Dvůr mlhy a hněvu
Sarah J. Maas
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/340643/mid_dvur-mlhy-a-hnevu-ML1-340643.png
5
3622
3622
Dvůr trnů a růží / Na dvore z tŕňov a ruží série
< 2. díl >
Feyre překonala překážky, které jí bránily k návratu na Jarní dvůr. Ovšem za příliš vysokou cenu. Dle dohody musí trávit vždy část roku u Rhysanda, knížete Půlnočního dvora. A ač je nyní nesmrtelnou vílou, její srdce je stále lidské, a ona se tak musí rozhodnout, komu vlastně patří její oddanost.
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno:
2017
,
CooBoo
Originální název:
A Court of Mist and Fury , 2016
více info...
Přidat komentář
První třetina knihy pro mě byla utrpením. Pomalý rozjezd a nuda, tak bych to asi popsala. Knihu jsem odložila, pak se k ní vrátila a když jsem to chtěla vzdát (za avizovanou třetinou), konečně se to rozjelo. Jediné, co mi na celém dílu vadilo, jak Feyre má pocit, že si nezaslouží být šťastná, jak "něco" dluží Tamlinovi a jak se cítí špatně, že jí je na Nočím dvoře dobře. A proto "jen" 4 hvězdy :-)
V druhém díle se už více rozjel děj. Konečně se více podíváme na Noční dvůr, který se mi líbí víc, než dvůr Jarní. Kniha se mi opět moc líbila.
Celá kniha je o ničem. Autorka jen nabrala stránky na zbytečných líbivých scénkách co zamaskují že kniha nemá žádný příběh. Postavy nemají charakter. Jsou to jen jakési archetypy vlastností do kterých se každý zamiluje. Všechny vztahy i hlavní hrdinka jsou kýč jak vrata. Nedoporučuji.
Začátek knihy se rozbíhá velice ale velice pomalu a převládá spíše nuda. To se změní ve chvíli, kdy se na scéně pořádně objevuje Rhysand, děj se rozjíždí a já se konečně začínám při čtení bavit. Tento díl hodnotím lépe, nežli první. Třetí, pro mě závěrečný*, si hodlám přečíst co nejdříve, abych konečně dospěla k rozuzlení příběhu. *Stále se totiž nedokážu přenést přes chování sester Feyre, takže jejich samostatné příběhy hodlám vynechat (je to podobné jako u sestry Jude v Krutém princi).
Rhysandův dvůr byl zajímavější po všech stránkách, stejně tak jako jeho soukmenovci a přátelé. No a rozvíjející se vztah mezi ním a Feyre mě bavil dost. Staronoví záporáci také nebyli úplně zlí, i když jsme z některých v minulém díle viděli pouze malé části těla :D.
Opět musím konstatovat, že styl psaní autorky se mi líbí, nicméně série Skleněný trůn mi příliš nesedla a Půlměsíční město jsem si naopak zamilovala. Série dvory se nachází někde pěkně mezi tím :).
Oproti prvnímu dílu, který se rozbíhal velmi pomalu, je druhý díl plný napětí, vzrušení, lásky a dobrodružství. Při čtení pocítíte snad všechny emoce a příběh vás neskutečně pohltí. Druhý díl jednoznačně předčil má očekávání a dle mého názoru je ještě lepší než první díl. Užívala jsem si celý děj a neskutečně se těším na 3.díl.
(SPOILER) 85% - udivilo mě, že podle mnoha komentářů u této autorky jsou zpravidla první díly sérií slabší a ty další pak stojí za to, a přesvědčila jsem se, že tomu tak skutečně je. Dvůr trnů a růží byl takový rozjezd a Dvůr mlhy a hněvu byl oproti němu skutečně plný akce i nezbytné romantiky, a přitom se to tentokrát obešlo bez účelově krvavě podaného násilí, které mi v prvním dílu tak vadilo. Zde dokonce ještě skvěle posloužilo k tomu, aby z něj hlavní hrdinka a novopečená víla Feyre měla psychické trauma a noční můry, které zajímavě rozvíjely její osobnost, pohled na svět lidí i víl i na osoby kolem sebe. Když v prvním dílu zlomila Amaranthinu kletbu i za cenu toho, že musela vraždit, přišlo mi, že to vzala a provedla celkem lehce, ale v této knize se z toho po návratu do Tamlinova sídla celkem slušně zhroutila a Tamlin jí s tím tedy moc nevypomohl. Naštěstí tu byla ještě dohoda s vladařem Nočního dvora Rhysandem, který jí při plnění Amaranthiných úkolů v prvním dílu zachránil život a vymínil si za to týden v měsíci, který Feyre stráví u něj. Což zprvu vypadá, že to bude další přehlídka násilí šmrncnutého stockholmským syndromem, jenže pak se ukáže, že Rhysand má pro své jednání a postoje, které dává navenek najevo, vážné motivy, a že jsou on i lidé v jeho těsné blízkosti pro Feyre možná zajímavějšími společníky než Tamlin a Lucien. A k tomu se ukáže, že Amarantha nebyla tím nejhorším, co může svět nabídnout a že Feyre, z níž udělalo v prvním dílu vílu všech sedm vladařů, k tomu možná bude mít co říct. No a její špičkování s Rhysandem to navíc ještě pěkně okořenilo. Kniha se mi zdá pořád dost ukecaná, přece jen ten příběh zas není na 650 stran textu příliš hutný, a proto nedávám plný počet, ale četlo se to dobře.
