Krvavé jahody
Jiří S. Kupka (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/4822/bmid_krvave-jahody-dEQ-4822.jpg
4
1345
362
Autentický příběh Češky zavlečené do sovětských gulagů Skutečný, sotva uvěřitelný osud Věry Sosnarové, která byla po druhé světové válce odvlečena z Československa a prožila 19 krutých let v sovětských vězeních a gulazích. Nakonec se jí podařilo vrátit se zpět do vlasti, kde se začlenila do normálního života. Zkušený romanopisec nabízí ojedinělé svědectví o mnoha „dnech Ivana Děnisoviče“.... celý text
Přidat komentář
Nedá mi to, abych nesrovnávala s Rutou Sepetys, kterou jsem četla relativně nedávno. Nebudu srovnávat ani tak styl, jakým jsou knihy napsány, jako spíš prožitek. A ten je tady mnohem silnější. Nezachází se do podrobností při popisování nelidských podmínek v gulagu (a to ani nelze čekat, když si uvědomíme, jaká doba uplynula, než vůbec mohla být kniha napsána), ale pocitově to vůbec poznat není. Přišlo mi to mnohem, mnohem silnější vyprávění než v V šedých tónech. Nebo je to tím, že se tohle týká přímo nás, naší historie, našich občanů, a že vím, že to není fikce, ale že se to opravdu stalo?! A musím přiznat, že chování soudruhů v JZD v Československu mě znechutilo snad víc, než celý gulag (tam totiž nic moc pozitivního nečekáte, takže překvapeni můžete být leda mile, pokud se vůbec takové slovo dá v souvislosti s gulagem použít).
Knihu, tedy příběh, hodnotím 5*, ale kdybych měla hodnotit vydavatele, tak nevím, jak by dopadl. Pokud už autor má mezery v používání interpunkce a sází si čárky, jak se mu zachce (některé věty jsem musela číst dvakrát a čárku si na správné místo domyslet, aby mi to dávalo smysl), ale snad to může někdo opravit, ne? A to nezmiňuji další chyby...
Dávám 4 hvězdy, ani ne tak za styl, jako spíše za sílu příběhu. Stálo mě hodně sil to dočíst.
Nevím jestli jsme všichni duševně připraveni číst takto silné příběhy, kdy to co se dělo zalézá opravdu až do morku kosti. To je příběh s velkým P.
To co se zde dělo po válce a jak k tomu přistupovali naše úřady mě připomíná, že to co se děje nyní je také tak trochu na hraně demokracie, a bohužel tak jako tenkrát většina lidí strčí hlavu do písku, ab to co se děje nebo dělo nemusela řešit, protože až ta první vlna přejde, ono se pak nějak vyjasní.
Ale tak to není. Je třeba mít stále na paměti a připomínat si podobné, a pro mě opravdu naprosto nepředstavitelně svízelné příběhy, kdy si člověk uvědomí jaké malichernosti ho dokáží rozhodit. Ale my opravdu žijeme v době kdy si můžeme ukázat na cokoli a mít to. V porovnání s tím, co muselo stačit naší hrdince a jí podobným, je to něco, co si neumíme vůbec představit. Proto tuto vynikající knížku čtěte a šiřte dál její poselství.
Na závěr si také neodpustím nepřipomenout jak je náš úřednický moloch spravedlivý. Také jsem četl páté vydání a v příloze jsem se nestačil divit. Odškodnění, víte.... sice nás to mrzí, ale.... nemáte nárok. Něco podobného jsme zažili i u nás v rodině, kdy prostě nebyla šance se něčeho domoci. A tak člověka zarazí, když vidí, jak to jinde jde.... Tak snad se něčeho paní Věra ještě dočká.
Jinak pro mě je to další kniha z loňské šifry od vydavatelství Martinus.
Obdivuji paní Sosnarovou, její touhu přežít, odvahu jít dál... Je to nesmírně silný příběh, který byl jejím životem.
Spousta z nás si to nedovede ani představit, natož to zažít a přežít...
Nutno říci, že ne všichni Rusové byli špatní, oni ani ti čeští kolchozníci se k ní nezachovali tak úplně dobře...
