Kniha ztracených věcí
John Connolly
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/452332/bmid_kniha-ztracenych-veci-0JG-452332.jpg
4
301
82
Druhé vydání kultovní knihy o síle příběhů! Dvanáctiletý David se snaží vyrovnat se smrtí své matky. Cítí se opuštěný, společnost mu dělají pouze knížky. A ty k němu začnou šeptem promlouvat... Příběh o smutku a o ztrátě, o věrnosti, o lásce, o válce a o zázračné síle vyprávěných příběhů. Kniha ztracených věcí vychází v češtině podruhé, tentokrát obohacená o dva bonusové příběhy, které autor napsal pro speciální edici publikovanou 10 let od prvního vydání. Obálku vytvořila Renáta Fučíková.... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež Příběhy
Vydáno: 2020 , Albatros (ČR)Originální název:
The Book of Lost Things , 2006
více info...
Přidat komentář
Děj je dost překombinovaný, místy nechutný, často depresivní. Jednoduše řečeno – podivný retelling i zpracování mně tedy rozhodně nesedlo. Až konec knihy, opět v našem světě, to maličko zachránil.
Knihu jsem četla do čtenářské výzvy a mám z ní takové rozporuplné pocity. Jednak nejsem cílová skupina, ale o to by asi nešlo. Kniha se mi líbila - začátek i konec super, trochu jsem měla problém s tou fantazijní částí. Ale možná to bylo i tím, že jsem byla roztržitá a knihu jsem četla mezi svátky a docela dlouho. Závěr byl hodně působivý, i když jsem něco z něho očekávala, zbytek mě překvapil. Zřejmě se budu muset ke knize vrátit brzy znovu a třeba potom přidám hvězdičku. Opravdu temná kniha, podle mně.
Jsem ráda, že čtenářská výzva existuje, bez ní bych minulý rok tuto knihu nepřečetla, a to by byla velká chyba. Možná se tváří jako jedna z těch knih pro děti, ale věřte mi, že i když vám je kolem třiceti, dostane vás. Je skvěle napsaná, je dobrodružná, nic v ní není černobílé nebo jen růžové. (Ano, všichni rodiče, pozor, v téhle knize se i umírá! - narážka na rodiče z knihkupectví, kteří razantně odmítají knihy pro děti, kde někdo umře)
Zkrátka je to velmi čtivý příběh.
Mne se to docela líbilo i kdyz je to hodně zvláštní kniha. Spis pro mládež. S nádechem hororu a mysticna ale i pohádek. Některé veci jsem si domyslela uz předem. Ale predelavky pohádek mne docela bavili.
Totální nadšení ze začátku (uznávám, šla jsem do toho s čistou hlavou bez četby anotace) vystřídalo rozčarování z "pohádkového světa". Veškerou vinu beru na sebe, uznávám, že pro někoho to může mít mnoho dalších rozměrů, ale mě to prostě nebavilo.
Kniha ztracených věcí. Tuto knihu jsem přečetla jedním dechem. Musím říct, že některé verze pohádek se mi dokonce líbily více, než jejich pravé verze. Příběh je sice zvláštní, ale velmi zajímavý a i přes své temné stránky i někdy zábavný. Svou zvláštností mě velmi oslovila a musím říct, že je to nezapomenutelný příběh, ke kterému se ráda vracím.
Na oko ponurá pohádka pro mě kniha s výrazným podtextem. Hvězdy dolů jsem dala jen z důvodu že to není můj oblíbený žánr ke čtení. Kniha se pro mě ale určitě stává nezapomenutelnou. DÍK!
Hodně zajímavá knížka. Nic podobného jsem zatím nečetla. Rozhodně to není knížka pro děti. Já jsem ale spokojená, bylo to poutavé, občas vtipné, taky někde nechutné, temnější, hororové... Prostě mix - ale povedený :-)
Výborné čtení, škoda, že poněkud toporně přeložené a možná z něho až příliš čouhá didaxe (proto jen 4 hvězdičky); na druhou stranu oceňuji, že není sentimentální a přeslazené happyendem. S postavami prožívám jejich úzkost ze ztráty (ach, jak dobře poznávám Davidovy rituály - a jak dobrá je Dřevorubcova rada, podle níž naše rituály mají být účelné; znám i Rolandovu úzkost, kvůli které si často s blízkými neužiju přítomnost, protože se bojím, že je ztratím; a svou knihu ztracených věcí pro sebe píšu skoro každý den, i když jsem dodnes netušila, že je to ona).
