Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/247487/mid_jsou-svetla-ktera-nevidime-SLW-247487.jpg
4
4138
4138
Marie-Laure žije se svým otcem v Paříži nedaleko Muzea přírodní historie. Její otec má na starosti tisíce zámků v budově muzea. V šesti letech Marie-Laure oslepne a otec jí postaví dokonalý model jejich čtvrti, aby si mohla ulice vštípit do paměti a byla schopná najít cestu domů. O šest let později Paříž obsadí nacisté a otec s dcerou prchají do opevněného městečka Saint-Malo, kde žije ve vysokém domě u moře Mariin samotářský prastrýc. Odvážejí s sebou nejspíš nejcennější a současně nejnebezpečnější klenot z muzejní sbírky.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2015 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
All the Light We Cannot See , 2014
více info...
Přidat komentář
Kniha mě začala víc zajímat až od půlky, ale byla neskutečně krásně napsaná + příběh byl skvělý
Krásná kniha, krásný jazyk, krásný příběh. dva příběhy, každý z jiné země válečné Evropy. Od začátku čekáte, těšíte se, kdy se oba propojí..spojí se, na jediný den...
No.. Je to čtivé. Ano, velmi čtivé..
A tím to nejspíš i končí.
Takové dvě chudinky jako v téhle knížce jen tak nepotkáte. Nepřekvapilo by mě, ani kdyby ten malý Hitlerjugend byl na vozíčku a zabíjel své nepřítele pomocí geniálního nadlidského stroje co vysílá takové radiovlny, že ten kdo je poslouchá vezme revolver a prostřelí si hlavu.
Opravdu ne.
Dále mi přišlo, že má autor nějakou čůrací úchylku, protože i když nad městem svištěly granáty, hořely střechy a krvelační němci si brali ženy, nezapomněl se zmínit o cestě ke keramické míse.
Ale na druhou stranu.. Je to čtivé.
Velmi čtivé..
Příběh mi vzal dech. V některých chvílích doslova. Nejsem dojímací typ, ale tady jsem neměla daleko k pláči. Příběh tak krásně plynul a já při čtení zapomínala na okolí. Jeden z nejkrásnějších příběhů, které jsem četla. Za mě 5 hvězd
Smutné a dojemné, jak jen knihy o válce bývají. Velice sympatické hlavní postavy, důkaz, že nic není černobílé, a že obyčejní lidé jsou všichni společně válečné oběti, nehledě na strany, na kterých stojí. Autor píše čtivě a malebně, radost číst. Pobrečela jsem si.
Příjemné počteníčko. Měla jsem trochu strach, že se z knihy vyklube nějaká slaďárna, ale ne. Příběh hezky ubíhal, malá Marie-Laura byla sympatickou hrdinkou, její otec zase zajímavě vynalézavý. Jediné, co mi trochu vadilo, byly skoky v čase. Jsem trošku nepozorný čtenář, takže jsem musela zpětně listovat, abych si ujasnila, kterou dobu čtu.
Úžasně napsané. Do detailů promyšlené. Poskládané z jednotlivých koleček, aby na konci do sebe dokonale zapadla a soukolí bylo kompletní.
Jsou světla, která nevidíme je román, který vás doslova pohltí a vy najednou zjistíte, že čekáte se zatajeným dechem, co se stane. Autorův styl krátkých kapitol se výborně hodil a nutil čtenáře číst dál. Říká se, že Anthony Doer na knížce pracoval 10 let a myslím, že je to na celkovém výsledku vidět.
Je to zvláštní příběh o dvou lidech, kdy děj příběhu směřuje k tomu aby se setkali, ale pouze na jeden den, přitom ten jeden den ovlivní osudy těchto lidí a jejich blízkých. Nemůžu říct že se mě kniha nelíbila, ale stále jsem čekala něco víc.
Hned na první pohled mě zaujala obálka, která měla částečný podíl na tom, že jsem knihu vůbec vzala do ruky. Dalším motivem byl název, o jehož významu jsem začala přemýšlet ještě před přečtením. Ale ani teď, po přečtení, si nejsem úplně jistá tím, co má správně znamenat. Je to kniha se zajímavým, i když s ne moc originálním tématem.
Kniha je skvěle a zajímavě zpracovaná - například členění kapitol střídavě podle postav a dělení na části podle let. Je zvláštní, že nejdřív zjistíte, jak to dopadne (i když ne celkově), ale až v průběhu knihy budete postupně zjišťovat, jak k té situaci došlo. Na konci to do sebe všechno dokonale zapadne. "Jsou světla, která nevidíme" skrývá nádherný, srdcervoucí, dojemný a postupně rozvíjející se příběh z období druhé světové války.
Kniha je vyprávěna nejen z pohledu dvou nejhlavnějších postav, ale občas i z pohledu někoho jiného. Hlavní postavy mi byly sympatické už od začátku; Marie-Laure jako slepá dívka žijící svůj život i bez zraku a připravená přijmout vše, co jí život nachystá a Werner jako sirotek, který má své vlastní touhy a sny a doufá v jejich naplnění. Do obou hrdinů jsem se dokázala vcítit.
