Další báječný rok
Michal Viewegh
https://www.databazeknih.cz/img/books/77_/77003/dalsi-bajecny-rok-77003.jpg
3
144
28
Po pětiletém odstupu se nejpopulárnější český spisovatel Michal Viewegh opět vrátil k žánru deníku. Na otázku Proč znovu deník? výmluvně uvádí: „Za prvé doufám, že kromě nevyhnutelných banalit obsahují moje deníky i nějakou tu nebanální myšlenku, pravdivý postřeh, vtip, slovní hříčku, zajímavou situaci, autentický cit, otevřené doznání, nevšední setkání, veselou historku a tak dále. Za druhé: i já coby náruživý čtenář rád čtu deníky spisovatelů; kdyby vyšel v českém překladu například deník nejprodávanějšího současného španělského nebo norského spisovatele, rozhodně bych si ho přečetl. A do třetice: i kdyby nakrásně můj život banální byl, nemá snad čtenář právo mé deníky ignorovat?“ Další báječný rok je zajímavou osobní kronikou roku 2010, přinášející nebývale detailní portrét nejznámějšího tuzemského autora.... celý text
Přidat komentář
Myslím, že na české prostředí je zde velmi upřímný a sebekritický pohled. A to se cení.
S chutí a zvědavostí jsem nahlédla do kousku života našeho známého českého spisovatele, do té části, kterou nám byl ochotný odtajnit. Zajímavé, zase něco jiného, než co běžně čtu. Proč si k tomu ještě nepřečíst i Zrušený rok !?
Deníky mám docela ráda. Připadá mi to jako by člověk nahlížel do hloubi duše někoho jiného. Překvapuje mě otevřenost autora, ale rozumím tomu, že to asi ani jinak nejde, neboť by se asi ztrácela ta intimita deníku, kterou očekávám. Takže můžu říct, že Další báječný rok mě zaujal i pobavil.
Nejdříve mě kniha nebavila a hledal jsem její smysl. Ale nakonec jsem se do knížky začetl a v některých místech mě zaujala. Chvíli jsem měl nutkání začít psát svůj deník.
Deníky jo knihy ne kdo chce najde v tom spoustu pravdy ale musí hledat tehdy jsem zrovna přemýšlela jak dlouho může vydržet to naštvaní na naši politickou situaci jestli to všechno vydrží...
Autor opět nepřekvapil ničím mimořádným, jen potvrdil, že jeho tvorba má střídavou kvalitu, i když dobře "řemeslně" odvedenou.
Pan Viewegh se psaním deníku pustil na velmi tenký led. Tím, že minimálně cenzuruje a snaží se být upřímný, hodně lidí popudí, některé třeba i znechutí...
Co se týká mě, tak musím napsat, že je mi zase o trochu bližší, byť to jeho věčné vyřizování si účtů se svými kritiky, mně přijde méně chlapské, spíše dětinské.
Je to deník, takže nemůžu hodnotit jen styl psaní a obsah. Musím nutně hodnotit i osobnost autora, která se do deníku promítá. Nemám ráda lidi, kteří se chlubí něčím, o čem by vůbec neměli mluvit a ještě to prezentují jako ironii. Lidé, kteří rádi a často mluví, si často neuvědomují, co vlastně o sobě vypovídají.
Oba deníky mě bavily. Oceňuji otevřenost autora. Nedivím se, že MV stálo psaní a životní styl už dvě manželství ;-)
Trochu jiný Viewegh, patří mezi zdařilejší díla. Bavilo mě to číst, má spád a není podbízivá. A našla jsem paralely s mými zkušenostmi - líbilo se mi, když otec vzal všechny své dcery z obou vztahů na dovolenou, že mu dcery z prvního manželství nabídnou hlídat dítě z nového vztahu, aby si otec mohl užít hezký večer s novou partnerkou. Zažila a zažívám to zcela jinak, tak mi tahle epizoda utkvěla, a jestli je to epizoda pravdivá, tak klobouk dolů před výchovnými metodami (otce nebo matky?). Jinak v deníku tipy na fungující vinárny a restaurace, které jsem ze zvědavosti navštívila, stejně jako mě potěšilo, když se autor v pohyboval v místech, která znám a která se mi při čtení vybavovala.
