Houbařka
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366041/bmid_houbarka-2VA-366041.jpeg
4
2924
781
Co všechno se dá najít v lese? Mladá Sára žije ve staré chalupě na Šumavě a živí se sběrem hub. Každé ráno si obuje letité pohorky, popadne košík s utěrkou, v kapse pohladí ostrý nožík a vyrazí. Už sedm let chodí po stejné trase, sedm let od jara do podzimu sbírá houby na týchž místech a prodává je za pár stovek jedné hospodě. Jako dobrovolná poustevnice se s nikým nepřátelí ani neopouští Pošumaví. Jen občas vyrazí za psychiatričkou do Plzně přesvědčit ji o svém vyrovnaném duševním stavu. Zpráva o matčině smrti proto Sářin život příliš nezmění. Zúčastní se pohřbu, setká se s bratry, kterým se už dávno odcizila, a vrátí se zpátky do lesa. Jenže co se zdá jako nepatrnost na povrchu, bouřlivě bují pod ním. Dědické řízení do jejího života navrátí rodinu, která ji zavrhla. A domek se postupně rozpadá. Obchody nejdou. Začíná být jasné, že Sára bude muset svůj houbařský způsob života opustit. A jedinou cestou ven je přestat odvracet oči od toho předchozího. Viktorie Hanišová zpříma a zároveň citlivě měří, co vydrží dětská duše a kde jsou hranice rodiny. Román Houbařka je příběh předem neúspěšného pokusu utéct traumatu. Občas ale nejde neutíkat. Dotisk r. 2020... celý text
Přidat komentář
Nejenže Sisi byla zacyklená sama v sobě, v minulosti a v houbách, občas mi přišlo, že se zacyklila i sama autorka. Nevím, jestli se snažila nahonit stránky, ale hluchých míst jsem našla v knize víc než dost.
Ale to nemění nic na tom, že se jedná opět o naléhavé téma a ač zpracované pouze v náznacích, čtenář nemá vpáleno nic přímo, postupně si sám odkrývá střípky.
Prostředí Šumavy a lesů je moje domácké, takže mi chvílemi přišlo, jak kdybych Sisi znala a po houbách lezla s ní.
Jsem moc ráda, že v Čechách ještě někdo dokáže napsat reálnou knihu, z reálného prostředí a s lidskými problémy, které jsou všude kolem nás.
Líbil se mi autorčin styl psaní, silný příběh... vkusně a nenásilně odlehčený houbařením :)
Docela dlouho mi trvalo než jsem se propracovala k jejím knížkám. A teď mě to mrzí, že tak pozdě. Výborně napsaná knížka o něčem, pro mě nepochopitelném, co rodiče můžou dítěti udělat - otec činem, matka nečinem a ignorantství sourozenců. Chtělo se mi Sisi tak hrozně pomoc - za beznaděj a nepochopení....
Tak tohle bylo... :-O Top kniha od české autorky, ráda si přečtu i její další knihy. Ale nečte se to dobře, to ani náhodou. Ne kvůli stylu psaní, ten je skvělý, ale ten příběh... Z něj mrazí. Moc. Určitě doporučuji.
O této knize nevím moc co si myslet. Kniha byla čtivá, ale přišla mi pořád dokolečka. Na jednu stranu chápu hodnocen plným počten hvězd, ale na druhou stranu nevím no... Rozhodně nelituji, že jsem si ji přečetla a chystám se i na další. Dala bych asi tak 3,5 - 4*.
Sisi, osamělá a paralyzovaná svým trápením, obětní beránek své rodiny. Smutný a zároveň realistický příběh jedné z mnoha. Bohužel.
Neskutečně smutný, ale zároveň krásný příběh. Paní spisovatelka Hanišová má nádhernou vyprávěcí schopnosti a zároveň umí popsat věci pravými jmény. Líbilo se mi vzpomínání prolínající se s přítomností. Je hrozné, jak může silné trauma v minulosti zničit člověka do základů. Sářiny rodiče mě neskutečně iritovaly a časem jsem si k nim vytvořila vyloženou nenávist, bratři na tom byli stejně. Bylo mi jí líto a zároveň jsem ji obdivovala. Je to skutečně čtivá a poutavá kniha se silným příběhem, na tu nelze jen tak zapomenout.
Skvělé, ještě jednou skvělé!!! Druhá kniha téhle autorky a opět pocit, že stojí za to ji číst!!
