Dcera sněhu
Eowyn Ivey
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/136747/bmid_dcera-snehu-G5i-136747.jpg
4
596
193
Nesmírně silný, jímavý, brilantně napsaný příběh o nevšedním osudu dvou lidí, toužících po dítěti tak moc, až si jeho existenci přivolají. Román se odehrává v odlehlé aljašské končině a dny jeho hrdinů – Jacka a Mabel – jsou naplněny těžkou prací. Manželé se velice milují a trápí je jen marná touha po dítěti. Když toho roku napadne první sníh, ze samé radosti si postaví venku před domem sněhulačku. Následující ráno je však sněhulačka pryč – a na cestě jsou vidět drobné stopy. V příštích dnech Jack a Mabel několikrát z dálky zahlédnou blonďatou holčičku osaměle bloudící v lese – ale neodvažují se o tom zmínit jeden druhému ze strachu, že se jedná jen o přelud, podnícený dávno pohřbenými nadějemi na vlastní dítě… V tajuplné, překrásné, ale mimořádně drsné krajině se věci mohou jevit jinak než ve skutečnosti.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2012 , Fortuna Libri (ČR)Originální název:
The Snow Child , 2012
více info...
Přidat komentář
Dočetla jsem, přesto bez hodnocení. Nemůžu napsat: špatná kniha. To jistě není.
Zjišťuju, - a vlastně nedovedu úplně formulovat proč -, že mi určitý způsob zpracování příběhu (a cosi i v něm) připadá nestravitelný. Nedotkne se mě, nedojme mě, jenom mě štve. Čtu ho „zvenčí“, spěchám ke konci, chci ho „mít z krku“.
Tak jako u knížky Kde zpívají raci, se kterou jsem měla podobný problém, mě ale bezpodmínečně vtáhlo prostředí. Tam bažina, pobřeží a oceán. Tentokrát Aljaška.
Úplně mě to pohltilo, psala jsem po pár stránkách kamarádce. Předčasně.
Nakolik věrohodná, co se způsobu života na Aljašce týče, pro mě byla spřátelená rodina Jacka a Mabel, natolik nereálně na mě působili výběrem odlehlého nového domova i naivitou oba podivně pozdní osobní ztrátou zkrušení padesátníci, vícečetně sami sebe označující za „starého muže“ a „starou ženu“. (Jakkoliv taky moje oblíbená Betty McDonald měla s farmařením zkušeností, asi co by se za nehet vešlo, přece byla o mnoho mladší, stejně jako její muž, který rozhodně věděl, do čeho jde).
Nevěřila jsem na mnoha místech, i když mám velký respekt k zázrakům, jež dokáže přátelství, k síle lásky, k odvaze nevzdávat se. Nedovedla jsem si třeba představit – ne, že by Mabel nemohla objevit radost, a třeba i netušenou fyzickou výdrž ke spoluúčasti na farmaření, ale – že vedle toho stejnýma rukama kreslila drobnokresby, šila náročné oděvy, filigránsky vyšívala...
Celé mi to nějak nedávalo smysl, vč. toho, že co začalo jako křehký příběh o Sněhulce a prolínalo něžnými záchvěvy tajemna příběhem lidské holčičky, které se upil táta a jí se podařilo nějakým zázrakem přežít, začalo brzy ztrácet jakékoliv reálné rysy (které třeba v Racích byly aspoň jakž takž zachovány), až se mi vše propadlo do přemrštěné a násilné paralely s pohádkou.
Vlastně jsem úplně neporozuměla tomu, kam takový děj žánrově zařadit. Magický realismus? Není pro mě. A i když nejsem... muž, pro které ho jsou pohádky, kouzla a poetičnost ztráta času... (jak níže píše Josh), :) mé srdce posud neokoralo a představivost běžně nenosí „jézéďácký holínky“, musím svá snění zjevně sytit jinde.
Nádhera... Eowyn Ivey je úžasná vypravěčka.
Manželský pár zklamaný z nenaplněné touhy po dítěti přichází z pohodlné civilizace žít a farmařit na Aljašku. Vždyť kde jinde než v drsné zemi se dá lépe zapomenout na bolest duše... S příchodem zimy, s prvními padajícími vločkami, se objeví malá holčička se zlatými vlásky a modrýma očima a začne je navštěvovat... Zní to jako pohádka pro dospělé a přesně tak to na mne působilo.
