Hana
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/375955/bmid_hana-PsV-375955.jpg
5
13563
13563
Třetí román úspěšné české autorky. Existuje-li něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí jiným. Jenže co když je přesto nevinen? Co když je to všechno jen shoda okolností a člověk je pouze bezmocným nástrojem osudu? Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se přes zákaz rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tím, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a odhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra. Příběh, který vychází ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film. Zůstává jen otázka, zda se kra osudu nakonec přece jen rozpustí…... celý text
Přidat komentář
Bylo to úžasné, sice tragické a srdcervoucí, ale ohromně čtivé. Stránky mi ubíhaly před očima a slzy tekly po tváři. Je zde skvěle vidět, jak moc záleží na tom, aby lidi šli s pravdou ven.
Spoiler:
Ze začátku jsem moc nechápala, co má Hana proti Jaroslavovi a vůbec celá její postava mi přišla zvláštní, ale s postupem času jsem ho začla hrozně moc nenávidět. On v podstatě zavinil smrt tří lidí a trauma Haně jen proto, že neřekl pravdu. Samozřejmě Hana to taky neměla odkládat jen kvůli nějakýmu chlapovi, ale kdyby jí řekl co a jak, mohli začít nanovo v Anglii a neprošli by koncentráky.
Můžu jenom doporučit!
Kniha mě vtáhla od samého začátku. Zkusila jsem jen tak jako e-knihu, a po pár stránkách jsem letěla do knihkupectví, a dočetla papírovou.
Silný, emotivní příběh, určitě se ke knize vrátím.
A těším se na další knihy Aleny Mornštajnové.
Nemůžu říct, že by mi Hana přinesla do života nějaké nové poznatky a pocity z druhé světové války a všeho, co s ní souviselo. Ani to říct nechci a nepotřebuju. Tahle knížka je prostě silná sama o sobě. Možná u ní uroníte slzu, možná ne. Příběhů, týkajících se židovské otázky a koncentračních táborů jsou tisíce. Ale co na tom? Že je tenhle jeden z mnoha? Je, i není. Je výjimečný, zanechá ve vás hromadu pocitů a příjemnou tečkou na bolestivém příběhu je, že se čte tak jednoduše. Tedy z pohledu plynulosti děje a jazyka, jakým je kniha psaná. Obsahově dává zabrat, útočí na emoce i vzpomínky, které naše generace DÍKYBOHU nemá, ale jako by měla. Dojemné, neskutečné, čtivé, silné Uf. U autorky si dělám významnou čárku a jdu vyhledat další dílka.
(SPOILER) Kniha čtivá od začátku do konce...Třebaže příběh začíná tak,jak začíná,za vším ve skutečnosti stojí láska židovky Hany k Jaroslavovi a pozdě odeslaný dopis s žádostí o vízum v období 2.světové války...Díky tomu je Hana s maminkou a prarodiči deportována do Terezína a mladší sestra Rosa je na poslední chvíli "ukryta" u rodinné známé,aniž by se stačila se všemi naposledy rozloučit.Příběh ukrývající se Rosy v Meziříčí a příběh Hany v Terezíně a Osvětimi,se prolínají s příběhem Rosiny dcery Miry,ze které se po válce nešťastnou náhodou stává sirotek s jedinou příbuznou- tetou Hanou.Jak se příběhy prolínají,tak se čtenář postupně dovídá,co je pravou příčinou Haniny uzavřené,samotářské a podivínské povahy.
Dobře, uznávám, že jsem se k této knize dostal trochu pozdě, ale už jsem dvakrát viděl divadelní zpracování, jestli mě to omlouvá.
Příběh je rozdělen do tří částí, z nichž byly všechny výborné. V první sledujeme příběh malé Miry, které se z ničeho nic zhroutí svět pod rukama. V druhé život tety Hany v době, kdy se každým dnem nenávist k židům více a více stupňuje, a nakonec třetí, ve které se střídají Haniny pohledy z nejhorší části její minulosti se současností.
To nejlepší na celé knize jsou ale charaktery, protože ani jeden není jednotvárný. Budou tu okamžiky, kdy vás bude nějaká postava štvát, ale v zápětí si zase budete říkat, že je to přece pochopitelné. To se mi na celé knize líbilo nejvíc. I když mě někdo štval, stejně přišel dřív nebo později okamžik, kdy ve mně jeho chování vzbuzovalo respekt. To samotné se samozřejmě dělo i obráceně.
Kniha je neskutečně poutavá, jakmile začnete číst, nebudete ji chtít už nikdy odložit, až nakonec bude přečtená. Je to přesně ten případ, který vás v noci nenechá s pád, protože zvládnete ještě jednu kapitolu
Zdrcující příběh jedné rodiny, který dokazuje, že ačkoliv se to na první pohled nemusí zdát, i to nejmenší rozhodnutí může mít trvalé následky.
Mohl bych tu pět ódy ještě hodně dlouho, ale myslím, že nejlepší bude, když vám všem knihu prostě doporučím a vy si ji přečtete. Neuděláte chybu. I divadelní zpracování můžu jedině doporučit.
Nejsilnější kniha, kterou jsem kdy četla. Poprvé se mi stalo, že jsem dočetla knihu a další den jsem na ni pořád myslela a zpracovávala.
Krásná kniha se silným příběhem. Líbilo se mi, že děj vypráví více postav a vše se tak krásně propojuje a postupně poodkrývá.
