Jiskra života
Erich Maria Remarque (p)
Koncentrační tábor Mellern slouží jako odkladiště vězňů - převážně Židů, kteří v důsledku tělesné slabosti již nejsou schopni žádné práce. V nelidských podmínkách, špíně a o hladu, navíc pod kuratelou bezcitných fašistických katanů tady na sklonku války "přežívá" dvanáct "veteránů", obklopených řadou nově příchozích zbídačelých kostlivců. Téměř všichni již ztratili svou osobnost, minulost a individuální lidské rysy, jejich ponížené lidství se omezuje jen na základní živočišné potřeby. Z vědomí si vytěsnili všechny city včetně nenávisti. Dodržují přísnou anonymitu - stali se pouhými vězeňskými čísly s koncentráčnickými mimikrami. Přesto se mezi nimi najdou i tací, kteří si dokázali zachovat své "já", jako lékař Berger, obchodník Lebenthal či bývalý novinář zvaný 509. Ti všichni se neúnavně snaží vězně, kteří ještě neztratili schopnost myslet, vyburcovat z letargie, pomoci jim přežít zdejší peklo a vykřesat v nich alespoň "jiskřičku naděje" a víru v nový život, jenž je už nadosah.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2003 , Ikar (ČR)Originální název:
Der Funke Leben , 1952
více info...
Přidat komentář
silná kniha...jednoznačne patrí k mojim najobľúbenejším nielen od samotného Remarqua ale aj celkovo..
Já v 17ti četla Tři kamarády a pak Na západní fontě klid. Kamarádi byli super, fronta mě nebrala. Dnes (po 12 letech) si myslím, že jsem na to nebyla "vyzrálá". Naštěstí jsem se odhodlala a zkusila Jiskru života. Kniha se četla krásně. Byla skvělá, donutila člověka přemýšlet a představovat si věci, do kterých se ani člověk není schopen vžít. Osud vězňů mě upoutal, ale i pohled na "druhou stranu plotu" byl silný. Tady člověk pochopil, jak byli zmanipulovaní propagandou. Viz voják vychovávaný od 7 let.... Pak je jasné, že byli tak oddaní své věci...
Smutná, ale krásná kniha... mohu jen doporučit
věčné a silné téma koncentračních táborů, nejvíc se mi líbil konec knihy, kdy věznové zjišťují, že je konec války, dochází k osvobozování tábora. Moc hezky jsou napsaný pasáže, kde autor popisuje osobní pocity při osvobození.
Kniha na téma, které je synonymem hrůzy. Neubráním se srovnání.. Knihy "Smrt je mým řemeslem" nebo "Laskavé bohyně" jsou jiný level. Na této knize mě zaujal spravedlivý konec a krásný příslib lepšího zítřka...
kniha mě docela zklamala..musela jsem se nutit do čtení. Ničím mě děj neoslnil, bylo to takové o ničem..proto 3hvězdičky
Jak napsal sataras pode mnou, válka se nedá hodnotit, ani komentovat. Kniha byla něčím, co mě neskutečně pohltilo a vyplivlo s pocity, které ve mě zůstanou již navždy ...
Neskutočná kniha. Veľmi silné príbehy z koncentračného táboru Mellern. Neuveriteľné čo sú mnohí ochotní vytrpieť len aby prežili.
jsou to příběhy věznu částečně ženy i chlapa a o jejich přežití Vtéto knize jde o silné přežití např. když se muž a žena setkají tak si vyhlídnou domeček a řeknou si že když padne tak padnou taky jsou tam popsany sugestivní myšlenky bez kterého by lidi koncntrační tábory nepřežili
První kniha, kterou jsem od Remarqua přečetla a od té doby jsem ho začla číst pravidelně a také pravidelně u jeho knížek brečím.Pro mě dokonalost, celá jeho tvorba, nechápu, jak je možné, aby někdo dokázal tak psát a popsat to a vyprávět, tak romanticky a zlehka, přitom tak drsně reálně, pro mě nejoblíbenější autor, lepšího neznám.
Silný příběh z prostředí koncentračního tábora. Tato kniha se mi moc líbila.Lidé by neměli zapomenout na hrůzy 2. světové války.
Tento výjimečný román nám bez obalu a bez notné dávky nonšalantnosti ukazuje dění v koncentračním táboře. Ukazuje každodenní rutinu, jíž se stalo umírání a otrocká práce, při níž byli ostřelováni rozkazy SS.
Je hrozné uvědomit si, že toto není smyšlenka, nýbrž popis událostí, jež vlastně ještě nedávno probíhaly po velké části Evropy. Zdrcující naturalistické popisy ohromují a svědectví, (byť fiktivní) vězně č. 509 dokazuje, jak přízemní a ubohé jsou lidské pudy. Jak sebemenší dávka moci, jenž se ocitne v nesprávných rukou, může snížit hranici lidskosti až na samé dno. Prolínání děje v KT s částmi v nichž vystupuje Neubauer (velitel tábora) ukazuje pohled z druhé strany. Ukazuje vlastní ubohé zdůvodňování o humánním chování k vězňům a k bezduchým sebeujišťujícím výmluvám (Plnil jsem jen rozkazy!).
Nacismus by se svojí krutostí a nelidskost jen těžko v dějinách hledal konkurenta.
Silná knížka. Pohled na koncentrační tábor ze strany vězňů i příslušníků SS. Právě ono vyprávění velitele tábora Neubauera o ,,nevinném" a ,,humánním" zacházení s vězni mě šokovalo asi nejvíc. Tuhle knihu by si určitě měli přečíst všichni. Ta šílenost Hitlera totiž vycházela z niterných myšlenek, které má každý z nás.
Štítky knihy
koncentrační tábory druhá světová válka (1939–1945) humanismus holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
1967 | Na západní frontě klid |
1962 | Tři kamarádi |
1969 | Jiskra života |
2006 | Čas žít, čas umírat |
2005 | Cesta zpátky |
Kniha Jiskra života je v
Právě čtených | 14x |
Přečtených | 2 815x |
Čtenářské výzvě | 221x |
Doporučených | 248x |
Knihotéce | 795x |
Chystám se číst | 736x |
Chci si koupit | 140x |
dalších seznamech | 17x |
Nemám slov, touhle knihou si mě prostě Remarque získal.