Krvavé jahody
Jiří S. Kupka (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/4822/bmid_krvave-jahody-dEQ-4822.jpg
4
1365
1365
Autentický příběh Češky zavlečené do sovětských gulagů Skutečný, sotva uvěřitelný osud Věry Sosnarové, která byla po druhé světové válce odvlečena z Československa a prožila 19 krutých let v sovětských vězeních a gulazích. Nakonec se jí podařilo vrátit se zpět do vlasti, kde se začlenila do normálního života. Zkušený romanopisec nabízí ojedinělé svědectví o mnoha „dnech Ivana Děnisoviče“.... celý text
Přidat komentář
Útlá knížka, kterou ale nelze přečíst rychle. Musíte ji odkládat. Zčásti proto, že přes slzy na písmena nevidíte, zčásti proto, abyste se nepozvraceli.
Edit, červenec 2019: https://www.ustrcr.cz/wp-content/uploads/2019/07/PD-2-19_Neskutecny-pribeh-Very-Sosnarove.pdf
Úžasná knížka za mě. Až brala dech.Autentická napsaná ze vzpomínek, tak jak to autorka cítila a prožívala. Měla sem husí kůži! Až se člověku nechce věřit, že je tohle možný. Moc sem autorce fandila, aby to všechno vydržela a povedlo se.
Někdy konec knihy obrečím , takovým tím dojatým tichým pláčem , ale ted jsem brečela nahlas. Stačila k tomu jen dvě slova " Byla doma ", protože člověk vydrží víc než zvíře a protože jsem hrdinkám moc fandila. Možná , že už nebudu jíst jahody , protože mi připomenou tu krev, možná mě bude strašit ta holčička z obalu, ale kniha se vepsala do mé paměti. Chytila mě od první stránky a nepustila. Připomíná mi trochu osud Doktorky z Domu trubačů a hodně V šedých tonech. A možná někdy se vnoučata paní Věry toho odškodnění dočkají.
O co je kniha útlejší, o to je příběh obou sester silnější. Je neuvěřitelné, jak dlouhou dobu se dařilo systému nejen tento, ale i další podobné příběhy skrývat. A jak byly těžko uvěřitelné i pro lidi, kteří určitě nebyli poplatní totalitnímu režimu. O to víc je potřeba smeknout před silou charakteru a touhou po vlasti obou sester. Jsem si jista, že toto je přesně ten typ knihy, která by měla být zařazena do povinné četby. Doporučuji všem.
P.S. Málokdy nad knihou slzím- tentokrát se to panu Kupkovi (a paní Sosnarové) na úplný závěr povedlo.
Až dodatečně jsem si přečetla články o tom, že příběh je možná celý účelově vymyšlený...Cítím se hloupě a podvedeně....
Jedna z nejlepších knih o ruském gulagu, které jsem zatím měla možnost přečíst.
Realisticky popsané události, kterými si hlavní hrdinka musela projít.
A závěr, vysněné přání s hořkým nádechem. Velmi dobře zpracováno, děkuji za hluboký čtenářský zážitek, ještě dlouho budu tento příběh zpracovávat.
Po přečtení takového příběhu si teprve uvědomíme, že si nemáme ve své podstatě moc nač naříkat. Věra musí být neskutečně silná žena, její příběh je šílený, napsáno poutavě, konec ... Dávám pět hvězdiček za formu knihy, ne za obsah, to dokáže napsat jen život ..
Až dych vyrážajúca kniha, opisujúca odvlečenie dvoch sestier do Sovietskeho zväzu a ich tvrdá práca, neľútostné podmienky, choroby, špina, smrť navôkol. Po necelých 20 rokoch sa im podarí znova dostať naspäť do Česka. Ako daň za slobodu je to že nemôžu prehovoriť o tom čo sa dialo v pracovných táboroch. Až po páde komunizmu tieto hrôzy vychádzajú na povrch.
Je úžasné sledovať ako sa im podarilo z toho všetkého dostať, založiť si rodinu, mať deti. Možno že práve viera ich držala nažive. Pre nás sú veľkým vzorom.
