Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/247487/mid_jsou-svetla-ktera-nevidime-SLW-247487.jpg
4
4118
1054
Marie-Laure žije se svým otcem v Paříži nedaleko Muzea přírodní historie. Její otec má na starosti tisíce zámků v budově muzea. V šesti letech Marie-Laure oslepne a otec jí postaví dokonalý model jejich čtvrti, aby si mohla ulice vštípit do paměti a byla schopná najít cestu domů. O šest let později Paříž obsadí nacisté a otec s dcerou prchají do opevněného městečka Saint-Malo, kde žije ve vysokém domě u moře Mariin samotářský prastrýc. Odvážejí s sebou nejspíš nejcennější a současně nejnebezpečnější klenot z muzejní sbírky.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2015 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
All the Light We Cannot See , 2014
více info...
Přidat komentář
Po všech pozitivních recenzích a ohlase jsem jí nakonec taky přečetla. Kniha byla čtivá, ale to je za mě asi jediné pozitivum. Patřím k menšině, kterou kniha nenadchla. Myslím, že výstižně to napsala níže Kaikido. 3/4 knihy se vlastně nic neděje a můžete přeskakovat celé odstavce. Nic pro mě překvapivého, ani ve mě příběh nevyvolal závratné emoce. Zajímavé mi přišlo akorát téma výchovy Hitlerovy mládeže:) Ale možná by byla kniha dobrým doporučením pro někoho, kdo by chtěl začít s tématem 2.sv.v.
Druhá světová válka je nevyčerpatelné téma a dá se ztvárnit z mnoha úhlů pohledu. A tenhle je neotřelý, citlivý, dojemný. Nemám výhrad.
Moc pěkná kniha, pěkně vyprávěný příběh. Jediné co bych oželela, byl až moc detailně popsaný konec. Jakoby se autor snažil zajistit, že všichni čtenáři pochopí jeho záměr správně.
Je zajímavé, jak autoři, kteří válku nezažili, popisují ona zvěrstva se zvláštní poezií, která čtenáře udrží pět set stran ve střehu.
Z celé knihy si nejvíce pamatuju specificky smutnou, melancholickou náladu plnou nesnáze a beznaděje, kterou autor nastavil. Líbí se mi, jakým stylem Doerr píše - popsal hlavní postavy, dobu, ale i prostředí velmi citlivě a jemně; podařilo se mu bravurně sepsat dílo, které je literárně velmi hodnotné a bohaté, dokonce s občasnými vědeckými pasážemi, ale zároveň mu taková kvalita neubírá na uvěřitelnosti a čtivosti. Původně jsem knihu četl natřikrát, protože jsem se do ní nemohl začíst, připadala mi příliš depresivní a náročná, ale když jsem se začetl, nemohl jsem ji pustit. Mám rád knihy, u kterých máte i po zaplacení velké sumy v knihkupectví pocit, že cena byla zasloužená.
Knih na téma 2. světové války jsem přečetla už opravdu hodně a proto mě málokterá z nich již překvapí. Této knize se to podařilo. Ne, nejsem milovník fyziky ani biologie, je pro mě těžké pochopit i nakloněnou rovinu, natož to, jak funguje rádiové spojení:-) Přestože se děj točí kolem tajemného kamene, jedná se hlavně o knihu o mezilidských vztazích, o lásce, porozumění, odosobnění, povinnosti i o konečném prozření. Příběh francouzské slepé dívky Marie-Laury (i jejího strýce) ukazuje, jak lze za pomoci milujících lidí a silné vůle překonat handicap a jak obrovská osobní statečnost překoná mnoho překážek. Autor poukazuje na skutečnost, že ve válce jsou oběti na obou stranách a vyhnout se osudu není snadné a pravděpodobně ani možné...
Titulů, které získaly Pulitzerovu cenu jsem už pár četla, takže mám představu, že obvykle jde o knihy, které jsou čtivé pro běžného čtenáře, nejen pro odbornou veřejnost. A to je přesně i tento případ.
Každopádně jde o velmi příjemnou čtenářskou záležitost. Kniha se četla navzdory popisujícím tragickým událostem snadno, měla skvělou atmosféru, která mě lehce vtáhla do událostí 2. světové války ve Francii. Navíc mi velmi nenásilně rozšířila obzory v oblasti radiového vysílání, mořské biologie i francouzského odboje.
Ideální kniha pro zařazení do seznamu doporučené četby k maturitě.
Knížku jsem poslouchala jako audioknihu a nakonec hodnotím pozitivně. Vadila mi akorát retrospektiva, místy jsem se ztrácela, ale lépe se soustředím na psaný text než na poslech, takže chyba nemusí být v knížce. Pokud jste milovníci fyziky, nadchne vás knížka o to víc.
