Dcera sněhu
Eowyn Ivey
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/136747/bmid_dcera-snehu-G5i-136747.jpg
4
596
193
Nesmírně silný, jímavý, brilantně napsaný příběh o nevšedním osudu dvou lidí, toužících po dítěti tak moc, až si jeho existenci přivolají. Román se odehrává v odlehlé aljašské končině a dny jeho hrdinů – Jacka a Mabel – jsou naplněny těžkou prací. Manželé se velice milují a trápí je jen marná touha po dítěti. Když toho roku napadne první sníh, ze samé radosti si postaví venku před domem sněhulačku. Následující ráno je však sněhulačka pryč – a na cestě jsou vidět drobné stopy. V příštích dnech Jack a Mabel několikrát z dálky zahlédnou blonďatou holčičku osaměle bloudící v lese – ale neodvažují se o tom zmínit jeden druhému ze strachu, že se jedná jen o přelud, podnícený dávno pohřbenými nadějemi na vlastní dítě… V tajuplné, překrásné, ale mimořádně drsné krajině se věci mohou jevit jinak než ve skutečnosti.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2012 , Fortuna Libri (ČR)Originální název:
The Snow Child , 2012
více info...
Přidat komentář
Jsou mi velmi blízké lesní Bytosti vonící mokrými kameny, horskými bylinami a čerstvým sněhem, s maličkými kousíčky lišejníků, proužky březové kůry a uzlíky žluté trávy v dlouhých vlasech..... pro mne nezapomenutelné vyprávění
Knížka ideální na tohle období, kdy je zima a sníh i u nás. Příběh se odehrává na Aljašce, u řeky Wolverine, rok 1920. Ale podle anotace jsem myslela, že to bude jiné a asi lepší.
Víc jak za půlku jsem si myslela , že je to fantasy styl, ale pak zas asi ne....nějak to asi nechápu. Nápad dobrý, ale vůbec nevím co si mám o tom myslet.
Na straně 206 je napsaná tahle zajímavá věta: Člověk nemusí chápat zázraky, aby v ně věřil .....Abyste uvěřili, musíte možná přestat hledat vysvětlení.....
Odteď jak napadne první sníh si už vždycky vzpomenu na Sněhulku Fainu
Pohádka, legenda, mýtus, příběh... ono je vlastně jedno, jak to nazveme. Důležitý je pocit z knihy a v tomto případě jsem všechen ten sníh a zimu a přírodu potřebovala. Poprvé jsem četla knihu před pár lety v květnu na letišti v Dublinu a cítila jsem, že přestože se mi líbí, nemá tu pozornost, co by si zasloužila.
Příběh, který čerpá ze staré severské pohádky a v zachycuje přírodu v její kráse i drsnosti, stejně jako nestálé lidské povahy a životní cesty. A když to všechno nebudete brát doslova a hledat chyby či nereálné věci, knihu si užijete. Obzvláště milovníci zimy.
Je to pekná rozprávka pre dospelých. Kniha sa výborne číta, keď ležíte pod teplou dekou, s teplým nápojom, položeným vedľa seba. Mne osobne totiž bolo pri čítaní tejto knižky akosi viacej zima :) Dávam 4 hviezdičky, lebo knižka je naozaj pekná, ale...ja som asi čakala niečo iné, mala som priveľké očakávania a preto tam je u mňa trochu sklamanie...ale prečítajte, odporúčam :)
Začetla jsem se sice až zhruba ve třetině, ale pak jsem už nemohla přestat. Krásná kniha na pomezí snu a reality, naděje a beznaděje, radosti a smutku... Líbí se mi autorčin originální nápad, kterého se zhostila na výbornou. Ve Faině zobrazila všechny kontrasty typické i pro samotnou Aljašku - nádhera x drsnost, divokost x něha, fantazie x skutečnost, prostě všechno. Konec byl velmi dojemný, určitá naděje tu byla, ale pro mě byl tak smutný, že jsem skoro brečela. Nádherná knížka pro zimní počasí!
Moc milé čtení, které zahřeje na duši, i přes Aljašské podnebí. Vlastně i když to končí smutně, končí to krásně. :-) Doporučuju
Surovost Aljašky, dlouhé dny a noci, krutý mráz, fascinují a drsná příroda a spousta a spousta hvězd. A také jedna nenaplněná touha dvou starých lidí, která může být v konečném důsledku naprosto devastující a bezohledná. Krásná kniha.
Tak jsem ji zrovna dočetla.A tak ani nějak nevím co napsat.Bylo to krásné,pohádkové,něžné,ale na druhou stranu i smutné a syrové.Myslím,že to ani jinak skončit nemohlo.
