Vražda na golfovém hřišti
Agatha Christie
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366/bmid_hercule-poirot-vrazda-na-golfovem-h-pAR-366.jpg
4
600
101
Hercule Poirot série
< 2. díl >
Hercule Poirot a kapitán Hastings se rozhodli strávit dovolenou v Normandii, velký detektiv si tam ovšem moc odpočinku neužil. Hned prvního večera ho požádal o pomoc Paul Renauld, majitel hotelu, v němž se přátelé ubytovali. Hoteliér vyjádřil obavy o svůj život, Poirot ho tedy nazítří navštívil, přišel však už pozdě. V noci kdosi manžele Renauldovy přepadl, paní svázal a muže unesl, tělo zmizelého bylo posléze nalezeno na golfovém hřišti s nožem v zádech. Poirotovi celý případ neodbytně připomíná jiný zločin, k němuž došlo před deseti lety v Anglii. Odjíždí tedy do Londýna, aby si dal promítnou staré filmové zpravodajství...... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 1992 , MelantrichOriginální název:
The Murder on the Links , 1923
více info...
Přidat komentář
No škoda, že jsem si nepřečetla pár komentářů tady, a nepořídila si knihu v jiném vydání. Dintrová 1992 je děs.
A přímo k A.Ch.: jedna ze slabších knížek této autorky, až moc překombinované.
Jsem moc ráda, že jsem si napřed přečetla zdejší komentáře a zjistila, že je důležité dát si pozor, jaké vydání se chystám číst. Děkuji všem, kdo se o tomto zmiňují. Především milary. Samozřejmě jsem měla překlad od paní Běly Dintrové, 1992. Sehnala jsem si proto novější verzi od Knižního klubu a asi i díky tomu jsem si knihu opravdu hodně užila.
Film s Davidem Suchetem sice použil zápletku a stejného vraha, ale děj je proti knize jiný. Ve filmové sérii později bývají narážky na Hastingsův pobyt v Jižní Americe a manželství, ale až díky této knize jsem pochopila souvislosti a kdo je ona dáma. :-)
(SPOILER)
Tento druhý Poirot je pro mě netradiční v několika ohledech. Především je to díl, který jsem si pouštěla jako film mockrát, ale krom toho, že došlo k zaláskování a svatbě Hastingse, jsem si nikdy nezapamatovala, kdo byl pachatelem. Z toho vyplývá, že četbu jsem si užila a pachatel byl pro mě vlastně velkým překvapením. Rovněž zde byl celkem akční závěr místo typického poirotovského odhalení před "nastoupenou jednotkou", jak jsme u něj běžně zvyklí. A v neposlední řadě, uznávám, že to bylo asi vydáním, Poirot s Hastingsem si tykali, což by u přátel bylo sice logické, ale u těchto dvou pánů to působí naprosto nepatřičně.
Co se týče zápletky, opět agathovsky zamotané, každou chvíli podezřelý někdo jiný a závěr pro mě nečekaný.
Ačkoliv jsem tento díl měla vždy za jeden z nejslabších, když si v podstatě nikdy nejsu schopná zapamatovat pachatele, v knižní podobě mě případ opět docela chytl. Nicméně i tak by ode mě dostal max. 3,5*, kdyby to šlo. Nejde, takže opět z nostalgie k Agathe zaokrouhluji nahoru.
Opět super čtení klasické detektivky s Poirotem v hlavní roli. Při čtení mi trochu vadilo množství francouzských frází. i když vím, že jsou pro Poirota typické, neškodil by překlad třeba na konci knihy.
Poslouchal jsem jako audio.
Kvalit Černoušků, nebo Ackroyda to rozhodně nedosahuje, rozhodně to ale není slabší než Styles. Jen mi to tentokrát přišlo trochu zmatené a až moc náhodné. Prostě zápletka a motivy mi přišli příliš přepálené. A moje prvotní podezření se téměř vyplnilo, i když mně autorka po chvíli svedla na falešné stopy.
Je mi trochu líto Haistingse, autorka z něj dělá prosťáčka. Rozhodně nemůže stačit inteligenci Piorota, ale je rozumnější než většina lidí kolem, jen jeho vychování a rytířské jednání z něj nakonec dělají nedovtipu.
V mém překladu bylo pár překlepů, což se dá pochopit, ale bylo tu šílené střídání vykání a tykání a k těmto změnám docházelo i třeba v jedné věty.
Četla jsem jakousi dávnou (a patrně upirátěnou - dobře mi tak!) úpravu,
kde v dlouhých pasážích bylo (vedle četných chyb ostatních a rozčilujícího střídavého vykání a tykání mezi Poirotem a Hastingsem) písmenko „d“ nahrazeno jeho změkčeným tvarem, což textu dodávalo poněkud ušišlanou podobu zkarikované cizojazyčnosti. Nakonec text předčasně skončil a já četbu „ďetektivky“ nahradila ve čtečce jinou verzí knihy, tak jak ji vydal Melantrich r. 1992 v překladu Běly Dintrové. Nepomohla jsem si příliš.
