Kdo chytá v síti
Marika Pecháčková
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/431419/bmid_kdo-chyta-v-siti-VAI-431419.png
4
387
126
Internet je jediné místo, které neodděluje svět dětí a dospělých. Režiséři Vít Klusák a Barbora Chalupová založili na internetové seznamce fiktivní profily tří dvanáctiletých dívek jako výchozí bod výbušného dokumentu o internetových predátorech V síti. Do pěti hodin se jim ozvalo přes osmdesát mužů. V navazujícím souboru rozhovorů najdete hlubší rozbor postav z filmu, který vyvolal obrovský rozruch ještě před vlastním odvysíláním.... celý text
Přidat komentář
Kniha Kdo chytá v síti. Je to ségra dokumentu V síti od Víta Klusáka.
Ty jo! Tohle bylo silný.
Moc mě bavilo grafické zpracování i samotné rozhovory.
Moc oceňuji, že autorka dala prostor i jiným lidem než “jen” obětem zneužívání na internetu. Potkáte tu herce z dokumentu, rodiče obětí, odborné pracovníky, predátory.
Pasáže posledně jmenovaných mě zaujaly nejvíce. Bylo pro mě neuvěřitelně zajímavé nahlédnout do hlavy samotným zneuživatelům. Rozhovor, který mnou ještě teď rezonuje, vedl právě predátor s jednou z hereček, která během natáčení V síti představovala 12 letou dívku. A právě tenhle chlap se chytil a začal jí psát. A jako jediný byl ochotný do toho jít a sejít se tváří v tvář.
@klaryctena
Souhlasím naprosto s názorem Market-k-a.
Kniha je psána z několika pohledů, což autorka udělala výborně. Film jsem neviděl, ale již v úvodu je objasněno, proč kniha je napsána.
Musím říct, že je to hodně složité téma a pro společnost špatně tolerovatelné a uchopitelné, ale je součástí dnešní internetové doby. Mě se ta kniha líbila, čte se velmi dobře a dokáže upozornit i na věci, které vám přijdou normální a přitom vlastně nejsou.
A ukazuje zde autorka jednu zásadní věc, sociální sítě jsou velmi snadno zneužitelné a lidi velmi manipulovatelní.
Když napíšu, že knížka mě bavila, bude to znít asi divně, ale je to tak. Bylo to zajímavé a určitě poučné, hlavně pro rodiče. Uvědomila jsem si, jako moc je důležité mluvit s dětmi o tomto riziku internetu. Zajímavá byla také koncepce knížky - rozhovory byly s různými lidmi, ať už s "těmi zlými", s oběťmi, s odborníky... Zkrátka rozebírání stejného tématu z různých úhlů pohledu. Film jsem neviděla, ale určitě ho zvážím.
Tuto knihu nejde hodnotit jinak, než pozitivně! I když v sobě nic takového nenese - je plná zla a zrůdností. Všichni jste jistě zaznamenali dokument Víta Klusáka a Báry Chalupové V síti, který se věnuje zneužívání dětí na internetu. Tato kniha obsahuje plno rozhovorů na toto téma - ať už s těmi, kteří se stali obětí či těmi, kdo představovali agresory. Jsou zde i některé konverzace hereček s predátory, konfrontace s nimi a další příběhy na podobné téma (například kauza Meluzín a Piškot).
Myslím, že o dokumentu V síti slyšel už každý. Téma zneužívání dětí na internetu, kyberšikana a vydírání. Určitě doporučuju vidět, je to fakt mazec.
Knihu jsem původně v plánu číst ani neměla, ale narazila jsem na ní v knihovně, tak jsem si řekla, proč ne. Doplním si informace.
Byla hodně poučná, plná zajímavých rozhovorů dokonce s jedním z ,,predárorů". Některé části mě ale moc nebavily a přišly mi zbytečné. Přečtení knihy ovšem rozhodně nelituju.
