Já, legenda
Richard Matheson
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/381217/mid_ja-legenda-fe7-381217.png
4
426
95
Svět zdevastovala hrůzná epidemie a ti, kteří neměli to štěstí a přežili, byli přeměněni v krvechtivá stvoření noci. Až na Roberta Nevilla. Zdá se, že pouze on byl vůči nákaze imunní, jenže krutá ironie z něj učinila vyvržence. Ve dne zabíjí a v noci se schovává s nadějí na další den prázdného života. Je legendárním monstrem, které musí být zabito, protože se odlišuje od všech ostatních… Já, legenda je jedním z nejslavnějších upírských románů 20. století. Pravidelně se umísťuje mezi deseti nejlepšími díly v mnoha kritických studiích hororového žánru. V době vydání byl prezentován jako science fiction – poprvé vyšel v roce 1954, ale jeho děj se odehrává v budoucnosti roku 1976. Vliv románu na pozdější generaci hororových autorů je nepopiratelný, stejně jako vliv na tvůrce celé řady hororových snímků. Jde o dodnes čtivou, nestárnoucí klasiku, která u nás nevychází poprvé a jistě ani naposledy.... celý text
Literatura světová Povídky Sci-fi
Vydáno:
2018
,
Argo
Originální název:
I Am Legend , 1954
více info...
Přidat komentář
Bohužel v této sbírce jsou i jiné a, dle mého soudu slabší povídky, avšak "Já, legenda" je dle mého názoru výborná a stojí za přečtení. Přidanou hodnotou je dnes i to, že povídky jsou scifi psané v padesátých letech. Avšak často mi přišlo, že závěr povídky je zbrklý a nejasný, nejspíš ve snaze o větší volnost výkladu.
Ačkoliv jsem si myslela, že se kniha bude týkat filmu, ale ve výsledku je to jen jedna povídka, tak mi to nevadilo. Celkově jsou povídky zajímavé, dobře popsané a čtivé, takže si ráda některé přečtu znovu.
Kdybych mě k přečtení neinspiroval film, tak by mě ani nenapadlo, že spolu ta dvě díla mají něco společného, jsou to úplně jiné příběhy. Celkem se mi kniha a pojetí upírů líbilo a bavila mě snaha o vědecké vysvětlení, i když dneska už to není tak převratné jak v té době. Zajímavý byl i náhled do mysli hlavního hrdiny a celkový příběh včetně konce. Z ostatních povídek se mi líbily hlavně ty delší, co měly nějaký pořádný vývoj a překvapivou pointu, některé byly o ničem. Tak celkově stojí za to si přečíst i povídky.
Já, legenda je výborná povídka. Budu hodnotit jen tu, protože ostatní povídky jsem v knize nepřečetl. Každopádně jsem s Mathesonovým dílem velmi spokojen. Pomalý až meditativní děj mě velmi bavil. Seznamování se s denní rutinou i myšlenkovými pochody je velmi citlivě napsané a čtenář se s Robertem velmi sžije. Napříč dějem se jako osoba velmi vyvíjí a mění, bylo velmi zajímavé tuto proměnu sledovat a uvažovat nad ní. Samotný konec a pointa jsou úžasné, jen je škoda, že poslední dvě kapitoly vypadaly trochu uspěchaně a ocenil bych, kdyby se v nich autor trochu více rozepsal. Trochu to na mě působilo, že to autora přestalo bavit a chtěl už být konečně u konce. Každopádně moc pěkné dílo, které stojí za přečtení.
Nejprve jsem viděl film a očekával jsem, že byl natočený podle této knihy, ano to byl, ale jen opravdu s námětem samotného posledního zdravého člověka ve světě nákazy - upírů. Kniha je z poloviny opravdu jiná a ve spoustě věcí mě překvapila a to velice příjemně. Rozhodně stojí za přečtení, ať už z důvodu porovnání kniha vs. film a nebo o rozšíření informací z tohoto upířího světa.
