Jiskra života
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/35474/mid_jiskra-zivota-M0Q-35474.jpg
5
1831
228
Silně humanisticky akcentovaný román je obrazem života v jednom z německých koncentračních táborů, kde byli internováni nemocní vězňové. Autorův pohled za dráty této továrny smrti nic nezakrývá, nezatajuje, netlumí. Děj se odehrává na počátku jara 1945, kde již ani vězňům nezůstávají utajeny příznaky blížícího se konce války. Nacisté se stávají ještě bezcitnějšími, člověk je v těchto podmínkách pouhou lovnou zvěří, ale všichni vězňové přesto do poslední vteřiny svého života doufají, že toto peklo nakonec přežijí. Silné dílo končí osvobozením tábora.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1969 , Naše vojskoOriginální název:
Der Funke Leben , 1952
více info...
Přidat komentář
Tahle knížka mě zasáhla kdysi dávno ještě na základce, přečteno několikrát jedním dechem, prostě Remarque.
Jsou pribehy, ktere se ani neprislusi hodnotit. Remarque ma vetsinu takovych. Samozrejme, ze se jedna o depresivni, hruzu a slzy nahanejici pribeh, ale zaroven je to pribeh vule, sily, zivota a hlavne svedectvi o tom, co by se nemelo v risi lidi dit, je hrozne kdyz zkolabuje jednotlivec, je temer nenapravitelne, kdyz zkolabuje system. Dekuji za dalsi skvely a hrozny roman.
Knížka, která vás dostane příběhem bez příkras. Nemůžete přestat číst, i když už máte pocit, že se za chvíli rozbrečíte.
Opět krásná a velmi silná kniha od tohoto autora. Aspoň konec knihy byl trochu pozitivně laděný...
Silná kniha, drsný příběh, depresivní atmosféra. Vždy je mi do breku při pomyšlení, jaká zvěrstva lidstvo napáchalo, páchá a ještě napáchá.
Tuto knihu by si měl přečíst alespoň jednou každý. Lidé velmi rychle zapomínají a těch skutečných pamětníků žije už velmi málo. Tato kniha je drsný způsob, jak si uvědomit minulost. Povinná četba by to měla být pro všechny, kteří mají dojem jak špatně si žijí v současném světě.
Tuto knihu jsem četla dvakrát, poprvé jsem neměla srdce na to jí dočíst a až teď jsem jí celou zvládla. Je to naprosto neuvěřitelné co lidi prožívaly v dobách války, člověk žijící v této době si to neumí představit i když se hodně snaží a knihy od Remaqua to nastiňují velmi dobře....
Moje druhá kniha od Remarqua, vždy se jedná o velmi silný příběh. Přestože se jedná o příběh z koncentračního tábora, je úžasné sledovat houževnatost a přizpůsobivost lidí v nejtěžších okamžicích života.
Nuž knihu som čítala pred mnohými rokmi, dodnes z nej mám hrozný pocit - ale to preto o čom tá kniha vlastne je. vtedy ešte ako mladá žaba som o koncentrákoch veľa nevedela ani sa o ne nezaujímala. Po prečítaní knihy som zostala ako obarená a prestala som čítať knihy, ktoré napísal Remarque ( nemám rada smutné konce). To však nič nemení na tom, že kniha je tou, čo zanechala vo mne stopu do dnes a to je hádam viac aj 30 rokov čo som ju čítala. A možno práve vďaka tejto knihe som sa o tému holokaustu a koncentračných táborov začala zaujímať viac. A keď som navštívila poľský Oswiencim, príbeh sa mi vrátil. A napriek snahe nedokážem pochopiť ako bolo možné dopustiť takéto hrôzy. Fiktívny príbeh s reálnym základom - čítate s hrôzou a predsa neviete prestať. Ja by som túto knihu zaradila tiež medzi povinné čítanie stredoškolákov - ide tému a o niečo čo sa nesmie zopakovať a mladá generácia by sa o tom mala dozvedieť, aby história bola varovaním do budúcnosti.
Silný příběh o vůli žít, touze přežít a o otázkách, co může být potom. Těžký, ale nádherný příběh.
Tak zde bohužel nepůjdu s davem a musím říci, že z knihy mám rozporuplné pocity. Buď je to tím, že o koncentračních táborech už mám leccos načteno a shlédnuto nejméně tucet dokumentů nebo mi kniha jednoduše až tak nesedla. Neříkám, že je to špatné čtení, to rozhodně ne, ale nemohu se zbavit dojmu, že je to kniha, ve které jsem nenašel nic, za co by měla být oproti jiným dílům s podobnou tématikou tak velebena a stavěna do popředí. Zkrátka nezaujala. 3*
Velmi silná kniha, která ve vás zanechá stopu ještě hodně dlouho poté, co ji přečtete.
