Houbařka
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/406858/bmid_houbarka-pRl-406858.jpeg
4
2962
2962
Co všechno skrývá mycelium? Viktorie Hanišová debutovala v roce 2015 nadšeně přijatým románem Anežka o komplikovaném vztahu matky a adoptivní dcery, o skrytém rasismu a stereotypech. Také v pozadí nového příběhu je ukryto rodinné tajemství, které si hrdinka odnáší ze svého dětství a na které se snaží zapomenout. Jenže lze skutečně uniknout tomu, co se už jednou stalo? Sára žije ve staré chalupě na Šumavě a živí se sběrem hub. Každé ráno si nazuje letité pohorky, popadne košík s utěrkou, v kapse pohladí ostrý nožík a vyrazí. Už sedm let chodí po stejné trase, sedm let od jara do podzimu sbírá houby na týchž místech a za pár stovek je prodává. Jako dobrovolná poustevnice se s nikým nepřátelí ani neopouští Pošumaví. Jen občas vyrazí za psychiatričkou do Plzně přesvědčit ji o svém vyrovnaném duševním stavu. Zpráva o matčině smrti proto Sářin život příliš nezmění. Avšak co se zdá jako nepatrnost na povrchu, bouřlivě bují pod ním.... celý text
Přidat komentář
Sdílným jazykem napsaná kniha o v hlavní hrdince dušeném závažném tématu, které stejně vyhřezne z mycelia jako plodnice houby. Kniha o těžce odpustitelné zradě těch nejbližších. Bonusem jsou mykologické a kulinářské reálie, takový balicí papír příběhu.
Krásný příběh, jedna z těch, co jsem přečetla naráz. Poslední dobou mě baví čeští autoři.
Perfektně napsané. Skvělé téma a Sisi, hlavní postava dokonale popsané psychické stavy od dítěte až po dospělou slečnu. Paní spisovatelka hezky vykresluje prostředí i osoby a přiznávám, že plíseň jsem vážně cítila...
Výtečná kniha! Jednotlivé stránky vybízí nepřestávat číst a lačnit po dalších stránkách ze života Sisi, perfektně sestavené věty, skvělá slovní zásoba, přirovnání, propracovanost, citlivé téma... Přečetla jsem všechny vydané knihy a člověk od Viktorie nikdy nešlápne vedle, jedná se o čtenářský ráj.
Díky této knize jsem překonala týdny táhnoucí se čtenářskou krizi. Tento typ knih od českých autorek mám moc ráda. Jejich tématika je bonus. Tato kniha byla poslední od paní Hanišové, která na mě nepřečtená pomrkávala z knihovny. A jsem ráda, moc ráda, že jsem sáhla zrovna po téhle.
Hlavní postava Sára měla neuvěřitelnou smůlu. Od 9 let se všechno v jejím životě kazilo. Bylo mi ji moc líto. Její vášeň k houbám byla skvělá a věřím, že takových nadšených houbařů je spousta. Já ovšem patřím do skupiny “přizdisráčů” jako většina z nás :D
Takže sečteno podtrženo, paní Hanišovou mám komplet přečtenou, každá její kniha mi dala podnět k přemýšlení. A teď už zbývá jen vyhlížet další knihy. Jsem zvědavá, jaké závažné téma si autorka vybere příště.
Když jsem knihu náhodně vytáhla z regálu v knihovně a zeptala se knihovnice, jaká ta kniha je, řekla mi: "Já nevím, já moc české autory nečtu, nebaví mě." Já také moc české autory nečtu, ale tahle náhoda se mi povedla. Knížka je skvělá, moc mě bavila. Je výborně seskládaná, postupně graduje a odkrývá tajemství Sářina života. Hlavní postava je dobře vykreslená, držela jsem jí palce, fandila a čím víc se blížil konec, tím víc jsem byla smutná. Z celého toho příběhu, z toho, že oběť je velmi často pokládána za pachatele (i sama sebou), že spravedlnost je někdy opravdu slepá a že se nám nedostane omluvy a uvědomění špatného od toho, kdo čin spáchal nebo mu přihlížel. Moc hezké čtení.
