Devadesát tři

od:


KoupitKoupit eknihu

Hugo zobrazuje nejdramatičtější rok Velké francouzské revoluce, rok 1793. Přibližuje jej na osudech tří postav z obou táborů, a to jednak na postavě vůdce protirevoluční selské vzpoury v kraji Vendée, a jednak na postavách dvou stoupenců revoluce, kteří tragicky hynou pro rozpory mezi věrností revoluci a osobními city.

https://www.databazeknih.cz/images_books/31_/31621/devadesat-tri-31621.jpg 3.9157
Orig. název:

Quatre-vingt-treize (1874)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Historie
Vydáno:, Odeon
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (21)

Přidat komentář
hoho99
21. dubna

Tenhle román měl pro tak trochu dvě tváře. Jednu popisnou, lehce filosofickou a rozvleklejší (rozmluvy Dantona, Robbespierra a Marata nebo popis Konventu). A tu druhou tvář, příběh odehrávající se v Bretani, tedy tu aspoň pro mě strhující a velmi zábavnou. Příběh povstání ve Vendée s brutálními boji mezi Lantenacovými povstalci a Gauvainovými revolučními jednotkami, silný příběh Michele Fléchardové a jejích dětí. A pak do toho všeho přišel ten idiot Cimourdain, díky němuž radost z vysvobození dětí Fléchardových vystřídal vztek na to, že Cimourdain dal zgilotinovat Gauvaina. Tak aspoň, že to ani on nepřežil, říkal jsem si, když jsem knihu zavíral. Ale čtení to bylo pro mě pěkné, místy složitější, ale doporučuji.

Antonín185
22.11.2017

Tak trochu jiný Hugo.

HannyC
02.11.2017

Nechtěl se mi číst Zvoník od matky boží ... chtěla jsem se jako náctilená vyhnout "dramatu lásky" (samozřejmě směšné a zcela mimo mou úroveň), tak jsem sáhla po 93 :) To byl teda hukot. Pokud si žijete v míru a komunismu tak tento skok do minulosti je fakt "saltem mortale". Skládám hold autorovi, protože mě "otrlou puberťačku" dokázal vyšokovat a "citově" otevřít. Děkuji :) Nehledě na to, že jsem si i jako milovník historie "užila" tehdejšího "aktuálního" dění francouzské revoluce :)

zbt81
03.09.2017

Túto knižku som len nedávno objavila v našej rodinnej knižnici a tak som sa prvýkrát od strednej školy zas začítala do jedného z Hugových diel. Niekedy to bolo náročné čítanie, ale oplatilo sa. V knihe sa nachádzajú pasáže, ktoré sa "čítajú akoby sami od seba" a potom opisné, ktoré vyžadujú viac času a trpezlivosti.
Ani heslo Veľkej francúzskej revolúcie "sloboda, rovnosť, bratstvo" neznamenalo vždy spravodlivosť. Početné postavy románu na oboch stranách barikády ukazujú svoje dobré aj zlé vlastnosti, máloktorá je čierno-biela. Morálne medzi nimi vynikajú hlavne obyčajní dedinskí ľudia, ktorým sú myšlienky veľkej politiky vzdialené a idú mimo nich. Spomenula by som jeden príklad za všetky keď žobrák Tellmarch pomohol markýzovi Lantenacovi na úteku keď bol postavený mimo zákon. Ich časť rozhovoru:
"Ku ktorej strane patríte? - spýtal sa markýz. - Ste republikán? Ste rojalista?
- Som bedár.
- Ani rojalista, ani republilán?
- Myslím, že nie.
- Ste za kráľa alebo proti kráľovi?
- Nemám na to kedy.
- Čo si myslíte o tom čo sa teraz deje?
- Nemám z čoho žiť.
- A jednako mi chcete pomáhať?"
Ďalšou postavou z ľudu, ktorej sú myšlienky revolúcie či monarchie srdečne ukradnuté je mladá žena - vdova a matka troch malých detí. Jej materská láska a neúnavné až živočíšne hladanie stratených detí napriek hladu a vyčerpanosti je vykreslené úplne dokonale.
Určite má kniha čo povedať aj dnešným čitateľom, či už sa zaujímajú o Veľkú francúzsku revolúciu alebo nie. Nebyť nezaujímavých dlhších častí (podľa mňa) určite dám za 5*.

