Hvězdná pěchota
Robert A. Heinlein
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12846/bmid_hvezdna-pechota-DFI-12846.jpg
4
668
124
Jeden z nejslavnějších a nejkontroverznějších Heinleinových románů rozhodně není čtením pro ty, kdo odpírají vojenské službě. Bohatý mladík Juan Rico se dá naverbovat k oddílům kosmické pěchoty. Prochází tvrdým drilem, jehož život je vojenskými řády sešněrován až na samu hranici možností. Rico se však nebouří, naopak čím dál víc chápe, že služba je vlastně dobrá. Seržanti a důstojníci tvrdí chlapci, kteří mužstvu nesleví. V jádru duše jsou to však dobráci, ochotní za své vojáky obětovat život. Navíc jsou nejen mistři bojových umění, ale i poloviční géniové zběhlí ve všech možných vědách a gentlemani každým coulem. V boji proti kosmickým nepřátelům a přátelství mezi vojáky nachází Rico smysl života. Heinleinův román je však vším jiným, než prvoplánovanou militaristickou propagandou. Patrně nejslavnější autor fantastické literatury minulého století však vychází z nepříjemného faktu: násilí bylo a vždy bude. A skutečný muž musí být v drsném světě schopen bránit sebe, své blízké a koneckonců i svou rodnou planetu. Heinleinova armáda je navíc armádou ideální. Všichni jsou v ní dobrovolně. V kterémkoliv okamžiku můžeš odejít, záleží jen na tobě. A právě z téhle naprosté dobrovolnosti pramení i krutá romantika hvězdných baretů. Není to zabíjení pro zabíjení. Je to to život ve světě, jenž nebyl stvořen podle představ katedrových humanist, ale je takový jaký je. A racionální společnost se tomuto stavu přizpůsobí. Lze si myslet, že Heinleinova vize je příliš surová, že násilí bude časem ubývat, ačkoli dějiny svědčí o něčem jiném. Ale ani ten kdo nepřistoupí na autorovu filosofii, nedokáže tuhle knihu odložit. Neuvěřitelný spád děje, nadhledu to vše činí z Hvězdné pěchoty strhující četbu na jedno nadechnutí. Když však člověk vydechne, zbývají palčivé otázky o existenci člověka ve světě, o tom k čemu je vlastně život. A právě to, že si dokázal tyto otázky položit, činí Henleina velikým. 4. vydání... celý text
Literatura světová Válečné Sci-fi
Vydáno: 2011 , BanshiesOriginální název:
Starship Troopers , 1959
více info...
Přidat komentář
Od knihy jsem moc nečekal, ale o to větší bylo mé překvapení, když jsem ji četl. Je to čtivé, celou dobu si příběh udržuje obrovské tempo. Také je to plné akce, vtipu a zajímavých myšlenek. Vždy když už jsem myslel, že mě kniha nemá čím překvapit, mě na další stránce spadla čelist a já se nacházel ve čtenářském ráji. Jedna z nejlepších knih co jsem četl za poslední dobu. Vřele doporučuji.
Klasika, která mi dala mnohem víc, než současné bestsellery.Výborně se čte, má spád a obsahuje tuny zajímavých myšlenek, které neztrácejí na aktuálnosti ani po padesáti šesti letech.Viděl jsem i film a s knihou nemá mnoho společného a je to spíše slabý odvar.
Dlho som si chcel od Heinleina niečo prečítať, ale nevedel som ktorou knihou začať. A tak som sa rozhodol, že si ju vyberiem na základe filmu, ktorý som videl podľa jeho predlohy (a bol vynikajúci) a ku tomu je táto kniha opisovaná ako jedna z jeho najlepších.
O to väčšie prekvapenie bolo, že obsah knihy slúžil len ako prostredie filmu a sú tam znej len nanajvýš chrobáci, ale aj tak ma zo začiatku neskutočne chytila. Výcvik kadetov bol napísaný zaujímavo a taktiež hodiny filozofie, prostredníctvom ktorých ným Heinlein podsúva svoje myšlienky, kde rozoberá vinu a trest ale taktiež schopnosť človeka byť oddaný celému ľudstvu a nie jednotlivcovi.
Ale po polke knihy začína Heinlein tlačiť až moc na vojenskú stránku. Keď ide na dôstojnícku školu, je tu už len väčšina opisov hodností, velenia, starania sa o svoju jednotku, počúvanie a vydávanie svojich rozkazov vzhľadom na svoju šaržu, kde chcel poukázať na na hierarchiu vojska a jej oddanosť ku sebe, čo mi tu prišlo veľakrát zbytočné vzhľadom na dej. Ale takto sa táto polka niesla skoro celá, ale aj keď mala svoje svetlé momenty neoslovilo ma to.
