Jiskra života
Erich Maria Remarque (p)
Silně humanisticky akcentovaný román je obrazem života v jednom z německých koncentračních táborů, kde byli internováni nemocní vězňové. Autorův pohled za dráty této továrny smrti nic nezakrývá, nezatajuje, netlumí. Děj se odehrává na počátku jara 1945, kde již ani vězňům nezůstávají utajeny příznaky blížícího se konce války. Nacisté se stávají ještě bezcitnějšími, člověk je v těchto podmínkách pouhou lovnou zvěří, ale všichni vězňové přesto do poslední vteřiny svého života doufají, že toto peklo nakonec přežijí. Silné dílo končí osvobozením tábora.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1969 , Naše vojskoOriginální název:
Der Funke Leben , 1952
více info...
Přidat komentář
kniha je strhující, ale to jsou všechny jeho knihy. Asi moje nejoblíbenější kniha od Remarque
Nejdelší knížka, kterou jsem za poslední dobu četla a přečetla jsem ji za nejkratší čas :)
Vlastně jsem se Remarquovi stále vyhýbala, ale udělala jsem chybu a teď to hodlám dohnat. Hned se vrhnu na Na Západní frontě klid.
Jen mě moc mrzel konec, nebudu spoilerovat, ale fakt mě to bylo líto.
Uchvatná kniha - četla jsem ji asi tak ve čtrnácti letech a úplně mě dostala...Doporučuji!
naprosto úchvatná kniha - vůbec první kterou jsem od Remarqua četla.. a bylo vymalováno :))
Jedna z mála knih, která mě dostala!
Pokud vás zajímá toto téma doporučuji přečíst -
Robert Merle - Smrt je mým řemeslem - koncentrační tábor z pohledu bachaře.
Štítky knihy
koncentrační tábory druhá světová válka (1939–1945) humanismus holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
1967 | Na západní frontě klid |
1962 | Tři kamarádi |
1969 | Jiskra života |
2006 | Čas žít, čas umírat |
2005 | Cesta zpátky |
Kniha Jiskra života je v
Právě čtených | 14x |
Přečtených | 2 816x |
Čtenářské výzvě | 221x |
Doporučených | 248x |
Knihotéce | 795x |
Chystám se číst | 736x |
Chci si koupit | 140x |
dalších seznamech | 17x |
Pokud můj mozek nenavštíví Alzheimerova choroba, nikdy nezapomenu na situaci z roku 1983 v kasárnách v Holýšově, kde jsem sloužil u černých hadic. V posádkové knihovně jsem si půjčil tento cynický, živočišný, břitký, jemný, morbidní i malinko romantický příběh, uložený do 279 stránek. Jeden večer na pokoji nás navštívil politruk praporu Čukyla a vida že si něco čtu, vzal mi knihu a ironicky všem přítomným předčítal krušné chvíle 509. Ve svých dvaceti letech jsem se při posměchu jeho i některých spolubojovníků styděl. Ne za sebe, nebo za titul který držel těmi špinavými prackami, ale za něho. Až o pár let později jsem pochopil tu paralelu a mrazí mě z ní doposud...