Hradba západu

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Uherské vojsko utrpělo drtivou porážku u Parkánu. Hordy osmanských válečníků pod velením samotného velkovezíra překročily Dunaj a obklíčily pevnost Újvár – Nové Zámky. Tu v křesťanském světě nazývají Hradba západu a vědí, že pokud padne, bude ohrožena celá říše. Obránci jsou odhodláni bojovat do posledního dechu, čelí ale mnohonásobné přesile. Pátá část cyklu o protitureckých válkách v Uhersku, Sedmihradsku, Chorvatsku a Středomoří v letech 1660–1664....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/39_/396079/hradba-zapadu-Jsc-396079.jpg 4.889
Série

Dobrodružství kapitána Báthoryho/Dobrodružstvá kapitána Báthoryho 5.

Žánr
Romány, Literatura slovenská, Fantasy
Vydáno, Brokilon
Orig. název

Hradba západu, 2018

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (35)

Kniha Hradba západu

Přidat komentář
Vlk.kh
včera

Nejprve si dovolím drobnou kritiku, než se uchýlím k velebení díla. Ač mě Juraj dokázal udržet bez větších výkyvů zájmu u knihy až do konce, musím podotknout, že - z čistě subjektivního pohledu - roztáhnout příběh točící se kolem jednoho obléhání jedné pevnosti na nějakých pět set stránek není nejšťastnější nápad. Holt jsem byl zvyklý z předchozích knih na něco jiného - cválání krajinou, různá místa, různé situace, zkrátka na menším rozsahu stran toho hrdinové stihli v minulosti podstatně víc. Byl jsem v pokušení právě za tohle ubrat jednu hvězdu v hodnocení, ale nakonec jsem to neudělal. Právě to, že i přes velmi omezený prostor dokázal autor rozvést příběh do takového rozsahu a ještě udržet napětí, si zaslouží plný počet :-) Jinak naprostá spokojenost, hadrácké přičmoudlé kebule pukají pod údery čakanů, mečů a kulí z mušket o sto šest, příměs fantastiky na pozadí historických událostí opět výrazněji neruší a i pár těch naprosto nečekaných zvratů se našlo. Jen jednu nelogičnost nemohu Voroninovi odpustit - když už bych tu vlčí čubku dostal do spárů, rozhodně bych jí po tom všem, co spáchala nesvázal a netransportoval někam do horoucích pekel před řádný soud. Předhodil bych jí nejdříve svým vojákům a když by se hoši dostatečně vyblbli, nechal bych jí smáznout z povrchu zemského, jaképak copak. S sebou bych vzal maximálně její nasolenou makovici, jako důkaz. Ale chápu, že jí autor potřeboval pro další vývoj příběhu, tak to pořešil trochu jinak.

MichalPuchovsky
30. listopadu

Červenákov aktuálny opus som si užil maximálne a radím ho k jeho najlepším knihám. Svižne napísaná akčná jazda, ktorá sa číta s ľahkosťou, za ktorou stoja hodiny poctivej práce s priam akademickou dôslednosťou. Hradba Západu predstavuje ďalší príklad toho, prečo sa Juraj Červenák považuje za slovenskú spisovateľskú špičku.

tatjana1737
23. listopadu

POKRAČOVÁNÍ (!!! A OPĚT BACHA NA SPOILERY!!!):

Pár (doslova) bonmotů:
V politice je to jako v manželství. Když chceš mít klid, postarej se o plná břicha.
Ze slibů se tesají základy, na nichž vyroste chrám moci.

Co se Iskendera týče, tak trochu jsem čekala, že bude mít prsty v tom požáru právě on. Něco ve smyslu sebevražedného atentátu. Uznávám, že jeho skon byl beztak efektní - a jak jsem psala v komentáři k předchozí knize, vývoj jeho postavy čtenáře zabolel. Když se ke konci do věci vložil Báthory se svojí snahou vše ukončit, musela jsem si nalistovat rozloučení těch dvou na konci prvního dílu:

„Co s námi bude, Korneli?“ zahuhlal mladík rozbitými, zkrvavenými rty. Jedno oko mu úplně zavřel otok, druhým jen tak mžoural. „Co jen s námi bude?“
„Nevím, chlapče,“ zachraptěl Báthory po pravdě. „Nemám tušení.“

Když jsem se při čtení dostala ke kapitole, v níž se Juliana postará o noc plnou vzrušení, ani v nejmenším mne nenapadlo, oč půjde. (Ostatně tohle se mi líbí, jak si čtenář v úvodu přečte anotaci, a klade si otázku, o čem daná kapitola bude?) A šok byl řádný, za to dávám autorovi všechny palce nahoru!