Výborná kniha! Krásně propojená. Odkrývá hrůzy, které se mohou někomu klidně teď dít. Určitě doporučuji si přečíst.
Skvělá, skvělá, skvělá... Uvažuju, že ji dám mamce k Vánocům, tak jsem si ji musela nejdřív přečíst, abych nedávala zajíce v pytli:-)
Sára kromě častých houbařských výprav podniká i cesty do své minulosti. Něco jsem odhadla, ale tolik toxických (přesto naprosto uvěřitelných) vztahů, které začaly téměř nevinně, jsem nečekala.
Děj se odehrává v mně blízkých místech, částečně v Plzni (studovala jsem tam VŠ) a na Šumavě (asi 30 km od vesničky, ve které jsem vyrostla). Lesy miluju, na houby chodím také ráda, bohužel spadám do 1. kategorie houbaře:-)
"Za ta léta, co se s nimi setkávám, jsem si houbaře rozdělila do několika kategorií. Nejčastější variantou houbaře, kterého na svých pochodech potkávám je přizdisráč. Ten sází na jistotu, proto sbírá obvykle jen houby s molitanem, tedy hřiby. Houby, které mají chladič neboli lupeny, raději nechává být, co kdyby to byla nějaká jedovatá muchomůrka." (s. 61)
V. Hanišová mě snad přesvědčí, abych sbírala i jiné houby:-)
"Běhám z plácku na plácek, z babkové stráně na bedlový palouk, z liškového fleku na sameťáčkový mech, prošmejdím holubinkový páč a křemenáčový kout. Shýbám se k plodnicím a prohlížím si jejich pestré i méně nápadné klobouky vyrůstající z třeně. Čím delší a silnější noha, tím lepší. Sevřu třen do dlaně, obemknu prsty a vytahuju ze země jednu trčící houbu za druhou. Nakláním se ke kořenům stromů a zase se rychle zvedám, pod smrčky mě píchá v boku, u modřínů radostně poskočím, u borovic mi srdce tluče až v krku." (s. 28)
Konec se mi líbil opravdu hodně. I když ho podle komentářů vnímají někteří jako otevřený, za mě líp knížka skončit nemohla. Po Tučkové další skvělá česká autorka, kterou jsem měla čest číst.
A získala jsem tip na výlet (ostrov Santos v Sušici) a na knihu (Stiller od M. Frische):-)
Hodně líbilo. Tématem, způsobem napsání, postupným odhalováním příběhu hlavní hrdinky. Nebyl pro mě problém se s Sárou sžít a porozumět jí, přestože žila hodně zvláštním životem osamocené podivínky. V tomto bylo pro mě srozumitelnější, než "Do tmy" Anny Bolavé.
Mám trochu výhrady k portrétu matky a zejména otce, tam mi něco málo chybělo, přišlo mi to trochu jako zkratka, na druhou stranu plus za zajímavě vykreslenou postavu Vojty.
Nakonec hvězdičku přidávám (a proto nejvyšší ohodnocení) za neuvěřitelně živý obrázek šumavské přírody a sbírání hub, v těchto částech knihy bylo sdílení s hlavní hrdinkou maximální, já s ní ty houby opravdu sbírala a ranní rosou se s ní po lesních stezkách procházela, tady bylo to spojení lidského osudu a přírody silné a naprosto uvěřitelné. Houby tedy moc často nesbírám a podle Sářina hodnocení spadám do kategorie houbařských "přizdisráčů", ale tady to bylo tak nakažlivé, že bych do lesa hned vyrazila…
(Zvláštní – kniha mi trošku připomněla houbařský atlas Antonína Příhody "Houbařův rok", kde s imaginárním houbařem procházíme v různých ročních obdobích lesem a nacházíme houby - a vůbec to nemyslím hanlivě nebo posměšně; tu knížku jsem jako holka na chalupě ráda četla a v duchu si představovala toho houbaře, prodírajícího se lesem, a tady najednou, jako by mi ten příběh ožil i s konkrétním tragickým lidským osudem…)
Velmi čtivá kniha, která mě v táhla do děje. Autorka se zaujímá komplikovanými vztahy v rodině. Škoda konce, který zůstal otevřený.