konicekbily
10.07.2017

Krásně napsaný román o francouzké revoluci - 1789 - a o následcích v kritickém roce 1793. Revoluci požírá sama sebe! Barevný pohled na dějiny a závěreční slovo kaprála má co říci i dnes.

iatros
10.05.2017

Jak už to bývá u Victora Huga zvykem, některé popisy prostředí byly přeci jen trochu zdlouhavější (nepočítám do toho naprosto geniálně popsanou nehodu s dělem), jinak ovšem dokonalá kniha, plná neuvěřitelné obrazotvornosti a hlubokých myšlenek, které i po tolika letech zůstávají živé a dokážou se člověku vrýt pod kůži. Nechtějme akční historický román z období Francouzské revoluce a dostaneme příběh o souboji povinnosti a milosrdenství, zápase lidskosti s krutostí a boji pokroku proti temnotě. Vive la Révolution!

regulax
23.04.2017

Klasika, která stojí za přečtení a neználci přiblíží pád krále, vznik francouzské republiky a dramatický rok 1793. Detailní, až přehnaně podrobný popis událostí, míst či osob. Třeba situace s utrhlým lodním dělem je mistrovsky popsána na více než 8 stránkách. Nebo citové a duchovní myšlenky válečných protivníků, stavební popis kamenné věže Tourgue, barvité líčení krás krajiny či zoufalé matčino hledání ztracených dětí.

V bohatém a výstižném textu jsem si našla a oblíbila tento citát:

„Za mrakem, který na nás vrhá svůj stín, je hvězda sesílající na nás svůj jas. Nemůžeme se vyhnout ani jasu, ani stínu.“

medlovice
03.04.2017

Ach Victor Hugo a francouzská revoluce. Pro mě dokonalost sama , čtenářovo potěšení. V té obrovské spoustě francouzských jmen, které neumím přečíst , ve vší té krvi , zraněních ,, přítomnosti smrti a hladu tudy jde matka a hledá své tři děti . Matka, která skoro vstane z mrtvých jde hladová a neumytá, jde bosa bez oddechu jen aby našla děti. Nebavily mě boje a politika , láska a lidský cit zvítězily nad revolucí. Moje vydání z roku 1967 má ohavné ilustrace a pár nepotištěných stran.

WiiKii
08.03.2017

Zde je vidět jak byl Victor Hugo silně ovlivněn francouzskou revolucí ve své tvorbě. Sice Devadesát tři nemá tak dobré charaktery postav jako Bídníci, ale svou dokonalost má v historickém vyprávění, které je lepší a naučí víc jak hodina historie ve školách. ..

Leč trochu jsem doufal v Bídníky :)

beveron
30.12.2016

Nádherná a silná kniha. Od Huga jediná, která mě chytla za srdce. Francouzská revoluce pro mě byla vždy lákavé téma, a toto zpracování je skvostné. Není to děj, který by mě tak strhl, že zde knihu vychvaluji, jsou to popisy. Ožívají, žijí svůj vlastní příběh. Pro mě nejsilnější kapitola VI: Duše země se vtěluje do člověka.