„Večer U Italů?“ usmál se křivě.
„Platíš.“
„Jako vždycky.“

Vnitřní nepřítel v pevnosti přidal knize na napětí, jen jsem se lehce ironicky neubránila srovnání Báthoryho a Voronina se Steinem a Barbaričem coby vyšetřovateli nadpřirozených jevů. Ač mám ráda i druhou dvojici, ta první je mému srdci pořád bližší. A o to hůř jsem nesla naplnění požárové věštby. Stejně jako u Urbanovic statku, i zde jsem odmítla uvěřit, dokud na vlastní oči neuvidím tělo, navíc zde byl ten příslib s Eržikou, ale s ubývajícím počtem stran a s bitvou u vozové hradby jsem začala propadat malomyslnosti. Hned po odpinknutí tohoto komentáře mám v úmyslu skočit na webovky cervenak.sk a položit tam velmi zvídavý a neodbytný dotaz! Celým srdcem doufám, že ještě společné posezení s korbelem (Kornelem) a dýmkou (dumkou) bude…

Ten konec, ten konec… Trochu naděje, že to nebude úplné zakončení cyklu, jak mnohokrát padlo a já to přijala za své, ve mně zanechávají další ze slov rozloučení mezi ústředním hrdinou a Čelebim, jejichž role se několikrát změnily a osudy proplétaly, splétaly a rozplétaly:

„Možná se už niky nepotkáme, kapitáne.“
„To nikdy nevíš. Osud má zjevně zálibu křížit naše cesty.“

Ačkoli pojetí hrdinů je lehce černobílé (neomylný sniper Voronin a „James Bond“ protitureckého světa Báthory, při vyslovení jehož jména v každé knize minimálně 15x zazní obdivný přívlastek „Slavný Turkobijce!“), mně to ani trochu neva a chci další jejich příběhy! Klidně formou povídek, smířím se se vším. Jen ne s tím, co mě na konci knihy čekalo. Za to ta jedna hvězdička dolů, ač jsem včera nad knihou čtenářsky vzdychala rozkoší. Ač obvykle chválím otevřené konce, neb dráždí moji představivost a nechávají čtenáři prostor pro vlastní zakončení děje, tentokrát ve mně zůstalo příliš mnoho otázek a nezodpovězených odpovědí.

EDIT: Napsala jsem a odpověď přišla obratem. Bude ještě jeden díl (Já to věděla!), jen se ještě neví kdy :-).

Jisté slovenské město už pro mne nikdy nebude tím, co bývalo. Na závěr tedy: Nitraaa!

tatjana1737
23. listopadu

I děla na hradbách Ujváru měla jména. Naopak pro turecké kanóny měli obránci spíše nelichotivá označení. Bačalušu nazývali Obluda, Drtič kostí nebo prostě „ta velká svině“.

!!! POZOR SPOILERY !!!

Dočteno a zaklapnuto před malou chvílí. Než přejdu k celkovému dojmu, tak pár postřehů:

Stržení bodu dolů by si zasloužila příliš krátká látková záložka, která je sice hezky uprostřed hřbetu, ale nedosáhne až dolů, když je čtenář hodně na začátku nebo hodně na konci.

Díky Červenákovi jsem se naučila kupu nových slov, tentokrát z ranku fortifikačního (namátkou: kontreskarpa, poterna, šance či armování). Anebo jen turecké tituly a pojmy; kupříkladu tahle věta je kouzelná v tom, že jich je několik za sebou a slabší čtenář si rve vlasy, co z toho je označení vojenské hodnosti, co z toho titul a co jméno:

„Můj pane, přijel čavuš baši Ibširli Mehmed aga a žádá tě o přijetí.“

Obecně bych ocenila ucelený souhrnný poznámkový aparát na jednom místě, ideálně v tištěné formě a s obrázky, a hezky i životopisné medailonky osob, co knihami zástupem prošly. Protože jsem ale realista, je mi jasné, že nic takového nebude, a tak se touto cestou přimlouvám aspoň za formu internetovou (bo jsem mimo jiné taky optimista).

Obdivuji práci, která za psaním musela stát, veškerou přípravu a zjišťování faktů. Všechno působilo uvěřitelně, od popisů oblečení a vykreslení charakterů postav, přes popis průběhu obléhání, užívané turecké formulace v rozhovorech s nadřízenými či křesťanské nadávky, po popis tureckého psacího náčiní. V jednu chvíli sice Voronin vykouřil všechen tabák, ale pak si chutě zapálil, to byl ovšem snad jediný lapsus, který jsem objevila. A přiznám se, že jsem se ani šťourat nesnažila, naprosto jsem skočila Červenákovi na špek. Učí se na slovenských školách tohle údobí dějin podrobněji než na těch českých? Uhry máme za humny, ale přesto o jejich dějinách nevím skoro nic... Zajímalo by mne, zda autor při popisu jednotlivých historicky reálně existujících osob vycházel z nějakých pramenů, zda sedí i časové údaje uváděné v knize v souvislosti s průběhem obléhání, protože pokud ano, tak nejen smekám, ale i se klaním. A hezky po orientálním způsobu, na všech čtyřech s čelem na zemi.

