Dědina
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366042/bmid_dedina-ls6-366042.jpg
4
2456
694
Lehce humorný příběh jedné současné vesnice. Hranice rozorané mezi poli i lidmi. Hospoda, malá prodejna, zabíjačky… a sám život. Nevěra a jeden nezdařený pohřeb. Nemoderní výchovné metody a rozšlápnuté kuře. Babka s dědkem srostlí jak dva stromy. Život, tady ještě stále spjatý s půdou, zvířaty a hospodařením. To všechno je Dědina, tragikomický příběh vyprávěný očima jejích obyvatel. Sedlák Josef se marně trápí, proč jeho syn Zbyňa odmítá převzít hospodářství, když je tolik co napravovat na polích zničených v družstvu. Vavirci počítají, kde by mohla ukápnout další koruna, dobrosrdečná prodavačka Maruna se snaží být s každým zadobře a řezník Láďa se dobývá pod cizí sukni a přitom řeší, jak uživit rodinu. A malá Petruna? Ta chvilku neposedí. Na pozadí lehce humorného vyprávění se před čtenářem odkrývá venkovské hemžení v nepřikrášlené nahotě. Přirozená fyzická blízkost hrdinů, jejich společná práce, jejich touha po lepším živobytí až vypočítavost jsou zdrojem věčných svárů i svázanosti a také marné snahy vyléčit minulé rány. Svižné vyprávění formanovského střihu, které však není cynické; nikoho nesoudí a co je podstatné — nenudí.... celý text
Přidat komentář
Na vesnici jsem nikdy nežila, ale aspoň už konečně chápu myšlenkové pochody některých mých příbuzných. Třeba, proč tchyni vadí, když dávám dětem na chalupu jenom oblečení "na lítačku" nebo proč nám pořád manželův děda strká peníze :D Skvěle napsané, postavy krásně vykreslené, úplně jsem v té dědině žila, když jsem ji četla. Knížka má jen jednu malinkatou chybu - je strašně krátká. Petro Dvořáková, pokud toto budete číst, tak děkuji za skvělý čtenářský zážitek!!! Pokračujte v psaní a nepřestávejte :)
Pěkná vzpomínka na mládí - novodobý vesnický román ???
A ono to vypadá, že se toho tak moc neměnilo - moje babička pocházela z Vysočiny...
Obraz je reálný - ale není kritický, tak to na vesnici opravdu vypadalo...
A řeč, kterou je kniha psána, je mi velmi blízká - a to je autorka o generaci mladší...
Jak píše Chesterton - tuto knihu musíte mít v sobě zažitou ... a já na ten vesnický život za mého dětství vzpomínám moc ráda..
Po pěti měsících jsem se konečně vrátila k závěrečné části této, pro mě naprosto dokonalé, knihy, kterou jsem nedočtenou půjčila své kamarádce do Chorvatska :o)
Petra je v ní syrově upřímná a naprosto nemilosrdná. Nikoho příliš nešetří. Dost podobný příběh jsme zažili před pěti lety s tchánem. Také na Vysočině.
Přesto v myšlenkách postav a nakonec i jejich činech vnímám světélka naděje.
Tahle kniha je tak zdařilá, že je k ní potřeba nejen dozrát, ale možná i dát šanci při opakovaném čtení.
Vřelé díky za vidění života, které nezůstává na povrchu☀️
Osobité a čtivé zachycení životů obyvatel menší vesnice, kde se všichni znají, jednotliví lidé a stejné situace jsou popsány různými členy sousedících rodin. Ti vyjadřují i své názory na rodinné soužití, způsob života, je tu často zmiňováno, že na vesnici se žije jinak než ve městě. Výpovědi jednotlivých lidí ukazují, že pravda není nikdy jen jedna. Kniha psaná místním jazykem je na počátku možná méně srozumitelná a někdy se v ní těžko orientuje. Co vás na začátku vtáhne, ke konci už trochu nudí.
Kniha mě neoslovila ani v nejmenším. Zhruba v půlce jsem ji odložila a pravděpodobně se k ní už nevrátím. V povídkách jsem se nevyznala, neudělala jsem si žádnou představu o postavách v knize, protože mi děj přišel příliš přelétavý. Za mě bohužel palec dolů.
Tento žánr knih moc nečtu, ale zaujala mě obálka i anotace tak jsem do ní šla a nelituji, kniha se mi líbila, nářečí mi vůbec nevadilo, povídky mi vyhovovali, pěkné, prostě ze života na vesnici.