"Krajina značně určuje jednání člověka. Je větší spoluvinicí, než si myslíme. Při pohledu na některé divoké kraje jsme v pokušení omluvit člověka a obvinit dílo Stvořitelovo, cítíme tu temné volání přírody, pustina bývá někdy nezdravá lidskému svědomí, zvláště svědomí málo osvícenému, svědomí může být obrem,pak stvoří Sokrata nebo Ježíše, ale může být také trpaslíkem a stvoří Atrea nebo Jidáše. Člověk s omezeným svědomím se stává rychle plazem, neustálý pobyt v příšeří hlubokých hvozdů, v trnitých křovinách a houštinách, v bažinách ukrytých pod větvemi je mu osudný, podléhá tu tajemnému vlivu zlého našeptávání. Zrakové přeludy, nevysvětlitelná zrcadleni, náhlé úleky způsobené neobvyklým osvětlením nebo nezvyklým místem vrhají člověka v jakousi zpola nábožnou a zpola zvířecí hrůzu, jež v klidných dobách plodí pověru, v pohnutých dobách pak surovost. Halucinace nesou pochodeň, jež svítí na cestu vraždě. V banditovi je kus šílenství. Zázračná příroda je dvojznačná: velké duchy oslňuje, primitivní duše oslepuje. "

"Některé skály, rokle, houštiny, průseky, jež se zjeví náhle za večera mezi stromy, pudí člověka k šíleným a ukrutným činům. Mohlo by se skoro říci, že jsou na světě zločinná místa."

"Velkorysé myšlenky jsou nenáviděny myšlenkami omezenými - v tom je sama podstata boje o pokrok.
Kraj a Vlast, tato dvě slova jsou obsahem celé války vendéské, spor místní myšlenky s myšlenkou všeobecnou. Sedláci proti vlastencům."

Šošán
15.09.2016

Francouzská revoluce a pro mě velký trápení.

Belbo
27.08.2015

Znovu se neubráním několika citátům, Hugo byl genius...
Z jedenácti tisíc dvou set deseti dekretů Konventu má jen jedna třetina cíl politický. Dvě třetiny mají cíl všelidský. Konvent prohlásil všeobecnou mravnost za základ společnosti a svědomí jednotlivce za základ zákona. (s. 147)

Revoluce....
Zdá se, že je společným dílem velkých událostí a velkých osobností, ale ve skutečnosti je výslednicí událostí. Lidé jsou poplatní událostem. Události diktují, lidé podpisují. 14. červenec je podepsán Camillem Desmoulinsem, 10. srpen podepsal Danton, 2. září nese podpis Maratův, 21. září podepsal Grégoire, 21. leden je podepsán Robespierrem; ale Desmoulins, danton, Marat, Grégoire a Robespierre jsou jen výkonnými písaři. Mocný a veliký autor těchto stránek se jmenuje Bůh a jeho maska Osud. Robespierre věřil v boha. Jistě!
Revoluce je projevem něčeho, co je v nás, co se na nás ze všech stran doléhá a čemu říkáme Nutnost.
Před tímto záhadným skupenstvím dobrodiní a utrpení vyvstává dějinné proč?
Proto. Tak odpoví ten, kdo neví nic, právě tak jako ten, kdo ví všechno.
Tváři v tvář těmto atmosférickým převratům, jež zároveň ničí i oživují civilizaci, váháme soudit podrobnost. Hanět nebo chválit lidi pro výsledek těchto převratů je skoro tolik jako chválit nebo hanět čísla pro výslednou sumu. Světlo věčných pravd neuhasí žádný severák. Nad revolucemi sídlí pravda a spravedlnost jako hvězdné nebe nad bouřemi. (s. 150)

Imánus, slovo odvozené z immanis, starého dolnonormanského slova, vyjadřuje nelidskou, téměř hrůznou ohyzdnost démona, satyra, lidožrouta. (s. 187)

A on, ač by mohl, tomu nezabrání! Spokojí se povýšenou výmluvou: to se tě netýká! A ani si neřekne, že v takovém případě vzdát se rozhodování znamená spoluvinu! A ani si neuvědomí, že při tak dalekosáhlém činu je horší ten, kdo nečinně přihlíží , než ten, kdo čin dělá, protože je zbabělec! (s. 317)