Jako fanoušek Poirota i charakteristického jazyka Agathiných knih jsem skřípala zuby nejen nad šroubovanými výroky jako:
...“Tak tohle se vám nepodaří! Mám vás – a ve svém sevření mám sílu oceli!“…
Ale zejména nad Poirotovou - pro něj absurdně nepravděpodobnou - hrubostí (zde vůči služebným):
...“Jste stará, hloupá ženská! A Léonie s Denisou nejsou za mák lepší. Jste trojice pitomců (!!), vaše blbost (!!!) málem zabila paní Renauldovou, nebýt tohoto odvážného dítěte -“…
A tak dále.
Kromě této strašlivé zpronevěry tradičnímu obrázku kultivovaného Poirota i skvělé atmosféře většiny Agathiných detektivek, jsem nebyla vůbec nadšená (přes bombastickou anotaci u knihy) ani příběhem.
Na Christie obdivuju nesmírně její invenci; tady bylo podle mého těch fines, záměn a zvratů trochu moc, otázka „Who is who?“ byla průběžně „na tapetě“ a čtení se přes to všechno dohromady jen jaksi lopotilo.
Tak tentokrát pouze další Agatha do sbírky.
Je to krásná a zamotaná detektivka. Četla jsem vydání z roku 1932 a musím bohužel říct, mi tento překlad nesedl. Není to vada detektivky, jen to vydání je staré a nezvykla jsem si na jazyk. Pan Poirot si s Hastingsem zde tykají a druhá věc co mne strašně rušila bylo používání (nevím jak se tomu říká) : "Musíme se podívaTI na mrtvého; Hastingsi, musíme se ihned rozjeTI so Francie..." .
Už jsem četla několik starých knih se starší češtinou a celkem mi to nikdy nevadilo, ale tady mne ten překlad a starší čeština bohužel rušila.
Jinak detektivka je patřičně zamotaná a pro mne nepředvídatelná. Příjemné prázdninové čtení :-) .
Opět skvěle napsáno, k tomu netřeba nic dodávat.
Do poslední chvíle jsem neměla tušení, kdo je vrah, respektive můj úsudek byl poněkud jiný. Poirot prostě nikdy nezklame.
Mám rád případy, kdy se vedle chytrého Poirota objevuje poněkud méně bystrý vysloužilý kapitán Hastings. Myslím si, že Agatha Christie vymyslela tuto postavu pouze a jenom proto, aby dala vyniknout nezpochybnitelným kvalitám svého detektiva.
Opět velice zdařilá detektivka od Agathy Christie s Herculem Poirotem v hlavní roli. Mrtvola nalezená na golfovém hřišti a poté dlouhá napínavé pátrání až do samotného rozuzlení. Navíc Hastings si najde svou milovanou ženu a přestane konečně toužit po jiných. Skvělé filmové zpracování s Davidem Suchetem a Hughem Fraserem.
Golfové hřiště hraje v knize jen okrajovou roli, ale případ je to dobrý a mně se líbil.
Třetí Agátina kniha (z roku 1923), druhá ze série "Hercule Poirot".
Moje celoživotní přestrkovaná s královnou detektivek má za sebou další kolo – a kupodivu i posun do vyššího levelu. Možná poprvé v životě jsem pochopil, že jediným řešením, jak k těmto příběhům přistupovat (a jak jim porozumět), je nebojovat s nimi, nesrovnávat, ale nechat se nést proudem. Najednou jsem – na stará kolena – ocenil (a objevil) skrytý autorčin humor, který jsem dříve tak nějak přehlížel – a vychutnal si i spisovatelčinu schopnost "vyprávět". Teď už si jen zvyknout na krkolomnost zápletek a dějů a pokusit se akceptovat a strávit obvyklý Agátin arzenál záměn, náhod, dvojčat, paruk, plnovousů z vlny a falešných přiznání – a možná se i JÁ časem zařadím do houfu autorčiných obdivovatelů…
Přečteno jedním dechem, jako ostatně všechny knihy od Agathe Christie. A podezřelých je hned několik, tady však všemu napomohla náhoda.
Och, jak prostý a roztomilý je kapitán Hastings! A to z něj dělá takřka perfektní postavu, která mě hrozně baví a která tak skvostně doplňuje malé šedé buňky Hercule Poirota. Tato kniha je jinak skutečná jednohubka plná zvratů, ve které nezůstane jediná nezodpovězená otázka. Tak by to u hlavního hrdiny přece ani nešlo. Tomuto dílu navíc dodalo pořádné koření "soupeření" Poirota a detektiva Girauda. Výborné.
Štítky knihy
detektivní a krimi romány golf Hercule Poirot Zlatý věk anglické detektivky (1920–1939)
Autorovy další knížky
| 2017 |  Deset malých černoušků |
| 2003 | Vražda v Orient-expresu |
| 2004 | Smrt na Nilu |
| 2001 | Záhada na zámku Styles |
| 2016 | Neočekávaný host |
Průměr. Četlo se to pěkně, smysl to dávalo, některé věci jsem tušila, některé motivy zajímavé... ale už 14 dní po přečtení už si vlastně nepamatuju motiv vraha. Překlad podivný, Poirot s Hastingsem skákali z tykání do vykání. Divné, ale mně osobně to zas tak strašně nevadí. Nu, průměr. Neurazí, nenadchne.