Mě teda kniha zklamala. Chybí mi tam hloubka. Nelíbí se mi styl vedení rozhovorů. Neurazí, ale ani nenadchne..
Volné pokračování dokumentu V síti. Zpovědi obětí a některých predátorů. Za mě silné a smutné téma, povinně by to měli číst všichni rodiče.
Než se ke knížce vyjádřím, podotýkám jen, že jsem dokument V síti zatím neviděla. Mám ho ovšem rozhodně v plánu. Oceňuji ale, že jsem neměla pocit, že by titul fungoval jen a pouze jako doplněk filmu.
Co se obsahu týče, knížku jsem musela často odkládat, bylo toho tolik nad čím přemýšlet, že bych to najednou asi nebyla schopna pořádně vstřebat.
Rozhovory s různými lidmi na "různých stranách barikády", velice zajímavý byl i záznam z přímé konfrontace mezi jednou z hereček a predátorem.
Nejvíc mnou asi otřásl rozhovor s odsouzeným vedoucím ústeckého skauta Martinem Mertlem, přezdívaným také jako Meluzín, který spolu s jeho komplicem Piškotem zneužil více než 39 mladých chlapců, byl za to odsouzen na deset let a po 2/3 trestu podmíněčně propuštěn.
Rozhovor nutí k otázce, jestli se takoví lidé dokážou napravit, plně si uvědomit závažnost svých činů, jestli jsou schopni právě té sebereflexe, a nebo jestli se jen pro okolí snaží zlepšit vlastní sebeobraz. Je zde přiložen i oskenovaný soudní rozsudek, který celé výpovědi přidává ještě více na intenzitě.
Jeden ze zneužitých chlapců pochopitelně nechtěl o tématu mluvit, vracet se ke všem těm nepříjemným vzpomínkám, ovšem jeho matka se k tomu odhodlala. Poukázala na to, jak se jejím synovi podepsaly činy Meluzína a Piškota, jak mu ovlivnily veškeré plány do budoucna.
Myslím si ale, že by se někdy hodila větší objektivita. Párkrát jsem se setkala spíše s předložením myšlenky, domněnky, než objektivní informace, a to od lidí, z jejichž úst by měly zaznívat fakta.
Celkově je obsah knihy, podle mého, takovým velký předmětem k široké diskuzi, přemýšlení a porovnání postojů a názorů. mi příležitosti se odprostit od černobílého vidění predátor-oběť. Otevírá velice důležitá témata, před kterými by se neměli zavírat oči, o kterých je třeba mluvit a je třeba s tím vším něco dělat.
Za mě je tato kniha velmi dobře zpracovaná.
Z rozhovorů se čtenář částečně dozví, co k takovému jednání predátory vede. Dozví se to jak z pohledu predátora, tak z pohledu odborníka. Rozebírají se zde i různé sexuální poruchy jako je hebefilie.
V rozhovorech je probírána třeba i historie samotných zpovídaných, ale hlavně jsou zde do detailu rozebrány jednotlivé případy, co se vlastně stalo a jaké to třeba mělo následky.
V rozhovorech s odborníky se hovoří zejména o tématech jako je internet, který zapříčiňuje anonymitu atd.
Tahle kniha mé hrozně vtáhla, je velmi čtivá. Rozhovory jsou sestaveny velmi dynamicky, ale i krásné chronologicky. Občas se čtenář ztratí v dlouhých odpovědích na určitou otázku.
Kniha má rozhodně přidanou hodnotu, vyskytuje se zde plno informací, na které by se nemělo zapomínat a celkově kniha s filmem nabádají rodiče, aby se svými dětmi mluvili a tím takovýmto příběhům předcházeli, i když je to někdy těžké.
Prostě nemám nic, co bych téhle knize vytkla. Ale rozhodně bych doporučovala si ji přečíst až po shlédnutí filmu, poskytne vám to ucelenější obrázek o tématu celkově a odnesete si tak z knihy více.
Co k tomu říct? První co mě napadne je asi: ,,Čekal jsem mnohem víc”.