A co se týče těch přání,většina z nich se vyplní,ale někdy si na to člověk musí počkat.
Z knihovny..
!!!Možné SPOILERY !!!
Taková zvláštní kniha...začla zajímavě, celkem jsem se namotala...příběh z Aljašky, krutá, přitom krásná příroda. Manželský pár přicházející do let, bojující s krizí, způsobenou nejen věkem..postaví si sněhovou holčičku a začnou se dít věci. Po pár desítkách stran jsem kromě zvědavosti, jak to celé vlastně dopadne, začla být hlavně zvedavá, co ještě autorka vykřeše z tématu...přišlo mi, že po objevení se Fainy už snad ani příběh více rozvinout nelze. Střídavě mi pohádkový motiv "Sněguročky" přišel ujetý a naopak zajímavě vymyšlený.
Moje dojmy a pocity z Fainy byly taky ambivalentní - chtěla bych, aby byla skutečná, nebo raději sněhová víla ??
No, zažrala jsem se. Po večerech ve chvilce klidu těšila na další stránky. . Užívala jsem si to snové, poletující mezi vločkami sněhu..dokonce jsem živě viděla malou vílu s liškou v zasněženém lese...
A konec ? jasno/nejasný...Faina si zvolila svého prince, zvolila si Garreta...a co se nakonec vlastně stalo ? zemřela ? zmizela ? je šance že jen prostě na čas odešla a zas se jedné zimy vrátí ? A bylo by vůbec možné, aby Faina opravdu existovala ?
Křehká, snová pohádka pro dospělé...a mně se hodně líbila. Doporučuji.
Moc hezký příběh z daleké Aljašky. Starší manželé se po ztrátě dítěte vzdají svého dosavadního života a odstěhují se do aljašské přírody. Ztrátou dítěte trpí oba dva, proto si jednoho večera jen tak postaví ze sněhu malou holčičku. Ráno je ale stavba pryč a do lesa vedou dětské stopy. Hned na to je začne navštěvovat malá holčička, až nápadně podobná té sněhové.
Moc mě bavil nejen příběh, ale také práce s pocity a charaktery postav. Výborná byla i práce s atmosférou příběhu, mrazivá krajina byla skvěle vykreslena a já si ji v dece a s čajem v ruce opravdu vychutnávala.
@klaryctena
Na knize mě zaujal realistický popis života na Aljašce a věrohodně vykreslená psychologie hlavních postav. Takže pokud vás láka atmosféra aljašské zimy, mohu knihu doporučit. Její děj je ale docela prostý a dal by se shrnout do 3 vět.
Hodnota téhle knihy nespočívá tolik až ve fatalistickém sledování pohádky o Sněguročce, jako v mistrném popisu pocitů všech hlavních postav, popisu vztahu starých bezdětných manželů, kteří jsou každý ve svém smutku sám, ale o radost se podělí. Autorka se jménem hodným elfky přímo dýchá láskou k Aljašce a tamější zimě a přírodě. Pozoruhodné je i rozlišení dialogů, kdy mezi osobami „z masa a kostí“ jsou používány uvozovky, zatímco rozhovory s Fainou, jejíž identita je do jisté míry zastřená, uvozovky chybí, což vyvolává pocit jakési halucinace. Celkově je dílo čtivé, příjemné, poklidné, bez velkých zvratů, přesto velmi působivé.
Je to ohromne pôsobivé, má to silnú atmosféru. Dcéra snehu je príbeh o láske k divočine, nespútanosti, voľnosti a o staršom páre, ktorý začal odznova tesne pred päťdesiatkou bez toho, aby vedel, do čoho ide. Nezistili si dopredu, čo ich čaká, a to mali byť na všetko úplne sami, nezabezpečili vhodného koňa, nevyznali sa v práci na poli, boli tam vyše roka a pritom nevedeli, kde je najbližší lekár... No úžas.
Viem, že je to o žene, ktorá sa vyrovnáva so svojím žiaľom na mieste, kde nebude mať pred očami stále to, čo iní majú a o čo ona prišla, a ktorá pomaly začína znovu normálne žiť, a tiež o láske k Aljaške a zžívaní sa s krásnou a drsnou krajinou, o túžbe po slobode, ale mňa rozčuľovala tá totálna nepripravenosť na takú radikálnu zmenu života.
