Jako zabít ptáčka
Harper Lee
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/14499/bmid_jako-zabit-ptacka-iW0-14499.jpg
4
3081
648
Jako zabít ptáčka série
1. díl >
Dnes již klasický román moderní americké literatury, za který autorka v roce 1961 obdržela Pulitzerovu cenu. Příběh justiční vraždy nevinného černocha na americkém jihu v první třetině 20. století, viděný očima dvou malých dětí. Neměnný řád světa je narušen: nevinný černoch je křivě obviněn ze znásilnění bělošky a postaven před soud. Obhájcem černocha se stává otec obou dětí, který bere tento případ jako věc své osobní cti. Kniha navazuje na humanistické tradice Marka Twaina.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2009 , XYZ (ČR)Originální název:
To Kill a Mockingbird , 1960
více info...
Přidat komentář
Knihy, které bez servítek ukazují na palčivé problémy a pokrytectví lidí, mám v oblibě - a Jako zabít ptáčka k nim bude určitě patřit.
O tom, proč nebýt pořád jen mainstream, proč bojovat za změnu, proč neklopit hlavu před jednotným davem a nestát se přizdisráčem. Proč kašlat na lidi, kteří jsou zkostnatělí, ohýbající hřbet... Kolikrát mi z toho příběhu bylo i trochu nevolno z pokrytectví, jakého jsme my lidé schopni.
Ona ta tolik do nebes vychvalovaná jednota mezi lidmi také kolikrát není garance toho nejlepšího... když pomyslíme např. na Hitlera, kam to jednota Němců dotáhla a určitě by se našlo i něco jiného. Co udělala jednota lidí, můžeme číst i v románu...
Upřímná, čtivá knížka, která se nebojí klást vám otázky... 5*
Úžasná knížka. Skvěle se četla a každý si v ní nějaké to moudro najde. Doufám, že se k ní ještě někdy vrátím.
Jak říká Jára Cimrman - fázi očekávání střídá fáze zklamání. A má očekávání u této knihy byla opravdu vysoká, bohužel však zůstala nenaplněna. Na přečtení jsem se chystala několik let, hned poté, co jsem s nadšením shlédla filmové zpracování, které je naprosto vynikající a člověk i chápe, proč je Atticus Finch považován za vzor amerických právníků. V knize však (v poměru k celému rozsahu knihy) moc prostoru procesu, v němž Atticus zastupuje černocha Toma Robinsona, dopřáno není, a i to málo, co se zde objeví, je ochuzeno o část, kdy se vypravěčka vzdálí ze soudní síně. Problém je, že teprve v okamžiku, kdy začne soudní proces, příběh nabere spád, a to takovým způsobem, že by to bylo na plný počet, jenže to už jsme za více jak polovinou knihy a bohužel ani silný závěr nemůže vymazat nezáživnost první části. A musím podotknout, že jsem měla ještě jeden problém ohledně toho, jak je kniha napsaná - má být vyprávěna očima malého dítěte, ale takhle se prostě malé děti nevyjadřují, a to mě vzhledem ke konceptu knihy hodně rušilo.
Knihu mi předložilo dítě. Chtělo si o ní povídat, ale já ji nečetla. Mezi doporučenou školní četbou má Lovce mamutů a Bílého tesáka. „Ptáčka“ si doporučilo samo, což mi přijde jako školně promarněná příležitost, neboť toto je čistý Bildungsroman. A tak mi nezbylo, než si doplnit vzdělání a „diskutovat“. Zatímco já jsem byla od začátku vysazená na učitelku Caroline a při každém „kontaktu“ jsem těžko ovládala touhu zadávit ji, dítě její existenci nejspíš ani nezaznamenalo. Pro pana otce a pana bratra od Bubu Radleyho bych měla zvláštní komůrku v pekle, dítě by ji mělo pro tetu Alexandru. Jednoranný Finch byl velký frajer, pro dítě byl trochu nudný, nicméně formát. Ewellovic rodiny mi defilují před očima jedna za druhou…. Po soudu nám z toho bylo nanic oběma, stejně jako Dillovi. Tedy soudím, že v textu si najde každý vrchovatě to své.
!!! Spoiler !!!
Kniha, ktora sa velmi prijemne cita...pribeh rozpravany detskymi ocami, z pohladu deti. Pre mna najsilnejsie boli dva momenty...veta, ktoru po prehratom sude povedal Atticus: "Urobili to uz predtym, urobili to dnes a urobia to zas, a ked to urobia, placu tusim len deti". Nadherne zhrnutie dospelackeho fatalizmu a zmiereniu sa s vecami, ktore nejako su a nejdeme ich menit... a detskeho idealizmu, cisteho pohladu na svet.
A moment na zaver knihy, ked sa serif s Atticusom dohodli, ze Bob Ewell sa sam nabodol na noz...lebo obvinit z toho Arthura Radleyho, by bolo ako zabit vtacika... a Scout opisujuca dej knihy Sivy vrch..."bol slusny, Atticus, velmi slusny"...."To je vacsina ludi, ked ich pozname".
V knihe vidime predsudky voci cernochom, predsudky voci Bu Radleymu, predsudky voci malemu chlapcovi od Stonerov (Sivy vrch).. a to ako odsudzujeme ludi, bez toho, aby sme sa ich snazili blizsie poznat. To je aj pre mna jedno z hlavnych posolstiev tejto knihy.
Kniha teda citatelovi prinasa nielen pohlad na rasovu neznasanlivost Juhu voci cernochom, ale ovela viac.
