Jako zabít ptáčka
Harper Lee
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/14499/bmid_jako-zabit-ptacka-iW0-14499.jpg
4
3085
649
Jako zabít ptáčka série
1. díl >
Dnes již klasický román moderní americké literatury, za který autorka v roce 1961 obdržela Pulitzerovu cenu. Příběh justiční vraždy nevinného černocha na americkém jihu v první třetině 20. století, viděný očima dvou malých dětí. Neměnný řád světa je narušen: nevinný černoch je křivě obviněn ze znásilnění bělošky a postaven před soud. Obhájcem černocha se stává otec obou dětí, který bere tento případ jako věc své osobní cti. Kniha navazuje na humanistické tradice Marka Twaina.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2009 , XYZ (ČR)Originální název:
To Kill a Mockingbird , 1960
více info...
Přidat komentář
Hezká knížka, ale asi jsem čekala o trošku víc, vzhledem k její slávě. No na zadek si z ní nesednu, ale byl to hezky strávený čas.
Určitě si nemyslím, jak tu bylo vícekrát zmíněno, že kniha začíná až za půlkou. Rasová segregace totiž není jediným tématem knihy a podle mě by byla chyba k ní tak přistupovat. A za skvěle podaný dětský pohled na "dospělé" problémy musím dát plný počet. Mimochodem, výborná je audio verze načtená Klárou Issovou.
Knihu jsem se rozhodla přečít v rámci knižní výzvy 2018. Máme jí už nějakou dobu doma, tak mě to konečně dokopalo a nelituju toho. I když mám ráda více knihy s "akčnějším dějem", do knížky jsem se začetla celkem snadno. I když ze začátku to byl spíš takový příběh o dětech, postupem se kniha dostávala "dál a dál". Moc zajímavá knížka.
Jako často, i do této knihy jsem se pustila, aniž bych o ní předem cokoli tušila. A bylo to úžasné! Jedna z nejlepších knih, co jsem za poslední dobu měla tu čest přečíst.
Ze začátku měl příběh podobný charakter jako Oceán na konci uličky – hlavně kvůli malému dítěti jako vypravěči a taky kvůli tomu nádechu tajemství. Taky jsem si nejdřív myslela, že se to celé bude točit jen kolem Bubu Radleyho, ale pak se příběh rozprostřel do krásné scenérie malých příhod a zajímavých myšlenek. Bylo mi pak trochu líto, že Bubu zmizel ze scény, protože (jak asi autorka zamýšlela) už od začátku jsem na něj byla hrozně zvědavá. O to velkolepější pak byl závěr, který mi udělal velkou radost – Bubu nezklamal a zároveň to nebylo přehnané.
Čipera jako vypravěčka byla moc sympatická a Atikus... Těžko říct, jestli opravdu existují takovíhle tátové, ale jestli ano, pak jsou všechny jejich Čipery a Jemové šťastné děti.
Málokdy se mi stává, že mě nenapadá, co vytknout, ale tohle je jeden z těch případů. Je to krásný příběh, žádný charakter není odbytý a i přesto, že je to někdy smutné, ta atmosféra příběhu je pořád příjemná. Určitě se s touhle knížkou nevidím naposled.
Román sází na paradoxy. Děti, které se ocitají doslova uprostřed problémů dospělých a rovněž celé společnosti. Chromá oběť, která je označena za viníka. Coca-Cola, co měla být whiskey.
Krásné vypravěčství, svižný děj.
Bubák zachráncem.
Zařazeno do knižní výzvy 2018, téma 1 - kniha zmíněná v jiné knize.
Souhlasím s názorem, který se tu v komentářích objevuje: kniha začíná až přibližně v 60% svého obsahu. Problematika segregace, diskriminace menšin apod. mě zajímá, baví a dá se říct, že jej vyhledávám, ale nikoliv v "umělecké" formě. Větší přednost tomuto tématu dávám v informační podobě. Kniha je vyprávěna z pohledu 6 - 9 roční holčičky, což jí ubírá na surovosti (díkybohu). Jako zabít ptáčka, jsem četla takříkajíc na 3 x, kdy jsem knihu nejprve dvakrát odložila, protože jsem se nemohla začíst, z toho důvodu taky dávám jen 3*.