Je paradox, že o akciu v tejto knihe vôbec nejde, a je zas doménou jeho filmu. Slabšie 4*
Ne úplně závratná militantní filosofie v paradoxně nefungující military sci-fi. Film se vykašlal na nezajímavé kecy a z knihy si vypůjčil pouze její pozadí; tedy universum a akci. Z mého pohledu je toto jeden z těch mála případů, kdy je film lepší než kniha. CHCETE VĚDĚT VÍC?
Jako akční sci-fi mě knížka zas tak moc nebrala, ale části o hodinách morální filozofie jsou skvělé. Spousta zajímavých myšlenek o fungování společnosti mě donutila o knížce dlouho přemýšlet.
Vynikající kousek z pera mistra. Mnohem méně sociálních experimentů a žádné incestní tendence (viz Kočka a Dost času...), ale akce přivedená k dokonalosti. Nesrovnávejte s filmem, je dobrý, ale jiný.
Lidé vyčítají Heinleinovi jeho militantnost, někteří fašistickou orientaci. Vyčítáte podobné tendence ruské SF? Heinlein své postoje v knihách vysvětluje (občas obhajuje) a navíc drží v průběhu let.
Přirozený výběr, většinou ve formě teorie elit, dělení společnosti na elitu, užitečné a odpad, chápu, že pokud někdo cítí svůj přínos společnosti na úrovni nula, nemá Heinleina rád.
Patriotismus, vlastenectví, není nic za co by se člověk měl stydět: "Občanem se stanete, až své zemi něco dáte." tohle je pravděpodobně princip, jež tolik dráždí onu hlasitou menšinu mezi námi.
Jako Messi@h v prvním komentáři. Nevěřte mu, píše bláboly. Nevím, v jaké válce jsi ži ty, mesiáši... Jen na doplnění jeho dezinformací - Heinlein byl v námořnictvu, nikoli armádě a strávil ve službě 5 let, včetně letadlovky Lexingtonu. Skončil nikoliv kvůli názorům, anóbrž díky tuberkulóze. (Pokud něco čteš, pokus se to pochopit. Nefiltruj podle svých úvah.)
Nemám rád válečnou tématiku ani válečné romány....Hvězdná Pěchota je však i tak pro mě výbornou knihou, Heinlein prostě umí!
Tímto končím s Heinleinem. A to nadobro. Všechny zápory z dosud od něj přečtených knih moje maličkost (hlavně díky jeho až kultovnímu statutu v žánru sci-fi) odkládala bokem a sváděla vše pouze na špatný výběr z autorova repertoáru. Během první půle Hvězdné pěchoty jsem překypoval nadšením a doslova "chrochtal blahem", jak parádní a zajímavý svět buduje. Leč to o5 spadlo do nezáživnosti a veškeré osudy jak lidstva, tak i hlavního hrdiny mě zajímaly asi jako nejnovější album Justina Bíbra.
Tuto knihu hodnotím vcelku pozitivně,je velmi dobře napsaná.Je to dobře napsaná scifi kniha.Hodnotím ji cca 80 procenty.
Kniha plná myšlenek a názorů - pro mě osobně velká paráda :) Opravdu od toho čtenář nemůže čekat to, co bylo předváděno ve filmu (resp. ta akčnost plná bojových scén).
V knize se poprvé objevují jednotky hvězdné pěchoty - evidentně předobraz Space Marines z Warhammeru 40000 či mariňáků ze Starcraftu.
Nejsem nadšencem, co se týče armády a válek, tedy mě asi nemohla nadchnout ani tato kniha. Přišla mi extrémně utopická a jako hlavní pozitivum vnímám skutečnost, že byla dobře čtivá.
Stále mi vrtá hlavou, jak tato útlá knížečka jednoho z tzv. velmistrů žánru SF mohla získat tolik ocenění (např. prestižní cenu Hugo) a všeobecnou proslulost. Nejde mi o to, jakým způsobem je myšlenkově laděna. Naopak, pasáže, v nichž byla popisována a obhajována pozemská fašisticky militantní ideologie, byly napsány excelentně. Přístup, který Heinlein zvolil pro toto vylíčení, měl téměř až klasickou dialogovou formu, což vedlo k tomu, že jsem jakožto čtenář mohl podchytit jednotlivé inference, a tak se díky tomu s jednotlivými diskutujícími postavami přít. Jde mi spíše o to, že scény, které převládají, a které jsou až krajně akční, jsou takřka nečitelné a krajně nudné. Kniha jako celek na mě proto působila nevyrovnaně - akční scény, do kterých se mi nedařilo začíst, byly střídány (někdy ovšem až nevhodně!) skvělými diskusemi o politicko/sociálních problémech, které však velmi rychle končily, a byly opět nahrazeny takřka prázdnou akční nudou. Je však pravdou, že literární žánr akční sci-fi nikdy mé mysli příliš nelahodil.