Čekal jsem více rozhovorů s ,,predátory” - to se ale bohužel nekonalo. Čekal jsem rozhovory, ze kterých mi budou stát chlupy po celém těle - to se ale taky bohužel nekonalo.
Chápu, že takové ,,predátory” sehnat k výpovědi, asi není žádná sranda, o to více, když autorku evidentně tlačí čas, aby se všechno stihlo s premiérou filmu (tak to na mě působí). Když už se mi ale nepodaří tohle a mám tu možnost mluvit se Zorou Duškovou (psycholožkou) nebo s Antonínem Brzkem (sexuologem), čekal bych mnohem více! Dyť zrovna tito lidé o problematice zneužívání dětí na internetu musí vědět tak strašně moc a mohli nás čtenáře tolik poučit, otevřít nám rodičům oči.. Rozhovor s Duškovou se mi asi líbil nejvíce, ale pořad jí autorka dle mého názoru vyzpovídala málo, na povrchu, nedostatečně hluboko?, prostě divně.
Jako všechna čest, že Barbora Chalupová a Vít Klusák tohle téma otevřeli - film #vsiti je super a opravdu ho všem doporučuji. Uznání samozřejmě zaslouží i Marika Pecháčková, že se to snažila posunout dál - ukázat touhle knihou, že to všechno není úplně černobíle, jak se film muže jevit. Za mě to ale nedopadlo. Netvrdím, že to byla ztráta času, nebo že by to nestalo za přečtení, určitě si to přečtěte, jen od toho nečekejte žádnou BOMBU, protože tohle dílo bohužel žádnou bombou není.
Nakonec si neodpustím - To řádkováni? To písmo? Ta vysoká gramáž papíru? Proč proboha?
*2,5/5
Dokument jsem zatím neviděla, ale přečetla jsem tuto knihu pomalu jedním dechem. kniha byla vážná, smutná, poučná ale vlastně i občas byla v některých rozhovorech vtipná.
Kniha se zaobírá tématem který je každodenně v životě dětí a jejich rodičů, takže tuhle knihu a i film by měl vidět a číst každý rodič.
Za mě děkuji autorům a aktérkám v dokumentu že se zhostili tak těžké práce a vůbec že si s tím dali práci, protože to teď může zachránit tolik dětských duší.
Pokud se jako já zajímáte o vážná (dejme tomu sociální?) témata ať už v každodenním životě nebo v literatuře, tahle kniha - a samozřejmě dokument, ke kterému je vydána - vás nesmí minout.
Problematika kyberšikany a zneužívání dětí online (ale i offline) je téma, které nikdy nebude probíráno dost. V knížce najdete nejen spoustu informací na toto téma, ale taky hodně zajímavých rad a myšlenek, které vám možná na chvíli uvíznou v hlavě nebo znovu otevřenou nějakou kapitolu vašeho života o které jste možná nikdy v tomhle světle neuvažovali nebo dokonce ani netušili, že ve vás je, stejně jako se to stalo mě.
Celkově je to velmi silné dílo a jsem si jistá, že jí na síle přidá v první řadě shlédnutí dokumentu, bez něj se totiž knížka může zdát trochu "o ničem", jelikož se skutečně jedná o doplňěk filmu, což je důvod, proč ubírám *)
Nebudu tentokrát hodnotit hvězdami, protože obsahově si to kniha nezaslouží a z autorky mám nepříjemné dojmy, takže by bylo zavádějící.
Obsahově kniha zpracovává velmi aktuální problematiku chování sexuálně frustrovaných predátorů na síti (i mimo ni) a mladých obětí těchto agresorů. Forma rozhovorů byla zvolena adekvátně, ale paní Pecháčková mi neskutečně lezla na nervy. Její styl vedení rozhovorů mi připadá neprofesionální, místy bulvární a povrchní. Ve vhodných momentech se dále nedoptává, a naopak tam, kde já cítím potřebu se ptát dál, autorka tak nečiní. Některé její komentáře vůči dotazovaným jedincům (tam, kde bych to nečekala), byly útočné, kousavé a cynické. Bylo evidentní, kdo se jí zamlouvá a kdo ne. Chápu, že je těžké zůstat u tak citlivého tématu objektivní, ale za mě je to žádoucí.