Obálka: "Nesmírně silný, jímavý, brilantně napsaný příběh o nevšedním osudu dvou lidí, toužících po dítěti tak moc, až si jeho existenci přivolají. V tajuplné, překrásné, ale mimořádně drsné krajině se věci mohou jevit jinak než ve skutečnosti."
Hodně často jsou obálky přehnané, lákavé a superlativně znějící PR. Pokud však tuto knihu přečtete a dáte ji šanci Vám předat své tajemno ujistíte se, že existují výjimky, co potvrzují pravidlo....
Chápu, že existují lidé (a hlavně muži - no comment :o) kteří nemají dost fantazie a pohádky, kouzla a poetičnost pro ně jsou ztráta času (na rozdíl od sci-fi, o němž se dá pochybovat zda to splňuje) a kniha se jim nebude líbit - přestože ji celou přečtou - ale možná se ochudili o něco, o co nás dnešní reálný svět obírá svým stresem, kazí a ničí naše srdce.....
Pohádka, nebo realita? A není to fuk? Krásný, zimně poetický příběh jsem si moc užila.
Další nádherná kniha, u které jsem ráda, že se mi dostala do ruky. A do srdce. S hrnkem horkého čaje v ruce, v hamakové houpačce s kožešinou a výhledem na zimní krajinu z podkroví překrásného srubu, se kniha četla jedním dechem. Na zimní dovolenou si jen těžko umím představit lepší knihu. Myslím, že odteď se na pomalu padající vločky a malé roztomilé sněhuláky v zasněžené krajině nebudu dívat stejně :-)
Krásný a jemný příběh, protkaný nití pohádkového kouzla, které zdobilo knihu stejně oslnivě, jako sříbrný třpyt kabátku pohádkové Sněguročky. Mistrné popisy scenérií aljašské přírody a především zimy mě pohltily. Divočina, drsnost, autentičnost, mísící se s tajemností, fantazií, sny, touhami a nadějemi. Nepolapitelnost, pomíjivost a zároveň stálost, hluboký cit a oddanost. Vše jsem prožívala s postavami a velice si je oblíbila. Nepídila jsem se proč a jak, nehledala nějaký hlubší smysl, význam nebo záměr autorky vyprávět tento příběh. Přijala jsem tuto knihu takovou, jakou je. Jako pohlazení po duši, jako příběh, ve kterém se mísí realita s fantazií a pohádkovostí. A tak jsem se příliš neptala na to, jestli je to nebo ono možné, či ne. V tom přeci tkví kouzlo pohádek, nebo ne? :-)
***spoiler:
Konec knihy mne vlastně nepřekvapil, protože to k němu chtě nechtě směřovalo. Nevnímám ho jako zklamání nebo důvod pro nižší hodnocení. Mně osobně tím autorka připomněla to, že člověk rád ulpívá na svých touhách a představách, upíná se na ,,teď a tady", ale jen těžko přijímá pomíjivé. Proto bych lhala, když bych tvrdila, že mi nebylo na konci smutno. I já se totiž upnula na to divoké, pohádkové stvoření...
Byla jsem podle recenzí zvědavá......četlo se docela hezky. Ve fázi, kdy dojdete k tomu, že holčička bude asi fakt reálná, kladete si otázku, jak přeci jen mohla v té kruté zimě přežívat v lese - i když měla kde složit hlavu? Kromě sbírání lesních plodů do košíčku si ji při některých věcech neumím nějak představit. Já jsem si ji totiž představovala jako křehnkou pětiletou blondýnku. A asi je opravdu lepší číst v lednu než v červenci. Ale jo.
Štítky knihy
Aljaška příroda americká literatura manželství tajemství magický realismus rodičovství zima
Kniha Dcera sněhu je v
| Právě čtených | 14x |
| Přečtených | 755x |
| Čtenářské výzvě | 93x |
| Doporučených | 93x |
| Knihotéce | 358x |
| Chystám se číst | 660x |
| Chci si koupit | 118x |
| dalších seznamech | 15x |
Podmanivý príbeh, v ktorom sú magické prvky majstrovký prepojené s tými reálnymi tak dôveryhodne, že som mala pri čítaní pocit úplnej reálnosti.
Prispeli k tomu dokonalé opisy krásnej a nespútanej Aljašky, ktorú si dokáže zamilovať nejeden dobrodruh. Rovnako musím pochváliť aj námet príbehu o nenaplnenej rodičovskej láske, ktorý v kombinácii s atraktívnym prostredím ponúkajú dokonalú symbiózu k úžasnému čitaľskému zážitku.
Za mňa zatiaľ najlepšia kniha zo žánrom magický realizmus, akú som doteraz čítala.