Mimochodem, naprostým opakem je Verhoevenův pokus o zfilmování. Zdánlivě si ponechává pouze akční rozměr románu, který ovšem dokáže zbavit všech neduhů, které zatěžují knihu. Rozměr intelektuální je však suspendován na úroveň, která není přístupná všem, což zřejmě snižuje celkovou kvalitu filmu. Přesto u mě před knihou téměř jasně vítězí...
Jako první jsem viděla fim, byla jsem malá a hrozně se mi nelíbil. Podruhé jsem viděla nedávno a velmi mě překvapil. Pak jsem si přečetla knihu, o které jsem věděla, že se od filmu velice liší. Musím říct, že se mi nakonec líbí oboje.
Kniha je především filozoficko sociologická studie ideální společnosti. Myslím, že lidé, kteří nejsou příliš militantně založeni to neocení. Já to považuji za geniální dílo se spoustou zajímavých nápadů a představ, o kterých stojí za to se zamyslet.
Kdybych měla vyjmenovat sci-fi filmy, které se mi nelíbily, Hvězdná pěchota by byla na prvních příčkách. Po několika letech, co jsem film viděla, jsem se odhodlala ke knižní podobě příběhu a ten mě příjemně překvapil i zklamal. Fanouškem military s-f nejsem, ale tento subžánr mi nevadí. Z první třetiny jsem byla poměrně nadšená, protože Heinlein popisoval průběh výcviku natolik barvitě, že jsem neměla nejmenší problém vžít se do děje. Pořád se něco dělo, i když jsem si celou dobu říkala, kdy už tam konečně budou ti brouci? Nebyli. Druhá třetina, kde hlavní hrdina studuje na důstojníka, mě naprosto znudila, že jsem knihu na několik měsíců odložila. Najednou se tam prostě absolutně nic nedělo. Nakonec jsem se donutila dočíst do konce, kde se příběh opět zvedl, a taky jsem se konečně dočkala brouků. Podtrženo sečteno, začátek i konec byly dobré, kniha oproti filmové verzi naprosto skvělá.
Viděl jsem první film, teprve pak jsem se dostal ke knize. Respektive, kvůli filmu mi trvalo hodně dlouho, než jsem se dostal ke knize. Protože film je sice zábavný, ale jako knihu bych ho číst nechtěl. Nakonec jsem si ale knihu půjčil, s tím, že si doplním vzdělání o klasiku. A byl jsem překvapen. Místo akčního nesmyslu jsem dostal do ruky filozofickou knihu se vším všudy, navíc jsem se v mnoha směrech s autorem ztotožnil. Heinlein představuje společnost, která je vedena vojáky. Ti jediní mají volební právo, aktivní i pasivní. Autor to zdůvodňuje tím, že jen ten, kdo je ochoten nasadit svůj život ve prospěch celku prokazuje takovou morální výši, aby se mohl podílet na vládnutí. A to má něco do sebe. Ne všichni musí s autorovým pohledem na svět souhlasit, ale je pravdou, že naděje humanistů, že lidská společnost s rozvojem přestane být agresivní a války zmizí jaksi nevychází. Násilí je lidskému rodu vrozeno bez něj fungovat nemůže, naopak, války se s technologickým pokrokem stávají stále krvavějšími. Násilí tu prostě bylo a bude a správný muž se mu musí postavit. Ještě s jednou tezí jsem se naplno ztotožnil. Heinlein tvrdí, že demokracie dvacátého století dojely na to, že jejich obyvatelé si postupně uvědomovali jen své práva a nikoliv již své povinnosti. Když se rozhlížím kolem sebe, musím s ním souhlasit. V knize jde do značné o metaforu a proto přehlížím, že autor ve své vizi vojenské budoucnosti zcela opomněl letectvo a rakety, které rozhodují dnešní války. Co ale opomenout nemohu je strašlivý překlad, ten se Daně Krejčové nepovedl a dílu značně ublížil. Bohužel, kvůli němu je kniha místy nečitelná. Věty nedávají smysl, což je u filozofické knihy problém, slovosled a stylistika kulhají na obě nohy, chvílemi dokonce překladatelka používá i krajové nářečí. To srazilo v hodnocení jednu hvězdičku.
