedna z mnoha životních pravd, které se v této knize přímo anebo mezi řádky dozvíte. A já, nehledě na nižší hodnocení, říkám Bravo Liane Moriarty, zrajete jako víno. Za mě je tato kniha bezkonkurenčně nejlepší, kterou napsala, a to se mi Sedmilhářky líbily velmi. Bravurně vystavěný příběh, s logickým dořešením všech dějových linek, výborné charakteristiky jednotlivých členů všech tří grilujících rodin, které jsem si všechny zamilovala, i když každou pro něco jiného a navíc jako bonus postavy Sylvie a Pam, výborně vykreslených matek hlavních hrdinek. Musím zmínit kapitoly děkovné večeře u Pam a úklidu zahrady u Sylvie, tolik jemného a inteligentního humoru na pár stránkách! A potom je tu Harry a jeho příběh, který tam zpočátku ani nepatří, aby nakonec gradoval v úžasný závěr, který autorka opět dovedla k dokonalosti. Děkuji moc za tento čtenářský zážitek a nemohu se dočkat další knihy.

Leňulaaa
17. července

Tak tahle kniha mě docela zklamala. Neustále jsem čekala co se na to grilování stalo, bylo to zbytečně dlouhé. Po odhalení zápletky se to jen táhlo dokonce. Občas se objevila nějaká novinka, ale to absolutně nepomohlo. Kdyby byla kniha poloviční byla by mnohem lepší.

ladyka
11. července

Hodnotím jako skvělé, moc se mi to líbilo. Zážitek mi umocnilo čtení v originále. Styl podobný Sedmilhářkám. Prolínání časových rovin a úhlů pohledu zaručuje bohatý zážitek, to cibulovité pojetí mě baví, postupně odkrýváte další vrstvy a nic není černobílé a nikdo není dobrý/špatný. Ano, sice se tam toho moc dějově nestane (stále se to motá kolem oné inkriminované grilovačky), ale mně to vůbec nevadí, nic mi nepřišlo zbytečné. Tenhle styl autorky (jako Sedmilhářky) mi sedí mnohem více než její ostatní knížky. Velmi lidská kniha. Nezbývá mi než doufat, že další knihu autorka napíše v podobném psychologickém stylu.

Prateri
01. července

Výčitky jsem měla já při četbě této knihy. Zvědavá jsem byla na to, co se přihodilo, ale cesta k rozuzlení se mi zdála tak neskutečně dlouhá, že jsem měla silnou chuť podívat se na konec a knihu odložit. Z části to u mne byly zřejmě starosti, které mě potkaly, že jsem knihu patřičně nedocenila, protože jinak literaturu od Liane Moriarty mám moc ráda.

helcab
26. června

Opět velmi zajímavá kniha - trochu odlehčení po všech těch detektivkách, které jsem v poslední době četla. Zvláštně rozdělené a drží čtenáře v napětí, co se vlastně stalo na grilování. Trocha psychologie, doporučuji ...

Pajina68
25. června

Tak tahle kniha se mi hrozně moc líbila. Bavilo mě to napětí, kdy už se konečně dozvím, co se stalo při grilování, vážně moc pěkné čtení.

Januli
24. června

Trápení..to pro mě bylo, když jsem knihu četla. Nebavila mě, pořád jsem čekala co bude.. zklamání.

amanek
23. června

Se Sedmilhářkami nelze srovnávat. Prvních 50 stránek jsem měla bojovala s tím, abych knížku nevrátila do knihovny. Pak už to bylo lepší, ale Sedmilhářky a Manželovo tajemnstí byly mnohem lepší knížky!
Nemyslím si, jak tady bylo řěčeno, že se se nic nestalo, ale mít knížka o plovinu stránek mín, bylo by to OK.