Přidanou hodnotou je zde prostředí - nebezpečná a zároveň krásná Aljaška. Většina děje se odehrává v zimě, takže tu působí i kouzlo zasněžené divočiny. Příběh je z počátku minulého století, není tedy rušený telefonem, internetem a dalšími "výdobytky moderní civilizace", ovšem o to tvrdší život hlavní hrdinové mají.
Je to podmanivé, úchvatné, kouzelné... Je to jeden z těch příběhů, které většinu čtenářů potěší, příběh, na který se nezapomíná. Moc jsem si to užila, tento až poetický láskyplný příběh ráda doporučuji.
Jen k naprosto výjimečným knihám se vracím, tuto k takovým řadím :-).
Mrazivá a magická nádhera. Neviem ako inak a vhodne opísať túto úžasnú knihu, ako jednou z najsilnejších viet z knihy: "Člověk nemusí chápat zázraky, aby v ně věřil"
Ano, nemusí a občas stačí jedna skvelá kniha a možno uverí.
Velice dobře čtivá kniha, což dokazuje, že jsem jí přečetla s nachlazením pod peřinou za jednu sobotu.
(SPOILER) Překrásná kniha o Jackovi a Mabel, kteří se odstěhují na Aljašku a snaží se uživit farmařením a přežít tuhé zimy. V lesích začnou vídat holčičku, která by dost možná mohla být jen holčičkou, ale člověk má tak trochu pocit, že je něco víc. Působí jako skřítek, jako víla, jako oživlá sněhová vločka. Krásná a záhadná, jako příroda sama.
Zvláštní čtení, první polovinu knihy jsem tak nějak přeskákala. Ale pak mě to celkem bavilo.
Zimní pohlazení pohádkou. Autorka skvěle popisuje drsnou zimu a milostivé, ač krátké léto na Aljašce.
Znáte ten pocit, když je knížka výborně napsaná, má fantastickou atmosféru, ale přesto vás nechytne tak, jak by měla?
Tak přesně to se mi stalo s Dcerou sněhu.
Je to taková vyprávěnka s pohádkovými prvky, notně připomínající Knihu džunglí (jen s rozdílným podnebím)…, krásná, podmanivá…, ale sedla mi asi tak, jako když chci poslouchat Depeche Mode a místo nich se z rádia ozve Nick Cave.
Zimní pohádka pro dospělé čtenáře. Krutá, studená a přesto nádherná Aljaška, nekonečná touha po rodině splněná malou sněhovou dívenkou. Trochu netradiční, ale krásná kniha.
Krásná petická pohádka pro dospělé. Prostředí Aljašky se mi hodně líbí. V příběhu je krásně cítit romantická i drsná atmosféra této části světa. Ideální čtení na zimní období.
Zajímavý příběh, krásně popsaná aljašská příroda a život i s jeho drsnou tváří, jen některé pasáže s Fainou mi přišli opravdu jak pohádky o Sněhurce, takové nereálné a místy až děsivé
Mám smíšené pocity, příběh jako takový nebyl špatný, líčení přírody a krajiny se mi velmi pěkně četlo ale celkový dojem mi příliš kazilo neustálé zabíjení všeho živého a jeho detailní popisy.
Kniha trochu klame telom. Zatiaľ čo anotácia sľubuje snáď prerozprávanie známej ruskej rozprávky o dievčatku zo snehu, ktoré sa vracia cez zimu a na jar odchádza, obálka zase naznačuje istú ľahkosť a rozprávkovosť. V skutočnosti však ide o veľmi realistickú fikciu s niekoľkými záhadnými a nečakanými prvkami, vďaka ktorým vzniká zaujímavý kontrast. A ten ešte podčiarkuje občas až bolestnú realitu tohto príbehu.
Jack a Mabel sú vykreslení obdobne. Starnúci manželia, ktorí sa nikdy nedočkali vlastných detí, žijú vo svojej bolesti a bez toho, aby k sebe pustili toho druhého. Pritom žijú jeden vedľa druhého, no pokojne by mohli stáť na opačných koncoch sveta. Ich odlúčenie napriek zdanlivej blízkosti ešte podčiarkuje opis prostredia.
