Julius Caesar

kniha od:

Nahrávám...

Komentáře (2)

Kniha Julius Caesar

Přidat komentář
Kozel
08.12.2020

Mrzí mě to, avšak Julius Caesar nebude dílem, které se mi dostane pod kůži. Zajisté svou roli hraje má nevzdělanost římských dějin, což je vpravdě nejspíš hanba, kterou s sebou budu muset nést. Možná věčně. Tudíž je pro mě Julius Caesar "pouhým" divadelním zpracováním důležité látky, které se sice dobře čte (možná na ni dobře dívá), avšak hlubší dojmy nezanechá. Snad vyjma Bruta, na němž si dal Shakespeare obzvlášť záležet - je totiž ve výrazném kontrastu k odsouzeníhodnému zlořádu, jak ho pojal Dante. Zatímco u Itala je ztělesněním nejhorších hříšníků, v podání anglického dramatika jde o vlastence s hlubokým citem vůči Římu i celému svému okolí.

Set123
05.09.2020

Julius Caesar, je Shakespearova politická římská hra, kterou miluji. Už postava geniálního Caesara pro mě byla zárukou dobrého čtení a nebyl jsem zklamán. Přečetl jsem si ji i v anglickém originále a na začátek musím jako vždy ocenit pana Hilského. Jeho překlad není doslovný a díky tomu je neuvěřitelně kvalitní, až dokonalý. Ostatně jako vždy.
Hra má něco společného s Hamletem – konec konců v Hamletovi je včleněn jeden vtípek na tuto hru – a také s Macbethem. Brutus – podle Danteho jeden ze tří obyvatel nejhlubšího Pekla – je čestný muž silných zásad, pravý Říman, kterému na Římu záleží více než na sobě samém. Vedle Bruta je zde ale také Cassius, pro kterého je hlavní jeho osobní zisk a postavení… Řím má asi také rád, ale to je druhořadá záležitost. A Cassius – druhý obyvatel nejhlubšího Pekla, mimochodem – přesvědčí Bruta, že Caesar je nebezpečný a musí zemřít. Ptáte se, kdo je třetím obyvatelem Pekla nejhlubšího? Tito dva tam spolu jsou přežvykováni Satanem, po boku jidáše Iškariotského.

Ceasar sám má ve hře dva své drobné monology, ve kterých se připodobňuje k polárce a nazývá se starším bratrem strachu. A to krásně vypodobuje Caesarův historický obraz. A zároveň se mu to stává osudným.

Politické monology Antonia a Bruta jsou dokonalou ukázkou kvalitní politické řeči, stejně tak však i ukázkou dnešní demagogie, která se jak vidno v průběhu tisícileté nezměnila. To co se stalo po Caesarově smrti, bylo zase ukázkou naprostého selhání daného cíle. Chtělo se zabránit vzniku císařství a místo toho napomohli Octaviánovi Caesarovi na trůn, který vybojoval v budoucích válkách s Antoniem. Brutus a Cassius by se tedy dali označit za „pachatele dobra“, kteří ve svém úkolu byli předurčeni selhat.

Geniální dílo, s mistrovským užitím jazyka, který je ostřejší meče. Velice doporučuji a to i díky Hilského geniálního překladu.