Je to i můj život
Jodi Picoult
https://www.databazeknih.cz/img/books/61_/613/bmid_je-to-i-muj-zivot-E18-613.png
5
1641
471
Anna není nemocná, ale jako by byla. Ve třinácti letech má za sebou nespočet chirurgických zákroků, nemocničních pobytů, transfuzí a injekcí – jen proto, aby její starší sestra Kate mohla žít. U Kate totiž ve dvou letech propukla leukémie a její rodiče se rozhodli pro další dítě, aby pro nemocnou dceru získali dárce kostní dřeně. Anna byla počata ve zkumavce a lékaři vybrali embryo, které bylo pro Kate jako dárce geneticky vhodné. Jenže v rodině, kde se všichni soustředí na vážně nemocné dítě, si Anna připadá jenom jako dárce. Nemilovaná, nadbytečná, pouhý stroj, který udržuje sestru při životě. A tak se jednoho dne vzepře způsobem, který šokuje všechny okolo, ale i ji samotnou. Rozhodne se, že už nebude jenom výrobcem buněk, že má nárok být vnímána jako lidská bytost. A když to nepůjde jinak, domůže se práva na vlastní tělo a vlastní život i před soudem. V této fascinující povahové studii rámované strhujícím příběhem zkoumá Jodi Picoultová reakce a rozhodnutí lidí v těžké životní situaci, a klade mnoho otázek, na něž se těžko hledají odpovědi. Mají rodiče právo nutit zdravé dítě podstupovat bolestivé a někdy riskantní zákroky, aby zachránili to nemocné? Když využijete jedno dítě, protože představuje jedinou naději na záchranu toho druhého, jste dobrá matka... nebo velmi, velmi špatná? Kontroverzní téma podává autorka citlivě, bez přehnaného sentimentu či kazatelského poučování.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2005 , Ikar (ČR)Originální název:
My Sister’s Keeper , 2004
více info...
Přidat komentář
Pred davnem jsem videla film a uz si to ani 100% nepamatuju, jen ze jsem to obrecela.
Ted jsem se dostala ke knize a musim rict, ze by ji prospelo zkraceni tak o 100 stranek.
K sare jsem necitila nenavist, je to tak, byla matka obou.. naopak si myslim, ze to zvladla jeste zvkadla dobre.
za ten konec, ktery mi prisel trochu pritazeny za vlasy, davam pul hvezdicky nahoru, takze za me 3,5- coz tu ale oznacit nelze... ale stal za to, jinak bych byla asi zklamana, ze jsem tu knihu cetla
*fňuk* Vždy si řeknu *smmmrrrkkkrk*, že už takové knížky číst nebudu...Jenže jsme nepoučitelná *fňuk*! Je to pecka, i film se povedl *ssmmmmmrrrkkkk*. ☻
Je to i můj život - kniha na kontroverzní téma, která mě donutila přemýšlet. Přemýšlet nad tím, co je morální? Co je správné? Je vždy morální to, co je správné? Tohle je jen část otázek, které vyvolala.
Nenávidět Sáru bylo strašně jednoduché. Na druhou stranu, co my víme, jak bychom se ve stejné situaci zachovali? Mně osobně se příčí myšlenka na to mít dítě, které by bylo obětním beránkem ve prospěch dítěte jiného, myšlenka na dítě, které by bylo předem zrozeno jako zdroj "náhradních dílů". Co je ale člověk ochoten udělat pro vlastní dítě? Kam až je ochoten dojít?
Podle mého názoru se jedná o knihu se zajímavým námětem, kterou stojí za to si přečíst.
Teda tahle kniha mi dala zabrat. Přečetla jsem ji skoro jedním dechem, celé to bylo emotivní, ale ten konec mě úplně rozsekal a rozbrečel, i když jsem tušila, že to nějak podobně dopadne ale bylo to ještě emotivnější, než jsem si dokázala představit. Jsem ještě z knihy hodně mimo a skoro se klepu jako ratlík.
Nejdříve jsem viděla film - který mě naprosto dostal, takže jsem ho viděla třikrát, a pak si přečetla filmu. Myslím, že se filmaři své práce zhostili na výbornou, film dost ctí předlohu, a myslím, že - celkem výjimečně - je tentokrát film lepší než předloha. V knize mi vadily kapitoly, kterou vyprávěl pokaždé někdo jiný, a já se tak občas ztrácela. Co mi přišlo ve filmu pravděpodobnější, je soudkyně, která se zhroutila po úmrtí dcery - ne soudce, a konec filmu. V knize mi přišel konec - no dost zbytečně drsný. Nemohu se nezmínit o fantastickém hereckém obsazení ve filmu - hlavně o Abigail Breslin (Anna) a Sofii Vassilievě (Kate), které jsem i při čtení knihy měla stále před očima...
Jinak téma opravdu velmi kontraverzní (trochu mi to připomnělo sci-fi film Ostrov z budoucnosti, kdy se "vyráběly" lidské klony na "součástky") - v knize i ve filmu jsem nenáviděla Anninu a Kateinu matku, ale zároveň, jako matka, jsem si říkala, kdoví, jak bych se v takové situaci zachovala já...
