Houbařka
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366041/bmid_houbarka-2VA-366041.jpeg
4
2916
778
Co všechno se dá najít v lese? Mladá Sára žije ve staré chalupě na Šumavě a živí se sběrem hub. Každé ráno si obuje letité pohorky, popadne košík s utěrkou, v kapse pohladí ostrý nožík a vyrazí. Už sedm let chodí po stejné trase, sedm let od jara do podzimu sbírá houby na týchž místech a prodává je za pár stovek jedné hospodě. Jako dobrovolná poustevnice se s nikým nepřátelí ani neopouští Pošumaví. Jen občas vyrazí za psychiatričkou do Plzně přesvědčit ji o svém vyrovnaném duševním stavu. Zpráva o matčině smrti proto Sářin život příliš nezmění. Zúčastní se pohřbu, setká se s bratry, kterým se už dávno odcizila, a vrátí se zpátky do lesa. Jenže co se zdá jako nepatrnost na povrchu, bouřlivě bují pod ním. Dědické řízení do jejího života navrátí rodinu, která ji zavrhla. A domek se postupně rozpadá. Obchody nejdou. Začíná být jasné, že Sára bude muset svůj houbařský způsob života opustit. A jedinou cestou ven je přestat odvracet oči od toho předchozího. Viktorie Hanišová zpříma a zároveň citlivě měří, co vydrží dětská duše a kde jsou hranice rodiny. Román Houbařka je příběh předem neúspěšného pokusu utéct traumatu. Občas ale nejde neutíkat. Dotisk r. 2020... celý text
Přidat komentář
Zpočátku mne moc nezaujala, ale postupně jsem jí přišla na chuť a dočítala jsem jedním dechem. Tragický životní osud, z něhož se hrdinka nedokáže vymanit, prorůstá jejím životem jako podhoubí v lese. A také přináší plody, jen zatímco v šumavských lesích Sisi sbírá houby jedlé, tak život jí přináší spíše ty nejedlé a jedovaté.
Jen vlastně nevím, jak to dopadlo.
MOŽNÝ SPOILER!
Do Houbařky jsem se pustila především proto, že mi anotací připomínala knihu "Do tmy" od Anny Bolavé, ze které jsem byla nadšená. Srovnání těchto dvou děl je, myslím, na místě, opět se zde setkáváme s hlavní postavou podivínky utíkající před lidmi, společenským systémem a částečně i před sama sebou a svojí minulostí. Nacházíme se tentokrát při sběru hub v šumavských lesích, což však staré rány neléčí, spíš určitým způsobem konzervuje. Nečekala jsem ale tak temný scénář a téma zneužívání v rodině, které je podáno dost mrazivou formou.
Houbařka mi přišla dějovější a ve srovnání s "Do tmy" méně snová, popisuje ale komplexní příběh jedné rodiny, který ve výsledku vyznívá až velmi nepříjemně realisticky.
Veľmi dobre napísaný príbeh dospievajúceho dievčaťa. Čitateľ pomaly vniká do deja, ktorý ho nepustí do konca knihy.
Výborná kniha, která se čte sama, nechtělo se mi od ní vůbec odcházet. Autorka postupně rozkresluje život hlavní hrdinky Sáry, přezdívané Sisi, a vrací se do zlomového bodu v jejím životě. Skvěle zachycuje Sářinu snahu stabilizovat svůj život, myšlenkové pochody, strachy, naděje i pády. S hlavní hrdinkou budete doufat, budete si zoufat a přát jí, aby boj se svými démony překonala. Skvěle napsaný, smutný příběh, určitě doporučuji.
Skvělé,přečetla jsem za jedno odpoledne,prostě se nedalo odtrhnout.Popis krajiny se prolíná s utrpením hlavní hrdinky.Co všechno může způsobit zneužívání v dětství a netečnost nejbližších.
No tak to zase byla jízda. Začala jsem včera večer. Četla dloho do noci a dnes dočteno. Takovéhle knihy se nečtou dlouho. Celou dobu jsem v napětí. Zase to se mnou emocema jen mlátilo. Všechny knihy přečtené od této autorky a všechny mě udržely ve vysokém napětí jak to bude dál. Trochu mi vadí ty nedořešené konce. Ale jinak teda vždycky jízda.
SPOILER. Hrozně jsem jí fandila, že se z toho dokáže vymanit, že půjde s Vojtou do Prahy do knihovny. A maličko min mohlo být popisu kde co našla a kolik. Ale jinak fakt super. Doporučuji.
Za mě parádní knížka. Atmosféra mokrého lesa vonícího houbami na mě úplně dopadala i v teple vyhřátého bytu. Nevím, zda to bylo tím dávkováním po troškách při odkrývání vysvětlení. Nechybělo mi tam nic a zároveň to mělo spád, který mě nutil číst dál. Nechybělo mi tam ani vysvětlení toho, proč to všechno začalo, jak to všechno dopadlo a vlastně doteď přemýšlím "Kdo za to vlastně může?". Přečteno jedním dechem a jedna z mála knih, které si přečtu znovu už jen pro ten pocit husí kůže.