Knížka byla souborem "hororových" povídek. U některých se bojíte více, u některých méně. Ale jedno mají tyto povídky společné - postrádají nějaký hlubší příběh. Kniha se četla poměrně dobře, autor píše hezkým jazykem, ale to bohužel knihu nezachránilo. Konec první a také nejdelší povídky z celé knížky byl zcela nedostatečný. Z povídek se mi líbili pouze 3 - Já, legenda, Oběť a Kdo je na drátě. Je to velmi nevyvážená kniha s nevyužitým potenciálem. Ke konci už jsem se musela hodně přemáhat, abych knihu dočetla.
No, četla se velmi dobře navzdory tomu, že postrádala hlubší příběh. Ala za mě dobrý.
Nevěděla jsem do čeho jdu, nečetla jsem ani zde komentáře, jen jsem koukla na hodnocení. Ale... Začátek super, byla jsem nadšená, skvěle vymyšlený originální příběh. Krásně popsaný, včetně emocí osamělého člověka. Četla jsem jak divá a těšila se na další rozvíjení tématu. Tloušťka knihy mi říkala, že to bude skvělé. Jenže pak jsem zjistila, že kniha je povídková a že už se chýlíme ke konci první povídky, který mi přišel nedostatečný. Škoda. Další povídky nebyly špatné, jen nejsem povídkový typ, mám raději delší příběhy. Zajímavé nápady, ale já bych je chtěla delší a rozpracovanější.
Z tuctu povídek, byly nadprůměrné 2: Já legenda a Kdo je na drátě. Zbytek je pouze do počtu.
kniha má obrovský potenciál , škoda že je relatívne krátka , príbehy na konci som len prebehol, za mna tam ani nemuseli byť
Společně s Jak zacházet s nemrtvými a Ať vejde ten pravý v trojici mých nejlepších knih o nemrtvých.
Na doporucenie Stephena Kinga. Trosku inak ponaty pribeh o upirskom vire, vlastne bakterialnej nakaze. Skoro az taky komorny pribeh o osamelom cloveku, ktory sa stane prezivsim, lovcom, amaterskym vedcom, zlomenym stratami. Celkovo v dnesnej dobe uz tento roman nevycnieva, prislo po nom viacero dobrych romanov alebo az serii romanov a upirsko-zombie tematika sa rozrastla az do subzanrov (grc-romantika Zatmenie a podobne). Ono medzitym sme si zvykli na urcite stereotypy zobrazovania upirov. Minuskou podla mna je, ze v tomto pribehu su upiri az taki nejaki neskodni paraziti, nejde z nich strach. Cele je to totiz skor postavene na osamelosti a beznadeji. Celkom svizne a putavo napisane, prekvapila ma napr jedna veta. SPOILER!!! Cela jedna kapitola sa zaobera tym ako sa Robert snazi prilakat a ziskat si naklonnost tulaveho choreho psa... Az po spriatelenie. Samo o sebe by to vystacilo na poviedku. Nasleduje posledna strucna studena veta "O tyzden pes zomrel." Tym si ma autor ziskal. Naproti tomu poviedky ktore nasleduju, poviem vam, nedostali by sa ani do semifinale sutaze Cena Fantazie. A celkovo vidiet ze aj Ja legenda je vlastne strukturou nafuknuta poviedka. Aj s takou tou udernou pointou na zaver.
PS: Inak k tym doporuceniam od Stephena Kinga :) Vsimol som si ze knihy ktore King ospevuje, su skor o style odvypravania pribehu ako o samotnych pribehoch. V narative su silne, pribehovo az tak vynimocne nie su.
Je zvláštní, že snad jediná delší povídka co stojí za to, je ta co je uvedena na obale. Film jsem neviděl a proto nejsem ovlivněn adaptací. Snad jenom, že v hlavě se mně při čtení hrdina co chodí po "odlidněné" planetě převtěluje do Willa Smithe. V každém případe to je luxusně napsané. Zajímavé téma, napětí. Moc mne to bavilo. A to jeho osamocení je opravdu děsivé.