Odškodnění bych jí moc přála...
Opravdu silná kniha. Jedná s malá knih u které stracim dech a po přečtení čumím do zdi. Příběh mě dostal takovým vzpusobem,že nevím co ke knize dal napsat.. Dechberouci kniha, měl by si ji přečíst každý.
Skutečný příběh o krutém světě, kterou jsem přečetla na jeden zátah. Celou dobu jsem vrtěla hlavou, jak je to možné, že se takové hrůzné věci děly. O nacistických koncentračních táborech i ruských gulazích už něco málo načteného mám, ale o takových věcech jako že Sovětský svaz vedl seznamy občanů, kteří za občanské války emigrovali do Čech a v květnu 1945 po osvobození rudou armádou je skrze agenty vyhledával a rovnou posílal na Sibiř. Obdivuji paní Sosnarovou za hodně věcí, za odvahu žít den za dnem i když to vzdala její matka, která prodělala tyfus a různá zranění neslučitelná s tvrdou dennodenní prací. Po tom všem nepřestávala věřit a to je úžasné. Díky bohu, že to dobře dopadlo nehledě na to, že tolik let o tom všem musela mlčet. Kniha je napsaná jednoduše a jak jsem během čtení uvažovala proč právě název "Krvavé jahody" tak právě kvůli téhle scéně na ni asi nikdy nezapomenu. Knihu doporučuji
Po přečtení této knihy mi přestal chutnat boršč... Ale teď vážně. Klobouk dolů před paní Věrou, musí to být neuvěřitelně silná žena. Děsivé a těžké čtení a ač je to jedna z nejtenčích knih, kterou jsem četla, trvalo mi to hodně dlouho, protože číst o takových (a hlavně reálných) osudech je dost náročné. Lidská krutost je neuvěřitelná.
Neuvěřitelný příběh. Oceňuji autora, že se dokázal oprostit od emocí a napsat knihu věcně . Strohý způsob vyprávění ještě umocnil syrovost příběhu. Po přečtení na mne padla chandra a beznaděj. Neumím najít vysvětlení pro fakt, že na zeměkouli žije tvor jménem Homo sapiens.
Kolem této knihy jsem obcházela docela dlouho, odvahu jsem našla při noční probuzení a dokud jsem ji nedočetla, nešla jsem spát. Při rozednívání, u doslovu se mi uvolnily slzy a dlouho jsem je nemohla zastavit. Silný příběh...
Neuvěřitelná kniha.
Neuvěřitelná zaprvé v tom, že o tomto tématu se příliš nemluví (narozdíl od knih týkajících se například koncentračních táborů), přičemž to, co prožila paní Sosnarová se sestrou a stovky a tisíce dalších lidí odvlečených do gulagů, bylo krutostí a hrůzou naprosto srovnatelné a trvající nesčetněkrát déle. Krom samotné krutosti poměrů v gulazích mě mrazí také laxnost tehdejší vlády a koneckonců i laxnost nynější, která za všecko to utrpení nedala poškozeným přeživším ani korunu. Rozhodně jsem motivovaná přečíst si o tomto tématu více a doplnit si tak mezery v literatuře i ve znalostech historie.
Dále je kniha neuvěřitelná především proto, že mě ohromila houževnatost a hnací motor nevzdat to, přežít a dostat se domů. Upřímně mě mrzí, že jsem se ke knize dostala až nyní a prošvihla tak šanci účastnit se diskuze s paní Sosnarovou. Měla bych na ni tolik otázek...
Ke knize jako takové: jde samozřejmě o velice silný příběh, ale k tomu ještě velice čtivě, živě a zkrátka dobře napsaný. Rozhodně maximálně doporučuji. Je to součást naší historie, naprosto děsivá a z mého pohledu poměrně opomíjená.
Tak toto je kniha která určitě nikoho nenechá chladným.Vždy znovu a znovu smekám klobouk před lidmi co si prošli peklem.Měla jsem tu čest se s paní Sosnarovou osobně setkat po její přednášce a je to skutečně obdivuhodná žena.