Někdy si říkám, že lidé, kteří píší anotace, knihu vůbec nečetli. Humorné mi to nepřišlo ani trochu, na druhou stranu téma i nářečí je mi velice blízké. Jako bych slyšela svoji babičku. Kvalitní text byl. Nicméně nedošlo k žádné gradaci. Očekávala jsem, že všechno nějak pořádně zapadne dohromady. Místo toho jsme příběhy lidí z dědiny opustili stejným způsobem, jako jsme k nim přišli.
Mě se kniha líbila, moc. Možná proto, že Dvořáková popsala život takovej, jakej je, možná proto, že můj dědik s bábičkou takhle mluvívali a tak jsem nepotřebovala slovník. Možná proto, že v takové dědině žiju skoro celej život. Jen věřím, že v každym je i kósek dobra a že v té mojí dědině si lidi tak moc nezávidijou :)
Skvěle napsané, veselé i smutné, zkrátka ze života jedné vesnice. Četlo se samo, ty lidi jsem úplně viděla.
Odpočinkové čtení lehce k pousmání, ale také trochu nahořklé. Skvělá sonda do mezilidských vztahů a života na dědině.
Kniha vypráví o životě na vesnici. Na vsi žiji celý život a už to dávno není tak jak se píše, vše se mění stěhováním lidí. Četla se mi hezky a člověk se pobaví takové lehké čtení které určitě neurazí. Autorka se mi velmi zalíbila jistě si přečtu i jiné její knihy. Doporučuji
Určitě zajímavá kniha, která ve mně vyvolala poněkud antagonistické pocity - více v mojí recenzi.
Není to žánr, který by mě oslovil. Proto jen 3 hvězdy. Nalákala mě obálka knihy. Při čtení druhé povídky jsem si stále říkala, že to nemohla napsat žena. Autorka má skutečně veliké nadání podat pohled ze strany muže i ženy. Co se týče stylu psaní, ten se mi moc líbil, jen ten námět moc ne :-(
Tož nevím, v anotaci je psané lehce humorný příběh, nějak jsem ten humor nepostřehla. Hodně mě mrazilo. Ale parádně napsané. Pořád jsem slyšela babičku, její výrazy a obraty. Jako by paní Dvořáková poslouchala za dveřmi. Díky.
Pořád váhám jak knihu hodnotit. Z kraje příběhu jsem byla zaražená a zklamaná, nechápala jsem co mi autorka chce sdělit. Kam příběh/y směřuje/í. Mám raději celistvé vyprávění, povídky jsou na mě moc krátké. Než si stihnu oblíbit nějakou postavu nebo si ji dokonale představit, už je konec. U této knihy to vypadalo na stejný problém, ale poslední povídka to zachránila. Nářečí mi v žádném případě nevadilo, ale některé výrazy ano. Nakonec hodnotím 4*. Postavy jsou vykresleny opravdu realisticky a dokonale.
Pokud bydlíte na dědině, tak víte,jak to chodí a budete číst prakticky o sobě a svých sousedech. Příběh muže středních let v trochu vulgárnějším stylu mě nebavil, neseděl mi styl sdělování. Nejlepší je poslední příběh starých manželů, kteří se ne/potřebují a taky o tom, jak je ne/potřebují jejich příbuzní. Závist, peníze, dávky od státu, statkách vs. domkař... Výborně jsou vystiženy kritické promluvy postav, většinou z více úhlů pohledu. Čím je hrdina starší. To potvrzuje jejich životní zkušenost. Nejdelší část knihy věnovaná manželům a jednomu nepovedenému a jednomu povedenému synovi, bych asi rozdělila do 3 samostatných částí a nedávala bych je dohromady. Ale chápu, jsou jedna rodina. Celkově povedená a velmi čtivá kniha.
Čtivé, vtipné, ze života, podání nářečí super. Autorka mě svým stylem psaní mile překvapila a její další knihy si s chutí přečtu.
Štítky knihy
česká literatura venkov rodina pokrytectví morálka venkovské romány vztahy sousedské vztahy český venkov sedláci
Dědina
Znamenitá kniha, která podává obraz vesnice po světové válce a i po sametové revoluci. Vystihuje charaktery jednotlivých postav a jejích vzájemné konání. Znám takové poměry z vesnice a autorka je trochu humorným podtextem odhalila. Jako červená nit se projevuje nenávist, ta skutečně byla a i nadále je. Nejhorší vlastnost člověka