SimonaP
17. června

Skvělá kniha, prokreslené hlavní postavy, úžasné dialogy, spousta vedlejších zápletek, podle mě jedna z nejlepších knih spisovatelky. Nechápu čtenáře, kteří píší, že se zas tak nic hrozného nestalo!! Já bych to měla před očima do konce života. Moriarty zkrátka umí psát.

baida
13. června

skvělé, Liane mě prostě fakt baví

Arsi007
10. června

Zacatek mel paradni rozjezd. To stale zminovane tajemstvi me tak pritahovalo, ze jsem mela chut preskocit na konec, abych se dozvedela, co se onoho osudneho dne stalo. Bohuzel prostredni cast byla tak moc natahovana, ze jsem ji jen preletla a precetla si jen primou rec. Posledni tretina, kdy se vse rozpletalo uz byla zase zazivna a rychle se cetla. Nebyt tech cca 100 stran byla by to jedna z nejlepsich knih autorky. Takhle slo jen o velmi prijemny prumer, ktery ovsrm stoji za to precist. Nejlepe v lete venku na dece :)

tatjana1737
06. června

!!! POZOR SPOILERY !!!

Dočetla jsem dneska ráno a i když dojmy pomalu slábnou, musím říct, že tahle kniha od Liane Moriarty mne dostala. Určitě víc než Sedmilhářky (kdybych neviděla seriál, do knihy bych se těžko vpravovala, už jen kvůli orientaci ve skladbě kapitol - kdo zrovna mluví, zda v minulosti či přítomnosti) a asi i víc než Alice, kterou jsem zatím měla jako top. Opakovaly se v ní sice podobné motivy (např. touha po dítěti), ale výrazněji mne to při čtení nerušilo.

Kompozice vyprávění příběhu je opět stejná, jako i u ostatních knih - lineárně vedle sebe běží dvě dějové linky, ta z přítomnosti a ta budoucnosti, takže čtenář se teprve postupně dozvídá, co se vlastně stalo a proč se postavy v současnosti chovají tak, jak se chovají. Moriarty má dar si mistrně hrát s domněnkami čtenáře, který má od počátku domýšlivou snahu se zorientovat a domyslet si, co se stalo, takže nejprve si říká: co si to provedly Erika s Clementine? Potom: snad se Sam nevyspal s Tiffany... nebo Clementine s Videm? A čím hlouběji se do knihy noří, čím víc je vycukaný z toho, co se sakra na tom grilování stalo?! Z určitých náznaků si začne domýšlet: že se něco stalo některému z dětí? A děsivá jistota začne sílit, když si uvědomí, že o Ruby se v knize už nějakou chvíli nemluvilo... Tenhle moment mi došel, když jsem nemohla v noci usnout, a skorem se mi jako matce dvou dětí udělalo špatně. Protože vím, že Moriarty se s tím někdy nepáře, polil mne studený pot a říkala jsem si: Ne, to snad ne, že by Ruby umřela?? A ihned jsem pracně uklidňovala sama, že v kapitolách z přítomnosti bylo řečeno, že Clementinina matka dceři hlídala OBĚ děti, nebo že když se Clementine připravovala na konkurz, jedna z kolegyň do ní ryla, jestli je Sam připraven vozit HOLKY do školy. Trochu jsem se vydýchala, ale i tak mi nebylo dobře z pomyšlení na tom, že by v knize mělo dojít ke smrti dítěte.

Šílené výčitky trápí v knize vícero postav - v určité míře se s nimi potýká každý. Figury ve hře jsou vykresleny opět velmi čtivě a (s výjimkou Eriky, ale u té to asi byl účel) i sympaticky. Koneckonců i Oliver, který zprvu působil jako největší suchar, se nakonec ukázal jako ryze kladný hrdina. Muži jsou opět k sežrání (opakuji: Pokud Moriarty zrcadlí realitu, asi se rozvedu a půjdu si najít Australana) a jediný, s kým jsem se úplně nemohla ztotožnit, byla Erika. Což ovšem nebyla zcela její chyba, ale spíše mé životní zkušenosti. Nicméně snad každá žen v mém okolí má nějaký dysfunkční přátelský vztah s nějakou kamarádkou, která jí toho vlastně moc nedává, v podstatě ji spíše štve, ale stejně ten vztah obě udržují...

