Šestá hlídka

12.08.2017

Určitě úctyhodné zakončení celé série, celý příběh o Antonovi a jeho blízkých je ukončen a s hrdinou se holt musíme tak nějak rozloučit. Což mě najednu stranu mrzelo, na druhou už jsem u knihy cítila, že autor napsal vše, co chtěl, a další díly už by byly hodně nastavované. I tak byl znát rozdíl mezi prvními třemi díly - z těch jsem měla pocit, wau - že to je fakt něco. Šestá hlídka plyne příjemně, knihu lze přečíst v kuse a nemáte pocit ztraceného času..ale ten náboj už se nějak ztratil. Proto dávám o hvězdičku méně. Nic to ale nemění na tom, že Ljukaněnko píše opravdu nadprůměrnou a originální fantasy.

10.08.2017

!!! POZOR SPOILERY !!!

Pane jo... musím říct, že za mne to po dlouhé době byl čtenářský hukot, v jednu chvíli přehlušený téměř orgasmem (kdo byl se mnou kdysi v Chotěboři na DozorConu, ví dobře proč). Jediné, v co upřímně doufám, že to opravdu není POSLEDNÍ kniha, kterou Lukjaněnko napsal, byť by to bylo rozhodně důstojné zakončení. A co se týče jeho zmínky o tom, že upíři mají dobrou PR, zajímalo by mne, kolik mu za tuhle knihu zaplatili, nebo jestli se jen svezl na upírofilní současné vlně :-).

V knize tentokrát nebylo tolik "filozofování", za to byla nabitá akcí a děj svižně odsýpal (naopak, když se některá z postav rozhovořila, skoro mne to až rušilo). Za sebe kladně hodnotím setkání s mnoha starými známými, po delší době větší roli dědečků Gesera i Zavulona (haha, kdo četl, třeba ocení můj vtípek), ačkoli druhý jmenovaný je už brán spíše za dobrého Antonova kamaráda než bývalou Nemesis. A stejně tak kvituji osvobození vědmy Ariny (i když zde zůstalo nedořešeno, proč ihned nepředala Kešovo proroctví, které jí tak pomotalo hlavu v předchozím díle, lidem) - jen její použití sněhové rolby mi navždy zkalilo Vaškovo radostné volání: "Už ji zachránili, rolbičku!" z Jak vytrhnout velrybě stoličku.

Lukjaněnko tentokrát více odkryl fungování světa Jiných a jeho jednotlivých "frakcí" (zejména upíři a vědmy) a jen mne přesvědčil v tom, abych nedůvěřovala nejen upjatým knihovnicím (viděla jsem film Tomcats!), ale i archivářům (a to mám archivnictví sama vystudované :-X). Jak jsem psala v úvodu, doufám, že poté, co nás takhle namlsal, nepřestane a aspoň sem tam napíše nějakou povídku.

Líto mi bylo jen Tygra, stal se z něj docela sympaťák... Ale jestli se zase objeví nějaké nebezpečné proroctví, určitě se objeví i Tygr.

Osobní poznatek "mimo mísu": Po přečtení Nástrojů smrti je to už druhé setkání s Lilith v průběhu těchto prázdnin, a její druhá smrt.

Btw - u upírů mi přijde, že se autor trochu ztratil... Kosťa se po přeměně v netopýra vždy zjevil nahý. A v souvislosti s jeho rodinou je řečeno, že ho jeho otec inicioval poté, co byl nemocný, že upíři mohou mít pouze 1 normální dítě, takže utěšování pediatrem o tom, že budou mít další děťátko nepadlo na úrodnou půdu... Přesto pak v jiném díle Kosťa sedí na dece s dítětem své sestry (?!) a v Šesté hlídce se hovoří o tom, že upíři děti mít nemohou (resp. jsem to tak pochopila; na upírském setkání v NY sice byli pravnuci apod., ale jak jsem to pobrala, tak šlo o děti dětí z doby, kdy byli upíři ještě lidmi...).

Co se konce týče - když jsem dočetla poslední kapitolu a zbýval mi epilog, byla jsem jak struna a říkala si, že takhle to přece nechat nemůže. Nebo může, ono by to vlastně šlo, ALE... to přece nemůže udělat. Nebo MŮŽE?! Skoulel to se mnou pan autor parádně.

Za mne naprostá čtenářská spokojenost. A to i za situace, že je to opravdu už POSLEDNÍ hlídka, protože jak se s tím Lukjaněnko popasoval... mistrné!

26.07.2017

Že autor chová kladný vztah k Čechám, už dokázal v předchozích dílech, ve kterých se vyskytuje jak Praha, tak i zmínky o českém pivu. Sice ty nejprovařenější ingredience, ale i tak srdce našince vždy hrdě zaplesalo. V Šesté hlídce nás autor ve své náklonnosti k naší vlasti utvrzuje nadále hned dvojím způsobem.
Primo - série se mi zdála vždy poměrně vážně a seriozně vyprávěná, ale tento příběh obsahuje osvěžující prvky nadhledu. Je stavěný spíše na dialozích než na ději a tyto dialogy nepostrádají vtip, který mi jemně připomínal pana Kulhánka (asi to bude tou upírskou linkou).
Secundo - nepokrytou inspiraci lze vysledovat v Cimrmanově majstrštyku Vichr z hor. Pamatujete si ho? Dovolím si malý úryvek...vytanul mi na mysli, když se mezi členy Hlídek spustila velmi podobná diskuze.