Rozhovor s panem doktorem Brzkem na mě působil zvláštně. Na mě má pan doktor velmi tradiční, až zkostnatělé názory na vztahy a rozmnožování. Co mě zarazilo je výrok "dříve jsme využívali i dětskou pornografii, dokud nebyla trestná, jako léčebnou pomůcku...nařizovali jsme jim (pacientům): sežeňte si to, protože máte právo si něco užít ve vaší preferované oblasti"... tohle se mnou vcelku mává a přestože má jít o rovinu sebeukájení se v říši fantazie, tak nedokážu přejít to, že se neřeší, že to dětské porno musel někdo natočit. Fuj.
A jaká nám z knihy plynou ponaučení? Jsem-li dospělý, musím dbát na bezpečnost dětí - moje první otázka při jakémkoliv online setkání za účelem seznámení má směřovat na věk protějšku. Pokud máte děti, vytvořte si s nimi pravidla toho, jak se mají na síti chovat.
Zarážející informace nakonec: „usvědčená osoba si může po nějaké době zažádat o vymazání zápisu z rejstříků trestů“. Koho tohle do háje chrání?
Kniha se čte rychle má svižné tempo a je velmi zajímavá pro své odvážné a důležité téma. Otřásla mnou výpověď skautského vedoucího o zneužívání svých svěřenců. A pak výpověď matky jednoho zneužitého hocha jsem už nečetla. Jinak výpovědi dívčích obětí a hereček jsou zajímavé a výpovědi predátorů se opakují, stejné postupy, návody apod. Je to prostě diagnóza pro léčbu! Chtěla jsem tuto knihu přečíst dřív, než uvidím film.
Film jsem neviděla, ale sledovala jsem rozhovory s hlavními protagonistkami, četla rozhovory a mám díky tomu jakési povědomí o tomto tématu. Kniha byla jedním slovem zvláštní. Dokonce se mi i zdálo, že obhajovala predátory. Ano, chápu, že dotyčný lituje svých činů, to je dobře, ale zničené životy dětí to nijak nezmění. Pokud se chcete o tématice predátorů dozvědět více, knihu doporučuji, obsahuje rozhovory s obětmi, predátory i odborníky, ale její vyznění pro mě je celkem rozpačité.
Film jsem neviděla, hodnotím pouze knihu. A jsem z ní hodně rozpačitá.
Samozřejmě oceňuju, že se někdo snaží dostat toto téma do většího povědomí veřejnosti. Dle mé osobní zkušenosti se to sice řeší nejméně od roku 2002, jenže podle reakcí čtenářů tady i jinde je to pořád málo. Ale světí účel prostředky?
Rozhovory jsou vedeny strašně špatně, amatérsky. Nedostanou se k podstatě, nepřináší nic nového. Z některých otázek jsem byla vyloženě v šoku. Nebo vy si snad dokážete představit, že by paní Drtinová hostu řekla např. "už toho nechte, nebo začnu taky brečet"? To je jasné přenášení zodpovědnosti. Dával tady někdo pozor na posttraumatický syndrom a sekundární viktimizaci? Třeba taková Monika Ludlová je podle mě v naprosto příšerném psychickém stavu.
Nejvíc mě ale vyděsil pan sexuolog. Prý ať si to pacienti odžijou ve fantazii??? Z přednášek pana Drbohlava, který se zabývá sériovými a masovými vrahy, si pamatuju, že představami to začíná a vyvražděnou třídou končí. Fantazie ano, ale opravdu hodně kontrolovaná a především vedená! Pan sexuolog na mě působil jako vyhořelá osoba, které je to úplně jedno, hlavně ať berou léky.