Nádherná poetická kniha, pod jejíž hlubší skořápkou se skrývá vážné až mrazivé téma. Příběh je vyprávěn osmiletou dívkou, která je moudřejší než většina jejích vrstevníků - proto se kniha příjemně čte. Autorka si pohrává se slovíčky, barvitě popisuje běžný každodenní život na americkém Jihu 30. let a zamýšlí se nad spravedlností a rovnoprávností na případu neprávem obviněného černocha. Jsem ráda, že jsem se k této knize konečně dostala a ještě dlouho o ní budu přemýšlet.
Koncentrovaná moudrost podávaná tak jasně, jednoznačně a prostě. Číst takovouhle knížku, to je požitek! Díky, paní Lee, rozumíme si - i když svět není ideální, dějí se tu hrozné věci a lidi jsou všelijací , důležité je se k životu postavit čestně a zpříma!
Tuto knížku by si měl přečíst každý. Poutavý příběh kdy pravda a soud nebyli pro černochy na jejich straně.
Krásné vyprávění očima malé Čipery a jejího bratra.
Autor za tuto knihu získal Pulitzerovu cenu a to právem
Jednoznačně kniha, kterou by měl přečíst každý. Poutavě sepsaný příběh soudu s nevinným mladým černochem z dob, kdy soudy nebyly ani zdaleka spravedlivé, z pohledu malé školačky, dcery obhájce.
Není to trochu divný název? Jako zabít ptáčka. Toto pojmenování vzbuzuje pocit něčeho neúplného. Vyslovuje závěr nějakého tvrzení, ale my nevíme, co stálo na jeho začátku. Co je podobné, jako zabít ptáčka? Na to právě musí čtenář přijít sám a každý možná objeví trochu něco jiného. Podle toho, co je pro něj důležité.
Smysl názvu knížky objevujeme spolu s osmiletou Čiperou a jejím starším bratrem Jemem, kteří bydlí v malém městečku na jihu Spojených států. Jsou třicátá léta a velmi pozvolna se začínají objevovat první odvážlivci s novátorským názorem, že černoši by snad mohli být ve své podstatě stejní lidé, jako kdokoliv ostatní. Je to myšlenka neokázalá a příliš revoluční. Přístup lidí se mění velmi pozvolna. Právě tuto změnu se snaží kniha zachytit. Na zobrazení dětského chápání světa je vidět, že nová generace bude jiná a stará se už nezmění.
A co jsem si ze čtení odnesl já? Uvědomil jsem si, že v dětech je naděje. Naděje, že překonají naše předsudky, naše nepružné vzorce chování a zkostnatělé uvažování. Děti vidí věci, které my už svým zrakem nemůžeme postihnout. Děti po nás udělají ten další krok. Snad to bude krok správným směrem.
Při četbě jsem měl pocit, že na Pulitzerovu cenu to nestačí. Ale příběh časem zraje. Zvyšuji ze 3* na 4*.
Nestává se tak často, aby se v hodnocení knížky shodla literární kritika i široká čtenářská veřejnost. U téhle knihy k tomu došlo, proto jsem na ni byl jaksepatří zvědavý. Tím spíš, že v knihovně byla pořád vypůjčená s frontou několika rezervací. A musím říct, že mě nezklamala a přidávám se k řadě jejích obdivovatelů. Nejen ten silný příběh s až slzy do očí vhánějícím závěrem, postavy, které si člověk musí zamilovat, ale i způsob, jakým je knížka napsána (přes vážnost tématu jsem se mnohokrát musel smát), z ní činí opravdový klenot, který si časem pořídím i do své vlastní knihovny, ať se k němu můžu vracet.
Já udělala tu chybu, že jsem si nejdřív přečetla všechny ty báječné recenze a nechala si knihu půjčit od známého, který mi ji předával jako svou neoblíbenější. No a prostě - mě to nevzalo. Byl to fajn příběh s posláním a tak vůbec, ale na zadek jsem si z toho nesedla... Mrzí mě to, asi jsem měla příliš velké očekávání předem.
Zcela jiné a osobité podání příběhu očima Čipery je kouzelné a dokonalé. Líbí se mi jak je vidět změny v chování Johna i Čipery v průběhu knížky. A Atikus je člověk, kterých by bylo třeba v reálném světě o mnoho víc
Je těžké nově hodnotit něco, co je již považováno za klasiku. Jedna věc je však jistá: příběh se mi líbil natolik, aby ve mně kousek z něj zůstal. Tečka.
Pokud se nenecháte odradit zdlouhavým začátkem (a množstvím postav), čeká na vás uprostřed knihy zajímavá hlavní dějová linka s krásným poselstvím, že všichni jsme si rovni, což bohužel mnohdy vnímají jen děti, na rozdíl od dospělých plných předsudků.
Dávám 3,5 hvězdičky. První polovina se opravdu táhla a nepřipadala mi ničím ohromující (až na pěkný spisovný jazyk), druhá polovina to částečně vykompenzovala. Odkazy na postavy a události americké historie mě spíš rušily, než aby mě do děje víc zasvětily.
Více mě před lety zaujala kniha "Černobílý svět", která se také točí okolo rovnoprávnosti a je napsána čtivěji.
Štítky knihy
děti zfilmováno americká literatura znásilnění soudní procesy USA (Spojené státy americké) černoši rasismus hospodářská krize Alabama
Kniha Jako zabít ptáčka je v
| Právě čtených | 115x |
| Přečtených | 4 270x |
| Čtenářské výzvě | 1 516x |
| Doporučených | 406x |
| Knihotéce | 1 072x |
| Chystám se číst | 2 245x |
| Chci si koupit | 357x |
| dalších seznamech | 59x |
O tejto knihe sa tu uz popisalo tolko, ze je tazke nieco nove k tomu dodat. Napadlo mi snad len to, ze kiezby sa mi podarilo raz vychovat take uprimne, spravodlive a vnimave deti. Aby zaplakali vtedy, ked nezaplace uz nik iny.