Kniha se čte dobře, ale podle mě by stačil poloviční rozsah, je to zbytečně natažené pořád jedním a tím samým tématem.
Hodně zajímavé a kontroverzní téma. Příběh mě nutil přemýšlet, co je správné a co ne, jak jedná "dobrý" rodič a jaký je rozdíl mezi právem a etikou... V jedné linii trošku limonáda, ale proč ne :-) Stále od Picoult nejvýš hodnotím Vypravěčku, ale i tohle se četlo dobře. Stejně jako Čas odejít.
Dostalo mě to.....nikdy jsem u knihy neplakala - až teď...."Jenom jedna věc zůstává. Za deset let, řekla jsem, bych ráda byla Kateina sestra." ...ach ANNO!! ..
Tak jsem si taky poplakala a pak se koukla na film a nevím který konec je vlastně lepší. Taky mi přišlo,že si to Anna nezasloužila.
Právě jsem dočetla, a utřela slzy. Horší je snad už jen Sophiina volba. Výborná knížka, četla jsem ji jedním dechem, jen ten závěr byl divný a rychlý, po tom všem si ho Anna nezasloužila.
Nenavidim tu knihu, nenavidim autorku a presto je to za 5. Cetla jsem to v anglictine a bulela a bulelala a bulela. Totalne jsem nesnasela Anny matku, totalne fandila Anne at vyhraje svuj proces a ten konec - konec vsechny totalne rozseka. Emotional rollercoaster.
Po Vypravěčce to ze začátku bylo docela zklamání, ale začetla jsem se a knížku jsem dočetla. Je to čtivé, ale celkem se to táhne zbytečně dlouho.
Kniha od mé oblíbené autorky. Je to jedna z mála knih, kdy jsem nejprve viděla film, takže jsem věděla, nebo si spíše myslela, že vím, do čeho jdu. O to více se mnou otřásl závěr, který je v knize jiný, než ve filmu. Je to rozhodně kniha, která vyvolá různé emoce a nenechá Vás v klidu. Musela jsem o ní přemýšlet, posuzovala jsem, jak jednotlivé postavy jednají, snažila se do nich vcítit a odpovídala jsem si na otázky, jak bych se zachovala já. Místy pro mě bylo, vzhledem k osobním zkušenostem, čtení opravdu těžké. A ač jednání Sary vyznívá spíše negativně, jak já jsem jí rozumněla... Opravdu silný příběh, který stojí za přečtení.
Autorka má, pro mě, zvláštní styl psaní. Píše dost rozvláčně. Na druhou stranu volí zajímavá témata. Díky tomu jsou její knihy přitažlivé. Většinou mi dlouho trvá, než se začtu, já potřebuji větší "spád". Ale ještě se mi nestalo, že bych knihy Picoultové nedočetla až do konce. Opravdu témata k zamyšlení. Nečekejte žádnou oddechovku, je to silný příběh.
Je to úžasná rozporuplná knížka. Člověk v některých místech cítí zradu, ale ve skutečnosti je to, co si dítě přeje a rodiče mu to neumožní. Takhle je to v celé knížce.
Z knihy mám poněkud rozporuplné pocity... námět byl rozhodně zajímavý, ale co mi nesedělo, tak to bylo rozvržení knihy - skákání v čase a mezi jednotlivými postavami, tam jsem se vyloženě ztrácela... se samotným koncem taky spokojená nejsem... autorka tak sice "zlehčila" rozhodnutí o darování, ale podle mě to měla zakončit jinak....
Musím říct, že Picloultová píše opravdu famózně. Z této knihy mě mrazilo. Někdy si říkám, zda bych vůbec měla číst. Jsem pak úplně mimo realitu.....
Štítky knihy
smrt zfilmováno nemoci soudní procesy sourozenci leukémie bezpráví
Autorovy další knížky
| 2014 |  Vypravěčka |
| 2005 | Je to i můj život |
| 2015 | Čas odejít |
| 2011 | Nejsem jako vy |
| 2017 | Velké maličkosti |
Kniha Je to i můj život je v
| Právě čtených | 23x |
| Přečtených | 2 360x |
| Čtenářské výzvě | 369x |
| Doporučených | 222x |
| Knihotéce | 693x |
| Chystám se číst | 1 151x |
| Chci si koupit | 250x |
| dalších seznamech | 17x |
Emocionálně hodně náročné čtení, zvlášť je-li čtenář rodičem. A nejen kvůli tomu konci, ale i kvůli depresivnímu popisu těžké nemoci u dítěte. Za nastínění vážných etických problémů palec nahoru, ale zdálo se mi, že přeci jen tlačení na citovou pilu malinko přesáhlo tu pomyslnou hranici. A nejen co se týče rodiny Anny a Kate, ale i příběhu Julie a Campbella.
Toto je moje pátá Jodi, ale musím říct, že v dalších knihách pro mě už autorka tuhle hranici vybalancovala, její později napsané knihy se mi zdají prostě lepší.
Tři a půl.