Do tmy

30.04.2017

Knížka mě nutila stále číst. Nutně jsem potřebovala vědět jak to bude dál. Stále jsem očekávala nějaký jasný výsledek děje, ale nakonec to byl velmi smutný příběh.
Knížka je zajímavě psaná líbila se mi.

24.04.2017

Kombinace posedlosti a puntičkářství hlavní hrdinky s pochopením a vnímáním přírody je neuvěřitelně blízce vyjádřena.
Přes všechnu fyzickou bolest a psychické narušení jsem každý kvítek sbírala s Annou, prožívala její nutná setkání s lidmi a lidskou neomaleností (jak pravdivé a všudypřítomné) a doufala, že bouřkové mraky na obloze i v životě přijdou a odejdou a nezanechají spoušť na bylinkách ani v duši. A závěr? Smutně nádherný. Asi jako celá kniha.

23.04.2017

Silná, podmanivá kniha, která mě mile překvapila a emotivně mnou cloumala. Strach o Annu, lítost, pomalu nesnesitelnost číst dál a dál a zároveň se o Anně dozvědět více. Krásný popis krajiny. Občas jsem měla choutky s ní válet sudy...

22.04.2017

Bude těžké napsat svoje hodnocení tak, aby zprostředkovalo moje vjemy, můj zážitek z tohoto příběhu. Vezmu to postupně, jak se měnily moje pocity.
Začátek: je to zvláštní a trochu bolestné. Mám pocit, že Annin život je jako místnost s kukátkem, jímž kouká ven. A proboha, kdo kdy zbohatnul sběrem bylin?
Prostředek: je mi Anny tolik líto a tolik se o ní bojím. Ale té potřebě samoty rozumím. Chápu její opojnost i nebezpečí. Vím, že bych se do ní, za určitých okolností, mohla také potopit. Moje lítost se stupňuje a číst některé pasáže bolí.
Konec: je téměř nesnesitelné číst dál. Nejraději bych Annu pořádně propleskla nebo objala. Bolí každý řádek, až do posledního.
Nádherná kniha s krásným jazykem a popisem krajiny a bylin. Ta Annina posedlost sběrem je vlastně poetická, dokud nedojde na úterní odevzdávání ve sběrně. Pak bodne ten osten skrytý v kráse bylin, ta posedlost, která mění lásku v utrpení. Sledovat, jak se její svět mění vlivem nemoci je matoucí, bolestné, ale současně vlastně fascinující.
Ohromující čtenářský zážitek. I když drásal, vím, že jakmile vyjde volně navazující román Ke dnu, běžím pro něj.

19.04.2017

Chtěla jsem se tolik dozvědět, co Annu vlastně trápilo, měla jsem pocit, že jí rozumím, že vím, co se jí stalo ... než jsem dočetla do konce. Pak jsem vlastně zjistila, že nic nevím. Kniha je každopádně velmi zajímavá, do jisté míry lyrická, přitom velmi čtivá. Zavzpomínala jsem na své dětství, kdy jsme museli povinně odevzdávat ve škole léčivky a já vytrvale chodila výhradně na hluchavku. Jen ten konec. Ten mi to neměl dělat :-).

06.04.2017

Do tmy je hodně zvláštní kniha. Přitáhla mě k ní chvála, která se ozývala snad ze všech koutů internetu, a tak jsem ji jednoho dne v knihovně popadla, přestože jsem nevěděla, co přesně čekat. Anna je svérázná hrdinka s až extrémními vlastnostmi. Na jednu stranu ji musí člověk obdivovat pro její duševní sílu, odhodlání, píli a ochotu obětovat i nějakou tu krev pro svůj cíl. Je to v zásadě něžná duše s citem a pochopením pro přírodu a její vnitřní monology probouzejí chuť vyběhnout do přírody a projít se vysokou trávou. Na druhou stranu se jí a o ni bojíte. Je šílená. Těžko říct, zdali je šílenství zdrojem jejích fyzických potíží, nebo zda jsou její fyzické potíže zdrojem těch duševních, či měla smůlu a chytla obojí nezávisle na sobě. Bez pochyby je však fyzicky i psychicky narušená a to jí znemožňuje žít normální život. Začlenit se, udržet si přátele, mít fungující vztah. V jejím životě je jen sběr, kterému obětuje vše. Snad protože je pro ni tak důležitý, snad proto že si myslí, že je to jediná věc, kterou jí nikdo nesebere, která neodejde.

