Jako zabít ptáčka
Harper Lee
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/14499/bmid_jako-zabit-ptacka-iW0-14499.jpg
4
3085
649
Jako zabít ptáčka série
1. díl >
Dnes již klasický román moderní americké literatury, za který autorka v roce 1961 obdržela Pulitzerovu cenu. Příběh justiční vraždy nevinného černocha na americkém jihu v první třetině 20. století, viděný očima dvou malých dětí. Neměnný řád světa je narušen: nevinný černoch je křivě obviněn ze znásilnění bělošky a postaven před soud. Obhájcem černocha se stává otec obou dětí, který bere tento případ jako věc své osobní cti. Kniha navazuje na humanistické tradice Marka Twaina.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2009 , XYZ (ČR)Originální název:
To Kill a Mockingbird , 1960
více info...
Přidat komentář
Jak je možné, že někdo, kdo nenávidí Hitlera za perzekuci Židů, nenávidí černochy? To nepochopím ani já, Čipero. Příběh se zpočátku jeví velmi nevinně až idylicky. To se ale změní v okamžiku, kdy začne soudní proces. Na něm je krásně vidět, jak fungovala americká společnost 30. let, jak jsou některé skupiny lidí omezené a zároveň velmi nebezpečné. V závěru mi běhal mráz po zádech. Stát se něco podobného mým dětem, tak se rozhodně nezachovám jako Atikus Finch. Ten je pro mě, jen tak mimochodem, mužem, kterého bych chtěla mít doma po svém boku, kdybych už jednoho podobného neměla.
Aneb o vážném tématu z pohledu dítěte...
Do knihy jsem šla s otevřenou myslí, netušila jsem, o čem bude a tak jsem ani neměla konkrétní očekávání. Přesto z ní mám neutrální pocity. Nebyla moc náročná na čtení, ale velká část mi přišla jako vatová výplň o ničem. Přibližně v polovině došlo ke zlepšení. Scéna se vzteklým psem byla bezvadná, měla jsem pocit, jako bych byla osobně přítomna. Dále mě zaujal soudní proces s Tomem Robinsonem, přestože to celé už od začátku smrdělo průšvihem.
Možná by bylo zajímavé mít příběh odvyprávěn z pohledu Atika.
Tato kniha je něco , na co se nezapomíná. Není to jen poutavý příběh, který se lehce čte, ale taky ukazuje na to , jací lidé byli, jsou a budou. A taky na to, že tu jsou takoví hodní a nesobečtí jedinci , jako je Atticus Finch , který zřejmě navždy bude jednou z mých oblíbených knižních postav. Rasismus je stále něco , co je hodně aktuální a ikdyž se názory trochu lepší, pořád je tu spousta těch, kdo názor na lidi jiné pleti měnit nechce. Všichni jsme lidé,všichni děláme chyby a všichni se radujeme, tak proč řešit věc jako je tahle ? Chtěla bych někdy říct , ale to co je v někom nezměním, zvlášť když je to už po staletí . Kniha ale není jen o tomto tématu , je to více příběh ,který je o... to už zjistěte sami :)
Zpočátku jsem si skoro myslela, že knížku odložím a nedočtu, sice to bylo hezky napsané ,styl vyprávění mi seděl, ale nějak mi připadalo, že je knížka o ničem. Přesto mi něco nedovolilo přestat číst. Postupně jsem se začítala víc a víc až tak, že jsem se nebyla schopna odtrhnout. Skvělá gradace, výborný vyprávěcí styl, všem doporučuji! Rovněž doporučuji si nakonec znovu přečíst první kapitolu.
Velmi pěkná knížka, která pojednává o rasových předsudcích, ale hlavně o tom, jací jsme. Ať máme kůži jakékoli barvy duhy, jsou mezi námi dobří i špatní...a hlavně asi ti průměrní.
Díky tomu, že je psaná z pohledu malého děvčete, se neuvěřitelně lehce čte a přes vážný obsah je i humorná. Pulitzerovu cenu si jistě zasloužila. Vřele doporučuji.
Velmi uspokojivé.