Všem, kdo váhají, mohu doporučit všemi deseti. Za mě skvělá kniha, která zanechá silné emoce na hodně dlouhou dobu.
Jedna z knih, která je při čtení strhující, člověk má v tu chvíli opravdu velké emoce. Ale vůbec nic moc mi z ní po dočtení nezůstane. Opakem jsou knihy, které se čtou poměrně obtížně, ale jsou schopné se trvale usídlit někde v prostoru mezi naší pamětí a snem, odkud rezonují.
Davový nadšení je velkej nepřítel. Když vám všichni děsně chválej nějakej titul, často se stane, že to očekávání je zkrátka příliš velký. Tenhle román je toho typickej příklad. Jako dobrý. Dobře napsaný, děj, co odsejpá a člověk se u toho nenudí.
Ale jelikož tohle není první knížka, co jsem od autorky četl, trochu mi ten její opakující konstrukt leze krkem. Několik generací a všechny se nějak ovlivňujou. Ať to bude sebeoriginálnější, pořád to bude totéž, jenom s jinou příchutí. A jasně, někdo si dá jak sladkej, tak slanej karamel rád, ale já si asi radši pošmáknu taky na něčem jiným.
A ještě jedna věc: vážně potřebujeme další knížku o druhý světový? Je fakt ještě pořád na tomhle tématu co objevovat? Chápu, že je to naprosto zásadní událost minulýho století, naprosto vybočující ze všeho, co si naše zapomnětlivá civilizace jakžtakž pamatuje, ale fakt? To nestačej romány Remarqua, Hemingwaye, Lustiga, ale taky třeba Hellera nebo zápisky samotný Anny Frankový? Prostě lidí, co když neměli sami zkušenosti s koncentrákem, tak aspoň byli přímými svědky těch děsivejch událostí?
Jestli máte kolem sebe dvanáctiletou holku, který by se hodilo nějakou zábavnou formou zjistit, jak to za války s Židama chodilo a jak probíhal jejich odsun (včetně aspoň části zvěrstev, co museli v lágrech zažívat), je tohle knížka přesně pro vás. Respektive pro tu dvanáctiletou, poáč je to napsaný fakt dobře. Očima hned tří generací a o wow momenty tam není nouze (pokud jde o historii postav, ne historii jako takovou).
Co se ale nedá Mornštajnový upřít, je dokonalý bruslení v mezilidskejch vztazích, jejich vzájemný působení a naprosto zřetelně popsaný postavy. Ačkoliv jsou vesměs bílý nebo černý. A ten záporák, typickej sobec, se najde i tady. A je to voják, překvapivě.
Ale jak se říká, že každá knížka vám něco dá, tak moje nevzdělaný já se dozvědělo o tyfu, co řádil v roce 1954 ve Valašským Meziříčí. Ale není to málo, Antone Pavloviči?
Zajímavě poskládaný román vyprávěný z pohledu několika hlavních hrdinů. Díky tomu pohled každého z nich poodkrývá nové věci včetně detalů nám již známých událostí, čímž se stává celý příběh velice plastickým. Mnohé kroky jednotlivých postav, které zpočátku vypadají podivně, se postupně stávají srozumitelnými a zcela logickými. Zároveň tím, že se děj odehrává v opravdu těžkých časech, vyznívá celá kniha velice působivě.
Silná kniha a jsem nadšená, že se u nás ve škole zařadila do povinné četby. Pecka.
Pokud by bylo možné udělit nějakému dílu tisíc hvězd a vynést ji na piedestal všech knižních databází, pak by to byla právě Hana. První mnou přečtená kniha od paní Mornštajnové, která mě přivedla ke koupi veškeré její dosavadní literatury. Velmi hluboký zážitek, který ve mně zůstává ještě rok po přečtení knihy včetně touhy uchopit knihu a přečíst si ji zkrátka znovu a znovu. Lehce mě mátlo časově zařadit prolínající se vyprávění, nicméně to spisovatelka mistrně vyřešila rozdělením textu na části. Pro mne je paní Mornštajnová přeborník úžasných důmyslně propracovaných souvětí, která mají hloubku, smysl a některá z nich jsem si pročítala několikrát po sobě. Ne proto, že bych jim nerozuměla, nýbrž proto, že mi zkrátka schopnost se takto vyjádřit brala dech. Nehodnotíme-li obsah, který je vnitřně svíravý a trýznivý při jen malé představě o tom, být v té situaci, pak forma užitá k převyprávění srdcedrásajícího příběhu, je jednoznačně úchvatná. Pro mne by to měla být povinná literatura pro žáky základních i středních škol.
Hana je moje první knížka od autorky a rozhodně ne poslední!
Nádherný a bolavý příběh mě okamžitě pohltil, a cítila jsem tu atmosféru sálající z něj, někdy mi až běhal mráz po zádech. Hlavně třetí část Já, Hana mě naprosto dostala. Knížka je čtivá, myslím, že zaujme prakticky každého a hlavně připomene události, které nesmí být zapomenuty.
Štítky knihy
Židé pro ženy rodinné vztahy rasová diskriminace poválečná doba ženy v 2. světové válce rozhlasové zpracování osudy žen Valmez - Valašské Meziříčí holokaust, holocaust
Nemohla jsem se odtrhnout. Je vážně neuvěřitelně dobře napsaná!