Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/247487/mid_jsou-svetla-ktera-nevidime-SLW-247487.jpg
4
4138
4138
Marie-Laure žije se svým otcem v Paříži nedaleko Muzea přírodní historie. Její otec má na starosti tisíce zámků v budově muzea. V šesti letech Marie-Laure oslepne a otec jí postaví dokonalý model jejich čtvrti, aby si mohla ulice vštípit do paměti a byla schopná najít cestu domů. O šest let později Paříž obsadí nacisté a otec s dcerou prchají do opevněného městečka Saint-Malo, kde žije ve vysokém domě u moře Mariin samotářský prastrýc. Odvážejí s sebou nejspíš nejcennější a současně nejnebezpečnější klenot z muzejní sbírky.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2015 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
All the Light We Cannot See , 2014
více info...
Přidat komentář
Úžasná kniha. Vzájemné propojení osob na pozadí historických událostí 2.sv. války. Nevidomá francouzská dívka a nadaný německý sirotek. Vnímání těchto postav. Kniha od začátku čtenáře pohltí. Dramatičnost - příběh diamantu. Kontrast prostředí malebného fr.přístavu a německého hornického města.
Kniha mě bohužel nenadchla tak, jak jsem očekávala. Do čtení jsem se musela často nutit. Ani konec můj dojem nezachránil.
Tahle kniha je vše, co si představuju pod dobrým čtením. Přečetla jsem ji za pár dní, ale zvládla bych to i rychleji, jen jsem si ji chtěla trochu víc užít a vychutnat.
Moc doporučuji, jedna z nejlepších knih, jakou jsem za poslední dobu četla.
Knížka mě ihned vtáhla do děje i když jsem se obávala válečného období, které nemám moc ráda, ale velmi příjemně jsem byla překvapená. Přečetla jsem ji jedním dechem, nejen díky zajímavému stylu autorova psaní, ale i díky prolínání časových linek a napětí.
Pokud bych měla doporučit, tak to určitě udělám.
Rozprávka! Dobrí sú dobrí, zlí sú dobrí. Niekedy umrú aj tí dobrí, ale zlí potrestaní budú tiež. Kto vie, prečo kniha získala Pulitzerovu cenu...
Úžasná kniha, vtáhla mě do děje od samotného začátku. Splnila vše, co od dobré knihy očekávám, dojala, nenudila...
Kniha se velmi dobře četla. Oceňuji i poslední kapitoly, kde bylo mnohé vysvětleno, jen zpočátku mi kniha přišla velice zdlouhavě napsaná. Příběh byl ale krásný ...
Kniha Jsou světla, která nevidíme mi v mnoha ohledech připomínala Zlodějku knih. Nicméně v porovnání se Zlodějkou knih mi tato kniha přišla mnohem zajímavější a vyzrálejší.
Příběh se nejprve soustředí na dvě hlavní postavy, slepou francouzkou dívku a německého sirotka, a později se přidá několik dalších postav. Vzhledem k nelineárnímu způsobu vyprávění je vám hned od počátku jasné, že se jejich životní příběhy nějakým způsobem setkají jenom nevíte jaká cesta k tomu povede.
Na knize oceňuji především prolínání různých časových rovin a propojení s pohádkou resp. legendou o Moři plamenů. Dále bych vyzvedl závěr knihy, ve kterém se s postavami nakrátko setkáte s větším časovým odstupem. A vy je tak můžete spatřit v jejich plné lidskosti. Poznamenané tím co prožili a z daleka ne se vším vyrovnané.
Moc krásná kniha, ke které se jednoho dne určitě vrátím.
Drsné, jemné, nelidsky lidské, lidsky nelidské, hnusné, krásné, romantické. Zkrátka a dobře v této knize najdete snad vše, co rozervané srdce čtenářovo ráčí. Pulitzer zaslouženě.
Co bych ale obvzláště vypíchl, byť možná srovnávám nesrovnatelné, je to, že tento příběh rozhodně nedopadne tak americky dobře, jako příběhy, dnes stejně, či asi i populárnějšího brita Folletta.
Kniha mne doslova pohltila. Mám ráda knihy umístěné do doby 2.světové války. Byla to hrozná doba, ale člověku se otevírají ústa úžasem při sledování osudu jednotlivce, který v té době žil. Kniha má krátké kapitolky (2-3 strany), takže se neztratíte v dějové linii první postavy než si přečtete nové osudy té druhé. Mohu jen a jen doporučit. Ač smutný, tak velmi poutavý příběh si ráda přečtu ještě mnohokrát.
Pekelná doba 2. světové války čtivě podaná příběhy dvou "dětí". Uvozovky proto, že děvče, které oslepne a chlapec, který narukuje do války nemůžou zůstat dítětem. Musí předčasně dospět. "Když jsem oslepla, Wernere, říkali, že jsem statečná. Když můj otec zmizel, lidi říkali, že jsem statečná. Ale to není statečnost. Já nemám jinou možnost. Jednoduše se vzbudím a žiju svůj život."
Mám přečtenou, za svůj krátký čtenářský život, vůbec nejdelší knihu. A zvládl jsem to během tří dní!
Tak jako jsem dříve měl žaluzie za okny permanentně zatažené, abych měl v pokoji temno a mohl sledovat filmy. Tak poslední týdny je tomu zcela naopak, pouštím do svého života světlo, a díky knihám prožívám nové, napínavé, nečekané, milé a dojímavé příběhy... :-)
Toto dílo si mě chytlo pevně do svých knižních desek již od první stránky. Postava Marie-Laure se po dočtení řadí k mým nejoblíbenějším, po bok Liesel Memingerové (Zlodějka knih) a Alexe Woodse (Vesmír versus Alex Woods).
Příběh je čtivý, ale asi tak 100 stránek před koncem mě to přestalo bavit.. Už to na mě bylo moc rozvláčné.. Na druhou stranu to může být tím, že jsem přesycená knížek o válce a potřebuju pauzu ;) Jinak za mě krásný sloh, zajímavý příběh, dobře vymyšlený konec.. Jen se to prostě asi netrefilo do mého naladění.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) anglická literatura Paříž přírodní vědy slepota Pulitzerova cena nevidomí radioamatérství zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
| 2015 |  Jsou světla, která nevidíme |
| 2017 |  O dívce Grace |
| 2016 | Zeď vzpomínek |
| 2016 | Sběratel mušlí |
| 2018 | Čtvero ročních období v Římě |
Musím říct, že mě tato kniha trochu zklamala. Příběhy byly sice zajímavé, ne zcela běžné, ale rozhodně ve mně nevyvolaly pocit, že se ta knížka nedá odložit. Popravdě jsem u ní i několikrát usnula. Ze začátku mi hodně vadilo rychlé střídání příběhů - ty kapitoly mohly být o trochu delší. A také co se týká vydání, tak se mi nelíbilo, že každá kapitola začínala na nové stránce - tím, jak byly kapitoly krátké, tak jsem pořád otáčela. Kniha rozhodně není tak obsáhlá, jak působí na první dojem.