Dědina
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366042/bmid_dedina-ls6-366042.jpg
4
2470
2470
Lehce humorný příběh jedné současné vesnice. Hranice rozorané mezi poli i lidmi. Hospoda, malá prodejna, zabíjačky… a sám život. Nevěra a jeden nezdařený pohřeb. Nemoderní výchovné metody a rozšlápnuté kuře. Babka s dědkem srostlí jak dva stromy. Život, tady ještě stále spjatý s půdou, zvířaty a hospodařením. To všechno je Dědina, tragikomický příběh vyprávěný očima jejích obyvatel. Sedlák Josef se marně trápí, proč jeho syn Zbyňa odmítá převzít hospodářství, když je tolik co napravovat na polích zničených v družstvu. Vavirci počítají, kde by mohla ukápnout další koruna, dobrosrdečná prodavačka Maruna se snaží být s každým zadobře a řezník Láďa se dobývá pod cizí sukni a přitom řeší, jak uživit rodinu. A malá Petruna? Ta chvilku neposedí. Na pozadí lehce humorného vyprávění se před čtenářem odkrývá venkovské hemžení v nepřikrášlené nahotě. Přirozená fyzická blízkost hrdinů, jejich společná práce, jejich touha po lepším živobytí až vypočítavost jsou zdrojem věčných svárů i svázanosti a také marné snahy vyléčit minulé rány. Svižné vyprávění formanovského střihu, které však není cynické; nikoho nesoudí a co je podstatné — nenudí.... celý text
Přidat komentář
Za mě tato kniha, ne. Než humorné mi to přišlo smutné, ne smutné z pohledu lítosti, ale smutné z pohledu povah lidí. Primitivní, hloupé.
Kniha mě vrátila zpět v čase, kdy jsem žila na vesnici. Veškerý volný čas jsme trávily u babičky, která měla velké hospodářství, kdy snad kromě páva bylo na dvoře a v chlívě kde co. Učila nás lásku ke zvířatům i k půdě. Bylo automatické, že nejdříve povinnosti a pak volnost. Tak jak v knize obchod, tak tam to bylo čekání na "Pojízdnou prodejnu", kde si vše vyříkaly ženské, chlapi na to měli hospodu. My děti jsme neřešily sousedské spory.
Na postavách čtyř povídek této knihy je ukázka tvrdé reality života lidí.
Čtení umocňuje krásné nářečí a mě ještě uchvátila na rubu obalu mapka vesnice, kde jsem se krásně zorientovala.
Čtivá kniha. Postavy dobře vykreslené, jednají podle uvěřitelné motivace. Přesto se mi nechce věřit, že takoví lidé na vesnici žijí: vždyť to je tupé a zoufalé přežívání, užírají se drobnými i většími jedovatostmi a naschvály, dřou se do úmoru, honí se dokolečka za vlastním ocasem. Fakt mi z toho bylo až ouzko. Ale vlastně, když vzpomenu na kamarády a známé od nás ze vsi, možná bych pár takových našel, byť ne v tak krystalicky čisté podobě. Kniha se tedy četla dobře a jakoby sama, ale motaly se mi postavy: Jaruna, Maruna, Heluna, všechny byly tak nějak stejné jak přes kopírák... Dočetl jsem a hned začal zase od začátku, to už byl ten propletenec osob trochu zřejmější ;-) Hvězdičku ubírám za tu stejnost všech těch ženských a pak taky, že mi první kapitola silně připomínala knihu Vrány od stejné autorky. Naopak oceňuji, že kniha otevírá i závažná témata jako vztah k půdě a smrt.
Ve spoustě situací jsem poznal to, co se kolem mě dělo za dětství a dospívání na malé vesnici. Mentalita lidí, situace všechno sedí ... jen jsem podle pár náznaků pochopil že děj by se měl odehrávat tak po r. 2010. A za to hvězdu dolů, protože takhle si pamatuju vesnici z devadesátek ... v době kterou autorka popisuje už to vypadalo jinak.
Tak tady přesně platí – komedie pro ty, kdo to nezažili, tragédie pro ty, co tím žijí :-) Tenhle vesnický mikrokosmos je totiž vykreslený naprosto přesně, syrově a bez příkras, bez zbytečného omlouvání a nadržování jedné, či druhé straně. Ne, že by život na vesnici byl všude jen ve stylu „pole, závist, chtíč a otčina“, ale ať hodí kamenem, kdo nikdy nenarazil na podobné postavičky, nebo nezažil podobnou situaci. Poflakovat se po návsi, občas nakouknout přes plot do oken kuchyní, trochu šmírovat, co se děje u sousedů ve stodole, nakrmit králíky čerstvě posečenou travou a v sobotu v podvečer zajít na pouťovou zábavu. Prostě perfektní čtení! A použité nářečí už byla jen třešnička na dortu.
Čekala jsem od autorky něco jiného, ale zklamaná jsem nebyla. Jednoduchý příběhy, příjemná nostalgie v návratu do dětství.. za mě humorné dílo
Tohle bylo docela zklamání po předchozích knihách, které jsem od autorky četla. Děj v podstatě žádný a spíš než humorné mi to přišlo smutné.