Po Anežce jsem si nemohla odpustit druhou a dokonce ještě lépe hodnocenou knihu od Viktorie Hanišové. A musím se ke skvělému hodnocení přidat. Tíha životního příběhu hlavní hrdinky tu na čtenáře dopadne se stejnou prudkostí jako u první knihy, přitom je tahle novela přístupněji napsaná a i postavy jsou tu lépe pochopitelné. Houbařka totiž není žádná podivínka, je to dívka se šťastným dětstvím s maminkou, tatínkem a dvěma bráchy. Až... až do momentu, kdy ji její nejbliží zradili. A pak už jen celý život před jejím utrpením zavírali oči. A přestože ona do celého světa volá po tom, aby ty oči otevřeli a nahlas a před všemi křičí "Jak jsi mi to mohl udělat?" a pak už jen špitá "Půjdeš do vězení" ... její blízcí zůstávají až do konce slepí. Silná kniha. Silná, ale nešťastná hrdinka. Ovšem otevřený konec jí i čtenářům nabízí více možností, kam dál ...a já jí i nám držím palce, aby ta další cesta byla dobrá.
Knihu jsem precetla za jeden den. Nelze se od ni odtrnout. Je to velmi emotivni příběh. Opravdu jsem cetla jedním dechem.
Sdílným jazykem napsaná kniha o v hlavní hrdince dušeném závažném tématu, které stejně vyhřezne z mycelia jako plodnice houby. Kniha o těžce odpustitelné zradě těch nejbližších. Bonusem jsou mykologické a kulinářské reálie, takový balicí papír příběhu.
Krásný příběh, jedna z těch, co jsem přečetla naráz. Poslední dobou mě baví čeští autoři.
Perfektně napsané. Skvělé téma a Sisi, hlavní postava dokonale popsané psychické stavy od dítěte až po dospělou slečnu. Paní spisovatelka hezky vykresluje prostředí i osoby a přiznávám, že plíseň jsem vážně cítila...
Výtečná kniha! Jednotlivé stránky vybízí nepřestávat číst a lačnit po dalších stránkách ze života Sisi, perfektně sestavené věty, skvělá slovní zásoba, přirovnání, propracovanost, citlivé téma... Přečetla jsem všechny vydané knihy a člověk od Viktorie nikdy nešlápne vedle, jedná se o čtenářský ráj.
Díky této knize jsem překonala týdny táhnoucí se čtenářskou krizi. Tento typ knih od českých autorek mám moc ráda. Jejich tématika je bonus. Tato kniha byla poslední od paní Hanišové, která na mě nepřečtená pomrkávala z knihovny. A jsem ráda, moc ráda, že jsem sáhla zrovna po téhle.
Hlavní postava Sára měla neuvěřitelnou smůlu. Od 9 let se všechno v jejím životě kazilo. Bylo mi ji moc líto. Její vášeň k houbám byla skvělá a věřím, že takových nadšených houbařů je spousta. Já ovšem patřím do skupiny “přizdisráčů” jako většina z nás :D
Takže sečteno podtrženo, paní Hanišovou mám komplet přečtenou, každá její kniha mi dala podnět k přemýšlení. A teď už zbývá jen vyhlížet další knihy. Jsem zvědavá, jaké závažné téma si autorka vybere příště.
Když jsem knihu náhodně vytáhla z regálu v knihovně a zeptala se knihovnice, jaká ta kniha je, řekla mi: "Já nevím, já moc české autory nečtu, nebaví mě." Já také moc české autory nečtu, ale tahle náhoda se mi povedla. Knížka je skvělá, moc mě bavila. Je výborně seskládaná, postupně graduje a odkrývá tajemství Sářina života. Hlavní postava je dobře vykreslená, držela jsem jí palce, fandila a čím víc se blížil konec, tím víc jsem byla smutná. Z celého toho příběhu, z toho, že oběť je velmi často pokládána za pachatele (i sama sebou), že spravedlnost je někdy opravdu slepá a že se nám nedostane omluvy a uvědomění špatného od toho, kdo čin spáchal nebo mu přihlížel. Moc hezké čtení.
Výborná kniha! Krásně propojená. Odkrývá hrůzy, které se mohou někomu klidně teď dít. Určitě doporučuji si přečíst.
Skvělá, skvělá, skvělá... Uvažuju, že ji dám mamce k Vánocům, tak jsem si ji musela nejdřív přečíst, abych nedávala zajíce v pytli:-)
Sára kromě častých houbařských výprav podniká i cesty do své minulosti. Něco jsem odhadla, ale tolik toxických (přesto naprosto uvěřitelných) vztahů, které začaly téměř nevinně, jsem nečekala.