Knize uděluji s radostí čtyři hvězdy, protože mě opravdu bavila. Od autora jsem přečetla už několik publikací a tuhle řadím mezi zdařilé. Objevila jsem v knize několik zajímavých postřehů, humorných příběhů a tipů na filmy a knihy. Navíc je zajímavé nahlédnout do soukromí známého spisovatele.
Další eskapády nejúspěšnějšího českého kurevníka, pardon, romanopisce. Oproti prvnímu dílu opatrnější, větší autocenzura.
Chápu, že má Viewegh své čtenáře. Já osobně jsem jeho knihy ani filmy nikdy nevyhledávala (film jsem neviděla žádný) - nezajímaly mne. Měla jsem dojem, že je to lehce přihlouplá oddychová četba - ale i taková si najde své čtenáře. Důkazem je, že je to tedy náš nejprodávanější český autor, a filmy mají také vždy obří návštěvnost. Asi to umí, to se mu musí nechat. Sám se v této knize srovnává s Murakamim nebo Coelhem a kritizuje je. Já říkám, že srovnává nesrovnatelné.
Asi před rokem jsem si náhodně v knihovně půjčila jeho knihu Biomanželka. Nezanechala ve mně žádný dojem - už ani nevím, co se v knize přesně odehrávalo. Jinými slovy přečíst-zapomenout. K Vánocům jsem dostala knihu Další báječný rok a před pár dny jsem si řekla, že si ji teda přečtu. Opět žádná velká hitparáda. Jak sám Viewegh říká - je to prostě deník, ale snad tam čtenář najde i něco silnějšího a většího. Jestli jsem to tam našla, tak jsem to opět zase zapomněla. Takovou knihu může napsat opravdu, ale opravdu každý. Rozdíl je, že ne každý má za sebou to, co Viewegh aby člověka napadlo si ji vůbec přečíst (můj deník by asi nikdo číst nechtěl).
Ve zkratce - už žádné knihy od Viewegha vyhledávat nebudu. Zkusila jsem to a stačilo. Nedá mi to nic.
Příjemná možnost nahlédnout do autorova soukromí. V Deníku je velmi otevřený, což může u některých lidí vzbuzovat závist, zvlášť při podrobném výčtu luxusních dovolených nebo večeří v drahých restauracích ( možná bych se obešla bez těch přesných částek za útratu ). Otevřenost panuje i na poli intimních záležitostí, i když je zde větší míra autocenzury než u předchozího Deníku. Nechybí ani autorův oblíbený " záporný hrdina" Klaus a opět dochází k vyřizování si účtů s literárními kritiky ( oboje mi není příliš sympatické ).
Celé deníkové zápisky velmi silně prostupuje autorův strach ze stárnutí, nemocí, vzpomínky na zemřelého Vieweghova otce a přátele, kteří v průběhu roku navždy odešli. Ač má Deník i vážné stránky, celkově je to čtení povětšinou zábavné, autor je mile sebeironický, často pochybuje sám o sobě, prostě z toho vychází jako "normální" člověk, který řeší podobné starosti a raduje se ze stejných věcí jako my ostatní. Žádné převratné a velké myšlenky se nekonají, přesto jsem si knihu s chutí přečetla, po dalším Deníku M. Viewegha ale nijak zvlášť netoužím.