Před Dědinou jsem četla Vrány a Chirurga, Vrány výborný, Chirurg už ne tolik, ale stále dobrý, do Dědiny jsem tedy šla s velkým očekáváním, které se bohužel úplně nenaplnilo. Jako studentka bohemistiky oceňuji, že je kniha psaná v dialektu, četla se mi dobře a měla jsem ji rychle přečtenou, ale příběh mi přišel spíše takový jalový, nic extra.
Zakoupila jsem si jako mluvené slovo. Moje nejhorší investice. Něco tak promitivního a hloupého jsem dlouho nečetla, potažmo neslyšela. Nepomohlo ani čtení předních herců.
Audiokniha. Takový průměr na zabití času. Poslouchám v autě o přesunech z místa na místo a stačí. Žádný hluboký zážitek jsem nečekal, volba byla kvůli čtenářské výzvě.
Kniha je rozdělena na víc části, víc vypravěčů. Kdyby byla kniha celá ve stylu řezníka Ládi, četl můj oblíbený Jiří Vyorálek, dám okamžitě plný počet hvězdiček. Babské tlachy, drby nebyli tak zajímavé a ke konci už nudili.
Moje první kniha této autorky a jsem ráda, že už jí mám za sebou. Nářečí mi nevadilo, ale celkově zbytečně drsná řeč, kdy člověk se jde "vychcat", ale kočka vyčůrat. Pocházím z vesnice, a ikdyz drby ano, tak tolik ne. Ani tolik závisti. Jsem zvědavá na další knihy této spisovatelky, snad budou lepší.
Vypadá to, že Petra Dvořáková bude moje oblíbená autorka. Opět se to četlo samo. Chirurg byl sice lepší, ale i tak dávám plný počet.
Ze začátku jsem se do knihy vůbec nemohla začíst. Ale pak jsem si na nářečí zvykla :-) Bylo to příjemné odreagování. Žádná náročná literatura.
První věta anotace zní: “Lehce humorný příběh jedné současné vesnice.”
Tak já mám asi velice odlišný styl humoru, protože tohle mi nepřišlo ani tak humorné, jako spíš smutné. V knize se prolíná několik postav a nejde tu ani tak o děj, jako spíš o zachycení atmosféry a vztahů na vesnici. To se autorce opravdu povedlo, ale jsou tu spíš zachyceny ty temnější stránky lidské povahy a všechna lidská malost.
Petra Dvořáková je skvělá vypravěčka, která umí perfektně vykreslit charaktery, ale i já, ač pesimista, doufám a věřím, že jsou mezi námi i lidé, kterým jde o víc než o peníze a pomluvy.
Audioverze byla perfektní a připomínala spíš až rozhlasovou hru. A zvládla jsem i to nářečí.
Strašně jsem bojovala, abych knihu vůbec dočetla. Je pro mě obrovským zklamáním. To nářečí, ve kterém je psaná, je celkem fajn zpestření, ale tím končím. Děj v podstatě žádný, nějaká větší zápletka taky chybí. Prostě jen popis vesnického života několika lidí. Nápad měla autorka dobrý, ale to provedení už za mě moc nevyšlo.
Tak tahle knížka mě fakt bavila! Četla se skoro sama. Není to tak dlouho, co jsem se sama odstěhovala pryč z malé dědiny, kde jsem vyrostla. Nářečí, byť z Vysočiny bylo velice blízké tomu našemu a já měla pocit, že víceméně každou postavu z knihy znám. Nejvíce mě bavil příběh řezníka Ladi a první příběh o malé Petrušce. Třetí by podle mě klidně mohl být zkrácený, trošku se táhl.. A u posledního příběhu jsem se několikrát zasmála, ale vlastně mi z něj bylo strašně smutno. Je mi jasné, že se najde spousta rodin, u kterých by se to odehrálo vlastně stejně.
Celkově ale knihu hodnotím skvěle, moc mě bavila a připomněla, proč mám radši anonymitu velkoměsta.
Edit: Nedalo mi to a poslechla jsem si i audioknihu a jsem snad ještě víc nadšená! Zaslouženě audiokniha roku 2019
Čtyři samostatné příběhy. Průběžně se střídají vypravěči a tím i jejich odlišný pohled na danou událost.
První dva příběhy měly spád. Třetí je poměrně dlouhý, ale zase má nečekanou zápletku. V posledním díle si autorka pohrála s dialektem.
Celkově knihu hodnotím velmi pozitivně. Velmi dobře vystihuje poměry nejen na vesnici, ale celkově mezigenerační vztahy
Z knížky si odnáším dvě základní a pro život důležité informace: nezapomíná se jen na to, co lidi závidí a méně pánbíčka a více dobra. Pod ty se podepisuji. Autorka věrně popsala realitu nejen na dědině.
Nářečí mi nevadilo. Jen jedno slovo mi nešlo přes pusu "bábička". Kniha se mi četla dobře a zajímalo mě, co bude dál. Ale vadilo mi, že byla taková negativní. Všichni někoho pomlouvali, mysleli jen na peníze a přišli mi hloupí.
ČV 2021 - 12. Kniha, jejíž děj se odehrává na vesnici
Štítky knihy
česká literatura venkov rodina pokrytectví morálka venkovské romány vztahy sousedské vztahy český venkov sedláci
Dědina
Příběhy lidí z jedné vesnice, lehce humorné, čtivé, jednoduché. Nejsem ani moc nadšená ani zklamaná. Jen si asi příběhy nebudu dlouho pamatovat, ale alespoň jsem zavzpomínala na dobu, kdy jsem na vesnici bydlela