Já samozřejmě nejsem vystudovaný psycholog ani sexuolog, ani žádný jiný log, netvrdím, že vím, jak by to mělo vypadat správně. Pouze popisuju svoje myšlenky, které mě při čtení napadaly. Možná je tento můj dojem způsobený prostě tím špatným vedením rozhovoru, který mi nedokázal předat, jak to bylo doopravdy myšleno. Kde jinde než u tak choulostivého tématu ale tyto věci pohlídat?
Jednou větou bych knihu shrnula jako povídání divných lidí s divnými lidmi o zlých věcech. Možná změním názor, až film uvidím. Nemělo by to ale všechno dávat smysl i bez něj?
Kdo chytá v síti neobstojí jinak než jako velmi stručný a povrchní úvod do tématu. Silně doporučuju tuto knihu buď vůbec nečíst, anebo ji pojmout jako odrazový můstek k dalšímu hlubšímu studiu, založenému na kvalitních odborných zdrojích.
Já jsem začala knihou (neodolala jsem) a až potom jsem viděla dokument. Zrovna v tomhle není pořadí vůbec důležité. Takže už u knihy jsem musela kroutit hlavou. V jednu chvíli jsem ji musela odložit a dát si pauzu. Dokument jsem stihla poslední promítací den v kině před uzavřením. A jsem ráda! Tak moc ráda, že jsem to viděla. Jakožto matka dcery jsem to rozdýchávala ještě hodně dlouho. Ani k tomu vlastně nemám konkrétní komentář. Zmiňovala se tu povinnost. Já vidím povinnost v tom, že by to měli vidět (číst) nejprve rodiče a až potom to ukázat dětem. Schvaluji dvě verze dokumentu. A možná si troufám říct, že by ta hranice mohla být i vyšší. Protože si nedokážu představit, jak tohle rozloží 12cti letou holku. S tak mladými holkami by o tom především měli mluvit rodiče a ne jim pustit dokument :)))
Možná jsem po tom všem, kolik se toho kolem nadělá, čekala víc.
Jsem holka, tak si snad můžu dovolit i trochu negativní kritiky a udělit méně než 5*, aniž by mě někdo obvinil z toho, že se zastávám úchyláků, protože jsem sama úchylák.
Předně chci říct, že téma je to určitě zajímavé a upozorňovat na tyhle věci by se mělo. Opakování není nikdy dost.
Děti je třeba varovat, učit je bezpečně využívat internet a tak dále. Dřív se malým dětem říkalo: Kdyby ti cizí pán nabízel bonbon, neber si.
Dnes bychom měli asi spíš říkat: Kdyby ti něco psal cizí pán na Internetu, neodpovídej!
To, že jsou na světě a na Internetu (a na lide.cz zvlášť - kdo normální tam probohy jde?) úchyláci, to ví asi každý. Hráli jste někdy nějakou online hru? Sexismu je plný net. Vlastně svět. Stačí mít holčičí nick a jede to... Normální člověk si toho ale nevšímá a extra velký úchylárny rovnou blokuje.
Ale jo, samozřejmě, ať se děti v tomhle víc vzdělávaj. To je jen dobře. A je dobře vzdělávat v tom i dospělé. Každý může podlehnout a dostat se do sítě.
Mám ale hodnotit knihu?
Tak podle mě je ta kniha docela amatérská.
To, jak jsou vedený rozhovory, se mi vůbec nelíbilo. Otázky mohly padat lepší. Docela neprofesionální, promiňte mi to, ale přišlo mi to tak. Ten, kdo vede rozhovor, by měl mít nějaký odstup.
Neustálé odkazování se na křesťanství bylo někdy k smíchu. (Třeba ve chvíli, kdy je řeč o emancipaci a sexuální revoluci a ona do toho začne tahat křesťanskou kulturu - eh? Vážně? Právě sexistické křesťanství postavilo ženu do podřízené role.)