Děj se odehrává v mně blízkých místech, částečně v Plzni (studovala jsem tam VŠ) a na Šumavě (asi 30 km od vesničky, ve které jsem vyrostla). Lesy miluju, na houby chodím také ráda, bohužel spadám do 1. kategorie houbaře:-)
"Za ta léta, co se s nimi setkávám, jsem si houbaře rozdělila do několika kategorií. Nejčastější variantou houbaře, kterého na svých pochodech potkávám je přizdisráč. Ten sází na jistotu, proto sbírá obvykle jen houby s molitanem, tedy hřiby. Houby, které mají chladič neboli lupeny, raději nechává být, co kdyby to byla nějaká jedovatá muchomůrka." (s. 61)
V. Hanišová mě snad přesvědčí, abych sbírala i jiné houby:-)
"Běhám z plácku na plácek, z babkové stráně na bedlový palouk, z liškového fleku na sameťáčkový mech, prošmejdím holubinkový páč a křemenáčový kout. Shýbám se k plodnicím a prohlížím si jejich pestré i méně nápadné klobouky vyrůstající z třeně. Čím delší a silnější noha, tím lepší. Sevřu třen do dlaně, obemknu prsty a vytahuju ze země jednu trčící houbu za druhou. Nakláním se ke kořenům stromů a zase se rychle zvedám, pod smrčky mě píchá v boku, u modřínů radostně poskočím, u borovic mi srdce tluče až v krku." (s. 28)
Konec se mi líbil opravdu hodně. I když ho podle komentářů vnímají někteří jako otevřený, za mě líp knížka skončit nemohla. Po Tučkové další skvělá česká autorka, kterou jsem měla čest číst.
A získala jsem tip na výlet (ostrov Santos v Sušici) a na knihu (Stiller od M. Frische):-)
Hodně líbilo. Tématem, způsobem napsání, postupným odhalováním příběhu hlavní hrdinky. Nebyl pro mě problém se s Sárou sžít a porozumět jí, přestože žila hodně zvláštním životem osamocené podivínky. V tomto bylo pro mě srozumitelnější, než "Do tmy" Anny Bolavé.
Mám trochu výhrady k portrétu matky a zejména otce, tam mi něco málo chybělo, přišlo mi to trochu jako zkratka, na druhou stranu plus za zajímavě vykreslenou postavu Vojty.
Nakonec hvězdičku přidávám (a proto nejvyšší ohodnocení) za neuvěřitelně živý obrázek šumavské přírody a sbírání hub, v těchto částech knihy bylo sdílení s hlavní hrdinkou maximální, já s ní ty houby opravdu sbírala a ranní rosou se s ní po lesních stezkách procházela, tady bylo to spojení lidského osudu a přírody silné a naprosto uvěřitelné. Houby tedy moc často nesbírám a podle Sářina hodnocení spadám do kategorie houbařských "přizdisráčů", ale tady to bylo tak nakažlivé, že bych do lesa hned vyrazila…
(Zvláštní – kniha mi trošku připomněla houbařský atlas Antonína Příhody "Houbařův rok", kde s imaginárním houbařem procházíme v různých ročních obdobích lesem a nacházíme houby - a vůbec to nemyslím hanlivě nebo posměšně; tu knížku jsem jako holka na chalupě ráda četla a v duchu si představovala toho houbaře, prodírajícího se lesem, a tady najednou, jako by mi ten příběh ožil i s konkrétním tragickým lidským osudem…)
Štítky knihy
přátelství Šumava sexuální násilí zneužívání rodinné vztahy pro dívky samota sebedůvěra, sebevědomí psychická traumata vyrovnání se s minulostí
Autorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Kniha Houbařka je v
| Právě čtených | 31x |
| Přečtených | 3 998x |
| Čtenářské výzvě | 1 067x |
| Doporučených | 271x |
| Knihotéce | 607x |
| Chystám se číst | 1 230x |
| Chci si koupit | 252x |
| dalších seznamech | 23x |
Ohodnotit tuto knihy pro mě není úplně jednoduché. Knížka se dobře čte, i přes pasáže s houbami - dokonce i ty byly čtivé a styl psaní autorky se mi moc líbil. Téma, a tím samozřejmě nemyslím houbaření, je silné a tyto problémy existují, o tom není sporu. Jen mi nesedí ta propastná změna poměrně dobře fungující rodiny na začátku v to, co z ní nakonec zbylo. Ale možná bych byla překvapená. A asi bych čekala i jiný závěr, ale nechci nic prozrazovat. Každopádně jsem velmi cítila s hlavní představitelkou. Ta snaha vše vytěsnit a zahnat pravidelnými rituály byla obdivuhodná a to houbaření, zde vlastně fungovalo mezi jiným, jako specifický druh terapie. Knížka rozhodně stojí za přečtení a zamyšlení. 4,5*
(1/20)