Jsem naprosto pohlcena přiběhem! Jsem napnutá a vzrušená… tato serie se mi moc libí! Nevim proc jsem se fantasy tak dlouho vyhýbala.
Doporučuji!!!
Druhý díl fantasy série Dvory pokračuje v příběhu odvážné dívky, která poznává sama sebe. Naprosto zbožňuji cestu po postupném získávání zkušeností, mám ráda příběhy o plnění úkolů, a to vše tady bylo plnými doušky. A taky nádherné chvíle o poznávání přítel, budování vztahů. I když pro mne bylo ze začátku trochu těžké zvládnout tu bolest, co si s sebou hlavní hrdinka musela nést a s čím se musela vyrovnat, nijak nelituji, že to v knize bylo. Cesta, kterou se z toho dostávala, byla plná naděje.
Tuším, že některé z vás můžou trochu vyvést z míry několikastránkové (fakt několikastránkové) popisy o sexu a erotice, což u fantasy knih nebývá obvyklé. Ale toto je víc román o ženě pro ženy, než fantasy knížka jako taková. Mně vyhovovalo, že to je tak trochu protipólem ke scénám, kdy se někomu usekávají hlavy apod. (a to se ve fantasy knihách obvykle probírá na hodně stránkách... tak proč ne i ten sex)
Příběh se nám hezky rozběhl a všechny dílky skládačky do sebe začaly zapadat. Postavám se rozvinul charakter. Jediné, co mi kazí tuhle sérii, je hlavní hrdinka. Feyre jsem, bohužel, ani tady úplně nepřišla na chuť. Nechybí drama a napětí.
Po jednoduché romantické pohádce v prvním díle rozehrává autorka v pokračování opravdový hluboký příběh plný citů. Už nevyužívá žádnou předlohu jako berličku, ale pouští se do budování vlastního kouzelného světa, pomalu odkrývá pozadí celého příběhu, který se na začátku zdál tak jednoduchý, a z černobílých postav dělá skutečné bytosti plné záporných i dobrých vlastností. Po prvním díle, který tak pro mě byl odpočinkovou pohádkovou romancí, je tento příběh plný emocí, ke kterému se ráda vrátím.
Miluji! Prostě tolik prožitých emocí!? Druhý díl byla opravdu jízda.
Pokud váháte jestli po prvním dílu číst dál, protože se vám to nelíbilo, tak si aspoň přečtěte tenhle díl a třeba změníte názor. (I když mně se teda líbil i první moc)
Už teď se těším až si to přečtu znova.
Osud Feyre nabírá na obrátkách.. Ten Tamlin se tedy vybarvil zato Rhyse jsem si oblíbila. No vrham se na třetí díl a pro mne opravdu odpočinkové čtení plné akce a zvratů. :-)
První byl byl pěkný, Tamlina jsem měla ráda. Ale po přečtení druhého dílu ... prostě WAU. Rhyse miluji. Tamlin byl zbabělec a sobec. Druhý díl je mnohem lepší než první. I když krapet delší. Ovšem nic to nesnižuje na kvalitě. Já se nemohla utrhnout. Po celou dobu se něco děje, nepřišlo mně, že by to bylo zbytečně natahované. Prostě PECKA, PECKA, PECKA.... Po dlouhé době jsem měla opravdu šťastnou ruku. Už se nemůžu dočkat až dočtu 3. díl.
Skvělé pokračování. Z příjemného škádlení mezi Rhysem a Feyre vznikla láska. U knížky jsem se někdy culila, jak debil, protože ti dva spolu byli tam roztomilý. A beru zpět to, že jsem řekla, že Tamlin je pohádkový chlap, to teda není, je to pěkný hajzlík.
Ale už teď můžu říct, že se série zařadí mezi mé nejoblíbenější :)
(SPOILER)
Byla jsem tam....
Každým kousek svojí duše a mysli jsem byla ve světě Velaris, Říši víl, Prythianu.
Ten svět mě tak pohltil a nechtěl mě pustit dokud jsem nedočetla do konce. Bylo to tak intenzivní, že jsem mnohdy přestávala dýchat.
