Krvavé jahody
Jiří S. Kupka (p)
Autentický příběh Češky zavlečené do sovětských gulagů Skutečný, sotva uvěřitelný osud Věry Sosnarové, která byla po druhé světové válce odvlečena z Československa a prožila 19 krutých let v sovětských vězeních a gulazích. Nakonec se jí podařilo vrátit se zpět do vlasti, kde se začlenila do normálního života. Zkušený romanopisec nabízí ojedinělé svědectví o mnoha „dnech Ivana Děnisoviče“.... celý text
Přidat komentář
Tuto knihu by si měl přečíst každý. Největší čtenářský zážitek za poslední dobu. Doporučuji, kniha se čte skvěle.
Neskutečný osud. Nespravedlnost a bezpráví ani neumím vypsat své rozhořčení. Snad existuje peklo na druhou kde se všichni tihle šmejdi, stalinem počínaje a dozorci gulagů konče, pečou ve vlastní šáťvě. 19 let života v háji bez odškodnění, omluvy, prostě nic. Je mi z toho velmi smutno.
Je to děsivý příběh o lidské zlobě, krutosti, hlouposti. Je to ale i příběh o tom, že v nejtěžších myslitelných časech se mohou najít lidé, kteří pomohou. Je to o touze po, pro nás tak samozřejmé věci, jako je domov. My dnes máme dosti vysoké nároky na to, co je to domov. Po 19 letech v Rusku, kde je člověk míň než onuce, může být domovem i kočka na prahu domu.
V kontrastu s tímto příběhem si musí každý z nás uvědomit, v jakém blahobytu a poklidu si většina v této zemi a době žila a žije. Hrdinka tohoto románu si protrpěla vše, co nabízí život v bezprávné a zaostalé společnosti, zejména krutost ubohých primitivů, kteří dostali malinkou moc nad ještě bědnějšími. Psychologicky obtížné avšak téměř povinné čtení pro ty, kteří potřebují povzbuzení pro boj s našimi každodenními "problémy".
Ubírám jednu hvězdičku za trochu strohý styl vyprávění, nebylo to pro mě úplně ono. Ale vřele doporučuji si zajít na přednášku paní Sosnarové a vyslechnout to všechno z jejích úst. Absolutně neuvěřitelný životní příběh.
Je vůbec možné přežít v gulagu skoro 20 let? A ještě o tom dalších 10 let muset mlčet? Žít 30 let ve strachu a nezbláznit se z toho,to mi hlava nebere... Všechna čest...
Docela maso co se mohlo stát po válce.Kniha docela utíká čte to samo bez nějakejch zbytečných zabíhání jinam.Za mě 100 procent.
Kniha jenom podtrhuje srdcervoucí líčení paní Sosnarové na její přednášce, které jsem se účastnil. Musím se přiznat, že jsem při čtení a vlastně i při poslechu nabýval vědomí, že snad čtu a slyším nějaký fiktivní příběh z nějakého dávno zapomenutého století. Prostě jsem nemohl pochopit, že se toto dělo. Ale ono se to opravdu stalo, teprve před pár desítkami let. Neskutečná bestialita člověka na jedné straně a neutuchající lidství a dobrota na straně druhé. Jsou to dva protiklady, který celý příběh paní Sosnarové provázejí. Povinná četba do škol!
No tak tohle byla jedna z nejlepších knih co jsem tento rok přečetla. Rozhodně každému doporučuji, často se hrůzy, které prováděl Stalinův režim opomíjejí a nejsou zmiňovány... tuto knížku by měli všichni maturanti mít povinnou, ať se dozvědí o historii 20. století více ... za mě 5 hvězdiček
Dopuručuji,aby si tento příběh přečetl každý,neuvěřitelná hrůza,paní Věra musí být neskutečně silná osoba,zaslouží si velký obdiv,ale bohužel čas a utrpení už jí nikdo nevynahradí!
Mně prostě vadilo, že v té knize nejsou žádné emoce. Kniha popisuje otřesné hrůzy, které musela paní Věra zažívat. Ovšem ten popis je pouze věcný, ze strany nezávislého pozorovatele. A to je to, co mi bohužel celou dobu hrozně vadilo.
