Kdysi

04.06.2020

Další smutný příběh z období holokaustu, tentokrát očima malého, naivního chlapce, který hledá své rodiče a nechápe.... Určitě si přečtu pokračování.

16.05.2020

Knihu jsem začala číst, protože ji má syn (6.tř) jako doporučenou četbu. Není čtenář, tahle ho ale zaujala, příběh mi vyprávěl a poprosil o další díly. Už chápu. Se slzami v očích píšu tenhle komentář. Tyto knihy už u nás zůstanou. Budu je půjčovat a doporučovat všem.
--každý si zaslouží v životě prožít alespoň něco dobrého--

02.05.2020

PS: Předem se omlouvám, dlouho jsem přemýšlela, jestli to tu mám napsat... Asi dostanu vyhubováno, ale kdysi není zájmeno, je to příslovce...

02.05.2020

Co napsat, když už vše bylo napsáno? Na knihu jsem narazila náhodou, na Databázi samá chvála, chvilku jsem tedy váhala, jestli si nemám objednat všechny 3 díly, když je to takové "počteníčko", ale pak jsem si řekla, že počkám... A možná je dobře, že si mezi dalšími díly dám pauzu, takových knih je jako šafránu, je třeba jimi šetřit.

01.05.2020

První díl - krása. Tezke téma videne detskyma očima, které ale vzdy najdou nekoho, koho mohou mít rády místo ztracených rodiču...

Ze začátku až přehnaná dětská naivita a nevědomost, postupem se ale Felix začíná ocitat v kruté realitě a nakonec pochopí. Velmi smutné, poutavé a čtivé.

06.04.2020

Bude to taková jako hra.Vše bude jenom jako.Vše je jako ve snu,hmm ehm...to nemohu říct.
Nemohu ti zaručit kotátko než se uložíš ke spánku a budeš spát.Vím,že nemůžeš předstírat,ale prosím:snaž se usnout zlato.
Víš spousta lidí předstírá že to KDYSI takové nebylo.Nikdy se takové krutosti a ubohé jednání nestalo.Vím,vím pravdu má vždycky náčelník,ted už však poslouchej.Můj miláčku.Ty spíš ? Ne,dobře.My spíše budeme předstírat,že tohle a něco podobného se stalo a může se opět stát.
Budeš ted chvilku poslouchat,ne neboj nebude to audio kniha ehm mluvené slovo.Budu ti číst sám nahlas a poctivě a je to vůbec poprvé co ti budu předčítat broučku náš.
Pan Morris je Australan,ano ten od klokanů...máš pravdu.Napsal tento příběh z pohledu dětí.Těch knih bylo napsáno určitě už hodně.Tento se malinko liší.Je určen dospívajícím kotatům,to vůbec nevadí poněvadž se do něho začtou i kočky mamky i kocouři tatkové.
Ne toto není jako Nabarvené ptáče,nebudeme předstírat.Zlé věci jsou tu ze začátku ukázány naivně.My co již něco víme a známe přistoupíme na tu hru a budeme předstírat a vcítíme se do postavy Felixe a jeho kamarádky.Upřímný pohled na svět.Ještě nezkažený.Milý i laskavý.Leckdy vyloudí úsměv na tváři i malému-velkému čtenáři.
O tom,jak ryzí a krásná je prostá čistá věc v podobě mámy a táty.O všední zelenině jménem Mrkev jako nepředstavitelný (symbol) který znamená v překladu veškeré bohatství světa.O tom,že ne každý knihovník má rád knihy.O chlapci,který má rád fantazii,příběhy s vypravováním.Strašně moc touží po obejmutí a hlavně se mu tolik stýská.Podaří se mu vůbec přežít ?
A potom všem si myslíte,že už vás nic nepřekvapí,že už jste velcí a nic vás nerozhodí ? Taky jsem myslel.V okamžení přichází pasáž,ta pasáž přichází :
Šššš tiší mě Barney.Přitiskne si můj obličej do kabátu...začíná mi při čtení přeskakovat hlas,zadrhavá.Při větě "někdy,rodiče nedokážou své děti ochránit,přestože je milují nade všecko na světě i když se snaží ze všech sil" už nemůžu dál pokračovat.Odkládám knížku.Předčítač začíná být naměkko.Špatně se mi polyká.Jakoby naprázdno.Rozdýchávám.Nevěřím.Nechápu.Odmítám uvěřit.Vstávám a vydýchávám.Něco takového se mi stalo při čtení teprve podruhé.
Je to skličující představa.
Stydím se.Když máme ten blahobyt.A mrkev moc nemusím,přiznávám.Stydím se za něco takového a zároven raduju,že nepřijede pro nás vlak do neznáma.My si o tom můžeme v klidu číst.Už nepředstírám.To se dělo.Zatímco,kocour čte kotátku v teple doma u kamen.Sedí a má doslova všechno.Tolik věcí co se nedají koupit.Jsou na dosah a zadarmo,tak se usměj ty náš ocásku.
Není co psát,není co předstírat milá kotata.Země není placatá.
To bylo KDYSI KDYSI KDYSI.
Ted je ted a hezky se čte i když je v tom smutek a tolik bolesti,utrpení...naděje.Silný prožitek.Nepředstavitelné.Dojímající.
PS.Kniha byla opravdu čtena nahlas a bez předstírání se vše stalo.
Někdy.Kdysi.Před časem.