Jedním slovem: nádhera! Na tuto knihu budu asi dlouho myslet. Válka ať už taková nebo maková, je vždy špatná. A když se jí musí účastnit i děti je to ještě horší. Vřele doporučuji a dost nechápu některé negativní reakce na tuto knihu, ale každý má rád něco jiného a ne každému se všechno musí líbit.
Pro mě velké zklamání. První dvě třetiny knihy se tak nějak dějí. Retrospektiva je spíš kontraproduktivní a zmatená. Není to silné, dojemné ani napínavé. Když už konečně dochází k očekávanému setkání, takovému nějakému zadostiučinění v četbě, autor to splivne za 3 strany a hlavní hrdiny zase rozdělí, aniž by to ve čtenáři zanechalo nějaký hlubší dojem. Následuje nezáživné shrnutí osudů. A to velké tajemství? To, kolem čeho se celá kniha točí? Vlastně nepochopíte, kam se podělo. Jediné, v čem knihu hodnotím pozitivně je vhled do “výchovy” mladých Němců hraničící s absolutním vymyváním mozků. Nicméně dočetla jsem disciplinovaně jen proto, že jsem tomu věnovala tolik času. Na obálce se říká něco o brilantním příběhu. Bohužel nemohu souhlasit. Ale je fakt, že “Hana” moje vnímání knih z druhé světové války posunula zcela jinam…
Kniha mě nenadchla. Kvůli krátkým kapitolám a přeskakování mezi různými časovými a dějovými linkami jsem se nebyla schopna začíst a v příběhu jsem se často ztrácela. Příběh zajímavý, ale pro mě moc zdlouhavý.
Poslední dobou začínám číst válečnou literaturu. Dřív jsem se jí vyhýbala, ale nakonec jsem ráda, že jsem se do ní přeci jen pustila. Tato knížka například má v sobě hodně poučnou a hlubokou myšlenku. To, že máte nějaké postižení a něčím se odlišujete, ještě neznamená, že nemůžete žít svůj život naplno a nemůžete se za něj prát, naopak. Čím víc je váš život těžký, tím víc stojí za to bojovat a žít naplno až do poslední minuty, protože nikdy nevíte komu svou bojovnosti a silou pomůžete přežít také.
Jeden z nejpoutavějších příběhů v zajímavém zpracování. Příběhy dvou mladých lidí, které ovlivnila válka, se proplétají, až se nakonec spojí.
Nejsem moc románová, ale baví mě období 2.sv.v. a tenhle příběh stojí za to si přečíst. Je to taková oddechová poutavá knížka.
Krásný a dojemný příběh, ale zpracování pokulhává. Přeskoky retrospektivy mi nevadí, ale také tady už to bylo zbytečné a zmatečné.
Krásný příběh, poutavý děj. Nemám co vytknout, možná bych i řekla, že je to má nejoblíbenější kniha vůbec. Byla přečtena a jediný zátah :)
Nádherný příběh, sice smutný ale přesto nádherný. Kniha byla hodně čtivá, nemohla jsem se od ní odtrhnout
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) anglická literatura Paříž přírodní vědy slepota Pulitzerova cena nevidomí radioamatérství zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
| 2015 |  Jsou světla, která nevidíme |
| 2017 |  O dívce Grace |
| 2016 | Zeď vzpomínek |
| 2016 | Sběratel mušlí |
| 2018 | Čtvero ročních období v Římě |
Kniha Jsou světla, která nevidíme je v
| Právě čtených | 148x |
| Přečtených | 5 793x |
| Čtenářské výzvě | 2 444x |
| Doporučených | 577x |
| Knihotéce | 1 193x |
| Chystám se číst | 3 310x |
| Chci si koupit | 737x |
| dalších seznamech | 36x |
Sugestivně, místy realisticky, místy snově podaný příběh, vlastně jsou to dva příběhy, z druhé světové války, vzájemně ke konci na chvíli propojené. Jeden příběh je o osleplé pařížské dívence, která prožije válečné období na bretaňském pobřeží a ve druhém příběhu jde o chlapce, sirotka z Německa, který je v řadách Hitlerjugend naverbován do německé armády a poslán na frontu do Francie. Jako červená nit se na pozadí příběhu vine legenda o jedinečném diamantu Moře plamenů. Chvílemi je trochu matoucí časté střídání časových období od roku 1934 až po rok 1974, vyžadující zvýšenou pozornost. Na zajímavosti příběhu to nijak neubírá, jeho bohatost a rozmanitost to naopak zvyšuje.