Hana
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532043/bmid_hana-65c9dbcac602c.png
5
13598
13598
„Lidem, které mám ráda, nosím neštěstí.“ Devítiletá Mira zlobila a za trest nedostala na rodinné oslavě zákusek. Řízením osudu je právě tohle zlomový moment, který spoutá její budoucnost s životem podivínské nemluvné tety Hany a odhalí pohnutou rodinnou historii. Co se vlastně stalo Haně, dříve vyhlášené místní krasavici? Je možné nést si v sobě celoživotní pocit viny za něco, k čemu došlo spíše souhrou náhod a dějinných okolností?... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno:
2018
,
OneHotBook
Interpreti: Tereza Dočkalová , Lenka Vlasáková
více info...
Přidat komentář
čteno již podruhé a opět se mi tají dech. Kupodivu jsem si toho i docela z prvního čtení pamatovala, ale stejně mě to nepřestalo "fascinovat".
Čte se to dobře, to ano. Když si autor vybere takové téma, kdo by knihu pohaněl? Na druhou stranu už asi není čím překvapit, protože podobných, třeba i lepších knih, bylo dříve napsáno dost.
Já se docela ztotožňuji s názorem, že obzvlášť období druhé světové války má tolik silných skutečných příběhů, že je až trochu znevažující vymýšlet si své vlastní.
Navíc je jedna strana mé rodiny z Valmezu a do poloviny knihy jsem si vůbec nespojila, že by se tam kniha mohla odehrávat, nemyslím, že jsem někdy někoho slyšela mluvit o Meziříčí, vždycky Valmez nebo Mezřič, takže mi to výrazně ubírá pocitu autenticity knihy.
Nezajímám se o současný knižní mainstream či současnou českou literaturu. Dodnes nechápu, jak Hana mohla mít takový hype. Nejedná se o přelomové dílo, ze kterého by si sečtělý člověk sedl na zadek. Nejsem příznivce románů, novel či povídek zabývající se válečnou tematikou. Takových děl je na knižním trhu hafo a většinou se jedná o braky, kterým je nejlepší se vyhnout. Ano, i Hana by se dala zařadit do této skupiny.
Překvapilo mě, že všechny postavy mluví spisovnou češtinou. Zarazil mě i minimální výskyt archaismů, germanismů či slangu. V některých částech jsem měl i pocit, že se autorka snaží (až moc pateticky) zapůsobit na lidské city. Hana jakoby nutí čtenáře, aby s příběhem a hlavními postavami soucítil.
Hana je v podstatě odpočinková jednohubka, u které autorka nevyžaduje, aby čtenář moc přemýšlel.
Velice silný příběh, který ve mně bude dlouho doznívat.
V příbězích mám ráda hodně přímé řeči, které v knihách A.M. najdete pomálu. Což mi u této autorky vůbec nevadí, protože vládne vypravěčským uměním. Kniha je velice čtivá a působí autenticky.
Sice smutný, ale velmi silný příběh, který se mnou úplně zamával. Styl, jakým je kniha napsaná působí velmi autenticky.
První kniha, která se mi od autorky dostala do ruky a asi už zůstane moje nejoblíbenější. Neskutečně silný příběh.
Dlouho jsem přemýšlela o koupi knihy, nakonec jsem neodolala. Ale je to dost drsný příběh, měl by si přečíst každý, hlavně z řad mladých.
Četla jsem jako první Tiché roky, a po těch byla Hana lehkým zklamáním. Příběh se mi zdá od začátku lehce průhledný, některé části knihy mi vyloženě připadaly dělané pro dramatický efekt - třeba když Hana na otázku, co znamená být Žid, ukáže svoje tetování z koncentráku. Malinko to dělá asi i výběr tématu - prostě když chceš napsat něco smutného, sáhni s jistotou po koncentrácích.
Jinak kniha čtivá, to zas celkem jo. Snad tim komentářem někoho neurazim.
Hana v mém životě bude přítomna ještě dlouho. Má první kniha od autorky a doufám, že ne poslední. Popis násilností a koncentračních táborů nebyl tak explicitní, jak jsem s hrůzou očekávala, přesto byl příběh i tak velmi bolavý, místy opravdu náročný, skoro k nevydržení. Velmi bolavý příběh, četla jsem jedním dechem. Donutí člověka se zamyslet nad svým životem.
Naprosto úžasný a zároveň smutný příběh. Toto byla moje první kniha od paní Mornštajnové a díky procítěnému psaní této knihy určitě ne poslední. Čekala jsem celou dobu všechno ale osud Hany a hlavně konečné rozuzlení celého příběhu mě velmi šokovalo.
Za mě je Mornštajnová jedna z nejlepších našich autorek současné doby. Hana mě o tom přesvědčila. Čtivé, napínavé, místy velice emočně vypjaté, jak jsem zde už četla, taky mi u některých pasáží tekly slzy a nemohla jsem se od toho odtrhnout. Rozhodně kniha na kterou se nezapomíná a velice tragický, lidský příběh. Fakt TOP. Smekám.
Nejlepší kniha Aleny Mornstajnove. Mám od ní přečtené vše ale tady jsem na konci neudržela slzy. Silný příběh. Více slov není potřeba.
Nemohla jsem se od knížky odtrhnout, i když jsem tušila, že bude hůř a hůř. Jedna z nejlepších knížek, které jsem kdy četla! Příběh židovské rodiny, kdy se prolíná přítomnost
s minulostí a postupně se odkrývá neskutečně bolestný příběh mladé Hany Helerové.
Druhá kniha od Aleny Mornšajnové, kterou jsem přečetl. První, Les v domě, jsem dočetl s otevřenou pusou ze šoku. Posledních asi pět stran Hany jsem dočítal a po tváři se mi koulely slzy. Mám zvláštní období, kdy bych brečet potřeboval, ale slzy se nechtěly vylít z očí ven. Až díky vaší knize nalezly sílu a já se vyplakal nejen z příběhu ve vaší knize, ale i z mých niterných pocitů a událostí za poslední rok a půl. Paní Mornštajnová, děkuju!
Knížka, na kterou se nezapomíná! I když pro mě tragické příběhy z období druhé světové války nejsou dávno překvapením, tahle knížka přináší výraznou osobitou ženskou hrdinku, neotřelý styl vyprávění, vytříbený dynamický opis prostředí a trefnou psychologizaci postav a jejich vnitřního světa, nevyjímaje také "obyčejné" životy v poválečném Československu. Hana by si rozhodně zasloužila zařadit mezi povinnou četbu.
Štítky knihy
Židé pro ženy rodinné vztahy rasová diskriminace poválečná doba ženy v 2. světové válce rozhlasové zpracování osudy žen Valmez - Valašské Meziříčí holokaust, holocaust
(SPOILER) Nádherné, byť smutné čtení. Líbil se mi styl vyprávění, přechod z minulosti do současnosti, konec se žloutkovými věnečky jsem nečekala. Knih z této doby není nikdy dost.