Na tomto románu oceňuji to, že na rozdíl třeba od Hypnotizérky, při jejímž čtení jsem taky byla napnutá jak kšandy chlapíka visícího na větvi stromu nad propastí, byly naťuknuté motivy do jednoho vyřešeny. Nejen, že zdárně došlo k ukončení tématu "příprava na konkurz", ale zodpovězeny byly i otázky proč se trápila Dakota a proč roztrhala knížku, proč Holly začala zlobit či co se stalo Harrymu. Dokonce jsem dostala odpověď i na to, nač jsem se vlastně neptala, a co mi bylo vsunuto podprahově - kam se Clementine se Samem ztrácely v domě věci nebo spojitost s tragédií v lunaparku s Harryho osobní historií (to už působilo trochu překombinovaně, ale účelově to postavilo nerudného souseda do sympatického světla a vyvolalo lítost čtenáře).

V neposlední řadě oceňuji práci autorky s jazykem (který vyniká díky hodně dobrému překladu - ani jednou jsem nenarazila na nějaké rušivé místo, i občasné použití pojmů a slovních spojení v angličtině - kvůli absenci českého ekvivalentu - nerušilo). Namátkou třeba dva příměry týkající se deště:

Vlhký vzduch ho fackoval jako naštvaná ženská.
Lidé chodili přikrčení, jako by se snažili podlézt oblohu.

Teprve u téhle knihy (a že mi to trvalo!) mi došlo, že Moriarty ve svých knížkách vždy skrytě upozorňuje na nějaké palčivé téma. V Manželově tajemství na smrt dítěte, v Sedmilhářkách na domácí násilí, v Zamilované hypnotizérce na to, že lidem může z velkého citu hodně hrábnout, ... Tady to bylo o tom, že i malá nepozornost stačí, aby se stalo něco fatálního. Při čtení jsem byla naprosto paralyzovaná, jestli to skončí dobře, a když jsem se s úlevou dozvěděla, že Ruby byla zachráněna a zůstala bez následků, spadl mi ze srdce obrovský balvan, takže tentokrát jsem neurotickou pozornost zaměřila na manželství Sama a Clementine. Na 60 % jsem si byla jistá, že krizi neustojí, i když jsem tentokrát autorku prosila, aby to rozvodem nekončilo. A kdyby Erika nakonec ještě počala přirozenou cestou, byl by to už úplný happy end a já si šla dát limonádu.

Moriarty také umí velmi umně skrýt do děje nejrůznější pravdy - tentokrát mne zasáhly ty, které se týkaly manželství Clementine a Sama:

(...) a najednou ji napadla strašlivá myšlenka, že možná podvědomě uvěřila tomu, že Sam nic necítí, když nebrečí, nebo že necítí tolik, neprožívá věci tak intenzivně a do hloubky jako ona. Vždycky se zajímala pouze o to, jak jeho činy působí na její pocity, jako by jeho úkolem bylo dělat všechno jen pro ni a kvůli ní a starat se jedině o to, s jakými to ona přijme pocity, jako kdyby muži byli nějaký produkt nebo služba a ona si konečně vybrala tu správnou značku, která funguje tak, jak má.

(…) Promiň mi, že když jsme poprvé čelili krizi, vyplulo na povrch všechno, co bylo na našem manželství špatně, místo všeho, co je na něm dobré. Promiň mi, že jsme se obrátili proti sobě místo jeden na druhého.

Illyria88
03. června

Ze začátku se mi to docela líbilo. Trošku mi trvalo, než jsem si zvykla na přeskakování příběhů hlavních hrdinů. Ale nehorázně mě zklamala zápletka knihy. Podle mě naprostá hovadina. Podle toho, co se tam řešilo, jsem čekala tedy něco mnohem víc, než jen...No, každopádně jsem šťastná, že jsem ji dočetla a nemyslím si, že si něco od autorky zase půjčím. I když, kdo ví. A jsem vážně moc ráda, že jsem si knížku nekoupila, ale jen půjčila v knihovně.

melien
01. června

Kniha byla ctiva, slyl autorcina psaní se mi líbí. Ale přesto jsem měla pocit, že uz jsem neco podobného četla.

irefir
29. května

S každou další novou knihou této autorky stále čekám, že mě tak pohltí, jako první dvě ( Manželovo tajemství a Na co Alice zapomněla). Bohužel zůstává zatím jen u toho čekání. Ani ostatní knihy nejsou špatné, ale něco jim chybí. Takže zatím stále čekám a doufám...