Jako zabít ptáčka je další z řady příběhů, který nahlíží na velice kontroverzní téma z dětského pohledu a snaží se tak vdechnout čtenářům krapet lidskosti a vzájemného pochopení. Leejino poselství je i podle názvu knihy jasné - je jedno zda jste černoch, žid nebo jakákoliv jiná menšina, všichni jsme lidé a měli bychom se podle toho chovat.
Celková myšlenka je samozřejmě krásná a zcela s ní souhlasím, jen toho moralizování bylo chvílemi trochu moc. Naštěstí jsou jednotlivé příběhy psány tak poutavě, že kniha se i přes mé výhrady četla skoro sama.
Tenhle příběh krásně poukazuje na "čistotu" dětského uvažování bez sortování lidí dle životních poměrů nebo barvy pleti. Chování člověka je to, na čem záleží.
Po prvním pokusu jsem knihu na hodně dlouho dobu odložila. Pročetla jsem jen pár stránek a nemohla jsem se začíst. Po letech jsem se rozhodla jí dát druhou šanci a rozhodně jsem toho nelitovala.
Kniha je plná hodnotných myšlenek. Postavy plné předsudků, některé soucitu a empatie, některé vzteku a nenávisti.
Za mě určitě palec nahoru a doporučuji všem, kterým problematika života černochů na jihu Ameriky v období po občanské válce není cizí.
Dojmy z tejto knihy nešlo napísať hneď. Ak čakáte akciu a napätie, budete sklamaní. Poslaním tejto knihy je niečo celkom iné. Má nám ukázať akí by sme mali byť a ako sa správať k druhým. Že nezáleží akej farby pleti ste. Sami máte na výber či budete dobrý, čestný a slušný alebo bezcitný, sebecký a zlý, bez ohľadu na svetlosť či tmavosť pokožky. Knihu som začala čítať druhý krát. Najskôr som si musela privyknúť na štýl a rôzne, nie často používané, slová. Každopádne neľutujem a nad príbehom budem ešte premýšľať.
Skvělý nápad vyprávět ryze dospělácké téma jazykem malé dívenky. Velmi povedená knížka, která vám jasně ukáže, jakým člověkem byste chtěli být a jakým rozhodně ne
Čekala jsem příběh s rasistickou tematikou. I přesto , že se v knížce toto téma objevilo, tak si nemyslím, že je to knížka o rasismu. Jako zabít ptáčka je moc krásná knížka, ale ne snad ani svým příběhem ( přiznám se, že mi chvíli trvalo, než jsem se začetla), ale spíš tím co nám chce říct. Nevím jestli to dokážu správně shrnout, ale tak nějak .... jak být dobrým člověkem. Atikus je pro mě snad nejsilnější knižní postavou. Lidí jako on by na světě mělo být co nejvíce. Nevím jestli bych já tuto knížku dokázala tak ocenit i v mladším věku, ale teď když sama mám dvě děti, mě knížka zasáhla hodně hluboko. Pořád jsem nechápala ten název knížky a když na něj téměř na konci příběhu došlo, tak jsem i slzičku uronila. Moc krásná knížka.
Nádherná kniha! Pohled na svět očima osmileté Čipery se mi ani nechtělo opouštět. Téma rasismu a maloměšťáctví je velmi citlivě podané, a přesto vás přinutí se zamyslet.
Dobře napsaný příběh zabývající se rasovou diskriminací, hlavně z perspektivy dítěte. „Nezkažené“ názory a všetečné otázky Čipery dodávaly knize punc nevinnosti, nejvíce ovšem bodovala postava Atika – takovéhoto člověka potkat doopravdy, tak se hluboce ukloním (o této postavě jsem ještě dlouho přemýšlela, krása). Ovšem až tak úplně mě kniha nedostala - co se této problematiky týče, daleko více se mi líbil Černobílý svět.
Ráda sáhnu i po klasice, a tento román k ní patří. Příběh se odehrává v první třetině 20. století v Americe, kde sledujeme dětství hlavní vypravěčky, osmileté Čipery a jejího staršího bratra Jema, které ovlivní případ nevinného černocha obviněného ze znásilnění bělošky. Obviněného obhajuje otec dětí, který je advokátem. Knížka je hezky napsaná, čte se dobře, i když vylíčení dospělého světa očima dětí není úplně můj šálek čaje.
