Dekameron
Giovanni Boccaccio
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/1178/bmid_dekameron-Cxd-1178.jpg
4
1546
196
Italské město Florencie je zaplaveno vražedným morem. Někteří lidé se zavírají do svých domovů, neboť nemoc se šíří velmi rychle. Jiní měli opačný lék na to, jak se této nemoci vyhnout – užívali si zábavy, hodně pili a žertovali. Lidé po tisících umírali, a tak je na márách nosili hrobaři z drobného lidu a jen málokdy pro nebožtíky někdo truchlil. V té době se v kostele Santa Maria Novella sešlo sedm dam. Autor dle svých slov nechtěl uvádět jejich pravá jména, pojmenoval je tedy: Pampinea, Fiammeta, Filomena, Emilia, Lauretta, Neifilie a Elisa. V kostele se náhodou setkají se třemi mladíky (Pamfineem, Filostratem a Dioneem), které přemluví, aby s nimi odešli z města. Poté se odeberou do jakéhosi sídla. Domluví se, že každý den bude zvolen král či královna a každý den si všichni připraví příběh na dané téma pro ostatní. Každý den je tedy vyprávěno 10 příběhů. Po deset dní přebývají v sídle a jedenáctý se vrátí zpět do Florencie, kde mladíci zanechají dámy v Santa Maria Novelle, na místě, na kterém se s nimi poprvé setkali.... celý text
Přidat komentář
Tato kniha mě velmi, ale velmi mile překvapila. Nevěřila jsem, že něco, co bylo napsáno tak dávno a za tehdejších podmínek dokáže zaujmout i mladou čtenářku, jako jsem já. Přiznávám, že občas mi připadaly témata některých příběhů vesměs stejné, ale i tak jsem u většiny z nich zůstala, pozorně je přečetla a došla až k jejich závěru. Docela mě také udivilo, jak neměla tehdejší společnost problém mluvit na téma erotika. Ač může někomu kniha připadat poněkud rozsáhlá, za mě doporučuji.
Četl jsem jen několik příběhů. Už to nebylo k vydržení. Považuji to za pokleslou literaturu, že by se červenala i červená knihovna. Ztráta času.
(Uwaga spoilery!) Když nám na jednom ranním semináři vrcholného středověku rozdali úvod Dekameronu, abychom ho rozpitvali jako seriózní pramen, myslela jsem, že mi automat zase namíchal moc slabé kafe. Po prohlášení: "Tohle je Dekameron. Giovanni Boccaccio, znáte ho. 14. století. Je to jeden z nejdokonalejších popisů moru a jeho následků. O 700 let později nevíme vůbec nic navíc. Všechno, co víme, tehdy napsal Boccaccio." jsem na sebe v tichosti vylila poslední hlt.
Je pravda, že Boccaccio při popisu Florencie v roce 1348 trochu kecal a přibarvil počet obětí, atmosféru černé smrti a rozkladu ale uměl popsat jako nikdo jiný. To jen jako bonus k tomu, že Dekameron je víc než 100 příběhů v tlusté vazbě. Má i jinou, vážnější polohu, na kterou by se nemělo zapomínat a už vůbec ne ji drze přeskakovat. Se samotnými příběhy je to podobné jako u jiných sbírek: některé jsou lepší, snadno zapamatovatelné a vtipné, s jinými už to není tak slavné. Po čase se začnou zajídat, stejně jako picnutej kudu N°38 Ernieho H. a další. Sbírkovej syndrom.
Na Dekameronu potřeba ocenit dokonale skrytý výsměch středověké upjatosti, přesvatýmu desateru a dalším aspektům, bez nichž by zbožná gotika nemohla existovat. Ukazuje reálné lidi s jejich touhami a přáními, kteří často hřeší a navíc hřeší s potěšením. Ještě před stoletím naprosto nemožné. Církev ztrácí zbožštělou tvář, kněží jsou pod černou slupkou sutany stejně zkažení jako všichni ostatní. Jak skandální! Pro Boccaccia není větší zábavy než neustálý výsměch lidské hlouposti, baví se rozmanitostí a boří předsudky o společenských vrstvách. Lidská nedokonalost je přece tak krásná. Každá stránka Dekameronu odklání literaturu a myšlení pryč od gotiky a blíž k užívání si pozemského života. Našli jsme výkladní skříň renesance se vším, co k ní patří. A na to bych si dala sklínku Chianti. Grazie.
Koho nedostane příběh Chichibia je totální suchar. 4/5.