Jedna z nejtemnějších knih, zároveň ale jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla. Pokud nevíte, o čem je, zhruba do poloviny se nedozvíte, proč má hlavní hrdinka ne moc prosluněný život na periferii v chatě, do které teče a proč pořád chodí "jen" na houby. Přiznám se, že knihy s touto tématikou (nechci prozrazovat) nečtu, vím, že se to děje, ale poprvé jsem byla schopná o tomto problému číst beletrii. Od Houbařky jsem se prostě nemohla odtrhnout. Tzn. rozhodně bych knihu viděla i jako "terapeutickou" pomůcku. Vina je na všech stranách - mlčet, nemlčet? A kdo by rozhodně NEMĚL mlčet? Kdo se má za vás postavit, když už né vaše matka? Příběh o vztazích a o tom, že není snadné promluvit, ale ani zavírat oči a vše má své důsledky, které člověka stejně doženou.
Mimo jiné se mnoho dozvíte o houbách, zvědavý čtenář se mnohé přiučí a možná si sám něco vyhledá. Pro mě obohacující / vzdělávací - info o houbách, jejichž jména jsem nikdy ani neslyšela.
A co se týká světa hlavní hrdinky - jak vyjít s málem, bez účtu, šetřit si do plechové pixly, vzpomínat na dětsví a poklady, které jsem schovávala s tátou - krása, melancholično, realita, žádný spěch, spojení s přírodou - balzám na duši.
Rozhodně doporučuji k přečtení, ale nečtěte, pokud jste zrovna v depresi. Prostě něco jako Kafka, musíte to číst v usměvavé době svého života.
Překvapivě příběh téměř ze současnosti, což mě překvapilo. Pořád jsem měla dojem, že se musel odehrávat mnohem dřív. Navzdory truchlivému tématu knížka dýchá lesem - stromy, mechem, vlhkem a hlavně houbami. Je pochopitelně neutěšená a bezvýchodná, ale ty houby dávají příběhu i hlavní hrdince aspoň nějakou naději.
Krásný smutný román. Moc se mi líbily popisy hub a způsob jejich úpravy, vše zasazeno nenásilně v ději. Někomu může vadit, že zabírají v knize až moc místa, ale pro mne by tam podobných pasáží mohlo být klidně i víc. Rozčarovaná jsem byla z konce, je takový nijaký, nejsem si jistá, jestli jsem ho pochopila.
Houbařka je bomba! Hanišová to prostě umí... Zase skvěle vylíčen osud hrdinky, opět téma rodiny a vztahu rodičů a dítěte. Stejně jako v Anežce. Super! :)
Byla to moje první kniha od této autorky a moc se mi líbila. Dost mě dostalo chování rodičů a posléze i bratrů mladé Sáry. Je až těžké uvěřit, že matka dokáže být tak "slepá" a obětuje vlastní dítě. Vlastně jí zradili všichni její nejbližší. Sbírání hub a pobyt na Šumavě může být dobrou terapií. Sára se po sedmi letech možná rozhodla, jak dál naloží s vlastním životem. Příběh s otevřeným koncem - třeba Sára zúčtuje s vlastní minulostí a možná, že bude mít sílu posunout se dál, kdo ví...
Kniha se mi z hlavy jen tak nevymaže, silné téma k přemýšlení.
Vzhledem k názvu jsem mohla očekávat, že budou v příběhu hrát houby velkou roli, ale nečekala jsem, že hlavní postava nebude dělat prakticky nic jiného než houbařit. Vyprávění o houbách se na můj vkus věnovalo až příliš pozornosti a samotný příběh by vystačil spíše na delší povídku. Sice jsem knihu přečetla za 4 dny, protože se mi autorčin styl moc líbil a hlavně se mi dobře četl, ale příběh jako takový mě příliš neoslovil. Po dočtení pro mě kniha skončila a to je škoda. Mám ráda když o knize ještě dlouho po dočtení přemýšlím a vracím se k hlavním myšlenkám. Až se někdy dostanu k autorčině další knize, rozhodně jí dám ještě šanci, ale Houbařka nebyla úplně pro mě.
