Zmenšující se muž

„Tohle je dno, pomyslel si. Úplné dno. Není nic horšího než stát se předmětem lítosti. Muž dokáže snášet nenávist, nadávky, hněv i kárání; ale lítost nikdy. Když ho ostatním začne být líto, je ztracený. Lítost je pro bezmocné.“

Oceňuji jakýkoliv počin zpřístupňující starodávné sci-fi dnešním čtenářům. Vydavatel Argo a jeho edice Fantastika v tomto odvádí naprosto skvělou práci a zaslouží si velké poděkování. „Zmenšující se muž“ je právě jeden z těchto starších kousků, s rokem vydání originálu 1956. Příběh netřeba příliš rozvádět, úplně normální chlápek, Scott Carey, se začne zmenšovat. Neúprosně, neodvratně, nezadržitelně. Z počátku bojuje, hledá způsoby, jak zmenšování zvrátit, hledá původ jevu, podstupuje drahá a nákladná vyšetření, svěřuje se do rukou specialistů, bojuje s nedostatkem peněz, vše v naději na vyléčení. Když toto nikam nevede, přichází skutečná hrůza a beznaděj.

Sci-fi prvek je okrajový, román je to v první řadě psychologický. Ukazuje muže, který ztrácí své mužství, přeneseně i doslova, bez možnosti toto jakkoliv zvrátit. Jde na samotnou podstatu toho, co znamená být mužem – tedy, možno zvolit i výklad, co to znamenalo tehdy, v době publikování. Nejde ani zdaleka jen o vytrácející se fyzickou přítomnost a sílu, jde též ztrátu sebevědomí a postupný rozklad pocitu vlastní užitečnosti, ztrátu vědomí odpovědnosti, povinnosti vůči sobě samému, ale i vůči svému okolí.

Příběh přepíná mezi dvěma časovými rovinami. „Současnost“ reprezentuje aktuální boj o přežití v mikrosvětě, zahrnuje hororové a úzkostné scény, např. smrtící boj s obřím pavoukem, nebo prosté hledání vody, jídla, tepla a místa k odpočinku, běžné denní přežívání. Tato linie je prodchnuta extrémním strachem, ale zároveň nezmenšitelnou a neporazitelnou silou vůle, touhou přežít, tváří v tvář absolutní hrůze a beznaději.

Druhá rovina je vzpomínková, Scott se v ní postupně vrací k jednotlivým fázím „zmenšování se“. Tyto kapitoly jsou naopak ve znamení vytrácející se naděje, mizející mužnosti a síly, vzrůstajícího zoufalství, nekončící deprese a úzkosti, uštěpačné sebelítosti, resentimentu ve vztahu ke své ženě a v neposlední řadě též ve znamení absolutní osamělosti. V nedobrovolném zmenšování jsem chtě nechtě viděl jakousi paralelu vytrácející se dospělosti, vítězství ohroženého ega, a právě tomu odpovídají fáze až dětinského trucování a bezmocného vzteku. Scott si na jedné straně zažije svůj poslední laskavý vášnivý moment – při setkání s liliputkou, na druhé straně pak temnější, až „nabokovský“ okamžik s dívkou na hlídání. Vše je součástí proměny osobnosti. Veškerý případný úspěch je dílčí, omezený a dočasný, všechna radost se záhy obrátí v zoufalství, nakonec zůstává jen marnost a neurotická mysl plná obav, strachů a hrůzy z blížícího se neodvratného konce.

Text je z velké části depresivní, silně introspektivní a plný emocí a čte se se staženým žaludkem. Čtení je to obtížné, tím psychologickým přesahem a emocionální zátěží, přesto je to čtivé, zajímavé, zčásti smutné, zčásti beznadějné, ale též povznášející a se silným poselstvím odvahy žít život. Co chtít víc, než odvahu tváří v tvář beznaději, bez nároku na pochvalu nebo uznání. Právě naopak, nutno odmítnout naději i beznaděj, odmítnout touhu a nalézt cestu k nekonečnému klidu. Je v tom kus stoické filozofie. Kniha je zvláštní, přesto, nebo právě proto je součástí řady SF Masterworks. Doporučuji.

V knize se nachází též několik vybraných povídek, kde jsem u jednotlivých kousků zanechal pár dalších postřehů.