Název knížky mi přišel vždycky dost zvlášní a možná právě to mě od ní trošku odrazovalo. Ale jsem ráda, že jsem se nedala a přečetla si ji. Protože Čipera, Jem, Atikus a ostatní postavy prochází hodně zajímavým příběhem. Autorka nikde netlačí na pilu ani zbytečně nepřikrášluje, ale přesto nutí čtenáře zjistit, co se bude dít dál.
Nádherný příběh. Musím uznat, že svět dospělých očima dítěte mě vždycky dojme. A svět v područí nadřazenosti rasy, svět plný zapšklých negramotů a oproti tomu hodných a ne nutně vzdělaných lidí očima dítěte, to je pak teprve jízda. Vyprávění Čipery o jejích blízkých i vzdálených je velmi chytlavé. Postavy jsou nádherně plastické a ač příběh není moc složitý ani zamotaný čte se výborně. Musím mrknout i na pokračování Postav hlídku, bez toho to prostě nejde.
K četbě mě přimělo především to, že je kniha zařazena do seznamu „1001 knih, které by měl člověk přečíst, než umře“ - je to prostě klasika a to by bylo, abych ji nepřečetla. Příběhy pro dospělé vyprávěné z pohledu dětí úplně nevyhledávám, nicméně nakonec si je většinou oblíbím. Proto, jsem tušila, že tato knížka nebude tou nejhorší volbou. Navíc mě na ní zaujalo to, že je vlastně jakousi sondou do života obyčejných lidí na americkém jihu v první polovině 20. století.
Na pozadí téměř bezstarostného dětství „Čipery“ Jane a jejího staršího bratra Jema v malém městečku Maycomb v Alabamě se odehrává něco mnohem vážnějšího, něco co má spojitost s otroctvím, rasismem a předsudky. Zatímco první polovina knihy se věnuje spíše jen dětem, jejich příhodám a jejich obsesí tajemným sousedem, druhá polovina je mnohem zajímavější, čtivější a poukazuje na to, jak může být společnost zkažená a že ne každý je takový, za jakého jej ostatní považují. Přemýšlela jsem nad čtyřmi hvězdičkami, ale nakonec dávám jen tři, jelikož tuším, že ač knížka byla super, hlubokou stopu ve mně nezanechá...
Jsem ráda, že se dostávám do stádia, kdy čtu dobrovolně knihy, které jsou stejně staří lidé nuceni číst k povinné četbě a nedokáží to ocenit. Jako zabít ptáčka je naprosto dokonalá kniha, která vás donutí se zamyslet. Nejen nad příběhem, ale i dnešní dobou. Rozhodně jsem knihu nečetla naposledy. Čiperu si zamilujete a Atika by chtěl za tatínka snad každý.
Čekala jsem hodně ani ne tak kvůli komentářům jako faktu, že tato kniha byla v mé knihovně více jak rok nedostatkove zboží. Nakonec jsem do ní rezignovane zainvestovala v originále a četba mě naprosto pohltila. Zamilovala jsem si Attica a Scout (přezdívka Jean Louise v aj), téma míry spravedlnosti dle odstínů pleti a společenského postavení považuji za aktuální i dnes a moc se mi líbila lidskost chování Attica. Lekce, které se dětem dostalo, že tento svět není fair, že skutečná odvaha je neprestat bojovat za správnou věc i s vidinou jisté prohry a schopnost vcítit se do jiného člověka, dělají tuto knihu z mého pohledu tak hodnotnou. Nikoliv nějaký action děj, kniha spíše vyniká morální hodnotou než komplikovanymi dejovymi zvraty. Pro mě je toto dílo vrcholem spisovatelstvi, kniha, jejíž existence má hlubší smysl.
Omlouvám se všem, pro mě to byla spíš povinná četba, četla jsem ji spíš z respektu...co mě hodně bavilo byla část u soudu, jinak jsem byla zklamaná. Asi jsem čekala víc
Subjektivně vyprávěný příběh o neprávem odsouzeném černochovi nás seznámí s problematikou rasové diskriminace v Americe na počátku 20. století. Na vše je nahlíženo nezkaženýma dětskýma očima a právě tato prostota jakoby dětského smýšlení o lidských křivdách dodává knize o to větší hloubku, protože motivace k různým činům je často nepochopitelná a ve své podstatě nesmyslná. Každý by si měl občas vzpomenout na dětské "proč?" a zkusit odpovědět.