(EDIT: Tak jo, jedna věc mě napadla - s ohledem na to, co vím o francouzské barokní hygieně, si kladu dotaz, zda se na Uhersku skutečně nosily nejen spodky, ale i dámské kalhotky. Ve Francii se totiž běžně chodilo "na ostro".)

Knihu jsem začala číst bezprostředně po dočtení předchozího dílu, takže jsem hezky navázala. Člověk by si řekl: „Je to o obléhání pevnosti, to bude pěkná nuda!“ ALE ani náhodou! Předně: Ve čtyřce se naši hrdinové rozdělili. Nyní se snaží setkat, ale neustálé vnější vlivy jim to hatí. A když se nakonec sejdou, není to žádný tanec jednorožců na duze. Kromě turecké hrozby a ozbrojenců, kteří křižují krajinu na jedné straně, a vedle osobních sporů uvnitř císařského vojska na straně druhé, totiž Ďuro opět do knihy přidal magii, a ne v malé porci. Bílý vlk, krvavý medailon, znesvěcení v rámci jednoho mnišského řádu… zkrátka: autor se svým postavám rozhodl řádně zatopit. I kdyby se v rámci děje soustředil jen na popis dobývání Nových Zámků, žádné nudné a nevýrazné čtivo by to nebylo, ale spolu s vším, s čím se ještě Báthory & Co. museli potýkat, to byla pořádná jízda a já si ji náležitě užívala. (Včera jsem četla dlouho do noci a kdyby mi nezačaly padat oči, četla bych dál. To se mi dlouho nestalo!)

V úvodu potěšilo setkání s další známou postavou, na kterou čtenář po všech těch dobrodružstvích a protivenstvích možná zapomněl. A její rozhovor s Voroninem dal čtenáři tušit, že z toho bude něco víc. Pravda, lhala bych, kdybych tvrdila, že jsem nezažárlila, ale což, postavy patří autorovi a pokud se rozhodne vehnat je do chomoutu, proč ne. A docela jsem se začala i těšit na novou zápletku a zajímavý příběh…

Jenže mezitím přišla nálož. A ne jedna. A nemluvím jen o dělových koulích, které otřásaly hradbami jednotlivých ujvárských bašt. Samotný příběh Evlyii brnkal na nervy, a jelikož o tomhle výseku dějin opravdu nic nevím, netušila jsem, jak nakonec intriky proti vezírovi dopadnou. Ovšem překvapivě jsem se nebála o Čelebiho, ale o Kadizadeho, který mi tak nějak přirostl k srdci. Jeden by si řekl: Turek a ještě zrádce! Ale Červenák ho vykreslil se vším všudy a získal tím pro něj sympatie nejednoho čtenáře. Oproti tomu Čelebi tentokrát sympatie možná ztratil, i když jeho pohnutky byly opět napsány tak lidsky, že by se leckdo na jeho místě zachoval stejně.

verense
22. září

Nelze jinak, než za poslední díl a celou sérii dát plný počet a uctivě před autorem smeknout. Když si člověk vezme, že valnou většinu té bichle tvoří popis válečné řeže, množství usekaných hlav, ustřelených končetin a vyhřezlých vnitřností... přesto jsem se nedokázala odtrhnout, abych došla s Kornelem až na konec (nebo nový začátek?). Díky, pane Červenáku, čas s kapitánem Báthorym jsem si užila na jedničku!

Mája777
25. srpna

,,Kruh se uzavřel"... Toto byl asi nejlepší díl. Pan Červenák má dar vyprávění. Doufám, že bude pokračovat. Doporučuji.

avalonek
16. června

Tak jsem se dostala zatím asi k poslednímu dílu našeho kapitána Báthoryho..A bylo to fenomenální..Naprosto mě to dostalo a konec i přes pár špatných zpráv byl výborný.Vůbec by mi nevadilo další pokračování,a jestli bude,tak Voronina budu velmi postrádat..Kdybych mohla,dám deset hvězd,prostě to bylo perfektní

Mato14
14. června

No čo na to povedať priatelia, aj keby to končilo takto, tak som spokojný. Ten vývoj deja a postáv, autor nie len dáva ale aj berie (hlavne smrťou niektorých postáv). Neviem ako to autor robí, ale zatiaľ to ukončil perfektne. Ak pribudne pokračovanie, s radosťou sa na to vrhnem, ale ak nie, s ešte väčšou radosťou si niekedy zopakujem celú sériu ešte raz....a to nezvyknem čítať ani jednu knihu dva krát ;-) :-D

1