Rovněž se mi líbí vhodně zvolený název. Skutečně začínáte na světle. Na slunné polednem prohřáté louce a pak se dnem za dnem, stránku po stránce sunete do tmy, do míst, které by spousta z nás nazvala peklem. Je to příběh o člověku, který se zničil a ani na okamžik toho nezalitoval. Něco, co zaujme a zároveň vzbuzuje strach. Zájem a znepokojení však byly jediné emoce, které ze mě kniha vydolovala. Nějak jsem vůči Anně nedokázala vzplanout jakoukoliv jinou emocí a od začátku do konce jsem se cítila čistě jen jako nezávislý pozorovatel. Divák, který se na chvíli zastaví a pak jde zase o dům dál.

03.04.2017

Zajímavý příběh o posedlosti ... vedoucí až k (nebo spíš za) hranici sebedestrukce. A víte, co je na tom příběhu nejzajímavější? ... že se to vlastně moc hezky čte ... vyprávění příjemně plyne, sledujete Annu od rána do večera, od večera do rána, jste jí neustále „za zády“,´„posloucháte“ její vnitřní hlas a přitom Vás jednotlivými kapitolami spolu s ní provázejí všemožné léčivé „plevele“ :-) ... vše, co je škoda nechat na stromech, na trávnících, na krajích polí, na březích potoků, na hřišti, podél hřbitova, v lese, v sadě ... vše, co se dá posbírat a odvést do výkupu ... z vyprávění cítíte vášeň, je ovšem smutné, že ji Anna nepociťuje k lidem, že jediný zdroj takových citů se suší na novinových listech u ní na půdě.
Je to vlastně smutné vyprávění o promrhaném životě? Jenže tak to Anna necítí (a vlastně ani Vy), vyprávění nevyznívá smutně, spíš nevím ... rezignovaně? ... nebo jako konstatování? ... toho, co je dané, co vždycky tak bylo, a není třeba o tom nijak zvlášť rozumovat, pouze přijmout ... vlastně si vůbec nejste jistí, co Anna cítí ... celý svůj život, veškeré své každodenní počínání, všechnu sílu a energii, kterou má (a vzhledem k její nemoci tušíte, že jí není zrovna moc) podřídila jedinému cíli ... nasbírat co nejvíc ... jenže proč? Anna je hodně zvláštní člověk ... je záhadná a tím i zajímavá, ... a přitom ... neuchopitelná, nepochopitelná, ... a asi i nepochopená ...

„Pod korunami stromů se to ještě těžko pozná, ale na dvoře už vidím oblohu na některých místech prosvítat. Nebude to dlouho trvat a začnou se otevírat květy divizen. Chci to vidět. Sednu si na zahradě přímo k nim a tentokrát to nepropásnu. Párkrát za život jsem tohle zkoušela, ale málokdy se to povedlo. Vždycky už bylo pozdě. ... Až dnes je ten pravý den. K tomuhle momentu se musí dospět. Duševně dozrát a dostárnout. Divizny se zkrátka otvírají jen před vyvolenou duší. Dělají to sice každý den, ale zpozorovat se nenechají. Je to záhadný proces, nepatrná chvilka. Dnes ráno by to mohlo vyjít. ... Nebudu spěchat a nepřijdu ani příliš pozdě. Jakmile si s prvními denním světlem člověk rozezná čáry na rukou, je konec, hotovo, rozevřeno. Je třeba přijít o moment dřív. Přesně teď.“

PS: za chvíli pokvete bez, vyrábím z něj šťávu, ale nebojte se nepůjdu na něj s nůší ... jen s malým košíkem ... nechám i pro ostatní :-)

prvnich par kapitol me prislo jako naprosto zbytecna kniha. kniha se ale moc pekne cetla a nelze ji uprit notnou davku poetiky. dokonce je i celkem napinava. cela se vicemene odehrava predevsim v myslenkach hlavni postavy (chvilemi to az lezlo na nervy). ....a stejne bych rad vedel, co te zene bylo :-)

