Hotýlek
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532048/bmid_hotylek-65c9ddf76057f.png
4
5067
5067
Střídají se režimy, střídají se hosté, něco se ale nemění Hotel – vlastně spíš hodinový hotýlek – který pan Leopold Mánes založil v dobách první republiky, nabízel párům potěšení a rozkoš i za protektorátu a dál fungoval také poté, co ho znárodnili komunisté. V šedesátých letech přebírá vedení Václav, vnuk původního majitele, muž bez jasných názorů i charakteru, který obratně proplouvá komunistickým režimem a stále drží rodinný podnik pohromadě. To má však zničující vliv na vztahy v rodině i na životy lidí, kteří se ocitnou v jeho blízkosti.... celý text
Přidat komentář
Mám ráda styl psaní Mornštajnové, její knihy mě baví a vždycky se i něco nového a zajímavého dozvím. Čtení Hotýlku jsem si užila, příběh pěkně odsýpal a všecko na sebe pěkně navazovalo a dávalo mi smysl. Hodnotím 3* protože mě v knize nic vyloženě nenadchlo, nevyvolalo silné emoce, ani nepřekvapilo. Příjemné čtení, které sice ráda doporučím, ale nic zásadního ve mně nezanechalo.
Nebylo to spatne, ale dost mi to pripominalo Vypravej. Takova barvita rodinna saga, kde postavy sice nejsou cernobile, ale presto jsou ponekud sablonovite.
Ve srovnani s obdobne stavenymi Jonassonovymi linearnimi pribehy je tento dost depresivni, az to cteni ponekud tizi...
Usmevny je az ten konec s postou.
Je to skvělé tím nepříjemným způsobem, kdy mě něco zasáhne a neumím to přesně pojmenovat, protichůdné pocity, chuť číst dál přes nepříjemno ze čteného, ...
Velmi dobrá práce, velmi dobrá kniha.
Hotýlek jsem přečetla už podruhé, poprvé se mi dostala knížka do rukou před tolika lety, že jsem si sice pamatovala děj i osudy některých postav, nicméně nic nebránilo tomu, abych si četbu užila i opakování.
Jde o mou oblíbenou kombinaci příjemného (snad i do velké míry oddechového) čtení s nenásilným vzděláváním. Celou dobu sledujeme život hlavní postavy, od narození do smrti, kdy na pozadí probíhají dějiny, celá druhá polovina 20. století v Československu.
Není to ale historický, ani politický román. Jde o příběh rodiny, která má ve vlastnictví a velmi záhy už jen ve správě malý hotel za městem.
Tak jako ve všech knihách Aleny Mornaštajnové, i tady obdivuju s jakou lehkostí popisuje to ohromné množství postav a jejich osudu, aniž by se v tom čtenář ztrácel. Vždy když to potřebujete, hned víte kdo ke komu patří, jaké jsou jeho motivace a pokud z příběhu nějaká postava odchází, stejně se pro zajímavost dozvíte jak to s touto postavou dopadlo. Miluju to!
Co je skvělé, je barvevnost jednotlivých postav. Nikdo není jen kladný, nebo záporák. Všichni občas uklouznou nebo se nezachovají dostatečně statečně nebo v souladu s morálkou. Člověk si to čte a říká si, že tohle je prostě život.
Pokud máte od A. M. přečtenou zatím jen Hanu, a čekáte podobnou knihu, která vám vezme dech, asi budete zklamaní. Pokud si ale tuhle laťku odmyslíte, dostanete krásný rodinný příběh, který bez problémů dočtete dřív než by vás začal nudit.
Mornštajnová tohle umí. Vezme rodiny a jejich okolí a provede vás jejich životem. Zcela čtivě. Až to na člověka působí, že se ten příběh opravdu stal.
Rodinná historie orámovaná kulisami malého hotýlku. Sledujeme vztahy a problémy rodiny a známých v období před komunistickým převratem, v době komunismu i po pádu toho obludného režimu. Změny charakteru lidí i běžné starosti.
Od autorky jsem kdysi četla Slepou mapu a Hanu, proto jsem se i tentokrát těšila na dobře vykreslenou psychologii hlavních postav a historické pozadí, které Mornštajnová obvykle zpracovává s velkou citlivostí. A nezklamala jsem se, opět je to pěkně napsaná kniha, plná silných emocí a přemýšlivé atmosféry, které vás vtáhnou do příběhu. Mornštajnová navíc nikam nespěchá, nechá vás vychutnat každý detail.