Hodně na mě zapůsobila scéna, ve které se starý král vyviňuje ze svého zlého skutku a vymlouvá se, že byl dítě a nemohl tušit, jakou škodu napáchá. Hákáč mu na to odpovídá: "Jako dítě jste viděl všechno jenom černobíle, věci byly buď dobré, nebo špatné, buď vám přinášely radost, nebo bolest. Teď vidíte všechno v různých odstínech šedi. Dokonce i vládnout tomuto království je nad vaše síly, jak jste neschopný se rozhodnout, co je správné, a co ne, jak si nedokážete ani připustit, že jde určit rozdíl. Věděl jste, k čemu svolujete (...)" (s. 252) Ve svém srdci víme, že děláme špatnou věc, když hřešíme, a nelze se z toho vymluvit.
Zvláštní kniha...dejte do mixéru pohádky, horory, psychologie....promixujte...no, a výsledek bude asi tahle kniha...je divná, chvílemi vás nutí číst, chvílemi máte chuť jí odložit, protože je to možná až moc....do toho obsahuje moudré myšlenky a poučení do života, ale ...nevím, prostě...nějaké to ALE tam je...
Dočteno. Asi jedna z nejpodivnějších knížek jaké jsem kdy četla. Vlastně nevím jestli se mi to líbilo nebo nelíbilo. Na první pohled je to šílená směs předělaných pohádek - občas vtipných, ale hlavně krutých až děsivých - ale pod tím vším je i smutný a citlivý příběh dospívání. Příběh o vyrovnání se s nespravedlností, ztrátou a smutkem, ale i o odvaze a poutu k ostatním. A tak to asi pro mě i zůstane - šílená kniha plná myšlenek, které ještě budu chvíli vstřebávat. 3,5*.
(7/19)
Za mě hodnocení rozporné. Začátek moc pěkný, myslím, že vcítění se do dítěte prožívajícího obrovskou ztrátu, bylo vynikající. Přechodem do jiné říše mě to přestalo bavit. Postavy a příběhy z druhého světa mají být nejspíš alegoriemi toho skutečného, ale jejich význam je nejasný. Některé věci začaly dávat smysl na konci, ale ve srovnání s Alenkou nebo Narnií nic moc. 60% za to, že šlo o docela originální námět a jednu hvězdičku navíc za soudruhy trpaslíky (byli vtipní, ale co mi měli sdělit, jsem asi nepochopila).
Poutavý příběh a nesmírně zajímavé variace na pohádky, na které jsme zvyklí. Uznávám, že pro malé děti tato kniha není - řekla bych, že spíše dospělí si budou schopni z hořkosladkých příběhů odnést nejvíc. Škoda jen, že už není k sehnání, ráda se k ní vracím.
Zajímavá kniha u které jsem se i zamyslela ... a přidávám se, je to spíše pro starší děti ...
Takova temna pohadka, bylo to zase neco trochu jineho a precetla jsem ji rychle :) Urcite bych doporucila - spise ale "dospelejsim" detem.
Kniha o dospívání pro mladší náctileté, ale i dospělák si přijde na své, protože je především o obavách, touhách a práci s nimi. Připomíná mi temnější knihy Astrid Lindgren - hned na začátku umře maminka, což se nehalí do jinotajů ani neuhlazuje, spíš naopak; hrdina má řádku nepěkných vlastností a nálad (pochopitelných) a potká ho hodně nepěkných věcí, díky nimž dospěje. Krví se nešetří, nic se nelakuje narůžovo - oni totiž nešťastní a naštvaní náctiletí moc růžové myšlenky nemají a posezením na sluníčku se jich nezbaví.
Parafráze pohádek jsou vtipné, chytré, a pokud násilné, tak z logických příčin. K tomu Connolly přidal svéráznou příručku tolerance k znevýhodněným skupinám, což bývá ošemetné téma, ale naštěstí se spokojil s nadhozením myšlenky, nepoučoval a z textu to nijak nevyčnívá.
Štítky knihy
Anglie láska smrt dospívání tajemství rodinné vztahy vyprávění, narace paralelní světy věrnost knihy
Autorovy další knížky
| 2008 |  Kniha ztracených věcí |
| 2006 | Černý anděl |
| 2017 | Vlk v pasti |
| 2007 |  Nokturna |
| 2001 | Polibek smrti |
Kniha Kniha ztracených věcí je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 425x |
| Čtenářské výzvě | 81x |
| Doporučených | 64x |
| Knihotéce | 126x |
| Chystám se číst | 260x |
| Chci si koupit | 60x |
| dalších seznamech | 11x |
Jedním slovem skvělá.