02.03.2017

Rozhodně nezapomenutelná kniha. Anna je velmi neobvyklá hrdinka, dostala ze mne širokou škálu pocitů. Štvala mě svou umanutostí, pak jsem ji obdivovala pro píli a vytrvalost, byla mi blízká svým samotářstvím a zodpovědností, stále častěji mi jí bylo líto, ale zároveň ve mně vzbuzovala až strach, především tím, jak měla přeházený žebříček hodnot.
Moc se mi líbí i obálka, na monitoru je příliš zářivá, ale v reálu výrazně vystupují menší světlé květy (to je ta kouzelná vůně bylinek a zdraví a pomoc, kterou přinášejí) a pod nimi při pozorném zadívání velký temný květ (ten neklid a hrozba, velká ale ne zřejmá na první pohled).

27.02.2017

Hodně zajímavé téma, hezky a poutavě napsáno. Klidně mohla být knížka delší, ráda bych se dozvěděla o Anně víc.

26.02.2017

Opravdu hodně neobvyklá kniha. Naprosto originální téma a příběh, kterého si člověk může vykládat děj dle svých pocitů. Jaká byla Aninna nemoc? Rakovina, schizofrenie?.... Úplně jsem při čtení cítila vůni lipových květů, bzučení včel v koruně stromu a viděla krásné zářivé květy divizen. Chápu i onu posedlost sběrem, konec konců, kdo z nás nemá nějakou posedlost. Náročná kniha, ale zajímavá.

21.02.2017

Ač mi byla hlavní hrdinka svou posedlostí a pro mne nepochopitelným pachtěním vlastně nesympatická, kniha si mne kakýmsi zvláštním kouzlem podmanila a já četla a četla...

15.02.2017

Žádný velký příběh, žádný velký dějový zvrat, a přesto tak silná a podmanivá kniha :-)

07.02.2017

Po dlouhé době knížka od české autorky. A jsem nadšena. Krásný, podivně intimní příběh, ve kterém se to celou dobu všechno kazí, ale jistota sběru bylinek zůstává nedotčena. Od čtení jsem se nemohla odtrhnout a opravdu mi bylo líto, když jsem se blížila k posledním stránkám. Líbila se mi posvátnost každého úterý, život v přírodě i hlavní hrdinka - víla, slabá na těle, silná na duši. Příběh budu ještě dlouho vstřebávat, ale už teď se těším na další autorčina díla.

29.01.2017

Do tmy je příběh osamělý pobzíkaný vesnický pani z jižních Čech, která sbírá byliny. Víceméně nedělá nic jinýho, než že sbírá, suší na půdě a v úterý prodává. A je taky čim dál tim víc nemocná. V knize jsou popsaný symptomy i prášky co bere, ale mě nic nedošlo. Ani teda nevim jestli mi to dojít mělo. Ale to že mi to je jedno vypovídá dost o tom jak se mi kniha líbila.

Knize nechybí komplikovaný vztahy v rodině a ve vesnici. Celý je to celkem pěkný, trochu temný, ale ne moc, aby to zbytečně čtenáře nevyděsilo jak černoch v letáku od Lidlu. Oceňuji, že po dlouhé době kniha zvládla jít komplet mimo mě a vzbudit takovou míru lhostejnosti, kterou jsem nezažil od posledního mistrovství světa v biatlonu. 5/10

24.01.2017

Už dlouho jsem nezažila, aby mě kniha takto mile překvapila. Opravdu velmi dobré čtení, které mě nenudilo, a které mi opět dokázalo, že stojí za to sáhnout po naprosto nenápadné knize bez kdovíjakých reklam.

Přesto věřím, že ne každého nadchne, někdo nemá rád bylinky, někomu bude vadit někdy chaotická přímá řeč (které j ale v závěru velmi málo) a někdo knihu, jak se dnes říká "nepobere", protože, podle mě, je to jedna z těch knih, kterou otevřete a buď naprosto milujete, nebo ji ihned vrátíte do knihovny ...

Kdo má rád bylinky, přírodu, trochu napětí, dojemný příběh ... bude spokojen. Čtivost, výborný jazyk a hlavně duchaplnost, toho si cením nejvíc.