Úplně nemohu souhlasit s komentáři níže, ve kterých se píše, že se v Hotýlku vše několikrát zopakuje, aby čtenář nebyl namáhán, nebo že se v něm nenajde silný příběh.
Právě opakování některých informací přece zajišťuje, že se čtenář neztratí ve velkém množství postav a ve spletitém ději. A síla příběhu? Vždyť to má být právě to zamyšlení nad složitostí rodinných vztahů, historickými traumaty a osobní identitou. Trochu mi přijde, že Hana a Slepá mapa slízly víc smetany jen kvůli tomu, že se dotkly války.
Kniha vhodná na plážové letní čtení, velmi nenáročná, až jednoduchoučká. Autorka všechny důležité skutečnosti několikrát naprosto polopatě zopakuje, aby čtenářova hlava nebyla ani na chvíli namáhána, tudíž se jedná opravdu o odpočinkové čtení. Děj knihy působí místy hodně "na sílu", jen aby se čtenář nenudil, jak už tu psal někdo jiný. Poslední věta knihy to dokazuje. Poslechnuto jako audiokniha na ČRo.
Poslechnuto na ČRo jako audiokniha.
Obecně mám knihy paní Mornštajnové ráda. U téhle jsem ze začátku trochu tápala v množství postav, jakmile se mi podařilo zorientovat, bylo vše v pořádku. Je možné, že to bylo formou, kterou jsem pro knihu zvolila (poslech), těžko říct. V závěru jsem čekala asi poněkud dramatičtější bratrský střet.
I tak se mi kniha líbila a mohu ji doporučit.
Hotýlek jsem si ctěl půjčit, ale objevil se na Dvojce ČRo - takže audio. Zajímavé vyprávění o době, kterou jsem i já povětšinou prožil (jsem asi o 5 let mladší než Václav). Těch změn bylo za tu dobu mnoho a ne vždy byl život jednoduchý. Proto dovedu alespoň trochu pochopit jednání jednotlivých postav románu.
Asi budu široko daleko jediná, pro kterou je tahle knížka - vzhledem k popularitě její autorky - tak trochu zklamáním. Nelze neocenit její smysl pro dějové kombinace a barvitost zápletek. Jenže: je to tak trochu ve stylu "čtenář se nesmí nudit". Nemohu se zbavit dojmu, že kniha je celkově povrchní a působí až přeplácaně. Děj hezky plyne a proplétají se v něm v kratších sekvencích příběhy četných postav, až dá práci si je všechny pamatovat a pokaždé zařadit do patřičného vztahu a děje. Od dobré beletrie čekám silný příběh s výpovědí, která mě osloví a přivede k zamyšlení. Autorka má vypravěčskou fantazii a nadání pro dějové konstrukce, slabou stránkou knihy je absence silného příběhu. Je to vlastně takový přitažlivý román pro ženy, který se pěkně čte, ale hlubší stopu v duši čtenářově nezanechá.
Celkem příjemné čtení. Jen bohužel většina knihy je jaskýsi úvod do vztahů, rodiny, místa a veškeré drama a morální konflikty se odehrají až úplně na závěr a v podstatě zůstanou otevřeny. Působí to dojmem, že tato kniha potřebovala být rychle uzavřena.
Audiokniha. Není to taková pecka jako Hana, nicméně je to příjemně plynoucí život jedné rodiny a jejich hotýlku. Co se týče audioknihy, mám výhrady k interpretce a jejímu podání, pomalému, přehnaně artikulovanému čtení, které by se výborně hodilo třeba ke Karafiátovým Broučkům, ale tady nudilo až otravovalo.
Tohle už opravdu ne. Jak mě nadchla Hana a Slepá mapa, tohle už mě úplně odradilo. S každou knihou, kterou čtu po těch dvou, je to čím dál větší zklamání.