05.03.2020

Nejprve mě mučila dětská nevědomost, která sdílela dětskou naivitu v nesprávnou víru. Po útěku ze sirotčince začíná Felix procitat..... Nádherně napsaný příběh. Děkuji pane Gleitzmane.

Kniha pro děti a mládež!? No nevím,...…..hodně silné a smutné čtení i pro dospěláka. Dětem bych ji nedala číst. Přiznám se na konci knihy jsem neměla daleko k slzám.

12.02.2020

Skvele napsany příběh z pohledu zidovskeho chlapce.
Dětská důvěra a dobro v dětské dusicce která pořádně nechápe co se děje.
Jen nevim zda to deti pochopí.
Zkusim otestovat na dcerce ????

07.01.2020

Dětská naivita ve spojení s válkou a výsledkem je strhující příběh.

04.01.2020

Skvělá kniha.. Člověk by řekl, napsaná tak "obyčejně" přitom ukrývá neobyčejný silný a smutný příběh.. Předčí nejednu knihu o druhé světové válce napsanou pro dospělé..

27.12.2019

Kdysi roku 1942, v Polsku. Silné téma holocaustu vyprávěné devítiletým židovským sirotkem Felixem - viděný jeho dětskýma očima, kdy ještě ze začátku netuší, jak hrozná válka je a co se kolem dokola děje...
Kdysi jsem si myslela, že mrkev je "obyčejná" zelenina do polévky a od teď se na ni budu dívat jinak....může to být v určité době a situaci symbol naděje....

15.12.2019

Každý by se měl dozvídat o naší (mnohdy krvavé) minulosti. Existuje vskutku dost knih, kde hlavním představitelem je naivní dítě. A právě tahle naivita je občas pro dospělé něco, co by se měli pokoušet pochopit. Vždyť to jsou právě děti, ze kterých vyrostou mladí dospělí. Občas Vás může dětská naivita vytočit, ale buďte trpěliví nejen u této knihy, ale i ve Vašem životě. Přečtete si a uvidíte, že i Vy se budete bát o budoucnost postav v této knize.
Silný a emotivní příběh.

14.10.2019

Je to moje chyba, že jsem si ke čtení zvolila tuto knížečku, i když jsem věděla, že na čtení nebudu mít čas. Tak se stalo, že jsem se nedokázala pořádně začíst a naplno prožít vyprávění devítiletého Felixe. Maximálně mě rozčilovala jeho neuvěřitelná naivita a důvěřivost. I ta jeho modlitba k Bohu, Ježíši Kristu, Panně Marii, papeži a Adolfu Hitlerovi...
Pak se to stalo, nastal zlom a já hltala stránku za stránkou a bylo mně těch dětí strašně líto. Závěr je totiž strhující.
Slibuji, že další osudy Felixe a Zeldy budu číst souvisle. Musím se upřímně přiznat, že se docela těším!

11.10.2019

Moc pěkná knížka, dojemné čtení. Naprosto mě dostalo, jak jsou zpracovaná zvěrstva druhé světové války očima dětí, jejich prvotní naivita, která postupem času přechází v prozření reality.

23.09.2019

Moc silná knížka! Už jenom ta obálka vás chytne a je vám najednou smutno, chce se vám brečet a křičet a všechno to, co bylo, změnit!
Moc hezky to popsala pode mnou laura

03.09.2019

Nádherná obálka, ze které mě mrazí... Útlý příběh, který vydá za tisíc slov...
"Znáte to, jak vyskočíte z jedoucího vlaku a nacisté po vás střílejí z kulometů..."
Ne, my to neznáme. My ani netušíme, jaké máme štěstí, že to neznáme.

"... ale každý si zaslouží v životě prožít alespoň něco dobrého. Já to své prožil. Víc než jednou..."

Když čtete Kdysi, nemyslíte si to. Ale Felix to vidí jinak. A to vás rozseká. Pohled malého dítěte na ty, kteří kdysi dávno také byli dětmi - jen na to už zapomněli...

"Copak to nechápeš?
Ne, já nechápu už vůbec nic."

Ani já to nechápu. A žádný normální člověk tohle chápat prostě nemůže. Je to čtivé, bolestné, bez příkras. Je to život očima dítěte, život, jaký byste svým dětem nepřáli. Je to život, jaký byste nechtěli prožít ani vy.

Ale i když je to drsný život, jsou okamžiky, které vám do srdce vypálí jizvy, protože prostě víte, že ačkoli je vám strašně, je vám zároveň i krásně...

"Tentokrát máme na výběr jen ze dvou možností... Ale aspoň si můžeme vybrat..."
Někdo nemá ani to.

... a někdy se přes slzy pousmějete nad ironií života.

"To je moje maminka a tatínek," oznamuje Zelda. "Jsou mrtví. Zabil je polský orloj."

V jednom okamžiku krátké, drsné stisknutí srdce bolestí a v tom dalším - úsměv...

Kdysi jsem na tuhle knihu náhodou narazila... Kdysi jsem si řekla: To si musím přečíst. A rozhodně nelituji, protože Kdysi za to stálo...

23.06.2019

Jeden z nejkrásnějších a nejsilnějších příběhů z období druhé světové války!
Z pohledu své profese, bych se ji nebála zařadit mezi doporučenou četbu pro 8. - 9. třídu. S vybranými pasážemi by se rozhodně dalo pracovat i v nižších ročnících. A ačkoli je tato knižní série bez pochyby určena mladším čtenářům, věřím, že zaujme i nejednoho dospěláka. Moc doporučuji!