Síla, odvaha, láska k sestře a na druhé straně bezmoc, ponížení a utrpení.....obdivuji paní Věru, jako bezbranná 14-ti letá dívka se dostala do ruského lágru a po 20-ti letech se vrátila do Československa....velmi silný příběh
Pribeh dvou sester a jejich boj o preziti. Neumim si predstavit, jak se potom Vera mohla zaclenit do normalniho zivota, tyhle vzpominky nic a nikdo nevymaze. Drsny pribeh, ale doporucuji.
Uff...hrozne tezke maso..nedovedu si vubec predstavit,cim si obe damy vlastne prosly..a nejen ony...staci zmacknout jeden cudlik a vse je zpet...i kdyz vychod se v urcitych vecech vubec nezmenil..
Klobouk dolu...
Přečetla jsem jedním nádechem. Člověk se cítí jakoby opravdu byl v ději v té chvíli.
Knihu s tématem gulagů jsem četla poprvé. Od známějších koncentračních táborů se liší jen tím, že v nich nebyly plynové komory a krematoria. Jinak ta hrůza, utrpení, nemoci, smrt a zacházení s mrtvými je téměř totožné...a vše se dělo již po ukončení 2. světové války...Nespravedlivý osud dvou sester při kterém běhá mráz po zádech a další až hrůza a lhostejnost tehdy československých politiků neschopných pomoci. Divím se, že obě byly schopny vrátit se do běžných životů...
Jsem přesvědčená, že do konce svého života na tuto knihu nezapomenu. Nechala ve mně opravdu silnou stopu. Neuvěřitelný příběh..
Tož přátelé, toto je soda. Kniha se dá srovnat se zážitky z koncentračních táborů, pokud ale nejsou ty zážitky dokonce HORŠÍ. Když se dokážete vžít do situace Věry a Nadi, běhá vám při čtení každé stránky mráz po zádech. A to, jak se jim nakonec podařilo dostat zpátky a hlavně za jakou cenu, je poslední kapka...
Nemám co dodat..Tohle člověk asi nikdy nepochopí, to co se dělo.
Chci jen říct, že jsem ráda že nikdo z mé rodiny si tímto nemusel projít...Kniha se mi četla celkem pomalu oproti jiným se stejným tématem..Ale zážitek z ní rozhodně mám velký..
Silný příběh, který i přes opravdu těžký obsah je třeba si občas přečíst. Kniha vás svým obsahem doslova vcucne a pak na konci zcela vyždímané vyplivne. A je jedno, do jaké míry to je skutečnost či fikce. Ne, nechci to nikdy zažít a asi si to už nikdy znovu nepřečtu.
Kniha se četla dobře, rychle. Námět je ovšem těžký, smutný. Ještě smutnější než ono zavlečení do Sovětského svazu mi připadalo chování Čechů a lhostejnost české vlády.
Silný příběh, ale bohužel styl psaní už tak moc ne. Musím říct, že se mi kniha blbě četla a nemohla jsem se moc začíst, nějak mi to pomalu ubíhalo, ale dalo se to. Taky jak tu už někteří psali, mi ten podnadpis moc nesedí. První dva roky, nebo kolik to bylo, v tom táboře by se daly považovat za gulag, ale práce na lodi, na přehradě, na kolchozu a další, mi už nepřišly jako gulag. Sice nebyly plnohodnotné zaměstnantkyně a moc hezky s nimi nezacházeli, ale nebyl to takový ten oplocený gulag s ostnatými dráty a strážnými věžmi.
Každopádně doporučuji přečíst kvůli příběhu a dávám 4*.
Štítky knihy
gulagy ženy 20. století Československo komunismus Sibiř zločiny komunismu 2. pol. 20. století
Autorovy další knížky
| 2009 |  Krvavé jahody |
| 2003 | Balkánský sud prachu |
| 1980 |  Rukojmí z Bella Vista |
| 2014 | Válečná nevěsta |
| 2003 | Hry velkých chlapců |
Tuto knihu by si asi měl přečíst každý, zvláště lidé, kteří si myslí, že totalitní nebezpeční z východu pominulo a dnešní Rusko je jiné. Myslím, že bolševické praktiky nemohly jen tak vymizet během pár let.