No tahat do toho křesťanství, to mi vážně hodně vadilo. Propaganda křesťanské víry. A za to jsem si zaplatila. (To Knihu Mormonovu bych alespoň dostala zadarmo na Marketplace. Měla jsem si radši přečíst tu.)
Mohlo to být lepší, mnohem lepší. Víc prostoru poskytnout "predátorovi" by taky neuškodilo.
Rozhovory byly spíš o domněnkách a vlastních postojích než o faktech. Třeba ten rozhovor se sexuologem. Tam to bylo hodně znát.
Dozvěděla jsem se tam, co si myslí o současný situaci jeden starší pán, ale nějaké objektivní informace jsem moc nedostala.
Kdyby to nebylo vydávaný jako dokumentární kniha (či dodatek k dokumentárnímu filmu), tak ok. Ale nemělo by tohle být tak nějak objektivní?
A pokud člověk chce vidět, jaké úchylárny lidi (teda spíš náhodný generátory slov) píšou na netu, není třeba si kupovat knihu (toho prostoru tam tomuhle stejně není moc věnováno), stačí se přidat na FB do skupiny Supeřbuřty českých seznamek. Obrázek si utvoříte.
Maličkosti: K čemu ty s obsahem nesouvisející fotky? Proč tak velký písmo, řádkování, tak vysoká gramáž papíru?
Kniha vypadá tlustě, ale obsahu v ní moc není.
Za 350 Kč je kniha opravdu hodně předražená. Koupit ji za plnou cenu, měla bych zlost.
Každopádně, uznávám, že téma je důležité a je dobře, že se o tom i díky filmu a knize začalo víc mluvit.
A něco zajímavého v knize je. Jen jsem holt trochu zklamaná, protože jsem se na tu knihu těšila a čekala jsem, že se z ní dovím něco nového, zajímavého. Tohle bylo jako číst diskusi na Zpovědnici nebo poslouchat hovory v hospodě. Jako fajn, ale proč je rovnou vydávat v knižní podobě?
Btw. Z důvodu koronapokalypsy jsem neměla příležitost navštívit kino. Je možné, že po zhlédnutí filmu změním na knihu názor? Třeba jí pak hvězdičku přidám.
Zatím 2 - 3.
No já nevím. Pokud se to někoho dotkne, omlouvám se. Já to veřejné nadšení prostě asi nesdílím.
Kniha je soubor rozhovorů nejen s odborníky, ale i s predátory a oběťmi. Jsou zde k nahlédnutí fotky konverzací. Nejvíc asi zaujme rozhovor s odsouzeným Meluzínem, který s kamarádem zneužíval mladé chlapce. Kniha se věnuje tematu kiberšikany, praktikám manipulace. Doporučujh hlavně rodičům.
Štítky knihy
sex sexuální úchylky homosexualita zneužívání nenávist sociální chování sociální patologie a deviace sociální vyloučení sociální deviace sexuální deviace
Kdo chytá v sítiKniha Kdo chytá v síti je v
| Právě čtených | 8x |
| Přečtených | 542x |
| Čtenářské výzvě | 190x |
| Doporučených | 19x |
| Knihotéce | 200x |
| Chystám se číst | 175x |
| Chci si koupit | 45x |
| dalších seznamech | 8x |
Nejdříve jsem v kině viděla film v plné verzi. S takhle nepříjemnými pocity jsem z kina snad ještě neodcházela. Kolikrát mi bušilo srdce a udělalo se mi z jednání predátorů zle se snad ani napočítat nedá. Poslechla jsem si několik rozhovorů s tvůrci, herečkami, psychology a dalšími, kteří na dokumentu pracovali. Knihu beru jako doplnění k tématu, u kterého je ještě spousta věcí nevyřčena. Rozhodně doporučuji !
Jsem ráda, že i když je V Síti určen spíše jako osvěta pro dospívající a rodiče, tak jsem v kině viděla prakticky všechny věkové kategorie.