Autorku jsem objevila poměrně nedávno díky jejímu nejnovějšímu románu Rekonstrukce. O jejích předchozích knihách jsem sice samozřejmě slýchala už dřív, stále však zůstávaly na mém pomyslném TBR listu, a ne a ne na ně dojít řada. Pro čtení Houbařky jsem si ale nemohla vybrat lepší dobu. Začínající podzim mi umocnil už tak velmi dobře vykreslenou atmosféru a prostředí knihy. Šumavské lesy cítíte z každé stránky a hned od začátku jako byste se Sisi procházeli mezi stromy a hledali malé kloboučky schovávající se v listí. Hlavní hrdinka není stereotypně líbivá, přesto se mi s ní lehko sbližovalo. Její pokora, smýšlení a dokonce i způsob života mi byly velmi blízké. Děj je perfektně vystavěn tak, aby čtenáře držel lehce napnutého, i přesto, že se vlastně docela záhy dozvídá příčinu Sisiina chování. Velmi pozitivně hodnotím, že autorka není zcela doslovná, často pouze naznačuje, podněcuje čtenářovu představivost a řadu věcí ponechává vlastní interpretaci. V podobném duchu se pak nese i závěr knihy, který, ač pro mnohé možná nedostatečně uzavřený, je vlastně velice přiléhavý a k celkovému vyznění se skvěle hodí. Oproti Rekonstrukci mám z Houbařky pocit naplnění, pocit, že celá kniha byla výtečně vypointovaná a po celou dobu někam vedla. Pakliže vám u Rekonstrukce vadilo motání se v kruhu a jistá bezvýchodnost, zkuste Houbařku, je o trochu více přímočařejší a mohla bych tak sednout širšímu okruhu čtenářů. Sama autorka nicméně uvádí, že pro ni vede právě její poslední kniha, a dokonce naznačila, že za Houbařku se tak trošku stydí :)
Za mě nejlepší kniha od V. Hanišové.
Jestli jste knihu ještě nečetli, nečtěte ani můj komentář !!
Sice uznávám, že mi ten konec taky trochu "zkazil" radost, ale zase na druhou stranu si nedokážu představit, že by to končilo jasným happyendem (asi něco jako u Příběhu služebnice, to prostě není příběh pro happyend). Skončilo to s čistým stolem a domyslete si, zda je Sára dost silná na to, aby začala od znova a zúčtovala s minulostí. Mě to vyhovuje.
Popisy přírody byly neskutečné, úplně jsem cítila vůni podhoubí. Vůbec mi nevadily jako některým čtenářům. Prostě to k tomu patří. Holka sbírá houby a vy se divíte, jak se tím vůbec může uživit, protože jako každý obyčejný houbař pro mě rostou jen na podzim :), a ona sbírá od jara do prvních mrazíků. Žije si svůj život a prostě neví, co se sebou, protože jí v dětství zradily dvě nejbližší osoby, na které by se mělo dát spolehnout. A její bratři taky nejsou zrovna vzor bratrské lásky.
Ano, děj je předvídatelný, ale i tak napínavý, jak se to vyvrbí a jestli jí někdo pomůže nebo ne. Jestli si nechá pomoci anebo ne.
Takovou depku z knihy jsem už dlouho neměla...
Moje první přečtená kniha od Viktorie Hanišové a musím říct, že se mi moc líbila! Měla jsem ji přečtenou během pár dní, od děje se prostě nedalo odtrhnout. Autorka si opravdu dala záležet na psychické stránce postav, protože ne každý autor takhle skvěle propracované postavy má. Opravdu se mi líbily pasáže o sběru hub (a to jejich milovnice nejsem), cítila jsem v nich jakési náznaky naděje pro mladou Sáru. Hlavně celé to postavení knihy a její čeština se mi ale líbilo nejvíce - žádný hrubý skok od jednoho ke druhému, žádné zbytečné tahání za vlasy... Prostě hezky plynulé a nenásilné proplouvání děsivým a až mrazivým příběhem.
První kniha, kterou jsem od autorky přečetla. Měla jsem z ní v průběhu čtení smíšené pocity, což se ale krystalizováním příběhu přetavilo do emocionální bouře. Jsem štastná, že máme na české literární scéně tak šikovnou autorku a těším se na další její knihy.
Štítky knihy
přátelství Šumava sexuální násilí zneužívání rodinné vztahy pro dívky samota sebedůvěra, sebevědomí psychická traumata vyrovnání se s minulostí
Autorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Knihu som prečítala za jeden deň, tak som si nechala dojmy z nej trochu odležať s tým, že možno zvýšim hodnotenie. Nezvýšim, žiadne dojmy vo mne nezostali.