Nejsem ani stalker, soukromí "slavných" mě nezajímá, nečtu bulvární plátky. Tato kniha mě ale naprosto dostala. Na deníkových zápiscích snad ještě víc vynikla Vieweghova mistrnost - cit pro popis i pro podstatu. Vieweghův první deník - Báječný rok - jsem zatím nečetla a tuhle knihu, přiznám se, jsem ani v plánu číst neměla. Usmálo se na mě ale štěstí a v knihkupectví, kam jsem náhodou zavítala, měli tři výtisky této knihy za pouhých 19Kč. Nejdřív jsem tomu nemohla uvěřit, nesedělo mi, že by Viewegh mohl napsat "takový brak", ale pak jsem jednu hned koupila a od té chvíle hltala tak, že se mi o ní (a o něm :D) i zdálo. /Když jsem se do knihkupectví po týdnu vrátila, abych koupila i zbylé výtisky a podarovala jimi známé, samozřejmě tam už nebyly./
Kniha je pro mě jistou motivací, svědectvím i perfektním scénářem k - ve všech směrech - bohatému životu (rozhodně však ne idylickému a naivnímu). Nebýt této knihy, neuvědomila bych si pár svých chyb, nedokázala bych si představit život současného populárního spisovatele - otce - podnikatele a rozhodně bych nezjistila, že se v tolika věcech s panem Vieweghem shodnu. Obdiv mu patří za upřímnost (po celou dobu četby mě například ani jednou nenapadlo, že by mohlo jít o výmysl nebo přehánění, vnímala jsem jen hodiny práce nad propojováním soustavně plynoucího životního příběhu.) A poslední pochvala - ocenila jsem i opakující se věty v závěrech některých deníkových zápisků, které zcela převrátily pravidlo, že opakovaný vtip už není vtipem... "A bude hůř."
Baví mě rozhodně víc Vieweghovy romány než deníky. K pár zajímavým postřehům a vtipným slovním obratům se čtenář musí prokousat nicneříkajícími zápisky nebo částmi deníku ve stylu ´nemám rád, když o mě píše bulvár, nejlepší bulvární články o sobě napíšu sám´.
Kniha je zajímavým pohledem Viewegha na rok svého života. Podobnou knihu by mohl napsat kdokoliv, nechci tím tvrdit, že nebyla zajímavá, ale naopak, že každý člověk má svým způsobem zajímavý život. Kniha Další báječný rok popisuje, jaký zajímavý život má úspěšný český spisovatel. A co z tohoto deníku vyplývá? Autor hodně cestuje, autem jezdí často nepovolenou rychlostí, dost pije, nezájmem žen o svoji osobu netrpí, peněz má dostatek, a přesto se o ně bojí, má rád exotické dovolené a svoji rodinu, naopak nemá rád české publicisty, kteří píší o jeho díle, ale rád si je čte, nemá rád Klause, Béma a další povedené politiky a umí si užívat luxusu, kterého se mu dostává, jo a dost běhá a píše. Snad bych ještě dodal, že si i v deníku asi občas rád vymýšlí a zážitky si přibarvuje. Z lidského hlediska si proto u mne moc sympatií nezískal. Jeho deník byl zajímavý, přesto v něm mohlo být víc úvah a myšlenek, ale pochopil jsem, že chtěl deníkem své čtenáře především pobavit, a to se mu, myslím, povedlo.
K této knize jsem se dostal přes Knihoběžníka, rozhodl jsem se najít nějakou zajímavou knihu, nakonec jsem narazil na tuto, která je s věnováním pro "Světoběžníka"!!! :-) od autora, viz. video: http://goo.gl/cBDSI . Knihu teď někam uložím a přes web www.knihobeznik.cz bude k dispozici.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2002 |  Báječná léta pod psa |
| 2006 |  Účastníci zájezdu |
| 2010 | Biomanželka |
| 1994 | Výchova dívek v Čechách |
| 2007 | Andělé všedního dne |
Kniha Další báječný rok je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 257x |
| Čtenářské výzvě | 12x |
| Doporučených | 6x |
| Knihotéce | 47x |
| Chystám se číst | 16x |
| Chci si koupit | 4x |
| dalších seznamech | 2x |
První "Deník" pobavil, další nezklamal. Škoda těch kapitol co končí slovíčkem "cenzurováno" :-)