Když si uvědomím, kdy byla kniha poprvé vydána, tak je příběh bravurní. Původně jsem po knize sáhla s myšlenkou na film, brzy jsem ale pochopila, že nemají mnoho společného. Film mám velmi ráda. Kniha se mi líbila - nelze je podle mě srovnávat
Některé knihy v mojí soukromé knihovně to mají horší než jiné. Tak třeba Já legenda na přečtení čekala dlouhých 12 let. V roce 2007 knihu vydal Laser při příležitosti filmu v kině... film se mi tehdy docela líbil, tak jsem chtěl mít i předlohu (že si ji přečtu až za 12 let mě tehdy nenapadlo ani omylem). No a musím říct, že to je jiné. Film byl tehdy akční Hollywood... zatímco knížka jde úplně jinou cestou. Neveze se na vlně střílení upírů (kterou skvěle ovládá Blade), ale je pomalejší, možná trochu meditativní. Popisuje život chlápka, který je poslední člověk na Zemi a snaží se žít. A přežít. A rozjímá nad životem a smrtí. Nad tím, proč se nevrhnout mezi upíry a nenechat se kousnout. Líbily se mi popisy každodenní rutiny - poslouchání vážný hudby, čtení Stokera, kouření cigaret a popíjení whisky. A ačkoliv knížka ze začátku nevypadá moc dějově a na první pohled se vleče, ve skutečnosti postupuje rychle vpřed a pracuje s vývojem hlavního hrdiny. A všechno to míří k dost mrazivý pointě. Richard Matheson byl prostě kabrňák a Já legenda je jedna z věcí, která se člověku dostane pod kůži. A je to dobře. Těším se, že si někdy (třeba za dalších 12 let) přečtu knížku znovu. A třeba k tomu přidám i ty povídky, o který je knížka doplněná. Pokud jste ještě nečetli, neváhejte. Nakladatelství Argo vydalo před rokem "legendu" znovu. A třeba vedle jejich novýho vydání Draculy to vypadá naprosto úžasně
Celkově vlastně hodně nevyvážená kniha. Povídka Já, legenda je podle mě naprosto super. A ostatní povídky vůbec. Tedy přiznávám, že jsem je nečetla všechny a skončila jsem Nepříčetným domem, ale dál bych se musela hodně přemáhat. A nevidím důvod k přemáhání, když je tolik dobrých knih, co jsem ještě nečetla.
Já, Legenda je výborná záležitost. Ostatní povídky v knize nic moc. Ale kvůli nim jsem si tu knihu v knihovně nepůjčoval, tak-že: u mě dobry ...
Štítky knihy
upíři zfilmováno osamělost hororové povídky postapokalyptické romány
Část díla
- Bílé hedvábné šaty 1951
- Já, legenda 1954
- Kdo je na drátě? 1989
- Nepříčetný dům 1953
- Oběť 1969
Kniha Já, legenda je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 546x |
| Čtenářské výzvě | 29x |
| Doporučených | 27x |
| Knihotéce | 217x |
| Chystám se číst | 264x |
| Chci si koupit | 92x |
| dalších seznamech | 12x |
Těžko hodnotit..
Ke knize jsem se dostal jen díky tomu, že zbožňuju film s Willem Smithem, i když by se nemohl více lišit od knížní předlohy. Původní novela "Já, legenda" je z roku 1954, což už je skoro 70 let, ale je napsaná na takové úrovni, že čtivá i dnes - kdybych měl tedy hodnotit samotnou Legendu, tak za 4*, ale jen kvůli konci, ten mi přišel lehce odfláknutý, dřívější kapitola se psem mě dostala do hluboké deprese a musím říct, že se jedná asi o to nejlepší z celého svazku.
Povídky, které následují po novele.. některé jsou stejně kvalitní jako novela samotná u některých se mi zavíraly při večerním čtení oči, nejvíce se mi líbila "Za pět minut dvanáct" a "Kdo je na drátě?", takže samotným povídkám bych dal průměrné hodnocení, ale "Já, Legenda" svazek vylepšuje o stupínek výš:)