Nadmieru (a možno aj príťažlivo?) militantné, ale hlavne príšerne patetické. Skrátka – celý Heinlein. Aj s jeho sociálno-inžinierskymi vidinami. Ono, tie konštrukcie síce často znejú rozumne a lákavo, akurát že keď sa už takýto vizionári dostanú ku skutočnej moci, potom už všetko fičí podľa hesla „keď sa rúbe les, lietajú triesky“. A kdejaký „vychcanec“ sa vás hneď pýta, či ste s nimi, alebo proti nim.
No čo už, ale vtedy, za mladých čias, sa toto celkom svižné dielko čítalo dobre. Dnes by som zrejme už iba krútil hlavou.
Srovnávat knihu s filmem nemá moc cenu. Obé je od základů naprosto odlišné a proto se mi obé líbí z jiných důvodů. Kniha je vlastně filozofickým dílem. Než o boj s ošklivými brouky a krutopřísné hlášky, zde jde o přeměnu běžného člověka v občana, který zná své místo ve společnosti a ví, jakou cenu ono místo má. Je to příběh o povinnosti a obětování se vůči celku a o hrdosti z toho činu plynoucí. Ať už je čtenáři Heinleinova představa téměř ideální společnosti blízká nebo ne, rozhodně donutí k zamyšlení, jestli na jeho slovech není náhodou něco pravdy, a k porovnávání se současným stavem. Ano, byť je kniha již 60 let stará, je stále aktuální. Některé neduhy společnosti, které zde Heinlein kritizuje, v jeho době teprve začínaly, jiné byly již dlouho zakořeněné. Ať už to ale bylo jakkoliv, jsou zde stále a my si je skrze řádky připomeneme a uvědomíme. Budeme však mít dost odhodlání na jejich nápravu?
"Svrchované občanství bylo poskytováno podle všech možných pravidel - místa narození, rodiny, rasy, pohlaví, majetku, vzdělání, věku, náboženství a tak dále. Všechny tyto systémy fungovaly, a ani jeden dobře. Na všechny se mnoho lidí dívalo jako na tyranské, všechny se nakonec zhroutily nebo byly svrženy.
A nyní zde máme ještě jeden systém... a náš systém funguje docela dobře. Mnoho lidí si stěžuje, ale nikdo neprotestuje, osobní svoboda je největší v dějinách, zákonů je málo, daně nízké, životní úroveň je tak vysoká, jak dovoluje produktivita práce, zločinost je na nejnižším stupni. Proč? Ne proto, že naši voliči jsou chytřejší než ostatní lidé.... V našem systému je každý volič a úředník člověk, který prokázal dobrovolnou a těžkou službou, že klade dobro skupiny nad osobní výhody."
Str. 173-174
Kdykoli před někým řeknu, že jsem četl tuhle knihu zareaguje stylem - "To znám, viděl jsem film " . To je ovšem obrovský omyl. Film je totiž zcela jiným žánrem, je pouhou parodií předlohy. Kniha je něco diametrálně odlišného, je silně filozofickou záležitostí, utopií, která ukazuje, jak by mohla fungovat společnost a srovnává ji na přímých příkladech se společností naší, přičemž hojně vysvětluje, co nám nefunguje a proč. Přesně popisuje současné společenské problémy a nešvary, jasně pojmenovává jejich příčiny a navrhuje, na jakých principech by mohla lidská společnost fungovat. Plné úvah a dialogů a přitom tak čtivé. Akční je pouze první a poslední kapitola, mezi tím je popis fungování společnosti prostřednictvím hlavního hrdiny, který se rozhodl vstoupit do armády. Prostě skvělá utopie, kde společnost funguje jako velký stroj a jednotlivci jako kolečka, která ho tvoří. Heinlein nastiňuje, jak vytvořit společnost tím nejjednodušším způsobem, blízkým lidské zvířecí přirozenosti, jak je jeho zvykem.
Štítky knihy
zfilmováno válečné sci-fi sci-fi
Autorovy další knížky
| 2002 |  Hvězdná pěchota |
| 1984 | Dveře do léta |
| 1994 | Měsíc je drsná milenka |
| 2011 | Vládci loutek |
| 1995 |  Kočka, která prochází zdí |
Kniha Hvězdná pěchota je v
| Právě čtených | 8x |
| Přečtených | 889x |
| Čtenářské výzvě | 46x |
| Doporučených | 55x |
| Knihotéce | 268x |
| Chystám se číst | 198x |
| Chci si koupit | 77x |
| dalších seznamech | 8x |
Rozporuplné. Poselství díla je jasné, dobře argumentačně postavené a minimálně mně to donutilo se nad mnohým zamyslet a v lecčem i souhlasit ( po úvaze ). Na druhou stranu kniha selhává v dějové oblasti, zejména v těch akčnějších pasážích. Silné ***