Čekala jsem něco jiného, nějakou poučnou knihu, dramatickou, zaměřenou proti rasismu a potkala jsem krásnou knihu o dětství v 30. letech v Americe, která mě nadchla. Je tak hezky napsaná, krásné dialogy mezi dětmi a jejich otcem, které vás jen tam mimochodem navedou na zásadní otázky života. Jsou všichni lidé stejní, mají stejná práva nebo ne? Mohou děvčata nosit kalhoty a ženy být v porotě u soudu? Stále aktuální a nedivím se, že je kniha tak slavná. Já jí určitě přečtu někdy ještě jednou, je o zásadních věcech a přitom má takové milé, rodinné kouzlo dětství. Na Čiperu a jejího Atika budu často myslet.
Opravdu strašně pěkná kniha, která dokáže čtenáře dokonale vtáhnout a velmi zdařile vytvořit atmosféru amerického Jihu třicátých let dvacátého století. Ta bezmoc, která z celého soudního procesu na čtenáře dýchá, je hrozně opravdová. Asi jediné, co ptáčkovi mohu vytknout, je autorčina berlička, kdy pointu některých částí obžaloby a obhajoby vysvětlují malé děti, které něco takového ve svém věku absolutně nemohou chápat (a to beru v potaz, že jejich táta je právník).
Mimochodem, když čtu v poslední době některé věty Evropanů o uprchlících z Afriky či Blízkého východu, přemýšlím nad tím, zda jsme se jako lidstvo od té doby, ve které se odehrává Jako zabít ptáčka, někam opravdu posunuli... Neproběhl by takový soud (a i to, co mu předcházelo a co jej doprovázelo) dnes úplně stejně?
Po přečtení "Černobílého světu", jsem byl naladěn na vlnu černošského bezpráví a tak jsem sáhl po Ptáčkovi, který už nějakou dobu poletoval na mém seznamu. Alabama ve 30. letech 20. století, kdy hospodářská krize dává Spojeným státům americkým pěkně zabrat z pohledu malého děvčátka. Byl jsem překvapen, že hlavním tématem není rasismus, ten se nenápadně táhne na pozadí příběhu dvou sourozenců, pak na chvíli vzplane, aby opět rychle zhasl. Osmiletá Jana Luis, která se rozhodně nechová jako dámička (nic pro oči její tetičky), ale spíše jako little-kickass, a její velký dvanáctiletý bratr Jem, se protloukají prašným dětstvím a snaží se proniknout do tajemství tajemného domu, kde údajně žije obávaný Bubu Radley, který zůstává neviděn, plouží se jak stín, připomínajíc Cyrila z díla "Neviditelný". Černoch 'ptáček' půlručka, velký násilník, se do příběhu dostane téměř až v polovině knihy a svým příchodem na scénu zamíchá osudy mnoha postav, které do posledních stran gradují. Tato kniha vážně není o rasismu, ale spíše o lidské hlouposti, stádním chování, přetvářce, ale stejně tak i o laskavosti, zodpovědnosti, smyslu pro spravedlnost a hlavně dětské nezkaženosti a nezatíženosti předsudky .
PS: Atikus by zasloužil hlavní cenu za otce i matku roku.
PS2: Zaujala mě pokrytecká paralela bílé dámičky k nacistickému Německu a diktátorovi Hitlerovi, kde byl odsuzován přístup k židům, kdežto "demokratická" Amerika by nikdy žádnou skupinu či rasu nediskriminovala, aneb všem stejná práva a možnosti (ta negerská havěť se přece nepočítá)!
Velmi pěkná a milá kniha, ale čekala jsem, že rasismu se bude věnovat víc. Pouze třetina knihy byla dějově zajímavá, zbytek bylo takové plácání okolo. Pěkně napsané, ale nijak zvlášť poutavé.
Štítky knihy
děti zfilmováno americká literatura znásilnění soudní procesy USA (Spojené státy americké) černoši rasismus hospodářská krize Alabama
Kniha kteoru by si měl každý alespoň jednou v životě přečíst.