Nejspíš za to může vysoké hodnoceni knihy, čekala jsem opravdu vice. Soudní proces me bavil, ale zbytek knihy, cca 90%, je opravdu doslova o nicem. Zklamání :(
Absolutně dokonalé! Bála jsem se téhle knihy, protože jsem měla někde v podvědomí zafixováno, že se v ní řeší černošská otázka a vyhlídka na soudní drama se sociálním podtextem mě po pravdě příliš nelákala. Ale pak jsem po ní přeci jen sáhla v rámci Čtenářské výzvy a byla z toho láska na celý život. Dopadlo to tak, že jsem se od téhle knihy neodtrhla, dokud jsem ji nepřečetla do poslední stránky.
Nádherně psaný příběh pohledem malé holky, která žije se svým otcem a bratrem v polovině 30. let na malém městě na americkém jihu a vše, co se kolem ní děje popisuje svýma dětskýma očima, dětským rozumem a přeci tak opravdově a s citem pro detail a pravdu, že z toho chvílemi až běhá mráz po zádech. Nakonec došlo i na soudní drama, ale vězte, že to žádná nuda nebyla. A že jsem na konci uronila slzu, za to se v tomhle případě vůbec nestydím
Rasová nesnášenlivost v jihoamerické Alabamě je v této knize "zjemněna" tím, že se odehrává jakoby mimochodem a na pozadí dospívání dvou sourozenců, z nichž mladší Čiperou je celý příběh vyprávěn.
Jsou to však právě děti, které vnímají dění kolem sebe střízlivýma očima a bez předsudků a nedokážou pochopit, proč je černoch méně než běloch. Jejich otec Atikus by měl za svou morální pokrokovost dostat Nobelovu cenu za rodičovství, nicméně se mu dostává v menší či větší míře spíše nepochopení od okolí za to, že obhajuje černocha, který je předem odsouzen k záhubě už jen proto, že je černoch.
Moc ráda jsem si knihu přečetla a rozšířila si tak obzory o rasové nenávisti v Americe. Zatímco Hitler řádí v Evropě a Američané jej kritizují za vyvražďování Židů, oni sami ještě zdaleka nemají vyřešen přístup k jiným etnikům ve své vlastní zemi.
tak jsem pořád nevěděla, jak se k tomu postavit, 1 část knihy se mi líbila z pohledu dětské fantazie, popisu amerického Jihu, Bubu Radleye, ale když jsem si přečetla záložku knihy o drsném procesu atd., nechápala jsem a čekala, kdy to přijde. Druhá část už se týkala procesu, tam mě neuvěřitelně oslovila postava Atika, nadhled v tom období a místě - prostě neuvěřitelný, ale pořád mi tam něco chybělo. Možná mi to trvá delší dobu, ale v určitou chvíli mi došlo, že to vlastně nemůže být hlubší, vypráví to Čipera, té je na konci 8 na začátku 6. Autorka zvládla i ten popis jakoby prohlubovat s přibývajícím věkem vypravěčky. z pohledu dítěte ten příběh byl takhle prostý a vlastně je prostý pořád i z pohledu dospělého - strach, sobectví, nenávist, někde je jí víc, někde míň, objeví se ve vlnách a větším objemu a je jedno o co nebo koho se jedná - ať to byli černoši v dobách minulých (někde i přítomných), židé nebo...
Štítky knihy
děti zfilmováno americká literatura znásilnění soudní procesy USA (Spojené státy americké) černoši rasismus hospodářská krize Alabama
Na první pohled se může zdát, že je to naprosto obyčejný příběh. Objevují se v něm věci krásné i ošklivé, stejně jako spravedlivé i nespravedlivé - přesně tak, jak to v životě chodí. Jde o příběh z pohledu malé holčičky Čipery, které skvěle sekunduje její bratr Jem. Pak na scénu nastupuje postava jejich otce Atika, kterého jako advokáta čeká předem marný boj s předsudky, strachem i nenávistí, když obhajuje černocha obviněného ze znásilnění bílé dívky. Postava Atika Finche tak dává příběhu jinou dimenzi a zároveň s sebou nese neskutečné morální poselství.
Rozhodně to není kniha o rasismu a nespravedlivém soudním procesu, je to román plný silných myšlenek. Je to zkrátka neuvěřitelně lidský a čtivý příběh o dětství, o dospívání, o různých formách osobní statečnosti, o pokrytectví, morálce a osobní zodpovědnosti.