Popravdě jsem na začátku takto silný zážitek nečekala. Ale kniha mě naprosto dostala. Velmi těžké a složité téma. Autorka dle mě dokonale zachytila bezmoc oběti, která dýchá z každé stránky, a odkrývá dost tabuizované téma. Dala bych i 10*.
Krásný styl psaní, krátké kapitoly a krásná příroda. Jen mě trochu zamrzelo, že se mi podařilo odhadnout ono rodinné tajemství. Ale i tak se mi příběh líbil.
tentokrát jsem nečetla v kuse ale s pauzami. Je to moc hezky zpracované téma. Líbilo se mi, bylo zajímavé sledovat vztahy v rodině. A hodně se zamýšlet.
Moje první kniha od paní Hanišové na doporučení dcery a musím napsat skvělé! Hodně silné téma,autorka dokázala velmi čtivě popsat myšlenky a stavy Sisi,občas to bylo takové hodně smutné,Sisi se neměla o koho opřít,nikdo z rodiny ji nepodal pomocnou ruku.Musela jsem číst a číst,konec jsem musela probrat s dcerou. Ta knihu také četla ,ale konec jsme si obě vyložily jinak,to se mi také na knize líbilo,jako by otevřený konec. Při první příležitosti si koupím Anežku a Rekonstrukci. Musím ještě napsat ,že v poslední době jsem zcela propadla českým autorkám,jako paní Táborská,Klevisová,Hanišová,Třeštíková,Bolavá,Mornštajnová,Körnerová, Dvořáková či Váňová,každá má svůj styl a všem patří za krásné knihy díky!
Návod, jak zlikvidovat lidskou duši. Autorka píše čtivě, nechtělo se mi knihu odložit. Těžké téma. Škoda otevřeného konce, chtěla jsem vidět naději na šťastnější pokračování příběhu.
Na Houbařku jsem se těšila již dlouho, nezklamala. Při popisech sběru hub jsem měla chuť nazout si gumáky a vyrazit do lesa. (teď v listopadu už bych nic nenašla, ach jo).
Příběh Sáry/Sisi je velice silný. Autorka ho čtenářům odhaluje postupně, pomalu se noříme do jejího dětství a dozvídáme se, proč žije osamoceně uprostřed šumavských lesů.
Je dobře, že autorka zpracovala téma dětského zneužívání, k němuž v mnoha rodinách dochází. Popsala i to "zametání pod koberec". Popsala traumata, která si oběti nesou po celý život. Dobře, že toto téma přestává být takovým tabu.
Kniha me bavila... hlavně teda kvůli tomu, že byla z mého rodného města...
Sára to neměla vůbec lehké...
Uff...tohle bylo něco. Po Anežce, která se mi velmi líbila (ačkoliv její téma je stejně tak ponuré jako v tomto případě) jsem šáhla po Houbařce, takže se pro mě jedná o druhé setkání s autorkou. A opět to bylo brilantní, dokonce lepší jak Anežka. Z vyprávění na vás sahala ponurost, deprese, sem tam světlejší chvilky ze života hlavní protagonistky Sisi. Intimní sonda do vyprávění o její rodině a o tom co ji poznamenalo do konce života. Při čtení mi jí bylo neskutečně líto a bylo mi do breku. Jazykově je kniha napsaná neskutečně čtivě, přímo čtenáře vtahuje do celého komplikovaného příběhu a napíná ho, co se bude dít na dalších stranách. Za mě naprostá spokojenost i přes smutné téma knihy. 5*
Krásná, ale velmi smutná kniha. Neumím si představit, že bych byla v roli Sáry - Sisi.. doporučuji přečíst.
Štítky knihy
přátelství Šumava sexuální násilí zneužívání rodinné vztahy pro dívky samota sebedůvěra, sebevědomí psychická traumata vyrovnání se s minulostí
Autorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Knihu jsem precetla za jeden den. Nelze se od ni odtrnout. Je to velmi emotivni příběh. Opravdu jsem cetla jedním dechem.