Rozhodně nejsilnější autorova kniha. Zcela vybočuje ze zbytku tvorby, který je vesměs jednotvárný... Naturální popis koncentračního tábora. Číslo 509 najednou získává nový rozměr, něco jako pohádková 3 nebo tajemná 13.
Kdysi jsem ji měla půjčenou z knihovny, byla silně cítit tabákem. Tabákové slzy se střídaly s těmi dějovými. Rozhodně by měla tato kniha vystřídat ve školní povinné četbě Na západní frontě klid... Už kvůli mementu...
Na některé knihy se prostě nezapomíná. Už je to několik let, co jsem Jiskru života četl, ale děj si vybavím tak podrobně a do detailů, že na mě zkrátka musela zapůsobit opravdu silně. Tím hnusem, tou zrůdností, tou nadějí a tou vůlí žít. Pokud ji někdo nedokáže dočíst do konce, nedivím se. Horší by bylo, kdyby ji dočetl a vůbec nic to s ním neudělalo.
Pro mne nejsilnější dílo tohoto autora. Jedna z mála knih, které mne opravdu vyděsily. Nemohla jsem tehdy pochopit, proč se lidé k sobě takhle chovají. ( To jsem nepochopila dodnes.) Není to lehké čtení, i když je napsáno skvěle.
Štítky knihy
koncentrační tábory druhá světová válka (1939–1945) humanismus holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Kniha Jiskra života je v
| Právě čtených | 14x |
| Přečtených | 2 816x |
| Čtenářské výzvě | 221x |
| Doporučených | 248x |
| Knihotéce | 795x |
| Chystám se číst | 736x |
| Chci si koupit | 140x |
| dalších seznamech | 17x |
Od tohto autora som doteraz prečítala deväť kníh a pri každej jednej som si povedala, že táto je tá naj. Ako desiata kniha sa mi od Remarqua dostala do rúk práve Jiskra života. Áno, nedá mi nepovedať, že táto je jednoznačne tou najlepšou. Jiskra života je iná. Nerozpráva žiadny romantický príbeh, ktorý aj tak skončí tragicky. Rozpráva o krutosti koncentračných táborov. O zbytočnom zabíjaní. O nezmysluplnom naháňaní Židov a o ešte nezmysluplnšej Hitlerovej predstave. O tom, ako neuveriteľne dlho toto dokázal jeden prepnutý mozog so zmanipulovanými mnohými ďalšími prepnutými mozgami páchať. O tom, čoho je človek schopný, keď mu dáte moc. O tom, že človek je jediný tvor na zemi, ktorého sa treba skutočne báť. Lebo to, čoho je schopný človek nie je schopný žiadny iný živý tvor. Ale Jiskra života je aj o priateľstve. Tom skutočnom. Je o nádeji. Pretože keď človek žije v pekle, stále vie, že raz to peklo skončiť musí a on to len musí vydržať. Musí prežiť. Jiskra života je aj o 509. Hlavne o ňom. O človeku, ktorý sa v koncentračnom tábore stal číslom. Nie preto, že by svoje meno po takej dobe zabudol. Preto, lebo už viac nebol tým, kým predtým. Nikto z mojej generácie (ani ja) si nedokáže predstaviť, aké je to, keď sa človek dennodenne bojí o svoj život. Keď nevie, či tento deň dožije dokonca. Keď smrť je na dennom poriadku. Niekto napísal, že táto kniha má aspoň povzbudivý koniec. Nedá mi opýtať sa, naozaj? Mne sa veľmi povzbudivý teda nevidel. Takto zlomené ľudské bytosti, ktoré si siahli ešte hlbšie než na vlastné dno, si neviem predstaviť, po skončení ich utrpenia v koncentračnom tábore, ako šťastné bytosti. Áno, záver dáva iskričku nádeje, ako je uvedené v popise knihy, ale pri čítaní posledných stránok som okrem obrovských sĺz mala aj zovretý žalúdok, čo s nimi bude ďalej. Niektoré bremená sú priťažké, aby ich človek dokázal vstrebať. Démoni z tábora vás môžu prenasledovať pokojne aj po celý život. Nádherná kniha o hrôzostrašnej minulosti, to je Jiskra života.