Ne, nemohu to vůbec přijmout, jak se "lidé" k "lidem" mohou chovat. Před paní Věrou se hluboce skládím a tak moc by mě zajímalo, jaký život měla pak. Jak se vyrovnala s tou hrůzou, která je její historií? Jak vůbec mohla "žít" s mužem po těch znásilněních? Co dělala, na co myslela, a jak její sestra? Díky za možnost nahlédnout do života tak plného bolesti.
Je to hodně silná kniha. Nechápu, jak to mohl někdo přežít. Já bych tam zaručeně umrzla. Asi proto, že byly ještě hodně mladé... Je to smutné, i když závěr je alespoń trochu pozitivní.
Na knihu jsem narazila opět díky Knižní šifře od nakladatelství Martinus. Přečetla jsem 5. vydání této knihy (rok 2017, moc pěkná grafická úprava titulní stránky, mimochodem). Kniha popisuje téměř dvacetileté bezpráví, příkoří a naprosto
nelidské zacházení s paní Věrou, není sestrou Naďou a dalšími. Nejednou mi bylo do pláče.
Na konci knihy jsem se dozvěděla,že existuje zákon na odškodnění vězňů a já se zaradovala, že alespoň malá satisfakce za léta bezpráví. Bohužel paní Sosnarova odškodněna nebyla. Ne, nejde o peníze, ale sama to vnímám jako bezpráví, které na ni, po letech utrpení v gulagu, páchá vlastní stát.
Já nemám slov... Obdivuji paní Sosnarovou i její mladší sestru za jejich odhodlání i po tom všem, co si prožily. O to víc mě rozčiluje česká byrokracie a že paní Sosnarová stále neobdržela ani korunu ze svého dle mého zaslouženého odškodnění!
Přečetl jsem 5.vydání této knihy vydané v roce 2017.Součástí knihy byly i ohlasy na ni v médiích.Udivilo mě,že hrdinka knihy,paní Sosnarová,nedostala za skoro 20 let strávených v Rusku, ani korunu odškodnění.Podle zákona má bývalý trestanec ze sovětských táborů dostat 12 000 korun za odsezený měsíc.Za 20 let by to dělalo tři miliony.Dle znění Zákona o odškodnění by musela paní Sosnarová předložit nějaký papírový důkaz,že 20 let v gulazích přežila.Bohužel žádný takový důkaz není,protože byl zničen,pokud vůbec existoval.Poslední možnost by byla postoupit celou záležitost k soudu.Dle mého názoru nemohou peníze nahradit všechna ta příkoří,která paní Sosnarová v Rusku přežila.Ona by si ale odškodnění, v plné výši, zasloužila.
Musím se přiznat,že jsem nedočetla. Zjistila jsem,že tuhle literaturu prostě už nemůžu číst. Pořád se to opakuje, pořád stejné, příliš kruté, bolavé a o to horší, že se to fakt stalo. Autor výborně příběh sepsal, čte se to dobře, ale pro mne už ne. Raději něco veselejšího prosím.
Téma je příšerné a o to víc děsivější, že je skutečné. Vyprávění je takové syrové, novinářské, je vidět, že je přepsané někým dalším. Ale to neubírá na celkovém vyznění.
Dechberoucí kniha, která popisuje až neuvěřitelný příběh nevinných sester, které protrpěly svoje mládí. Děj ve mně vyvolal lítost, strach, smutek, nepochopení, pocit hnusu, nenávist i víru.
Štítky knihy
gulagy ženy 20. století Československo komunismus Sibiř zločiny komunismu 2. pol. 20. století
Autorovy další knížky
| 2009 |  Krvavé jahody |
| 2003 | Balkánský sud prachu |
| 1980 |  Rukojmí z Bella Vista |
| 2014 | Válečná nevěsta |
| 2003 | Hry velkých chlapců |
Kniha Krvavé jahody je v
| Právě čtených | 17x |
| Přečtených | 2 012x |
| Čtenářské výzvě | 405x |
| Doporučených | 172x |
| Knihotéce | 424x |
| Chystám se číst | 843x |
| Chci si koupit | 193x |
| dalších seznamech | 16x |
Hrůzné svědectví o drsné době. Člověk by řekl,že něco takového snad ani není možné.