Aljaška je riedko osídlené miesto, kde pri pohľade z okna často vidíte len kilometre nedotknutej prírody. Máte tu teda priestor na nerušené premýšľanie, no to občas môže byť na škodu. Podobne ako v prípade Jacka a Mabel. Obaja žijú zatvorení vo svojich mysliach. Každý z nich žije svojimi vlastnými myšlienkami. Najmä bez toho, aby sa o nich rozprávali s tým druhým. Čo zobrazuje smutný úpadok ich vzťahu. Čosi, čo vidíme denne okolo seba, možno to sami prežívame.
Tieto okamihy na čitateľa dokážu zapôsobiť o to silnejšie, že Ivey sa nesnaží nikoho citovo vydierať. Jej štýl je na to miestami možno až pristrohý, ale o to viac dokáže vyniknúť. Vďaka navodenej pochmúrnej, no zároveň krásnej atmosfére. Aj vďaka nej je také ľahké uveriť, že sa v tichom lese deje čosi zvláštne. Že tu ozaj môže žiť podivné čarovné dievčatko menom Faina, ktoré sprevádza líška.
Táto kniha neponúka zložitý dej. Nemá čitateľa ohúriť rôznymi nečakanými zvratmi a nemá mu vyraziť dych dynamikou. Ide o pomalé prežívanie. O vychutnávanie každej emócie, každého obrazu a o žití v danom okamihu. Podobne, ako sa to vďaka Faine učia Jack a Mabel. Lebo budúcnosť je možno dôležitá. Na Aljaške, ešte viac ako kdekoľvek inde je potrebné myslieť na to, čo prinesie zajtrajšok. Ale zároveň je tu aj dnešok. Ten musíme prežiť ako prvý. Táto kniha okrem iného pripomína aj toto a v tom tkvie jej sila. V tom, ako čitateľa núti premýšľať.
Dcéra snehu je kniha, ktorá neohúri prekombinovanosťou deja, ale čitateľa si získa krásnou atmosférou. Realistickou a zároveň pochmúrnou, no plnou krásy a možno aj štipky mágie. Vďaka tomu si čitateľ môže naplno vychutnať každý moment a hlavne má priestor na premýšľanie. Text v sebe nesie nejedno posolstvo a dokáže vyvolať mnoho emócií. Z tých najvýraznejších myšlienok najviac zarezonuje nielen potreba žitia v danom okamihu, ale aj pripomenutie, že to, čo v živote najviac potrebujeme, občas nájdeme vtedy, keď to prestaneme hľadať.
Krásná kniha, ale tak moc smutná. Nadherně popsané prostředí, a ta zima! Doporučuji číst s teplým čajem a v teplé posteli, nebo u krbu s ohněm. A ten smutek, dlouho se mi nestalo tak často u knihy slzet, zároveň je zde ale i oslava krásy a života. Nečekaný čtenářský zážitek, knihu doporučuji.
Autorka o všem, o čem psala, musí hodně vědět – o životních podmínkách na Aljašce, o její divoké přírodě, o lásce mezi manželi i o lásce rodičů ke svým dětem. A i když je vyprávění o takhle silných citech, není kýčovité. Působí jednoduše a střízlivě. V jednu chvíli jsem se bála, že to fantastické kouzlo kolem Fainy zmizí, ale na konci příběhu dostála své tajemné povaze.
Nádherná knížka z nádherného prostředí. Přestože je smutná má svoje nezapomenutelné kouzlo.
Nádherný příběh se špetkou mystična a převahou reality. Je to hluboký příběh z prostředí Aljašky. Dotýká se hezkých i naopak temných stránek lidského života a poukazuje na jeho křehkost a důležitost okamžiku. Je to zároveň čtivé a odpočinkové. Dlouho jsem neobjevila tak krásnou knihu. Hned se jdu pustit do další knihy od této autorky.
Štítky knihy
Aljaška příroda americká literatura manželství tajemství magický realismus rodičovství zima
Kniha Dcera sněhu je v
| Právě čtených | 14x |
| Přečtených | 755x |
| Čtenářské výzvě | 93x |
| Doporučených | 93x |
| Knihotéce | 358x |
| Chystám se číst | 660x |
| Chci si koupit | 118x |
| dalších seznamech | 15x |
Tuhle úžasnou knížku jsem jako mám několikrát obrečela, určitě doporučuji, je to něžné, láskyplné, zoufalé, s krásnými popisy přírody i zoufalstvím obyvatel, kteří žijí v nehostinných místech...