Neuveriteľné, neuveriteľné a ešte raz neuveriteľné....... !!! Ako sa niekto mohol takto zachovať k dvom deťom, ktoré sa ničím neprevinili, iba ak tým, že sa narodili ruskej emigrantke ?!!!
Veľmi autentické rozprávanie, kde mi síce úplne nesadol autorov štýl, ale to v tomto prípade vysoko prevyšuje výpovedané svedectvo dvoch účastníčok ruských pracovných táborov. Najviac ma dostalo, že obidve dievčatá ani po tom všetkom, čo prežili, nestratili svoju vieru a aj vďaka nej sa nepoddali svojmu osudu.
Aspoň, že tenhle příběh dopadl dobře. Ale jak píše pan Kupka na konci, kolik těch příběhů skončilo v neoznacenych hrobech. Je to první knížka, kterou jsem na tohle téma četla. Nemohla jsem se odtrhnout, emocne to se mnou mavalo. Člověk si jen říká, jak se tohle mohlo dít...a vím že toho je spoustu dalšího, nad čím zůstává rozum stát. Potěšilo mě, že se Věra i Naďa po tom všem dokázali začlenit do života a mohly založit i vlastní rodiny. Že přesto všechno zůstaly duševně zdravé a neztratily naději.
Velice silný příběh. Autor zvolil vhodný způsob jeho zprostředkování - střízlivý, věcný styl. Čtenáře tak více zasáhne vlastní obsah sdělení.
Úžasný příběh statečné a houževnaté ženy, která věřila, že pro ni ještě existuje naděje, i při vší hrůze, kterou v sovětském gulagu podstupovala. Tuto knihu by si měli povinně přečíst všichni škarohlídi dnešní doby ;-)
Je to neuvěřitelné, co všechno je člověk schopen přežít a neztratit víru.Tento,a podobné příběhy (bohužel je jich víc než dost) by měli patřit k povinné četbě.Ale pokud mám hodnotit knihu jako takovou, tak je to průměr,vyprávění paní Věry by jistě zasloužilo lepší zpracování.
Na dnešní besedě s paní Věrou Sosnarovou jsem si zakoupila knihu. Její vyprávění
co prožila jako dítě a následně dospělá v gulagu je hodně k zamyšlení, je to k neuvěření co museli lidé prožít. Všichni takto postižení lidé co prožili koncentráky za války, gulagy na sibiři nebo političtí vězni v uranových dolech v 50.letech nebo naši českoslovenští letci co bojovali za války v RAF byly neprávem a bezdůvodně odsouzeni k těmto krutým osudům a mnoho z nich nemělo ani možnost o tom mluvit . Přála bych paní Sosnarové hodně zdraví a sil aby mohla ještě dlouho předávat její svědectví ostatním.
Zajímavá kniha, hodnotím především autentičnost příběhu, styl autora mi není úplně blízký. Každopádně skláním se před paní Sosnarovou a přeji pevné zdraví.
Štítky knihy
gulagy ženy 20. století Československo komunismus Sibiř zločiny komunismu 2. pol. 20. století
Autorovy další knížky
2009 | Krvavé jahody |
2003 | Balkánský sud prachu |
1980 | Rukojmí z Bella Vista |
2014 | Válečná nevěsta |
2003 | Hry velkých chlapců |
Kniha Krvavé jahody je v
Právě čtených | 17x |
Přečtených | 2 012x |
Čtenářské výzvě | 405x |
Doporučených | 172x |
Knihotéce | 424x |
Chystám se číst | 843x |
Chci si koupit | 193x |
dalších seznamech | 16x |
Jedni slavili, druzí se báli. A nejen ti poražení. Osvobození většiny bylo za cenu uvěznění jiných. Dívky se ničím neprovinily, ale bohužel měli maminku Rusku, která utekla před občanskou válkou a Stalin ji chtěl zpátky. Sověti je odvlekli s matkou a potrestali tak krutě, že si to lze těžko představit. A to byl náš vzor, náš rudý bratr. Držme se od Ruska, Zemana a Babiše s komununistama co nejdál.