Bavila mě přeměna Feyre. Sledovala jsem její pokroky z první řady a těšila se, jak se vyvine dál, jak bude pokračovat její vývoj, její putování a hlavně vztah s Tamlinem a Rhysem. Jakmile přišel zvrat bavilo mě to o to víc.
Ze začátku jsem si říkala, že přece nemůže jen tak odejít z náruče Tamlina a jen tak být s Rhysem, jenže okolní události se přesunuly úplně do jiné roviny a já jsem byla nakloněná na druhou stranu.
Soužití s Rhysem bylo tak krásné, tak milé a jiné, nakonec i pro Feyre příjemné...až si uvědomila, že v téhle náruči měla být od začátku. Milostné scény nebyly na škodu, právě naopak a vzhledem k tomu, že nebyly v tak velké míře, nevadily mi. Napětí se stupňovalo až...
Najednou přišla ta část příběhu, která, když se zčistajasna objeví, máte pocit, že ten svět vybuchl...začne vám v hlavě hrát stupňující se hudba plná napětí (H. Zimmer by se o to dokonale postaral) a vy čtete dál a dál, protože musíte nutně vědět co se stane!
"Hloupý blázne," řekl mi.
"Juriane," vydechla jsem.
Panebože! To napětí by se dalo krájet a do konce druhého dílu zbývalo už jen pár stran (alias záměr autorky vyvolat ve čtenáři myšlenky jako "musím hned číst další díl"). Najednou se na scéně objeví Tamlin...po tolika stranách a kapitolách povstane z popela. V hlavě mi běželo "Proč zrovna teď a tady, a proč zrovna on?!". Vždyť existuje tolik důvodů pro to, aby seděl na svým trůnu, vládl svojí části země a smířil se s tím, že krásná Feyre už není jeho.
Konec byl plný zvratů, překvapivých zvratů. Nemůžu se dočkat, až začnu číst další díl a zároveň mě bude mrzet, že ten svět musím opustit a už nezažiji to poprvé...to seznamování, děj, překvapení, vývoj.
Napadla mě při čtení otázka "Proč existují kapitoly, když stejně stránky hltám jak kdyby tam nebyly?".
Díky autorce za skvělou sérii a poděkuji jí nejspíše ještě jednou, až ji dokončím.
A samozřejmě díky té jediné, která mi nejen svět víl ukázala :))
V porovnání s prvním dílem se mi tenhle líbil mnohem víc. Knížka je poměrně dlouhá, ale není tolik nabitá akcí, jak jsem si původně myslela. Závěr knížky je však plný překvapivých momentů, které jsem ani v nejmenším nečekala. Děj se zaměřuje především na Feyru a její fyzické i mentální uzdravování po traumatizujících událostech a vztah s Rhysandem. Ten se stal mou nejoblíbenější postavou, ačkoliv jsem k němu v prvním díle byla poměrně skeptická. Co se mi vůbec nelíbilo, byly erotické scény, které působily, jako by je psala puberťačka.
Druhý díl dvorů je plný akce a děje, až jsem se v něm někdy trochu ztrácela. Přesto to byla jízda. Líbilo se mi, jak Feyre postupně odhalovala a poznávala svou moc. Scény a dialogy s Rhysem opět neměly chybu.
Velká pecka! Příběh, od kterého se nedá odtrhnout.
Na začátku knihy by Feyre zasloužila pár facek ale od doby, kdy si Rhysand Feyre, dle smlouvy, začal vodit na svůj dvůr, začal děj nabírat na obrátkách. Jejich popichování a skutečná tvář Rhyse, kterou postupně odhalí je zárukou toho, že právě jeho postavu budete naprosto zbožňovat. Příběh je plný překvapení a to především závěr knihy.
Maasová je opravdu PANÍ spisovatelka!
Štítky knihy
láska magie erotika víly, rusalky fantasy
Autorovy další knížky
| 2015 |  Skleněný trůn |
| 2016 | Dvůr trnů a růží |
| 2017 | Dvůr mlhy a hněvu |
| 2016 | Královna stínů |
| 2020 | Rod země a krve |
Já pořád nevím, co si o této knize myslet. Ano, je čtivá i promyšlená, autorka dokáže překvapit a Noční dvůr mě okouzlil, ale... Po dvou třetinách čtení jsem se začala celkem nudit. U Maasové musí člověk počítat s téměř 700 stránky, přestože to nemusí být vždycky k užitku, což se podle mě u Mlhy a hněvu projevilo.
A ačkoliv nejsem puritánka, kapitola 55 mi poměrně zkazila zážitek ze čtení, obzvlášť, když se mi hrozně líbily předchozí láskyplné stránky. Tuhle kapitolu bych asi tak trochu přirovnala k pubertálnímu chování Nejužšího kruhu – ze začátku fajn, ale když to trvá moc dlouho, začne to spíš vadit.