Heřmánkové údolí
Hana Marie Körnerová (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/390670/bmid_hermankove-udoli-VPR-390670.jpg
5
3706
3706
Strhující příběh ženy, které osud původně rozdal horší kartu než jiným. Byla silná, ačkoli si svou sílu neuvědomovala, a statečná, ačkoli o statečnosti nikdy nepřemýšlela. Dokázala najít obyčejné lidské štěstí i v tvrdé době a ještě tvrdších podmínkách. Přesto se nikdy necítila odstrčená či o něco ochuzená a dokázala prožít svůj život naplno. Příběh začíná v roce 1946, kdy sedmnáctiletou Annu repatriují z Ruska do poválečného Československa. Oba rodiče jsou mrtví a matčini příbuzní v Čechách se uvolili o sirotka postarat. Anna přijíždí do krajiny, kterou zná jen z vyprávění, ale která se v jejích představách jeví jako země zaslíbená. Neumí řeč a příbuzné zná jen z fotografií. Přesto u nich doufá nalézt nový domov - jedinou jistotu v nejistém světě, který ji obklopuje. Po příjezdu na místo se ale dovídá, že všechno je jinak. Ze dne na den se ocitá v nádherné, ale téměř vylidněné krajině Středohoří, s mužem, o němž ve skutečnosti nic neví... (3.vydání)... celý text
Přidat komentář
Příběh, ač jednoduchý a uspěchaný, byl velmi krásný. Jsem ráda, že jsem si tuhle knihu mohla přečíst a ráda si do knihovny zařadím i další knihy autorky. Všechny hlavní postavy byly sympatické, obzvlášť Annu jsem si moc oblíbila.
Skvělá knížka, která ve mně zanechala hlubší stopu.. Četla jsem ji už dávno, ale často na ni vzpomínám. :)
Ach to byla tak úžasná knížka, nechápu jak to, že mi takovou dobu unikala? Heřmánkové údolí jsem si naprosto zamilovala a autorka na mě svým vypravěčským stylem a takovou určitou hořkosladkou nenuceností příběhu, udělala opravdu dojem. Krásně popsán poválečný život v pohraničí a jak bylo v té době těžké, udržet si alespoň nějaké živobytí. Myslím, že by se mohlo líbit fanouškům Šikmého kostela, knížka u mě vzbudila podobné pocity.
Každopádně doporučuji všema deseti, určitě si přečtěte a nebojte, není to žádná červená knihovna (to jsem si totiž myslela já, když se mi knížka dostala do ruky). Určitě vyzkouším i nějaké další autorčiny knížky.
Na to, jaké je to historické téma je to tak krásně napsané. Moc doporučuju.
Teď už málokdy přečtu knihu za jediný den, ale u téhle knihy to šlo samo. Byla jsem tím trochu (příjemně) zaskočena, knihu jsem dostala jako dárek, vím jaký druh literatury autorka píše, a chtěla jsem si u knihy spíše odpočinout a nečekala jsem takový zajímavý příběh. Takže asi ještě přehodnotím i některé další knihy autorky.
První půlka knihy mě bavila víc, druhá už trochu pokulhávala. Celkově mám z té knihy smutný dojem. Nevadil mi už konec, dotčeno. Už se k ní nevrátím.
“Jak se k nim neochotně blížila, poprvé ucítila tu vůni. Silnou, kořeněnou, důvěrně známou-heřmánek. Zhluboka ji vdechovala a napětí svírající spánky obručí odporu zesláblo.”
Tak nevím. Trochu zklamání. Bohužel se nemůžu nepřidat k příspěvkům, že zpracování příběhu je vlastně červená knihovna a čtení pro starší ročníky. Po dočtení skoro žádná trefa do srdce. Těšila jsem se na dočtení a další knížku z poličky. Bohužel.
Tato knížka si mě opravdu získala. Příběh plynul rychlostí tak akorát, nikde to nezaškobrtávalo, ani moc nepospíchalo. Neměla jsem pocit, že ze mě autorka tahá emoce, nebo naopak, že by to bylo podáno příliš suše. Velice citlivě odvyprávěné!
Krásný, ale silný příběh Anny. Velmi statečná, pracovitá, vřelá k lidem, odvážná. Vše co prožila, nikdy si neztěžovala. Klobouk dolů. V dnešní době si to neumíme ani představit.
Ještě dnes si pamatuji, jak babička prala v neckách, když bylo dostatek dešťové vody. A k tomu měla navařeno a starala se o nemocného manžela (mého dědu). Ještě teď mám v očích slzy.
Čte se dobře a rychle. Životní příběh repatriované Anny se odehrává v poválečných Sudetech. Obzvláště 50.léta jsou otřesná. Bohužel autorka nezabíhá do historických podrobností. Je to spíš lehčí čtení i když na těžké téma. Postava Anny nemá žádný vývoj, jen trpí, dře do úmoru a rodí jedno děcko za druhým. Škoda, potenciál velký ale nevyužitý.
se spisovatelkou jsem se i setkala a vysvětlovala to, proč píše knihu za knihou, ale všechny jsou hezké, čtivé a jako červená knihovna
Očekávala jsem od knihy něco ve stylu Žítkovských bohyní, ale když jsem viděla, kolik knih autorka už napsala, vytušila jsem průšvih - chrlí jednu knihu za druhou, a to prostě nikdy není dobré znamení. Heřmánkové údolí je červená knihovna pro starší generaci. Jednoduché čtení, prosté vyprávění příběhu, který v žádném ohledu nejde do hloubky a čtenáři vlastně nic nepředá. Možná se po dočtení budete cítit dobře, ale za pár dní nebudete vědět, co se v knize vlastně odehrálo. Anuška byla prostě pořád jen těhotná, bez ustání pracovala a zachraňovala situaci.
Silný příběh o velmi silné ženě. Autorka moc dobře píše. Vtáhne vás do děje. I když popisuje drsnou dobu, vyhýbá se násilí.
Štítky knihy
20. století česká literatura domácí násilí mateřství psychické problémy poválečná doba ságy český venkov hrdinky
Autorovy další knížky
| 2012 |  Heřmánkové údolí |
| 2019 | Hlas kukačky |
| 2018 | Co neodvál ani čas |
| 2013 | Kočár do neznáma |
| 2022 | Jelení vršek |
Krasosmutné čtení, které jsem si vychutnala bez odložení knihy, Nádherný příběh ženy, která ač to zprvu tak nevypadalo, si dokázala poradit v těžkých životních situacích, a navíc pomáhala i druhým lidem, kteří to v daném okamžiku potřebovali. Na svůj úděl si nestěžovala, naopak cenila si přátelství a pomoci druhých lidí. Knihu vřele doporučuji.