No 14. století. Pokud chcete číst všechny příběhy najednou, tak se užerete nudou. Doporučuji přečíst si pár zajímavých příběhů a zbytek přečíst, když budete mít čas a náladu. Nebo nedočíst. -Radši, než si knihu zprotivit. Jinak celkem dobrá kniha.
Ve své době to musela být bomba, dnes už zaujme hůř. Jednotlivé příběhy velmi podobné, trochu prázdné, z některých jsem moc nepobrala poučení, vtip nebo rozhořčení, které v nich mělo být obsaženo. Každý si ale určitě najde několik skvělých příběhů. Knížku jsem ani na druhý pokus nedokázala přečíst celou, kdo to dal, má můj obdiv.
Já jsem tuto knihu přečetla snad naráz :-D patřila mezi knihy, se kterými obědváte, snídáte, chodíte ven, usínáte, ,,učíte se", relaxujete a prostě všechno :)
.."Ten sprosťák co napsal Dekameron.." říká se v jedné povídce Šimka a Grossmanna..né každá příběh se povedl, ale některé jsou perfektní.
Stejně jako Evickar s knihou zápasím. Už ji čtu hrozně dlouho, vždycky pár příběhů, pak několik jiných knih, pak zas pár příběhů... Přijde mi, že je to jediná šance, jak to zdolat. :-) Některé příběhy mi přijdou skvělé, jiné nudné. Ale je fakt,že většina si je dost podobná.
Dle mého názoru, mohl autor lépe pracovat s příběhy. Příběhy jsou velice zajímavé a krásně napsané, ale jsou si celkem podobné. Převážná část je se sexuálním podtextem. Některé příběhy jsou zajímavé a některé zase méně. Knihu jsem dočetla dokonce a nemohu říci, že mě nudila, ale např. do maturitního seznamu jsem si jí neuvedla, protože si nedokáži představit, jak bych o ní vyprávěla.
Nemůžu se tím absolutně prokousat. Jeden příběh připomíná druhý, takže si vlastně ani jeden nezapamatujete.
Když se oprostíte od faktu, že se vám Dekameron snažili pilně zhnusit učitelé, kteří vám nařídili ho číst povinně, můžete získat báječnou, vtipnou, příjemnou knihu, která vám rozhodně nepřijde jako nudná klasika :-)
Původně jsem si Dekameron pořídil ako záchodovou literaturu, jedno vyprávění na jednu velkou potřebu. Po první povídce ale šla kniha do pokoje a nakonec jsem jí přečetl jedním dechem.
Ukážka toho že aj v temnom stredoveku sa ľudia radi bavili na účet niekoho druhého. Množstvo koických mozno až satirických poviedok , ktoré by stali za to aby boli sfilmované. V dnesej dobe primitívneho humoru má táto kniha obzvlášť veľkú hodnotu !
kniha je sice silná, ale díky spoustě příběhům, které nenavazují, se nemusí číst v kuse. Má sice i svůj příběh kolem, ale ten není zas tak složitý, aby se musel osvěžovat, pokud se ke knize budete vracet i v průběhu několika let. Některé příběhy opravdu stojí za přečtení - a nejen jednou.
Knihu jsem měla rozečtenou více než rok. Jednotlivé příběhy při souvislém čtení splývají a třebaže jsou některé vtipné a zajímavé, je jich prostě moc.
Štítky knihy
láska mor zfilmováno 14. století italská literatura rozhlasové zpracování renesance (literatura)
Část díla
- Den čtvrtý: Příběh čtvrtý 1352
- Den čtvrtý: Příběh desátý 1352
- Den čtvrtý: Příběh devátý 1352
- Den čtvrtý: Příběh druhý 1352
- Den čtvrtý: Příběh osmý 1352
Autorovy další knížky
| 1975 |  Dekameron |
| 1964 |  Navštívení krásy – italská renesanční lyrika |
| 1992 | Malý Dekameron 1 aneb Podoby lásky |
| 1984 | Fiesolské nymfy |
| 1992 | Malý Dekameron 2 aneb Obratnosti lásky |
Kniha Dekameron je v
| Právě čtených | 115x |
| Přečtených | 2 938x |
| Čtenářské výzvě | 170x |
| Doporučených | 58x |
| Knihotéce | 1 150x |
| Chystám se číst | 668x |
| Chci si koupit | 102x |
| dalších seznamech | 24x |
Překvapivě rozverná, rozmarná a lechtivá četba z renesanční Itálie. Pro navození atmosféry té doby jistě skvělé. Z dnešního pohledu už příběhově i literárně průměr.