Hyperion

Sci-fi jak má být, není laciné, není hloupé. Příběhy poutníků cestujících za vyplněním jejich přání.
Některé příběhy plynou pomalu, jiné jsou dynamické, ale všechny mají smysl, takže je důležité je číst. Odkazy na stará klasická díla.

1 02. července

(+ SPOILER) tohle dílo je nádhera

1 23. dubna

Dan Simmons upevňuje své místo na špičce mých top autorů s každou knihou, kterou od něj přečtu. Jeho knihy jsou žánrově i dějově rozmanité a návykově čtivé.

Hyperion je kniha stylu Dekameronu a Canterburských povídek, ovšem zde jsou povídky důležitou součástí pro základní pochopení fungování celého universa. A jsou skvěle napsané. Mými favority jsou Příběh detektiva a Příběh učence.

5 20. dubna

Hyperion je zkrátka gejzír imaginace ve všech ohledech. Každá z pospojovaných povídek je docela jiná a jak tomu u povídek bývá, některé čtenáře zachytí více a některé méně - podle toho, jakému stylu holduje. Pro mě osobně je špičkou livingstonovský příběh Paula Durého a Lenara Hoyta a trochu jinak pojatá časovka Sola Weintrauba, méně už military bojovka od plk. Kassada, byť ozvláštněná jeho Nemesis. I ve spojovacích textech se ale dá najít ledacos zajímavého, za sebe musím ocenit netuctové technologie tohoto světa: dům Martina Silenuse, který má každý pokoj na jiné planetě, stromoloď, která jako by sem přiletěla ze žánru fantasy, kolovůz pro cesty mořem trav nebo hermetizovaná lanovka. Zkrátka a dobře, i při nějakém třetím čtení mi měl Hyperion co nabídnout. Navíc lépe funguje, když není samostatně stojícím (četl jsem cihlovité vydání "Kantos Hyperionu") a nepřináší níže popisovanou frustraci z díla bez konce.

6 11. dubna

Prokousala jsem se příběhem, mám to za sebou. Ne, že by kniha byla nudná. Je dobrá, je skvělá! Jenže, až když jsem začala číst, uvědomila jsem si, že jsem ji už jednou četla - a téměř nic z ní mi v paměti nezůstalo. Žádný pocit, žádný dojem ani záblesk.
Je to dokonalá sci-fi s cestováním po planetách, mj. pomocí Bran. Kdo na to má a má Bránu, či jich více ve svém domě, může trávit den třeba na deseti planetách... Tajemný Hyperion, ještě tajemnější Štír, o němž se čtenářka nedozví zhola nic, Poutníci, jejich životní příběhy... všechno hodně bohatě popsáno, fantazie autora nemá hranic. Píše dobře. Ale suše. Nemá to šťávu, přesto, že příběhy byly dramatické, místy dojemné...
Začala jsem číst druhý díl, ale nevím, zda ho dočtu. Vypadá, že bude podobný prvnímu. Zajímavý, bohatý na děj, ale kdo ví...

5 30. března

Hyperion a já jsme si nepadli do noty. Místy to bylo utrpení. Asi jsem tohle sci-fi zkoušet neměl. Nevím, zda to nebyl omyl, ale nelituji toho. Jen mi přijde, že i když někdo píše nějaké dílo na pokračování, měla by každá část nějakým způsobem končit a něco uzavřít. Tohle mi tedy kniha nedopřála. Sice mi na polici pokračování leží, ale nemám sílu po tom sáhnout. Třeba časem vyhodnotím lépe, ale nyní se mi to tak nejeví...

4 18. března

Skupina sedmi poutníků Hegemonie (hvězdné říše lidstva ve 27. století) putuje na okrajovou planetu Hyperion, aby se setkali se Štírem, tajemnou nevyzpytatelnou bytostí, a cestou si vzájemně vypráví příběhy, které je na tu cestu přivedly. Musím říct, že tato anotace mne od knihy odrazovala, protože moc nemám rád povídkové knihy, ale dobře že jsem knihu nakonec přečetl. První díl Hyperionu patří možná do top10 scifi knih, jaké jsem kdy přečetl. Úžasný svět, úžasná autorova fantasie, výborné postavy, všechny příběhy jsou zajímavé a zapadají do sebe. Kniha končí pěkný cliffhangerem, kdy poutníci vstoupí do Údolí časových hrobek.