Matheson mi skôr nesadol, než sadol. On vedel fakt skvele písať. Dialógy, postavy, výborne (a úderne) volil slová, mal tempo, štýl. Úroveň. Ale väčšina textov v tejto zbierke ma nudila resp. to bol lepší priemer. A ak sa pýtate, či je možné písať výborne a pritom nudne, tak to vyzerá tak, že áno. Najvýraznejšiu časť knihy tvorí ústredný Zmenšující se muž o chlapíkovi, ktorý sa, nuž, začne zmenšovať. Čiže pavúk preňho predstavuje smrteľné nebezpečenstvo a mačka je hotová Godzilla. Nič viac od toho nečakajte. Priznám sa, že mám komiksy rád od útleho detstva, ale konkrétne Ant-Man šiel dlhé roky mimo mňa, čiže neviem, ako to bolo, či jeho tvorcov inšpirovala práve táto Mathesonova novela, ale vyzerá to tak, že áno, keďže vznikla v 50.rokoch a Ant-Man neskôr a obaja miniatúrni chlapíci sa "náhodou" volajú Scott. Jediné príbehy, ktoré ma vyložene dostali, boli mrazivý Distributor a samozrejme kultový Duel, ktorý dokazuje, že v jednoduchosti je krása, ktorý samozrejme v 70.rokoch natočil Spielberg a ktorý otca a syna Kingovcov o pár desaťročí uchvátil do takej miery, že spolu napísali duelovskú poviedku Jízda. Inak, Kinga Matheson zjavne fascinoval, okrem Duelu mu vykradol i Zmenšujícího se muže v Thinner, akurát drastické zmenšovanie zamenil za drastické chudnutie. Ostatne, aj on sám priznáva, že Matheson je autor, ktorý naňho mal pravdepodobne najmohutnejší vplyv. Dobrou správou je, že i slabšie texty sú aspoň priemerné, takže ako celok si to 3* skoro určite zaslúži, ale viac nečakajte.

Titulní novela ja klasika, ale i přes zvládnutou psychologii poněkud zestárla. Povídky jsou lepší, i když kvalita je kolísavá, nicméně po psychologické a literární stránce je to na padesátá léta hodně nadpůměrné. Kromě provařených kousků jako Duel nebo Tlačítko zaujal nejvíc Test, to je majstrštyk se vším všudy.

Škoda, že tak velkou část knihy zabrala titulní novela. Bývalo by stačilo, kdyby měla tak třetinový rozsah. Pak by se mi líbila víc. Nápad byl dobrý, ale strašně zdlouhavé popisy byly spíš zbytečné.

Ostatní povídky byly údernější. Ne všechny se mi líbí, ale v tom kratším rozsahu se dají přežít i slabší kousky, aby si člověk mohl vychutnat ty třešničky.
Za mě jsou nejlepší Duel a Tlačítko. Přičemž Duel nedoporučuju číst kardiakům nebo hypertonikům... je to adrenalin, vemte si předtím prášek na tlak.
Tlačítko mi trochu připomnělo výborný humorný thriller Ruperta Holmese, který zatím bohužel nestihl vyjít česky - Murder your employer. Také doporučuji.

(SPOILER) Já nevím, tohle je fakt světová klasika? Nápad skvělý, ale to zpracování. Au. Příšerně mě otravovaly pasáže, co otrocky popisovaly prostředí. A pak taky neustálé opakování slov. Mohla bych zapíchnout prst do kterékoliv stránky, tak třeba tady:
(...)
Nadšeně vytáhl z gumové zátky další špendlík. Pak odmotal asi šest metrů - pro něj - nitě. Vyházel špendlíky a niť ze skříňky, pomocí zátky vylezl ven, pak vytahal své úlovky do kopce a prohodil je štěrbinou na podlahu.
(...)
Nekonečné množství vět, ve kterých bylo něco "v pravém úhlu", "šedesát metrů", "kolmo", "příčně"... A pavouk, tomu jsem fandila! Celý děj zachraňovaly jen úvahy během změnšování, kapitoly ze sklepa jsem měla chuť přeskákat. U povídek mi došlo, že jsme si s autorem prostě nesedli. Konec trápení, odkládám.

Hlavní postava je otravný, zapšklý starý úchylák, kterého měl ten pavouk sežrat na straně dvě a ne se s ním otravovat 250 stran. Povídky v druhé části knihy jsou daleko lepší.

Na rozdíl od předchozích komentářů mě hlavní část této knížky velmi bavila, těšila jsem se, že příběh bude pokračovat, že proto je knížka tak báječně tlustá. Když se ten muž zmenšoval, proč by se nemohl po dosažení minima zase zvětšovat, že ano. A tak mě hodně zklamalo, když místo dalších příhod následují samostatné povídky, které mě už nezaujaly. (Možná spíš proto, že jakékoliv povídky nemusím.) Autor umí skvěle vyjádřit pocity a vztahy, umí stupňovat napětí, opravdu moc se mi to líbilo. Knížka mi připoměla Guliverovy cesty nebo Kafkovu Proměnu.

Jak bylo řečeno, autor používá prosté motivy a získává z nich maximum. To stačí na kratší povídky, které jsou vesměs zábavné, úderné a jednoduché. Osobně se mi líbil hlavně příběh Hrůza šest kilometrů nad zemí, který jsem dosud znal zpracovaný pouze filmově. Bohužel, hlavní dominanta Zmenšující se muž, která zaujímá více než polovinu knihy, již tak ideální není. Příběh se často táhne a i když mě některé pasáže opravdu bavily (hlavně ty retrospektivní), dějová linka ve sklepě je většinou úmorná. Naštěstí celkový dojem zachraňují právě ty povedené povídky, které zaujímají menší polovinu knihy.