Krátkost jednotlivých kapitol nutí čtenáře číst dál a dál a stránky tak ubíhají rychle bez ohledu na to, jak je kniha tlustá. Podle mě je ale škoda přečíst ji takhle najednou, protože potom nemáte čas o ní přemýšet. Přišlo mi, že každá ta kapitolka má svojí vlastní důležitou myšlenku, která má čtenáři něco přinést.
Občas se může zdát, že se v knize nic moc neděje, ale rozhodně stojí za to pokračovat. Moře plamenů mi připadalo už jen jako třešnička na dortu - je jen na čtenáři, zda té kletbě uvěří či ne. Tohle se mi na této knize líbí nejvíc; že je tu místo na přemýšlení a úvahy. :)
"Otevřete oči a dívejte se jimi, než se zavřou navždy."
Brilantně napsaná kniha, která Vás vtáhne do děje a zapojí všechny Vaše smysly.
Netradiční pohled na události II. světové války, první poloviny knihy trochu rozvláčnější, ale zajímavý závěr. Zlodějka knih se mi však líbila víc.
Teda pro mě nic moc. Docela zklamání. Přišlo mi to ploché, pořád to klouzalo po povrchu, člověk se k těm postavám vůbec nedostal.
musím se přiznat, že první dvě třetiny byly dost náročné a párkrát jsem myslela, že to vzdám:)) ale poslední třetinu jsem přečetla jedním dechem a postupně to všechno do sebe krásně zapadlo jako skládačka:) nejvíc mě dostalo, koho vysílání spolu poslouchali Werner s Juttou...!
oceňuji autorův styl psaní, kdy přidával a ubíral tempo...nechal vyznít důležité okamžiky, vytvořil zvláštní, až tíživou atmosféru
doporučuji...a pro ty netrpělivé, kteří mají pocit, že se dlouho nic neděje, vzkazuji: dočtěte to, fakt!:)
Kniha se mi moc líbila. Je to zase trochu jiný pohled na válku, je to milé, lehce tajemné a lehce romantické, ale nic kýčovitého a nepřirozeně dojemného. Krátké kapitoly byly velice svěží a pomáhaly udržet nit příběhu a pozornost čtenáře navzdory střídajícím se časovým rovinám a dějovým liniím. Kniha přináší zajímavou a poměrně originální kombinaci témat války a slepoty, celou škálu charakterů napříč odbojáři, okupanty, vítězi a poraženými. Pátrání po drahoceném kameni považuji jen za takovou třešničku na zpestření. Nebyla nutná, ale je to s ní barvitější.
Nemohu se zbavit nepříjemného pocitu, který ve mně kniha zanechala - smutku z utracených peněz a ztraceného času, který jsem strávila čtením tohoto rádoby dojemného románu. Nápad dobrý, ale kde je to slibované propojení hlavních linií? V posledních kapitolách? Ne? Zřejmě jsem ho nějak přehlédla... Protože ta malá náhoda popsaná asi na třech stránkách, kde se dva hlavní hrdinové jen setkají, mi přišla spíše jako by to bylo z náhlého popudu, jako by to autor původně vůbec neměl v plánu.
Z historického hlediska naprosto nepoužitelné, celou dobu jsem cítila jakousi umělost celého příběhu, nedokázala jsem mu uvěřit a už vůbec s jakoukoliv postavou soucítit. Další knížku od Doerra si rozhodně nepřečtu a příště si dám velký pozor, abych nekoupila něco tak masivně přeceňovaného (pořád se nedokážu vyrovnat se ztrátou svých těžce vydřených peněz.)
Btw. Ta Pulitzerova cena se vzala kde?! Jsou mnohem lepší knížky, které by si ji zasloužily...
Pro mě asi jedna z nejlepších knížek jaké jsem prozatím četl... Určitě doporučuji přečíst, zvláště čtenářům, kteří mají rádi knihy z období světové války, ale i těm ostatním, věřím, že se bude líbit. Má i zajímavý přesah do dnešní doby.
Nádherná. Dojemně napsané, ale rozhodně neidealizuje dobu, do které je příběh zasazen. Střídají se zde různé příběhy a pohledy na děj, to mám v románu ráda. Chytne a nepustí. Rozhodně jedna z nejlepších, které jsem četla a určitě se podívám i na něco dalšího od autora.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) anglická literatura Paříž přírodní vědy slepota Pulitzerova cena nevidomí radioamatérství zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
| 2015 |  Jsou světla, která nevidíme |
| 2017 |  O dívce Grace |
| 2016 | Zeď vzpomínek |
| 2016 | Sběratel mušlí |
| 2018 | Čtvero ročních období v Římě |
líbilo se mi to opravdu moc. když jsem knihu dočetla seděla jsem jako pecka a jen tak koukala "do blba". nádherný příběh, nádherné vztahy mezi otcem a dcerou, bratrem a sestrou apod. bylo to takové jemné, něžné a v kontrastu k tomu drsná válka. po přečtení knihy mám hroznou chuť jet do sant malo a přečíst si j.verna :)