Ani já se neubráním srovnání s Hanou. Čekala jsem knihu, od které se nebudu moct odtrhnout a budu číst dlouho do noci, abych se dozvěděla, co bude dál a zvrat v každé kapitole. Místo toho jsem dostala poklidně se vyvíjející popis jedné rodiny a jejich hotýlku v průběhu několika desítek let. Tyhle rodinné ságy "jak šel život" miluju a díky tomu jsem si uvědomila, co všechno v uplynulých desetiletích zažívala naše rodina a rodinný dům, který vlastní. Přenesla jsem se například do doby, kdy se mladí manželé můj dědeček s babičkou rozhodli a postavili dům, ve kterém vychovávali své dvě dcery, pomáhali s výchovou šesti vnuků a vnuček, pracovali a budovali náš domov, přistavovali když se rodina rozrůstala. Dědeček dokonce bojoval ve válce. Náš dům zažil rozvod, svatby, nové lásky i boj o život, ať už ten, který tady už je nebo ten, který jsme si moc přáli, aby přišel a spoustu dalšího. Dědeček tady už mnoho let není a babička na tom také není dobře, ale to co pro nás vybudovali zůstane v naší rodině napořád. A vždy si jich za to budu vážit a obdivovat je.
Díky této knize jsem si uvědomila, že takových domů a příběhů je nesčetně mnoho a spousta určitě natolik zajímavých a poučných, že je škoda, že nemůže být takových knih mnohem více.
Přesto, že bych ráda dala knize vyšší hodnocení, něco mi v tom brání. Možná srovnání s jinými knihami, které jsem četla a které mě do děje vtáhly více nebo taky možná proto, že postav v knize je spousta a bylo pro mě náročné si zapamatovat kdo je čí manžel, otec, nevlastní matka a nebo třeba teta. Možná proto, že konec nebyl více rozvedený a možná trochu "odbytý" jednou stránkou a třeba taky proto, že jsem nezažila komunismus a stále si ho nedokážu představit v jeho reálné podobě.
Přesto se už teď těším na další knihu autorky, protože každá z nich nám toho určitě může mnoho předat.
Paní Mornštajnová má takový svůj osobitý styl, který asi není úplně pro každého, nicméně já mám její knihy ráda.
Trošku chaoticky uspořádané kapitoly můžou působit rušivě a začíná se rovnou koncem, což je poněkud méně obvyklé, ale pro mě fajn.
Příběh se točí okolo rodinného hotýlku, který ve druhém patře funguje i jako milenecký azyl a dědice Václava, který nemá úplně nalajnovaný život.
Jeho otec zemřel těsně před tím, než se narodil. Dětství prožil s maminkou, která byla krapet do větru a za notné finanční podpory dědy si mohla dovolit žít. Václavovi do života vstoupí 4 osudové ženy - Renata, Marcela, Lucie a Jindra.
Jestli se z toho dá vymotat a kolik životů tenhle rodinný podnik zničí, je otázkou pro čtenáře této knížky. Takže pokud chcete něco zajímavého a nenáročného, je toto přímo pro vás.
Je to velmi hezké a rozhodně "nenudné" čtení, jak u paní Mornštajnové bývá zvykem. Pokud ale očekáváte dokonalost ve stylu Hany, budete možná trochu zklamáni (jako já :-) ).
Hotýlek...
Tak rovnou ke knize... ;-)
Kdybych měl tu možnost, tak bych u knihy vynechal první kapitolu, která je nazvaná Ráno a je na stránkách číslo 9 a 10... Proč? Mně tam přišly tak nějak navíc... V podstatě se dozvíte, jak to nakonec vše dopadne... Přišlo mi to takové zvláštní... Nicméně dost kritiky, stejně žádnou jinou už nemám... ;-) Opět skvělé čtení, paní Mornštajnová prostě umí... To slovo umí bych mohl podtrhnout...
K Hotýlku Vám neprozradím už vůbec nic... V případě, že byste od Aleny Mornštajnové ještě nic nečetli, tak to co nejdříve napravte... ;-) Uvidíte, že nebudete litovat...
U mě to má autorka opět za pět... Těším se na její další dospěláckou knihu... ;-)
Štítky knihy
smrt česká literatura Československo tajemství komunismus prarodiče rozhlasové zpracování rodinné ságy
Audio ČRo: Jasně, kvalita se drží, ale jako už je to dvacátá historická kniha od autorky, a už je docela i těžké se v tom orientovat. Máňa šla na jahody, Karla se dívala, Renata se měla vdát za Frantu a přitom měl dítě s Klárou, která šla zase na maliny. Prostě je dobré, že Mornštajnová jde taky mimo téma občas.