Tomáš: "Ty nejsi má teta, tetičko?"
Teta: "Ne. Jsem tvoje vzdálená snacha.”
Tomáš: "Ale v tom případě jsem tě obelhal, tatínku.”
Otec: "Nedělej si výčitky, milý synu. Já totiž nejsem tvůj otec. Jsem tvůj syn.”
Tomáš: "A maminka?"
Otec: "To je babička z otcovy strany.”

Celé mi to trochu nedávalo smysl, tyhle autonomní bytosti zrozené z šera, které vládnou prakticky neomezenou mocí a mají své vlastní speciální úkoly...které plní jen s obtížemi, jestli vůbec. Nebudu nad tím raději moc přemýšlet, protože jinak to bylo příjemné čtení. Jen ta Lilith, věkovitá a zkušená, staletími protřelá, přijde Antonovi z vlastní vůle pomoci a dát mu odpovědi na jeho otázky, a pak takový vděk. Pro dobrotu na žebrotu.

22.07.2017

Bacha, mírný spoiler: Přečteno jako vždy jedním dechem. Není to žádné křečovité pokračování, knížka má zachovaný standard - ten správný hlídkařský punc. Ale Sergej mě už docela štve, že moje oblíbené postavy dopadají tak smutně. Alička, Tygřík, Kosťa... a teď to teda dokonal Goroděckým, jen co je pravda. Doufám, že to v nějakém dalším díle napraví. Každopádně dávám pět z pěti. A možná i tak trochu z nostalgie. Hlídky mě doprovázely v dobrém i zlém, kdykoliv je můžu otevřít znovu a nikdy nejsem zklamaná. Se Šestou hlídkou to bude stejné.

15.07.2017

Druhou polovinu knihy jsem dočetla za jediný den, první dojem se super. Za nějakou dobu se k ní ráda vrátím. Teď už jen čekám na to že by Lukjaněnko napsal o iniciaci Antona :-)

08.06.2017

Dala bych pět hvězd, kdyby se hodnotil jen závěr knihy.
Chápu, že Anton G. je vymyšlená postava. Přesto mě ten šovinistický idiot točil..
Předchozím knihám o Hlídce se tato nevyrovná.

04.06.2017

Sice mi z celé série jako nejlepší přišel druhý díl (Denní hlídka), ale na druhou stranu musím uznat, že jako celek působí všechny díly příjemně kompaktně. A tím závěrečným se je panu spisovateli povedlo celkem elegantně a bez příliš křečovitých vysvětlení propojit. Ačkoli konec není úplně absolutní a rozhodně nevylučuje pokračování, tak i kdyby už žádný další díl nepřišel, bylo by tohle důstojné zakončení. Navzdory tomu, že za Happy End ho tak úplně označit nelze. Každopádně mě to zase moc bavilo číst a o to asi jde především. :o)

23.05.2017

Škoda, že Lukjaněnko místy vykrádá a občas i lehce popírá sám sebe. Přesto je to pořád Hlídka se všemi známými postavami (a Anton je pořád sympaťák). Čte se dobře, děj svižně ubíhá, humoru i akce namícháno tak akorát. Nicméně první tři díly jsou stále o parník vpředu.

16.05.2017

Hlídkaři už se za všechny ty díly stali takovou mojí alternativní realitou. S nadsázkou se dá říci, že se dívám na lidi a hledám, kdo by mohl být jiný a jaké kategorie. A proto mám v sobě smíšené pocity, knížka se mi sice líbila, ale mrzí mě, že je konec. Úplně na 5 hvězd to taky nedám, jelikož jsem úplně nepochopil podstatu a důvod smlouvy.

15.05.2017

Lukjaněnko ví, jak zapůsobit na čtenáře. Jen kdyby ty jeho knihy vždycky tak rychle neutekly... Za mě opět zážitek se vším všudy.

12.05.2017

Šestá hlídka je naprosto nepřekonatelná. Knížka mě provázela krušnýma chvilkama na cestách a vždycky jsem se těšila zpět do kajuty, až budu moct pokračovat ve čtení. Všechno do sebe krásně zapadlo a celá knížka mi leží stále v hlavě. Báječné počtení :)

08.05.2017

Varován: Spoilery!!!
Jinak-Úžasné zakončení úřasné serie. A to že je Anton zrozený ze Tmy! Vlastně by se tím dalo vysvětlit i to proč se k němu Zavulon choval jak se choval!!! Jo ten konec co se s Antonem stalo, ten mě dostal a i trochu rozesmutnil(stejně jako to s Tigrem), ale na druhou stranu vrátil dvě nejlepší postavy předchozích dílů zpět k životu(v minulosti mě smrtí jednoho z nich hodně naštval, ale tady si to řádně vyžehlil). No a navíc nechal i Jegora žít, a to už jsem se bála, že i ten to chudák odskáče. A jak všechno v minulosti propojil - Zrcadlo, Tigra a teď Dvojjediného!!! Prostě to působí jak kdyby všechny ty knihy, už od prvního dílu byly psány tak, že směřovali k tomuto konci. A to je dobře.