07.01.2017

Hodně zvláštní a podmanivý příběh... Mistrně poskládaná písmenka vás doslova nutí číst pořád dál a dál, abyste se co nejdřív dozvěděli víc... Ale všechno zůstavá nadále spíš nejasné, zahalené v mlze, pokryté ranní rosou, ale hlavně smutné až beznadějné...
Ke knížce se už určitě nevrátím, ale sbírat s Aničkou bylinky mě bavilo... Moc ráda jsem se vrátila do svého dětství a vzpomínala na to, jak jsem sbírala hluchavku, heřmánek, kopřivy, maliník, bez... a jak se moje babička docela čertila, že má na půdě nepořádek... hezká vzpomínka... zkrátka nostalgie mého dětství...

04.01.2017

Do tmy vyšlo u Nakladatelství Odeon v roce 2015 a rok nato vyhrálo v Magnesii Liteře cenu za nejlepší prózu. (Přitom to pro autorku byla prozaická prvotina, předtím jí vyšla jen básnická sbírka Černý rok.) Vypráví příběh zapálené sběratelky bylin, a protože ho vypráví z jejího pohledu, nějakou dobu se necháváte unášet proudem vědomí, kde nenarazíte na výraznější děj nebo rozhovory, zato se toho hodně dozvíte o krásách a úskalích sběru během vrcholné letní sezóny. Až časem vyplouvá na povrch, že nás nečeká žádná idyla. Hlavní hrdinka je znechucená ze vztahů v rodině i na jihočeským maloměstě a trápí ji nepojmenovaná nemoc, a proto se čím dál víc uzavírá do sebe. Chce se věnovat už jen sběru, a to za každou cenu, i když ji začíná zrazovat tělo i mysl. Čtenář s ní trpí a občas možná nechápe její paličatost, ale silnej zážitek přináší právě její odhodlání nenechat si vzít, co ji naplňuje. I kdyby u toho měla vypustit duši.
Kdo čeká hlubší pitvání zmiňovanejch obtížnejch vztahů, bude zklamán. Hlavní hrdinku opravdu zajímá především sběr. A přestože ho nelíčí v růžovým éterickým oparu, ale střízlivě a věcně (natrhat, usušit, odevzdat ve výkupně), sálá z jejího vyprávění poetickej náboj. Ten ve spojení s její mírně vyšinutou psychikou a menší dávkou tajemna vytváří silnou a stále tísnivější atmosféru, která vám nedovolí knihu odložit. I přes počáteční rozpaky jsem byl nakonec velmi spokojenej a rád si přečtu, s čím Anna Bolavá přijde příště.

27.12.2016

Většina lidí má nějakého koníčka. Existují ale lidé, kteří jdou ještě o krok dál, nebo o dva, nebo o pořádný kus. Jsou ovládáni svými vášněmi a nehledí moc napravo ani nalevo. Je jim jedno, co si o nich kdo myslí a neřídí se obvyklými očekáváními svých spoluobčanů o tom, jak by se měl běžný a slušný člověk chovat. Mnoha takovýmto lidem jejich vášeň nedovolí prožívat uspokojivý sociální či rodinný život. Jsou pro své okolí příliš podivínští a nepochopitelní. Nepřizpůsobiví. Anna je právě taková. Musí sbírat. Všechno co roste a jde odevzdat ve výkupně. Nežene ji touha po penězích. Je to mnohem prostší. Když něco roste, je třeba to posbírat. Za každou cenu. Jinak by to přece byla škoda.

Sběr je její život. Je to ta nejzákladnější podstata jejího bytí. Nic jiného není tak důležité, nic jiného pro ni nemá smysl. Lidé si na ni ukazují, báby hrozí či klevetí a těch pár přátel z dětství pomalu ztrácí trpělivost. Anna je nejen posedlá, ale také nemocná, a my ji sledujeme s rostoucím znepokojením, protože čím dále čteme, tím víc Anně rozumíme a tím jasněji tušíme, kam její osud směřuje. Do tmy.

PS: proč jen čtyři hvězdy? Většinou je dávám proto, že je v knize více věcí, než je nezbytně nutné. Toto je ale výjimka. Chtěl bych o všech těch lidech kolem Anny vědět více. O jejím dětství, o jejím manželství, o Marcele a Milušce, o babičce, která to v Anně celé zažehla. A že modrá je dobrá? Kdeže.