Rozumová úvaha říkala jedno, cit říkal něco jiného; obě rady si navzájem odporovaly. Rozumová úvaha představuje jen rozum, cit je však často svědomím; rozum vychází z člověka, to druhé z něčeho vyššího. (s. 322)

konicekbily
29.04.2015

Výborná kniha s pěkným závěrem!
Možná se mi kniha líbila i proto, protože se zajímám o dějiny.
Pohled na Velkou francouzkou revoluci očima Victora Huga.
Kritizuje Dantona, Marata i Robespierra . Je zde jak kritika republikánů tak i zastánců monarchie. Barevný pohled na dějiny a závěreční slovo kaprála má co říci i dnes.

species
28.04.2015

Hned na začátku jsem měla pocit, že už jsem knihu četla, ale kdybych ji četla, tak bych si to přece pamatovala?! První polovina knihy mě vůbec nebavila... samá jména a jejich výroky a popis toho komu, který les patřil. Druhá polovina už byla o poznání lepší... můj dojem, že jsem knihu četla zesílil a ke konci jsem si už byla jistá, že tomu tak je. Kdyby nebylo začátku, byla bych z knihy nadšená...popis bitvy a celé vyústění děje se mi moc líbilo, ale podle mě ji první polovina zabíjí.

zipporah
24.10.2014

Človek, ktorý sa smeje. To je najlepšie jeho dielo, ale pre mňa osobne je Zvoník najbližší, keďže ma zasiahol ešte v detstve. Hugov cynizmus, ako bolo povedané A. Hlinkom sa oplatí čítať.

JeKa
19.07.2013

Devadesát tři nepatří k nejznámějším Hugovým dílům a asi je tomu tak i dobře při srovnání s jeho ostatními velkými opusy, ale to neznamená, že by se jednalo o opomíjení hodný kus. Ba právě naopak. Nelze sice k němu přistupovat s očekáváním velkého děje, to by se pak čtenář mohl i nudit. Ne. Síla téhle knihy je v něčem naprosto jiném. Je uložena v dokonale zachyceném konfliktu doby, konfliktu idejí. Ty jsou hlavními nositeli děje, postavy jsou pak už jen jimi smíkány...možná že vám žádný z hrdinů nepřiroste k srdci, ano, nejsou příliš životní, jsou spíše symboly, titány, nositeli idejí, chcete-li...ale rozhodně se přiblížíte k chápání doby velké francouzské revoluce, tak jak ji prožívali mnozí, lépe, než po přečtení všech učebnicí dějepisu světa!

Atuin
13.07.2013

Mám tu knihu ráda, nejen kvůli kraji jako je Vendéé, protože on a ve své době trpěl jakousi razancí, stejně dobře bych ji mohla obdivovat jen pro dokonalý popis takového utrženého děla na lodi, ale mě nadchla tím, že srozumitlně převádí to jak vše s odstupem času skutečně viděl, vnímal a cítil sám Viktor Hugo. Je v ní jakési přiznání.

Dandulka
19.07.2012

Klasika z období Velké Francouzské revoluce. Poměrně útlá knížečka.

kingmaker
05.01.2012

Klasický romantický příběh, mnohdy až příliš patetický, přesto však čtivý a s mohutným přesahem

Jakub Lysek
22.09.2011

Knihu neocení tak čtenář, který nezná alespoň základní události VFR a zejména pak situaci ve Vendé právě roku 93. Jinak bych trochu poopravil obsah uvedený na těchto stránkách. Hugo právě odsuzuje Dantona, Marata a Robespierra (v kapitole, kde se tito velikáni setkávají), ačkoliv se může zdát, že to není zcela jasně vyjádřeno v textu. Je zde jak kritika republikánů (ústy Gavaina rozmlouvajícího se Cimurdainem v cele před popravou), tak i Šuanů. Pohled na toto období dějin Francie není u Huga černobílé, což mě mile překvapilo.

Christo
08.09.2011

Velmi podrobně a regionálně popsaná část francouzské revoluce. Protože detailně místopisně neznám ani současnou Francii, tak pro mě tato kniha byla ztrátou času :-(. Jinak historicky zajimavé.